Zhruba každý čtvrtý člověk na světě během svého života prožije nějakou epizodu psychického onemocnění. Až polovina z chronických psychických potíží se navíc projeví už ve školním věku. Některé státy proto psychohygienu a emoční výchovu zavádějí do osnov. Co na to Česká republika?
Letos v lednu jmenovala britská premiérka Theresa May novou členku svého kabinetu – Tracey Crouch, ministryni pro osamělost. Ta měla za úkol vypracovat národní strategii boje proti sociální izolaci a navrhnout konkrétní řešení. Počínaje zářím 2020 by se tedy žáci a studenti ve Velké Británii měli od svých učitelů dozvědět, jak bojovat s nepříjemnými pocity a sociální izolací. Už od prvního stupně budou mít děti povinně několik hodin „vztahové výchovy“ ročně.
A americká psycholožka Julianne Holt-Lunstad tvrdí, že by se USA měly od Britů poučit. Ideální by bylo vytvořit jakési průřezové téma „sociální výchova“, které by mělo dětem přiblížit, jak vytvořit a udržovat přátelské vztahy.
O emocích by se měly děti učit už ve školkách
Jak říká Marie Salomonová z české neziskové společnosti Nevypusť duši, i českým školám by prospěl větší důraz na emoce a vztahy. Začít by se podle ní mělo co nejdříve. „Už i ty nejmenší děti by se měly ve školce a na prvním stupni základní školy naučit orientovat se v emocích a pochopit je. Měly by umět rozlišit a pojmenovat pocity, vztahy, agresi. Měly by dokázat říct, že jsou veselé nebo smutné, a zároveň i chápat, proč je třeba smutný někdo jiný. A měly by tušit, co můžou se svým smutkem nebo vztekem dělat. Že když je bolí bříško, jdou to říct mamince nebo paní učitelce – a pokud mají nějaké nepříjemné pocity, nemusejí s nimi zůstávat samy. Toto základní sociálně emoční učení v českém školství chybí.“
Nejpozději na druhém stupni by se podle Marie Salomonové měly děti naučit základy psychohygieny a dozvědět se o duševních poruchách. Koneckonců právě v období dospívání se nejčastěji poprvé projevují některé psychické potíže, jako jsou úzkosti nebo deprese. Teenageři by měli vědět, že stejně, jako se starají o svoje fyzické zdraví, měli by se starat i o to duševní. „Když děláme s dospívajícími některé naše programy, tak se smějí a říkají – to já přece vím, že bych měl dost spát, já přece vím, že je občas potřeba vypnout ten počítač a jít mezi lidi… ale je třeba, aby jim ta pravidla přešla do krve.“
Problémem podle Marie Salomonové je i to, že mnohé děti nedokážou dobře popsat svoje emoce. Koneckonců to činí problémy i mnohým dospělým. „V ideálním případě se samozřejmě o psychické zdraví svého syna nebo dcery starají rodiče, ale v mnoha rodinách se o pocitech prakticky nemluví. Spousta rodin je také dysfunkčních. Každý člověk by měl vědět, že je v pořádku, když je někdy smutný a necítí se dobře. Pokud ale tyto pocity trvají delší dobu, nebo jsou tak silné, že se kvůli nim ze života ztratí všechny barvy, pak je dobrý nápad o tom s někým mluvit. Děti by měly aspoň tušit, komu si můžou říct o pomoc, kam zavolat nebo zajít, a co je tam asi čeká. A myslím si, že těmito znalostmi by děti měla vybavit právě škola.“
Jde jen o zvyk, říká americká psycholožka
Kritici podobných plánů tvrdí, že čas, který se věnuje ve škole sociální výchově, půjde na úkor dalších preventivních programů, jež se snaží bojovat proti poruchám příjmu potravy, zneužívání drog a léků nebo šikaně. Podle Julianne Holt-Lunstad jsou však právě psychické poruchy, osamělost a sociální izolace zásadním faktorem v rozvoji nejrůznějšího rizikového chování. Jde jen o zvyk, tvrdí americká psycholožka. Stejně jako školy dokázaly do výuky implementovat témata jako je cvičení nebo zdravá výživa, aby z dětí vyrostli co nejaktivnější a nejzdravější dospělí, mohly by hodiny prevence osamělosti a psychických poruch přispět k tomu, aby byly dnešní děti v budoucnu empatičtější a měly zdravé a pevné vztahy.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Nevím, jak jinde,ale v těch školkách,které znám,se s emocemi pracuje docel adlouho.Jenom bych neřekla,že by se děti ve školkách měly o emocích učit, ony je přece prožívají každý den. A učitelka jim pomáhá pochopit, co prožívají, pojmenovat to a poradit si s tím. Myslím,že opravdu nepotřebují,aby jim s tím někdo radil,navíc se bojím,že by to znamenalo jen další administrativu,další podrobné zprávy,co, kdy,jak dlouho a zhodnocení “ výsledků“. Na dobrých základkách s tím dál pracují i dobré učitelky a ani ony k tomu nepotřebují další předmět,či „výchovu“.Ony už asi neexistují“ třídnické hodiny“,kde by se podle mě, kromě jiného,mohlo toto téma řešit.A nebo se to teď nazývá jinak, třeba „ranní kruh“. Pravda je,že děti si občas nevědí se svými emocemi moc rady a potřebují naši pomoc,ale zřizovat hned další „výchovu“?
Chtěla bych se paní Marie Salomonové zeptat odkud čerpala informace, že se v mateřských školách neví o emocích a vztazích. Jsou na pořadu každého dne. řeší se problémové situace, hledá se společně řešení, děti prožívají své emoce při hudební, výtvarné výchově, při hře, když něco dokáže, když se kamarádovi něco stane. Den je plný emocí. Období před Vánocemi je emocemi naplněné. Děti se těší na překvapení, zvlášť při Mikuláši a předvánočních programech společně s rodiči. Pokud si projde nový ŠVP a zajde se podívat do škol, kde se s nimi pracuje, pozná, že to jde. Je vidět, že se o práci učitelů víc mluví, než aby se ukázalo, že to někde jde. Nevím, proč mám pocit, že někdo pořád hovoří o tom, čeho je ve školách málo a neřeší to, že by právě ta prvotní emoční oblast měla být záležitostí právě v rodinách. Máma první by měla vědět, jak na tom její dítě je, pomáhat mu v začátcích při vstupu do nového prostředí a učit je orientovat se ve vlastních pocitech. Přes všechno, když jsem se snažila nedávat na sobě znát nepříjemné věci a i ty vážnější, měla jsem několik chvilek, kdy děti ztichly a já si uvědomila, že mně soustředěně sledují. Pak hledáte slova, jak co nejšetrněji vysvětlit, co se s vámi děje. Jen to musí být vzájemné. Ten dospělý musí mít pochopení pro prožívání dítěte a dítě reaguje samo, pokud má vytvořený kladný vztah k člověku a ptá se. Jak málo se ví o vnitřním světě v mateřských školách. Já jsem tam měla celých 40 let druhý domov. Asi jsem byla podle paní Salomonové v jiných mateřských školách než v těch co ona má na mysli.
Odvažuji se tvrdit,že Marie Salomonová o našich školkách opravdu moc konkrétních informací nemá .Narodila se v r. 1992 a od střední školy studovala v zahraničí.Je dobře možné,že zná alespoň situaci tam,doufám. Je-li to jinak,ráda se jí omluvím.
Škoda že moje dcera nechodila do té vaší školky, když jsem vyzvedla dceru, měla tričko samou dírku, jiná holčička chtěla ty kamínky z trička, učitelka o ničem nevěděla. Jiný den byla dcera mokrá počůrala se venku paní učitelka ji nedovolila se vyčůrat. A bylo toho více !
Také jsem byla u toho když holčička si chtěla stěžovat na spolužáka co ji ubližuje, paní učitelka ji na to řekla ať nežaluje a poslala ji do třídy. Učitelky stížnosti dětí vnímají jako otravné ! Na autobusové zastávce si povídali dvě učitelky, o sockách rodičích a dětech podle nich poznají rodiče a podobně… Chtěla jsem jim jednu vrazit!
To mě mrzí Katko.Ale i mezi učitelkami ,stejně ,jako u jiných profesí,se vyskytují lidé,kteří jsou schopní a pak ti druzí.Také byste si měla zodpovědět otázku,jestli se učitelka zrovna nepokoušela řešit jiný problém,ať už s dítětem,nebo rodičem.Stát se to může ,učitelka je jedna ,dětí tak 25 a při nejlepší vůli nemůže být všude. Ovšem problém s „počůráním“ venku ,to je jiná.To opravdu nechápu.Ptala jste se na to učitelky? Jak Vám to vysvětlila?
Mám na to snad jedinou odpověď. Byly jsme paní Leo z té staré školy, mladí o nás říkají, že už nemáme věk, že nestačíme tempu. Ale taky jsme byly mladé a učily jsme se celý život. Ono to dá fušku vědět o všech dětech najednou. Člověk i sám zapomene, kdy se sám napil, nebo šel na toaletu. Protože člověk si někdy říkal, že musí mít oči i tam, kde je na těle nemá. Učitelky by si měly uvědomit, že neposkytnutí těchto potřeb je trestné. To nechci vyhrožovat. Drobné spory dětí nelze vždycky všechny vyřešit. Člověk se musí naučit poznat co je přednější. Paní Katko, zkuste si s paní učitelkou promluvit v dobrém, uvidíte reakci. Pokud budou mít problém i další rodiče, zkuste si svolat rodičovskou schůzku a s paní učitelkou to probrat. Třeba to zabere.
V těchto příspěvcích a článku samotném se objevuje slovo samota. Asi doba přináší víc nevšímavosti a nevnímání se navzájem. nevím, asi mám zafixované za tu dobu práce s dětmi a automaticky reaguju, když vidím malé dítě bez přítomnosti dospělého. Hlavně v blízkosti cest, řídič malé dítě nemusí zahlédnout. Je to jen ojediněle a jsem moc ráda, když vidím dítě jak s rodiči spolu komunikují a rodiče trpělivě radí a vysvětlují. Dnes je jiná doba, my jsme i na silnici v podvečerních hodinách hráli vybíjenou. Dnes to není absolutně možné a ani to pravidla silničního provozu nedovolují. Z čeho ten pocit, že jsou některé děti samotné a samota vzniká. Chceme se vzájemně vnímat, nebo nám na tom nezáleží. Každé kočce, pejskovi, coby domácímu mazlíčkovi věnujeme tolik pozornosti a děti mají mít pocit samoty?
Netrapte se zbytečně ,Evo.Kdyby paní Katce na odpovědi záleželo,asi by se ozvala,nemyslíte?Takhle je to jen další „výkřik“ do tmy,který nebyl myšlen vážně