Maturitu nezíská v Rakousku jen tak někdo, nemají ji ani některé učitelky, říká Češka žijící ve Vídni

„Maturita je v Rakousku docela pojem. Rozhodně není tak obvyklá jako u nás a pro většinu zaměstnání není vůbec vyžadována. Nemají ji ani některé učitelky nebo zdravotní sestry,“ říká Ivana Indiková, která žije s rodinou ve Vídni. Svou dceru připravovala na gymnázium dva roky.

Ivana Indiková žije ve Vídni od roku 2001. Vystudovaná bakterioložka pracuje ve farmaceutické společnosti, manžel virolog je výzkumníkem na Veterinární univerzitě. Obě děti navštěvují vídeňskou školu – dvanáctiletá Verunka je ve třetím ročníku osmiletého gymnázia, desetiletý Roman ve čtvrté třídě.

Maturitu nezíská jen tak někdo
Po základní škole, která trvá jen čtyři roky, jsou dvě možnosti, jak pokračovat dál. Záleží na šikovnosti dítěte a vůli rodičů. První možností je takzvaná Mittelschule, obdoba našeho druhého stupně základní školy. Tam je jediným kritériem přijetí vzdálenost od bydliště. Úroveň je různá, podle toho, kde škola sídlí. V našem okolí to zrovna není nic moc. Bydlíme v oblasti za Dunajem (ve směru od centra), která je tady považována za lehce podstandardní. Procento přistěhovalců – a tím myslím všechny, včetně nás – je vysoké a úroveň vzdělání je všelijaká.

Mittelschule trvá čtyři roky a děti z ní odchází na školu podobnou naší průmyslovce nebo obchodní akademii (ukončené maturitou) nebo na jednoletou takzvanou polytechnickou školu, díky níž ukončí povinnou devítiletou školní docházku. Z ní pak mohou jít na učiliště, čímž se tady myslí školy, které připravují mladé na konkrétní zaměstnání, ale rozptyl je široký – zaměstnanec obchodu, zdravotnická nebo pedagogická škola. Tyhle obory jsou nematuritní, takže maturitu nemají ani některé učitelky nebo zdravotní sestry. Maturita je v Rakousku docela pojem. Rozhodně není tak obvyklá jako u nás a pro většinu zaměstnání není vůbec vyžadována.

První díl vyprávění o školách ve Vídni čtěte zde

Gymnázium je extrémně náročné
Druhou cestou je osmileté gymnázium. Dostanou se tam děti s maximálně chvalitebným prospěchem (hodnotí se jen němčina a matematika). Pomáhá přítomnost sourozence na škole a blízké bydliště – dbá se na to, aby dítě mělo bezpečnou cestu do školy bez zbytečných přestupů.

Gymnázium je rozdělené na nižší a vyšší stupeň. Největší překvapení pro mě bylo, že se vůbec neudržuje kolektiv: třída se rozpadá už po druhém ročníku, kdy se obecné vzdělávání rozděluje na jazykový a matematický směr (některá gymnázia nabízí ještě geografii a ekologii) a po čtvrtém ročníku znovu – jen asi třetina dětí pokračuje na vyšší stupeň gymnázia. Ti, kteří odcházejí, pokračují stejnou cestou jako děti z Mittelschule.

Výuka je náročná, výrazně náročnější než v ČR – srovnávám to se stejně starými dětmi svých českých kamarádek. Na druhém stupni gymnázia přežijí jen ti nejvytrvalejší. Spousta žáků bojuje s nedostatečným prospěchem a téměř polovina opakuje maturitní ročník.

Kvůli gymplu jsme se doma denně učily
Pro nás bylo gymnázium jasnou volbou, především proto, že v našem okolí není žádná Mittelschule, která by měla slušnou úroveň. Na vzdálenější jsem nechtěla a platit soukromou mi přišlo zbytečné. Krom toho, učitelka Veroničin odchod na gymnázium dost podporovala.

Běžnou – ale velmi drahou – praxí je v Rakousku doučování. My ho nevyužíváme, zatím zvládám já. S Veronikou jsem se dost učila od začátku třetí třídy, hlavně němčinu. Každý den jsme trénovaly psaní, diktáty… Jinak jí šlo všechno dobře, máme štěstí, že obě naše děti jsou docela bystré. Veronika patří ve třídě k lepšímu průměru. Druhák gymnázia skončila se třemi dvojkami, teď měla jednu trojku, ale bez stresů, a to k tomu má třikrát týdně trénink. Já známky moc neřeším, děti běžně přicházejí se čtyřkami. Věřím, že Veronika bude pokračovat i na vyšší stupeň gymnázia. Zatím neví, co by chtěla dělat, ale baví ji biologie, chemie, mluvila o medicíně, tak se necháme překvapit.

S kroužky je to mizérie
V porovnání s ČR je to opravdu zoufalé, je tady toho minimum. Na gymnáziu jsou nějaké sporty, fotografování, přírodovědný kroužek, ale výběr je docela úzký. Podobné je to i s mimoškolními zájmovými kroužky. Výběr je malý a kvalita nízká – a to mluvím i z vlastní zkušenosti, když jsem chtěla chodit cvičit aerobik, zumbu nebo si zatančit. V porovnání s Brnem tu není nic.

Za lepší kvalitou se musí jezdit daleko a ceny jsou vysoké. Pokud dáte dítě na fotbal či hokej, musí trénovat minimálně 4x týdně a víkendy trávíte na zápasech. Anebo nic. Nic mezi neexistuje. My chceme, aby děti sportovaly a byly zaměstnané – pokud je to baví, ale nemáme čas je vozit každého na jiný konec Vídně a nehodláme obětovat volný rodinný čas výcviku profesionálních sportovců. Dlouho nám trvalo, než jsem našla pro Veroniku gymnastiku, která ji baví, dá se zaplatit, nemá to daleko, a přitom nemusí hladovět a trénovat každý den. Roman chodí v podobném duchu na judo.

Mobily, to je prokletí
Ve Vídni dostávají děti mobily přibližně ve třetí třídě. Na základní škole i v družině je musejí mít vypnuté. Veronika má telefon od té doby, co šla na gymnázium, aby se mi mohla hlásit, že dorazila do školy a ze školy. Stěžovala si, že spolužáci celé přestávky zírají do obrazovek. Naštěstí si toho všimla i ředitelka, a tak od loňského roku jsou telefony zakázané i na nižším stupni gymnázia. Nutné hovory nebo SMS se smí vyřizovat během třetí (nejdelší) přestávky. Tu a tam se někdo rozčiloval, ale všeobecně je tohle pravidlo přijímáno pozitivně.

Roman už má mobil taky, uprosil nás a získání mobilu ho motivovalo k tomu, že si vylepšil známky. Ale používá ho s podmínkou – lehké zhoršení ve škole a mobil musí odevzdat. Panují u nás docela přísná pravidla. Mobily leží v obýváku, hraje se jen s dovolením a pokud je všechno ostatní hotové. Průměrně děti hrají tak 3 hodiny týdně. A to víceméně jen o víkendu, nebo když se někam přesouváme autem.

Třetí díl povídání o vídeňských školách vyjde v sobotu 10. března.

8

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
6 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
8 Comment authors
JankahostMonikaPavelka MilanIvanekKamarad Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Špaček Miroslav
Host
Špaček Miroslav

U nás i vrátný musí bej Bc

yveta mazurova
Host
yveta mazurova

jsem v rakousku již 20 let pracuji jako zdravotní sestra v rodinách a s rodinami žiju a tudíž vím hodně o školství nevím jak mužete říct že rakouské gymnázium je těžké ve srovnáni s gymnazistou z české republiky jsou to trotli a zájmové kroužky jsou podle města a nabídce a poptávce a zase hlavní město asi jako praha ja jsem v malém městečku a je tady snad všechen sport ruzné pěvecké sbory na velice vysoké urovni a spoustu rukodělných dílen které dělají užasné věci muzikschulle na vysoké urovni a vubec nevím co porovnáváte a srovnáváte tady jezdí děti do školy… Číst vice »

jiri
Host
jiri

Nesrounavejme tyto 2 země.Tu v Rakousku je,co se učňáku týče zoufalé,špatné.

host
Host
host

Jsem v rakousku taky pres 20 let,deti studovali v cesku a dalsi dite v rakousku ,nedam dopustit na ceske gymnazium a pote Universitu,tady studuji opravdu hodne ,ale zbytecnosti a studuji nekteri straaaasne dlouho,ne neda se to srovnavat,ale do Zivota pripraveni tady nejsou,nic jineho nez to co studovali neumi

IvanekKamarad
Host
IvanekKamarad

Německý nebo rakouský školsví stojí za h….nejlepší školství je finský a kanadský, kde vás naučej málo věcí, ale pořádně a hlavně s ohledem na život/praxi.

Pavelka Milan
Host
Pavelka Milan

Ano v mnoheh souhlasim narocnost na skolach je vysoka a proto skoly dodelaji jen ti nejlepsi,taky vam pani zapomela rict ze uz na skolach si firmy vybiraji ty nejlepsi absolventy ,taky je berou na praxi a podporuji je financne 700 € neni nic neobvykleho kdezto cesky student je po ukonceni skoly nepouzitelny neboli nic neumi z praxe .V praci mate tri mesice zkusebni dobu but obstojite a nebo vas propusti ,i kdyz jste zustali stejnak nemate vyhrano zustavaji zase jen ti nejlepsi ,preplatit vas nikdo nepreplati i kdyby ste byli sebe vic dobri ,takova skusenost po 34 letech

Monika
Host
Monika

Co se tyce krouzku,tak ja teda mam jinou zkusenost. U nas ve 23.okresu a okoli je vyber dostatecny. Ale casu malo…..jako nevyhodu vidim prilisne mnozstvi prazdnin a potom vyuka nacvakana do par tydnu. Velikonocni prazdniny 1.5tydne jsou napr. vic nez moc.

Janka
Host
Janka

Dobrý den, dcera navštěvuje v Čechách osmileté gymnázium, věnuje se sportu. Uvažujeme o sportovním gymnáziu nebo obchodní akademii v Rakousku. Vidím, že názory na náročnost studia na gymnáziu v Čechách a v Rakousku se liší. Měl by, prosím, ještě někdo další nějakou zkušenost s oběma systémy? Pak jsem ještě úplně nepochopila roli obchodní akademie – známá z Vídně mi říkala, že škola děti připraví zejména na praktický život. Ale nevím, co si pod tím mám představit…. Předem děkuji za odpovědi.