Málokdy se poštěstí zabruslit si na Dunaji… V lednu 2017 to pár dní šlo. Atmosféra jak z doby 1. republiky, v pozadí mrakodrapy Donaustadt.

Škola je celodenní, na kroužky není čas. Rozvrh neexistuje, jistý je jen tělocvik a ruční práce, vypráví Zuzana žijící s rodinou ve Vídni

Zuzana Bartošová žije spolu s manželem a třemi dětmi už dvanáct let ve Vídni. Dvanáctiletá dcera Tereza chodí na česko-německé gymnázium, mladší Vojta a Lukáš jsou na základní škole. „Nedostávají známky, nemají domácí úkoly, ale ani rozvrh a pevné osnovy,“ popisuje Zuzana Bartošová hlavní odlišnosti. Škola je až do odpoledne, ale hodiny výuky jsou prokládané hodinami volna.

V Čechách jsem vystudovala vysokou školu a na brigádě jsem se seznámila s manželem, který vzápětí odešel pracovat do Vídně. Přestěhovala jsem se za ním hned po tom, co se nám narodila první dcera. Za tři roky přibyl syn a po roce ještě jeden, dnes jim je dvanáct, deset a osm let. Já jsem zatím v domácnosti a věnuji se dětem, i když někdy to vypadá, že řeším jen školu. Zdejší kamarádky jsou všechny zaměstnané, takže si připadám jako neschopná, když nechodím do práce.

Začátky ve Vídni nebyly snadné. Nikoho jsem tu neznala, německy jsem moc neuměla. První, co jsem udělala pro integraci, bylo to, že jsem s dcerou začala navštěvovat hudební školu Yamaha pro nejmenší, myslím, že působí i v ČR. Koupila jsem si zpěvník, který se při lekcích používá, abych si přeložila, co vlastně zpíváme. Jako jazyková průprava to bylo užitečné nám oběma.

Ve školce se děti nepřevlékají
Problémy nastaly se školkou. Od kamarádky jsem zjistila, že je zde běžné zapsat dítě do školky hned po narození. My jsme místo v městské školce blízko manželova pracoviště naštěstí získali, možná proto, že se měla brzy rekonstruovat, tak o ni nebyl takový zájem. Dcera německy uměla jen říci si na záchod, o pití a jídlo. Přesto s ní dokázala učitelka při prvním setkání úspěšně komunikovat více než hodinu.

Prvorozená ve své první vídeňské školce. I s bráškou.

Naštěstí je dcera velmi komunikativní a snadno se seznamuje. Doma po čase vyprávěla, že se paní učitelka na někoho moc zlobila a říkala mu „tu tu tu!“ Za nic na světě nechtěla připustit, že učitelka říkala „du du du“, což je stejné jako u nás pohrůžka „ty ty ty“. Ve školce se jí líbilo, učitelku si oblíbila, tancovali, zpívali, hráli si, vyráželi na procházky, koupili na trhu květiny, vyráběli kde co… Na výlet do zoo jsem jela jako doprovod i se synem v kočárku. Vraceli jsme se jako po bitvě, děti byly unavené, ale spokojené. Já měla syna na břiše v klokance, v kočárku nějakou spící holčičku, dceru na ramenou, další dítě na prkénku za kočárkem a po obou stranách se držely další děti. Učitelka na tom byla podobně, jen bez kočárku.

Jen mě překvapilo, že děti tráví celý den ve stejném oblečení, ve kterém ráno přijdou, ať jsou ve třídě nebo na zahradě, jen na spaní se svlékají do spodního prádla. Já jsem dceru vždy převlékala do horšího, pokud jsme ze školky šli na hřiště. Novinkou pro mě také byly třídy s dětmi různého věku, ale má to logiku. Mladší se učí od starších, starší se cítí dospělejší, protože jsou zručnější. Kdyby měla učitelka oblékat dvacet dětí, trvalo by to. Když byla dcera starší, už mi to tak přínosné nepřipadalo, protože činnost se samozřejmě přizpůsobovala i těm mladším a nejstarší děti trochu stagnovaly ve vývoji.

Předškolní rok je povinný
Po roce se školka zavřela a dcera nastoupila do soukromé školky. Tady byla výhoda, že měli ve třídě rodilého anglicky mluvícího učitele. Nezapomenutelný pohled se mi naskytl, když tento dvoumetrový černoch žehlil nějaké maličké dětské prádlo, bylo to roztomilé. Dcerka pochytila nějaká anglická slovíčka, melodii jazyka. V tělocvičně měli malou horolezeckou stěnu a dcera sama se přihlásila na kurz lezení. V němčině se velmi zdokonalila. Tou dobou ještě neuměla dobře české „r“ a velice se na nás zlobila, že jí nerozumíme, když říkala „včela“. Opakovaně jsme s manželem koukali, kde lítá včela, až se dcera naštvala a ve svých asi čtyřech letech s pocitem, že rodiče jsou ducha jen velmi mdlého, na nás vybafla „no pšece gestern!“  Aha, ty myslíš „včera“, konečně nám docvaklo. Hledala jsem pro ni v ČR logopedku, protože používala jen německé „r“. Dcera oponovala, že tomu nerozumím, protože česky se řekne „papír“, ale německy je to foneticky „das papír“ – ovšem oboje se stejným německým „r“.

Přestěhovali jsme se do většího bytu, stavěly se skříně. Tuto fotku jsme použili do rodinného kalendáře na měsíc březen: Březen – do skříně vlezem, duben – ještě tam budem.

Pak jsme se přestěhovali a umístit dítě do školky se nám podařilo jen díky povinnému poslednímu roku před nástupem do školy. Školka od osmi do dvanácti hodin, bez oběda. Když byl manžel pracovně mimo, jezdila jsem i s mladšími syny s dcerou do školky, pak zpátky domů, a za chvíli zase pro dceru.

Nemáš zaměstnání, nedostaneš školku. A naopak
Pak jsme měli štěstí, že v blízkosti domu stojí tzv. campus, tedy školka a škola, kam dceru přijali. Tady jdou děti po školce na čtyři roky do Volksschule, což odpovídá obecné škole za Rakouska-Uherska. Pak postupují na další čtyři roky na Neue Mittelschule, tedy na měšťanku, nebo nižší stupeň gymnázia. Dále pokračují na nějaké střední škole, vyšším stupni gymnázia či jdou do učení.

Jakmile se dcera dostala na obecnou školu, usnadnilo to přijetí synů do stejné školky. Do té doby jsem byla jako v začarovaném kruhu: nemáš zaměstnání, nedostaneš školku, nemáš školku, nedostaneš zaměstnání. Nebyl nikdo, kdo by to rozsekl. Stejnou zkušenost má i kamarádka, která se sem přivdala.

Rozvrh neexistuje
Naše škola je celodenní. Vyučování tedy končí v 15:45, v pátek dříve. Pokud chce dítě navštěvovat nějakou mimoškolní aktivitu, které tady začínají pro mladší žáky od 16 hodin, nestihne to, dříve ze školy nemůže. Rozvrh není pevný – žák neví, kdy bude němčina, kdy matematika, to si rozhodne učitelka podle potřeby či nálady ve třídě, jistý je jen tělocvik a ruční práce.

Vyučovací hodiny jsou proloženy hodinami volna, kdy podle počasí jsou děti venku na terase, nebo něco tvoří či si hrají uvnitř. V zimě je to problém, protože škola vyžaduje lyžařské kalhoty, aby děti nenastydly. Holčičky je natáhnou na legíny, ale kluci většinou nosí džíny a oteplovačky se jim špatně oblékají. Kdyby měli teplé kalhoty, bude jim ve škole zase vedro.

Úkoly se dělají ve škole
V rámci školy mají děti každý den též hodinu, kdy si dělají samy domácí úkoly. Tato hodina může být na závěr dne i uprostřed vyučování. Domů si většinou úkoly nenosí, jen pokud něco nestihly vypracovat nebo nácvik čtení.

Já se snažím, aby se děti věnovaly i češtině, i když je těžké je k tomu odpoledne po škole ještě donutit, mají mi to za zlé. V době, kdy je školní volno, jezdíme do Čech, kde děti navštěvují distančně klasickou státní školu. Na vysvědčení jsou klasifikováni jen z ČJ a literatury. Spolupráce se školou v Čechách je dobrá, komunikujeme po internetu. Učitelky vědí, kdy děti přijedou a během vyučování je přezkouší. Někdy jsme s látkou trochu pozadu. Co si také cením, je, že do českých čtenářských deníků mohou děti psát i přečtené německojazyčné knihy, tím nejsou v nevýhodě proti českým spolužákům.

Vychytaný čtenářský deník
Teď to, co mi co na zdejší škole trochu vadí. Děti se učí psát nejprve polotiskacím písmem, až ve druhé třídě začnou s psacím (je podobné krasopisu mé prababičky). A druhá věc: oproti české škole tady neexistují pevné osnovy. Záleží na učitelce, jaká témata za čtyři roky probere a kdy. Dcera se učila v první třídě o vesmíru a sluneční soustavě téměř až do Vánoc. Sousedi mají dceru o rok starší a druhou o rok mladší, jedna z nich toto téma probírala v jiném ročníku, druhá vůbec. Nejmladší syn se o tom učí ve třetí třídě. Nejen, že děti neproberou stejná témata ve stejném ročníku, ale i paralelní třídy se v těchto tématech liší. To docela komplikuje situaci ve chvíli, kdy dítě přestoupí na jinou školu.

Co se mi naopak líbí, je program www.antolin.de, který děti používají místo čtenářského deníku. Je v něm zařazeno mnoho dětských knih, jsou rozdělené podle stupně obtížnosti textu, ke každé dítě vyplní test. Učitelka má hesla pro kontrolu dosažených počtů bodů. Děti tak ve třídě mohou soutěžit v počtu přečtených knih či získaných bodů (náročnější text má delší test a za něj se získá více bodů). Dokonce už se nám podařilo přečíst knihu v češtině a následně jsme ji nalezli i v Antolinu v německé jazykové mutaci, takže jsme splnili čtení pro rakouskou i českou školu zároveň. Většinou však českou četbu ve zdejší škole neuplatníme, takže jsou děti trochu hendikepované, když střídají četbu ve dvou jazycích.

Známkování až od čtvrté třídy
V obecné škole se neznámkuje, až ve čtvrté třídě. Před vysvědčením má dítě domluvený termín, sejde se dítě, učitelka i rodič(e). Učitelka na dítěti předvádí, co se naučilo. Jen mi chybí informace, zda je to také všechno, co se naučit mělo, jak je na tom v porovnání se spolužáky, kde by mohlo přidat, na jaké úrovni je celkově. Od letošního školního roku se mělo zavést zpět známkování již od třetí třídy, ale kvůli změnám ve vládě se nařízení nepodařilo zavést včas. Zřejmě tedy až od příštího školního roku, tj. 2020/21. Zatím ve třetí třídě používá učitelka symboly (už jsem se setkala se dvěma různými sadami) odpovídající známkám 1-5, ale známku dát nesmí – to se mi zdá jako zbytečná opičárna.

Pokračování vyprávění o vídeňských školách uveřejníme za týden.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

 

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..