Jak změřit vliv ředitele školy na studijní výsledky žáků a co se stane, když snížíme počet dětí ve třídě – tím se ve dvou svých studích zabýval Steven Rivkin, uznávaný profesor ekonomie University of Illinois v Chicagu. Hodnocení školského systému je jednou z hlavních oblastí jeho vědeckého zájmu.
Na jaké komplikace snaha o vědecký důkaz dopadu práce ředitele na vzdělávací výsledky žáků narážela? A jakou jste použili metodologii?
Představme si situaci, že v nějaké škole působí skvělý ředitel, nebo ředitelka, který se obklopí sborem dobrých učitelů. Posléze dá výpověď, nebo odejde do důchodu a nastoupí nový ředitel, který to místo dostal třeba proto, že se kamarádí se starostou. Ač není nic moc, jeho škola bude i nějakou dobu nadále vykazovat dobré výsledky, protože v ní zůstali ti stejní dobří učitelé. Takže jedním z problémů bylo porozumět dynamice toho, jak ředitel k výsledkům školy přispívá. Vliv učitele se hodnotí snadněji, ale ředitel nemá přímý vliv na výuku a zavádí ve škole změny, ať už dobré či špatné, které trvají v čase. V naší studii jsme se zaměřili na dlouhodobější dopady a do zkoumání jsme zahrnuli pouze ty ředitele, kteří v dané škole s danými studenty strávili alespoň dva roky. Posuzovali jsme děti, které navštěvovaly jednu školu se stejným ředitelem, a porovnávali jsme je se dvěma dalšími skupinami žáků. Zaprvé s těmi, kteří navštěvovali stejnou základní školu, ale v době, kdy tam byl jiný ředitel, a zadruhé s žáky stejné střední školy, kteří ale přišli z jiných základních škol. Měřili a srovnávali jsme jejich výsledky v testech a v docházce a zkoumali jsme, zda pokračovali ve studiu na vysoké škole, dostudovali nebo po dokončení střední školy našli dobré pracovní uplatnění.
Vliv učitele se hodnotí snadněji, ale ředitel nemá přímý vliv na výuku a zavádí ve škole změny, ať už dobré či špatné, které trvají v čase.
V rámci pražské přednášky jste zdůraznil, že k efektivnímu hodnocení vzdělávání by byla potřebná dlouhodobější data. Můžete to upřesnit?
Nejvíce nás na vzdělávání zajímá, jak školy přispívají k rozvoji dovedností, díky kterým budou děti úspěšné v budoucím profesním životě a stanou se produktivními členy společnosti. Na druhou stranu pro zlepšování kvality vzdělávání je zásadní, aby zpětná vazba byla rychlá. Myslím si, že by bylo zajímavé sledovat výsledky dětí v prvním roce po dokončení devítileté školní docházky, v prvním roce střední školy, a zahrnout je do hodnocení jejich učitelů ze základní školy. Tak by se zjistilo, zda děti získaly trvalejší vědomosti a schopnosti řešit problémy. Každopádně je důležité měřit kvalitu vzdělávání ve vztahu k dlouhodobým výstupům.
Myslím si, že by bylo zajímavé sledovat výsledky dětí v prvním roce po dokončení devítileté školní docházky, v prvním roce střední školy, a zahrnout je do hodnocení jejich učitelů ze základní školy.
Mluvil jste také o vlivu nekognitivních dovedností na studijní výsledky. O jaké dovednosti se jedná a dá se jejich účinek měřit?
Jsou to dovednosti, které vám pomohou dokončit rozdělanou práci, odevzdat úkol, přijít včas, pilně se učit, nevzdávat se, když se člověku nedaří. Tyto dovednosti ovlivňují studijní výsledky, ale je těžké je měřit, neexistuje ani shoda na tom, jak je měřit. A mnoho lidí sdílí obavu, že v systému, který je zaměřený na testování, nemají školy motivaci tyto nesnadno měřitelné dovednosti podporovat. Například v mnoha mateřských školách je dnes kladen až přehnaný důraz na čtení nebo základy matematiky, přitom mnoho odborníků je přesvědčeno, že děti v tomto věku potřebují více času na hru a že více pozornosti by se mělo věnovat rozvoji jejich osobních dovedností a kompetencí, které jim budou posléze pomáhat ve studiu i v pracovním životě. Proto je užitečné sledovat školní klima a kvalitu vztahů mezi učiteli a žáky a mezi žáky navzájem. Je to jeden z indikátorů toho, zda jsou měkké dovednosti v dané škole považovány za důležité a zda je jim věnována pozornost. Je ale velmi těžké vytvořit takové hodnotící nástroje, které by přiměly školy držet se těchto striktních standardů.
Proto je užitečné sledovat školní klima a kvalitu vztahů mezi učiteli a žáky a mezi žáky navzájem.
Měření kvality škol se často provádí pomocí testování znalostí studentů, a učitelé tím mohou být tlačeni k výuce směřující pouze k úspěšnému zvládnutí testů. Celkově to školy může odrazovat od svébytných postupů. Není měření kvality ve vzdělávání spíše nevýhodné?
Standardizované testování studentů může skutečně vést k učení pro testy a tím být kontraproduktivní, zejména pokud jsou testy nekvalitní a zároveň jsou považovány za důležité. Na druhou stranu ale, pokud nebudeme měřit kvalitu vyučování vůbec, mohou školy tvrdit, že odvádí dobrou práci, ačkoli to není pravda. To je velký problém, protože to jde proti zájmům žáků. Význam hodnocení kvality škol zdůrazňuji částečně i proto, že jsem ekonom, ale podle mého je opravdu důležité, a to zejména u veřejných škol, na které není vyvíjen takový konkurenční tlak. A je to důležité i pro posouzení, zda reformy zaměřené na zvyšování kvality vzdělávání k němu opravdu přispívají. Ve Spojených státech se ukázalo, že některé relativně drahé vládní programy zaměřené na zlepšení výsledků učitelů a ředitelů byly neúčinné. Abychom dokázali ve vzdělávacím systému správně alokovat prostředky a dělat dobrá rozhodnutí, musíme mít spolehlivý způsob hodnocení.
Ve Spojených státech se ukázalo, že některé relativně drahé vládní programy zaměřené na zlepšení výsledků učitelů a ředitelů byly neúčinné.
Existují důkazy o tom, že testování, například formou zkoušek, opravdu zvyšuje kvalitu vzdělávání?
Data z různých zemí světa ukazují, že existuje vztah mezi existencí výstupní zkoušky po ukončení střední školy a lepší kvalitou vzdělávání. Je ale důležité, aby testování prověřovalo schopnost hlubšího uvažování a řešení problémů, spíše než schopnost zapamatovat si množství faktů. Například testy PISA toto umožňují. Při interpretaci jakéhokoli měření výsledků vzdělávání je ale potřeba být obezřetný a vzít v úvahu zásadní vliv rodinného prostředí. Školy se mezi sebou mohou velmi lišit podle toho, z jakých rodin jejich žáci pocházejí, podle příjmu rodiny a dalších charakteristik. Rodiny s vyšším příjmem mají větší možnosti, vzdělanější rodiče většinou své děti více podporují ve studiu a některé rodiny se vzdělání svých potomků věnují více než jiné. Není proto spravedlivé za slabší výsledky negativně hodnotit školy, které vzdělávají především ekonomicky a jinak znevýhodněné děti, protože horší výsledky mohou souviset spíše s rodinným prostředím studentů než s působením školy. Můžeme srovnávat pouze školy, které vyučují děti se srovnatelným rodinným zázemím.
Někdy se utratí hodně peněz na zlepšení, které nakonec přinese jen velmi malý výsledek. Je dobré se tomu umět vyhnout.
Jedna z vašich studií zkoumala vliv snížení počtu žáků ve třídě na kvalitu vzdělávání…
Ano, stát Kalifornie investoval miliardu dolarů do programu na zmenšení počtu žáků ve třídách, tedy přesněji na zaměstnání dalších učitelů, díky kterým bylo možné snížit počet žáků ve třídě. Výzkum ukázal, že vliv na kvalitu vzdělávání byl pozitivní. Zároveň se ale ukázalo, že méně zkušený, méně kvalitní učitel tuto výhodu dokáže „pohřbít“. Důležitým zjištěním v této souvislosti bylo, že takový méně zběhlý učitel s daleko větší pravděpodobností skončil ve třídě dětí z chudších rodin. Někdy se utratí hodně peněz na zlepšení, které nakonec přinese jen velmi malý výsledek. Je dobré se tomu umět vyhnout.
Některé postupy, které se ukázaly jako efektivní v charterových školách, přebírají pak i běžné veřejné školy. Charterové školy zároveň vytvářejí na běžné školy konkurenční tlak
Mluvil jste o tzv. charterových školách jako inovativním prvku vzdělávacího systému ve Spojených státech.
První charterové školy byly v USA otevřeny v polovině 90. let a od té doby se tento typ škol rozšířil do celých Spojených států. Nejvíce jich vzniká v ekonomicky znevýhodněných oblastech ve větších městech. Jsou to školy financované z veřejných prostředků, ale svázané méně pravidly než běžné veřejné školy. Kromě hlavních školních předmětů se v nich klade důraz i na jiné vzdělávací cíle a mohou uplatňovat experimentální přístupy. Bývají tak laboratoří školního kurikula. Některé postupy, které se ukázaly jako efektivní v charterových školách, přebírají pak i běžné veřejné školy. Charterové školy zároveň vytvářejí na běžné školy konkurenční tlak. Charterovou školu je také snadnější zavřít, ať už z rozhodnutí školy, nebo zásahem státu, než je tomu u běžných škol. Ve většině států podléhají i charterové školy standardním požadavkům na testování znalostí studentů. Některé dobré charterové školy pro děti v chudých městských částech v těchto testech předčily běžné veřejné školy. Obecně lze říct, že se úroveň charterových škol v čase zlepšuje. Všechna tato fakta podporují domněnku, že konkurence ve vzdělávacím systému pomáhá zvyšovat kvalitu vzdělávání.
Je třeba vnímat tržní vztahy a diferencovat mzdy učitelů, i když se to může setkat s nevolí.
Jaké má učitel ve Spojených státech postavení? V České republice je učitelů nedostatek…
Na některých školách v USA je také nedostatek dobrých učitelů, zejména v oblastech, kde žijí rodiny s nízkými příjmy. Tamním školám se často nedaří přilákat dostatečně dobré pedagogy. Uváděl jsem zde v Praze ale jeden příklad dobré praxe z Dallasu v Texasu. Tam se rozhodli platit vyšší mzdy kvalitním učitelům a ředitelům, ochotným pracovat ve školách, které dosahovaly špatných výsledků. Program se osvědčil a je dobrou ilustrací faktu, že je třeba vnímat tržní vztahy a diferencovat mzdy učitelů, i když se to může setkat s nevolí. Podle mého názoru je evidentní, že je třeba použít finanční motivaci, abychom přilákali učitele tam, kde je práce méně atraktivní a náročnější, nebo abychom kompenzovali nedostatek učitelů některých předmětů, jako jsou třeba přírodní vědy. Pokud se nám tím podaří získat pro tuto práci víc lidí, ještě z nich ale musíme umět vybrat ty nejlepší. V Dallasu navýšili plat těm, kteří prokázali dobré výsledky v předchozím roce. Byli schopni to posoudit díky ucelenému systému hodnocení založenému na testech, supervizích a na zpětné vazbě od žáků a jejich rodin.
Nejdůležitějším motorem společenské mobility, tedy prostředkem, díky kterému se lidé s nízkými příjmy vymaní z chudoby, je rozvoj lidského kapitálu, rozvoj znalostí a dovedností ceněných na trhu práce
Proč se v centru vašeho zájmu ocitlo právě vzdělávání? Měl jste v rodině učitele?
Maminka a teta byly učitelky, ale to nebyl ten hlavní důvod. Zajímal jsem se o ekonomický rozvoj společenských skupin, o prosperitu danou příležitostmi k podnikání, bydlení a zaměstnání. Když jsem jako doktorand na University of California o tomto svém zájmu mluvil s Finisem Welchem, uznávaným ekonomem práce, řekl mi: „Nejdůležitějším motorem společenské mobility, tedy prostředkem, díky kterému se lidé s nízkými příjmy vymaní z chudoby, je rozvoj lidského kapitálu, rozvoj znalostí a dovedností ceněných na trhu práce.“ A bylo to. Od té doby se věnuji tématům spojeným se vzděláváním.
Byl jsem svědkem toho, že vedení školy dělalo věci, které nebyly v nejlepším zájmu dětí. Vidíte na vlastní oči, že někteří lidé prostě nejsou motivovaní dělat svou práci co nejlépe a další lidé to tak nechají.
Nechybí někdy vědcům empirická zkušenost s věcmi, které zkoumají?
Ano, hlubší zkušenost se školstvím a způsobem jeho fungování, než jakou má člověk jako student nebo vysokoškolský pedagog, může být v mém oboru velmi užitečná. Jako člen školské rady pro základní a střední školy v daném obvodu jsem navštívil mnoho škol, sledoval jsem práci jejich vedení a měl jsem podíl na rozhodování o těchto školách. Viděl jsem, jak se lidé chovají, a mnohé jsem se z toho naučil. Někdy to bylo deprimující, zejména když jsem se setkal s laxním přístupem ke zlepšování kvality učení a stolerancí špatných učitelů. Jestliže dítě dostane nepříliš dobrého učitele, zabrání mu to v rozvoji, zvlášť pokud jeho rodiče nemají prostředky na to, aby to nějak kompenzovali mimo školu. Byl jsem svědkem toho, že vedení školy dělalo věci, které nebyly v nejlepším zájmu dětí. Kromě toho jsem vnímal, že při některých zásadních rozhodnutích, jako byl například výběr šéfa školského obvodu, zájmy učitelů a dalších aktérů převažovaly nad zájmy dětí. Vidíte na vlastní oči, že někteří lidé prostě nejsou motivovaní dělat svou práci co nejlépe a další lidé to tak nechají. Tyto zážitky formovaly mou vědeckou činnost a umožnily mi získat diferencovanější, promyšlenější perspektivu.
Steven Rivkin je profesorem ekonomie a vedoucím katedry ekonomie na University of Illinois v Chicagu. Zabývá se mj. měřením kvality vzdělávání, aplikovanou ekonometrií a problematikou charterových škol. Steven Rivkin na pozvání akademického think tanku IDEA při institutu CERGE-EI prezentoval nedávno v Praze svůj výzkum, který prokazuje vliv ředitele na kvalitu školy.
Rozhovor jsme napsali pro Akademii LN, kde vyšel 15.ledna.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Skvělý článek. Děkuji za něj.
Pořád se jenom o všem jalově mluví, píše, zkoumá, kdy se začne konečně zas po30ti letech normálně vyučovat a vychovávat, aby se vzdělanost, slušné vychování i úroveň manuálních dovednosti k nám vrátila?
Já Vám to povím, Věro. Až se rodiče opravdu začnou zajímat o to,co se ve škole jejich dětí děje,kdo tam dělá ředitele a proč,kdo tam učí a jak a co.A začnou se zapojovat do dění v jejich škole a v případě potřeby žádat vysvětlení a změnu.Třeba u zřizovatele školy,městském zastupitelstvu,případně i jinde.Dokud se sami rodiče nebudou zajímat,co se děje na škole jejich dětí,nic se nezmění.Není tlak od rodičů,není „politická vůle“, jak se teď říká.To by ovšem stálo čas a úsilí,dokonce docela hodně času.
Naopak, mně přijde, že rodiče teď vrtají neustále do všeho, na všechno mají svůj „správný“ názor a všichni se můžou pominout, aby jim bylo vyhověno a tak se děje co? Spousta věcí, které k ničemu nevedou. Ono jinak se radí doma od stolu a jinak to vidí člověk, který v tom je dnes a denně, což většina rodičů nestíhá/odmítá/nepotřebuje… Právě jsem četla článek, kde otec žáka zlomil nos řediteli ZŠ, když mu dal hlavičku. Myslím, že tento tatínek se vyjádřil docela pregnantně, jen nevím, jak tím přispěl k lepšímu fungování školy 😉
Tak přesně takový typ rodičů jsem opravdu neměla na mysli.Ale dnes už existuje celá řada velmi rozumných rodičů,kteří dokáží s učiteli svých dětí i školou velmi dobře spolupracovat a na klimatu školy je to velmi znát.A děje se spousta věcí,které vedou k tomu,že se tam všichni cítí dobře,děti ,učitelé i rodiče.
V tom s Vámi souhlasím, ale nechat nekompetentní lidi, aby zasahovali do zásadních rozhodnutí, je velmi nešťastné. Vemte si dnešní politickou situaci, nejen u nás. Angličané (nevzdělaní, nevědoucí a ovlivněni svým, stejně omezeným, okolím) si rozhodli o Brexitu, aniž by většina z nich věděla, co to přesně znamená a jaké následky to bude mít v širším kontextu. Je to jen základní příklad, kam mohou vést názory a hlavně rozhodnutí laiků. Být rodičem a být učitelem je velký rozdíl, podle mého. Abych jako rodič mohla dávat odpovídající a hlavně reálné návrhy, musela bych mít třídu cca 25ti dětí na starosti minimálně týden v kuse, abych poznala co, proč, jak. Samozřejmě mohu říct, co potřebuje „moje“ dítě, ale to neznamená, že to tak potřebují a chtějí i ostatní. Když jsou třídní schůzky, zeptám se doma dětí, zda mají nějaký problém ve škole, se kterým bych jim mohla pomoci a když jsem ve škole, zeptám se třídní, zda je nějaká oblast, ve které bych jí mohla pomoci u svých dětí, ať jí „zbytečně“ neztěžují práci. Protože věřím, že mohu pomoci jako rodič, ale ne, jako pedagog, abych učitelům říkala, co a jak mají se třídou dělat. Jiná situace samozřejmě je, když rodiče mají dostatek zkušeností s vedením kolektivu dětí a mohou tak předat vlastní zjištění a nápady. Ale obávám se, že těch je minimum. 🙂
Do školství dnes bohužel zasahuje tolik nekompetentních lidí,že rozumní a zodpovědní rodiče,kterým jde o vzdělání vlastních dětí,to opravdu nemohou nijak zásadně pokazit.Je mnoho aktivit i činností,kde může každý pomáhat podle svých sil,zkušeností i zájmu.A učitelé i děti to přivítají.Tak to alespoň dělají na škole,kde mám vnuka.