Rodina Baranových žije už třináct let v jižním Walesu. Šárka pracuje jako asistentka učitele pro děti se speciálními potřebami, Jaroslav je obráběčem kovů. Sedmiletá Alexandra a třináctiletý Jaroslav navštěvují místní školy. „První stupeň je dost jiný než v Česku – děti se učí hrou anebo hodně prakticky, vše je mnohem víc propojené. Když se probírá kniha Karlík a továrna na čokoládu, děti zkouší i malovat čokoládou nebo testují, jak rychle se který druh rozpustí.“
Do Walesu jsme se přistěhovali, když byly synovi tři měsíce. Bylo to docela dobrodružství, šli jsme za manželovou dobrou pracovní příležitostí a taky tu tehdy žila moje maminka. Sedmiletá dcera už se narodila tady. Obě děti mluví anglicky a částečně velšsky, česky pouze rozumí. Velština je ve školách povinná už od začátku docházky. Jelikož nemáme v okolí nikoho dalšího, kdo by česky mluvil, rozvíjet jejich znalost češtiny není jednoduché a tlačit na ně nechci. Dcera momentálně češtinu absolutně odmítá. Syn má podstatně pozitivnější přístup, nevadí mu například koukat na filmy v českém jazyce a snaží se i číst.
Dcera chodí do spádové školy kousek od domova, vozím ji já cestou do práce. Měli jsme na výběr několik škol, ale jelikož syn do této školy chodil taky a vždycky jsme s jejich přístupem byli spokojeni, rozhodování bylo jednoduché. Je to malá a velice přátelská škola.
Do školy už ve čtyřech letech
Povinná školní docházka začíná ve Walesu dříve než v Čechách. Děti mají povinnost nastoupit do školy, tzv. „Primary school“, první čtvrtletí po svých pátých narozeninách. Často ovšem začínají ještě mnohem dříve – od tří let má většina dětí nárok na 30 hodin týdně ve školce a od čtyř let mohou děti nastoupit do přípravné třídy, která je součástí školy.
Tam si samozřejmě hlavně hrají, nikdo na ně netlačí, nesedí v lavici od rána do odpoledne. Pomalu se začínají učit barvy, tvary, písmena, číslice a podobně. Spousta dětí v tomhle věku stejně neudrží pozornost dlouho a klasické učení by vlastně ani nebylo možné. I tak je to pro ně unavující, neexistuje tam spánek po obědě jako v českých školkách. Moc dobře si pamatuji, jak syn usínal hned, jak jsem ho ze školy vyzvedla. Dcera ne, ta je plná energie pořád.
Školky tady nejsou tak rozšířené jako v jiných evropských státech, díky rané povinné školní docházce nejsou tak potřeba, ale jsou hlavně dost drahé. U nás v okolí jsou soukromé školky, které přijímají děti většinou od tří měsíců až do pěti let, každá školka si věk určuje sama. Častější jsou takzvané childminders– něco jako chůvy, které se starají o děti ve svých vlastních domovech.
Druhý stupeň až do šestnácti let
Jako pozitivum tak časného nástupu do školy vidím hlavně podporu rozvoje dítěte. Děti si potřebují hrát v kolektivu svých vrstevníků, potřebují ke svému vývoji socializaci. Krom toho, že je to pomoc pracujícím rodičům – soukromé školky jsou opravdu finančně hodně náročné – je to pomoc i pro ty, kteří nepracují, protože ti zase mohou mít problém dítěti poskytnout dost kontaktu a her s vrstevníky.
V této „první“ škole zůstávají děti do svých jedenácti let, kdy je čeká přestup do tzv. „secondary school“, ve které jsou do šestnácti let. Mezi šestnáctým a osmnáctým rokem musí pokračovat ve vzdělávání, ale už nemusí být ve škole na „plný úvazek“. Pokud nechtějí dál studovat, mohou například nastoupit do učení, které probíhá přímo v zaměstnání, nebo mohou chodit do práce na poloviční úvazek a docházet na kurz.
Náš syn navštěvuje secondary school ve vedlejším městě. Dojíždí autobusem, který dětem zařizuje a platí město. Školu jsme vybrali podle výsledků žáků při zkouškách za poslední roky a podle hodnocení školní inspekce.
Družina neexistuje, ale škola poskytuje snídaně
Většina škol začíná v 8:50 a končí v 15:10, každý den. Často mají školy také takzvaný Breakfast club, kam mohou děti přijít na snídani, čas klubu si určují školy, dcera ho například může navštěvovat od 7:45. Téhle možnosti využívají hlavně pracující rodiče, i když původní záměr je poskytnout kvalitní snídani sociálně slabším rodinám. Školní družina ve většině škol neexistuje, ale secondary schools často končí o něco dříve, takže starší sourozenci jsou schopni vyzvednout ty mladší v primary schools.
Každé čtvrtletí mají školy týden prázdniny, také samozřejmě mají volno na Vánoce a Velikonoce. Letní prázdniny jsou ale kratší a trvají jen šest týdnů. Rodiče se u dětí přes prázdniny často střídají nebo děti tráví čas u příbuzných, někdy u opatrovnic. Maminky malých dětí často pracují jen na poloviční úvazek. Možnost letních táborů tady v podstatě není, ale starší děti mohou navštěvovat přes den různé prázdninové kluby. My naštěstí prázdniny řešit nemusíme, protože já pracuji ve školství a mám volno stejně jako děti. Než jsem dokončila vzdělání, bylo to podstatně těžší a musela jsem pracovat v noci.
Na prvním stupni se děti učí hrou nebo hodně prakticky
Vyučování v primary school probíhá podstatně jinak než v Česku. Děti se často učí hrou nebo praktickou výukou, skoro všechny předměty jsou propojené. Celé osnovy se dělí do tématických bloků, díky kterým se děti snadněji učí a jsou schopné učivo používat v každodenním životě.
Dcera například před pár týdny měla ve škole jako hlavní téma spisovatele Roalda Dahla a jeho knihu Karlík a továrna na čokoládu, která je tady velice oblíbená. Děti četly úryvky z knihy, dozvěděly se základní informace o autorovi, jako odpočinkovou odpolední aktivitu společně zhlédly část filmu, ale také měly za úkol napsat k tématu vlastní básničku, nebo rozpouštěly různé druhy čokolády, aby pochopily, jak složení ovlivňuje dobu rozpouštění.
Škola dokonce pozvala místního umělce, který tvoří svá díla z různých druhů jídla. Děti se nejen dozvěděly zajímavé informace o jeho práci, ale také malovaly portréty Willyho Wonky rozpuštěnou čokoládou. A dost možná ještě mnoho dalšího, o čem mi dcera ani neřekla, protože to není téma jen na pár dní.
Do školy nekupujeme nic, i na uniformy lze získat grant
Základní předměty zastoupené v osnovách jsou angličtina, velština, matematika, věda, historie, zeměpis, umění, hudební výchova a tělocvik. Dost prostoru je věnováno technologiím – v předmětu Design a technologie se děti zabývají opravdu projektováním a 2D a 3D návrhy věcí, které si potom mohou vyrobit na laserových řezacích strojích nebo na 3D tiskárně. V Informačních a komunikačních technologiích se učí používat počítačové programy jako Power Point, Movie Maker, Photo Shop a podobně. Školy učí také náboženství, to je ale povinné jen v katolických školách, jinak mohou rodiče vyjmout děti z výuky.
Děti mají pouze jednu dvacetiminutovou přestávku dopoledne, kdy si hrají venku a mají malou svačinu (mléko a ovoce) a hodinovou pauzu na oběd spojenou s hrou. Ven chodí skoro za každého počasí. Výjimečně tráví přestávky vevnitř a mají náhradní program.
Vyučování v secondary school probíhá podobně jako v Čechách – děti mají různé předměty, mezi kterými mají krátké přestávky a hodinovou pauzu na oběd. Po obědě mohou ven, do různých klubů – to je obdoba českých „kroužků“ – nebo do knihovny.
Všechny školní pomůcky, sešity a učebnice poskytuje škola. Nemusíme kupovat vlastně vůbec nic, jen uniformy. A i na ty existují granty pro děti ze sociálně slabších rodin.
Pokračování vyprávění o školách ve Walesu čtěte za týden.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Já jen doufám, že se paní i její rodině bude ve Walesu dařit dobře a že se nebude muset nikdy vracet do ČR kvůli sociálním dávkám, bezplatnému zdravotnictví a školství! Taky, že nebude muset řešit problémy dětí neznajících češtinu!
Vážená paní,sociální dávky v ČR jsou jen pro chráněné „občánky“,bezplatné zdravotnictví není,vše si stenjně platíte,jako osvč nebo silně zdaněné jako zaměstnanec a školství je katastrofa,jak vyuka,tak docházka,vše si platit musíte,byly doby kdy ne.
NE, sociální dávky v ČR nejsou jen pro chráněné „občánky“ ať tím myslíte kohokoli.
Ano, zdravotnictví je bezplatné, Vy snad u svého praktického doktora něco platíte? Nebo když odcházíte z nemocnice (například po operaci) tak dostanete fakturu za provedené zákroky? Pletete si placení daní s placením u doktorů!
NE, školství není katastrofa a nic si platit nemusíme.
Ty doby „kdy se“ se snad už nikdy nevrátí, 40 let budování světlých zítřků“ dovedlo celou střední a východní Evropu víte kam…
Jste zapomněl kromě daní na zdravotní pojištění, ne? .-) Nicméně OK, v tomto ohledu na tom nejsme tak špatně.
Co se týče školství, tak rozhodně nelze říct, že by bylo u nás úplně zdarma, což právě naprosto determinuje neúspěšnost dětí ze sociálně slabších rodin.
A zdaleka nejhorší je to, co zjevně v zahraničí funguje velmi dobře, a u nás je to stále jedna z největších slabin našeho školství – celý 1. stupeň u nás stojí a padá na domácí přípravě, ve škole se vyučuje způsobem, který je vyhovující jen pro průměrné děti – slabší ale i nadaní mají smůlu. Se slabšími dětmi se doma samozřejmě nikdy nikdo učit nebude, takže jsou odsouzeny k nezdaru už od 1. třídy.
Tohle je ta selektivnost, která je u nás špatně – takhle si sami vyrábíme ty vaše „občánky“. Naše škola nejen že socioekonomické rozdíly nestírá, ale výrazně je prohlubuje.
Pro děti není ani dobře nastaven sociální systém – rodina možná dostane nějaké dávky (není pochyb, že zdaleka je nedostanou všichni potřební. Oprávněnost není předmětem diskuze.), ale z těch právě musí pořídit školní pomůcky, což je pro tyto rodiny jednoduše zbytná položka. Osvícený pedagog sice pomůcky zapůjčí (zakoupené ze svého!), ale při současných 25 dětech ve třídě ani omylem nemůže zajistit intenzivnější péči slabším dětem. A už vůbec nelze po učitelích chtít (i když to samozřejmě z lásky k těm dětem dělají), aby dětem nakupovali ze svých zdrojů svačinky a oblečení – jakože snad v každé třídě se najde minimálně jedno dítě, které nosí celý rok jedny tepláky a jedny děravé boty, takže nějaké procházky za každého počasí fakt nehrozí.
Neumět česky je opravdu v tomto světě ,,velká nevýhoda,,a žít v čr kvuly těm věcem co říkáte muže jenom člověk bez jakýkoliv cílu a snu…pár měsícu jsem ve walesu pracoval a moc se mi tam líbilo…všude chleba o dvou kurkách a myslím že čr už stejně dávno ztratila svou tvář a výmečnost…
Vážená paní to co ta paní z Walesu píše je skutečnost protože naše děti chodí do školy v Londýně už 8 let i tady je stejný postup výuky stejný i docházka už ve 4 letech ty děti už jako tříleté dokážu rozeznávat svoje jména i třeba jen slabiky ale toto vše se ty děti učí hrou takze na připravenou stoličku jsou pomalinku připravovaný tady se skutečně těm dětem plné věnuji a co se tyče učebnic tohle zde mají pouze učitele děti dostanou predtistenou A4 a na tom kolektivně vypracovavaji zadání a domácí úkoly ty děti nedostávají ptali jsme se proč odpověď zněla ze od toho jsou učitele děti musí mít odpočinek tak ze děti chodí do školy s batůžkem svacinkou pitím a nějakou oplátku vy se pozastavujete ze školství zdravotnictví je zde zdarma platí se jen soukromí učitele a zdravotnictví je pro děti dokud studují mají zdarma taktéž i důchodci ve věku 60let Mají zdarma rovněž i cestování mají zdarma jistě se ptáte kde na toto vše stát bere peníze i na toto je odpověď pracující lidi platí daně tyto daně jsou rozclenovany do školství zdravotnictví na dopravní infrastrukturu atd. Kdyby ČR takto hospodařila s peněžní občanů nemuselo by Česko tak zedluzene ze ČR podporuje i lidi kteří odmítají práci a stát jim přesto dává nehorázný příjem tohle tady v Británii skončilo buď budeš makat nebo se vrat zpět domu
Velká škoda, že paní nemluví s dětmi a neučí děti česky, mohlo by se jím to někdy hodit. Vím to ze své zkušenosti. Každá řeč je dobrá a to paní dělá ve školství.
Vážená paní podobný problém jsme měli s chlapcem a máme vlastně do dnes ten chlapec se narodil v ČR tam rodina žila do dvoulet toho chlapce bohužel do té doby nám nepromluvil ani slovíčko pak se rodina odstěhovala do Británie tam začal navštěvovat školku a tam začal pomalu opakovat písmenka pak přešel na připravenou školu tam ihned nastoupili loukopedi a asistenti a chlapce rozmluvili tak ze angličtinou pojal za svůj jazyk a česky sice řekne v průměru 20 slov a ať se snažíme sebelepší s nim mluvit bohužel on sám řekne ze česky jazyk je tesky on na vše rozumí ale nemluví
Tak by mě zajímalo kde paní Szabo žije protože tvrdit že je u nás školství bezplatné je pěkný blábol.Doporučuji jí poptat se nějaké maminky prvňáka.A to jsou školy kde si ještě vymýšlí různé jiné nesmyslnosti.Vnučka ztratila žákovskou knížku a paní učitelka inkasovala za novou 50kč přitom koupit novou v papírnictví by vyšla na polovic.
Žákovska knížka už snad ani neexistuje ne? Vše je on-line …
Pamatuji si to ze ještě za mých let byla a jsem upřímně rada ze tyhle léta skončila, škola v Česku mi nic nedala, nevyužívá potenciálu děti a naopak ty velmi nadané “ tlumí “ …
O osobním rozvoji nemluvě …Kdo muže at studuje venku 🙂
Píšete „rodiče vítáni“PROČ MAŽETE příspěvky!!!pravidla jsem neporušil,jste diletanti.
Nic jsme nesmazali. Když někdo poruší pravidla a jsme nuceni jeho komentář smazat, místo původního komentáře se objeví oznámení, že byl komentář smazán.
Zajímavý článek. Díky
Nespuhlasim,ze za uniformy se nemusi platit…ziji tu 16 let a za uniformu se plati,pokid ovsem nejste na benefotech coz je ve;Oka vecina anglicanu a bphuzel I Cechu…Ci mate nizky income …pak muzete mit zadarmo uniformy..in fact pokud jste na benefotech muzete mit uplne vse zadarmo … leky,najem,zubare,proste vse a jeste I auto..je to smutne opravdu smutne ….a my pracujici Lidi mus9me na take nemakacenky platit….
Tez za brekfast club se plati …. my playtime 10liber tydne plus 15liber na obedy…deti do 2 stupne Maji obedy zadarmo….
Take pokud maminka Ma anglicna,tak je to tezke naucit deti rande cesky…ponevac se vice mluvi anglicky…kdo nezije v cizince tak nepochopi..jen anglie uz neni anglie jako byla pred 16 lety ze
Ano, psala jsem, že za uniformy platíme 🙂
Co se týká breakfast club, tak pravděpodobně záleží na každé škole. Nejsem si jistá, jestli cenu rozhoduje okres nebo škola, ale tady se opravdu neplatí. Každá škola má jiné dotace a záleží, jak je použije. Nevím jestli jste v Anglii nebo ve Walesu, ale i to může mít vliv na jiné podmínky ve školách.
A děkuji za podporu, co se týká češtiny, manžel je sice Slovák, takze doma mluvíme i Česky, ale i tak to není jednoduché 🙂
Ja naprosto chápu, že je těžké udržet češtinu. Já žiju s dětmi v Německu. Všechny zážitky, a různé informace jsou prostě v němčině. Takže nejstarší syn by se domluvil, skloňování mu jde těžko a mladší syn trochu rozumí, ale ne domluvil by se. Jak jste říkala, o dceři, taky na syna netlačím, až se bude chtít učit český, tak oběma dětem ráda pomůžu. A v okolí tu také nikoho nemám kdo by s námi hovořil česky . Partner je Němec, takže mi nepomůže. Přeji ať se vám daří, velmi zajímavé čtení, jaké je školství v zahraničí 👍😉
Děkuji 🙂 I vám 👍 🍀
Spousta lidi využívá bezplatné benefity a to především lidé pracující venku 🙂 Když se to nabízí, proč to nevyužít ….
A čeština je celkem nepodstatná v zemi kde se mluví anglicky tak tu malou celkem chápu 🙂 Není třeba se to učit no všude jsou pozitiva a negativa