Děti se po zadání práce rozejdou a pustí se plnění úkolu tak, jak kdo potřebuje. Samostatně, ve dvojici, ve skupině.

Recept na finský školský úspěch? Důvěra. U oběda se děti obsluhují samy, na chodbách nikdo nehlídkuje, říká učitelka

Kateřina Vrtišková ze ZŠ Jílové u Prahy je loňskou vítězkou soutěže Global Teacher Prize o nejlepšího učitele. Součástí výhry byla stáž ve Finsku, které je známé svým skvěle fungujícím školstvím. „Ta důvěra, která ve Finsku prostupuje všemi vrstvami škol, ale i celé společnosti, je úžasná. Užitek z ní mají všichni,“ říká.

Kateřina Vrtišková se svými žáky.

Jak dlouho jste ve Finsku mohla pobýt a jaké školy jste navštívila?
Byla jsem tam loni v listopadu od neděle do čtvrtka, což není zas tolik, ale program byl nabitý od rána do večera. Navštívila jsem vesnickou malotřídku, kam chodí asi 65 dětí, městskou školu podobně velkou jako je ta, v níž sama učím (asi 700 dětí) a také pedagogickou fakultu.

Rozhovor s Kateřinou Vrtiškovou o tom, jak sama učí a jak přistupuje k dětem, čtěte zde

Našla jste ve Finsku nějakou přímou inspiraci, něco, co by se dalo hned zavést ve vaší škole?
Hodně mě inspirovala práce s týdenními plány – paní učitelka je v pondělí dotváří na základě diskuze s dětmi ve třídě. Každý žák si potom během týdne jede podle svého: může pracovat, na čem chce, s kým chce, a na malotřídce třeba i kde chce – děti si posedaly porůznu po celé škole. Zároveň ale vědí – a jsou k tomu od 1. třídy vedené – že zodpovědnost za splnění domluvených výstupů do stanoveného termínu je na nich. Já sama týdenní plány s dětmi taky dělám, ale po návštěvě Finska se chci zamyslet nad tím, jak je do toho víc zapojit.

Frontální výuka ve Finsku neprobíhá vůbec?
V jakékoliv hodině se děti po zadání práce rozejdou a pustí se plnění úkolu tak, jak kdo potřebuje. Samostatně, ve dvojici, ve skupině. Paní učitelka je k dispozici všem, kteří potřebují konzultaci. A pokud si více dětí nezávisle na sobě vyžádá stejnou radu, proběhne „výuka“ tak, jak ji známe. Vychází ale z potřeb dětí, ne učitele. Obecně každý učitel může pracovat, jak chce, funguje to na důvěře: dodržíš státem dané kurikulum a způsob práce si vybereš sám. Žádné kontroly, žádné hospitace, žádné pololetní testy s porovnáváním tříd mezi sebou. Překvapivým výsledkem je, že mezi školami jsou minimální rozdíly – nemusíte pátrat, kde ve městě se nachází nejlepší škola, ani plánovat, jak do ní dopravovat své dítě. Nejbližší škola je totiž stejně kvalitní jako ty ostatní. Kdyby mi to říkali jen učitelé, asi bych tomu ani nevěřila, ale potvrdil to i synovec mého průvodce, který kvůli stěhování zažil více škol. 

Startuje druhý ročník ceny pro inspirativní pedagogy Česka – Global Teacher Prize CR
Národní varianta mezinárodní ceny pro inspirativní učitele, jejíž vítězkou se loni stala právě Kateřina Vrtišková, zahájila svůj druhý ročník. Nominovat kandidáty je možné na webových stránkách ceny do 22. března. Vyhlášení vítězů proběhne v červnu.

Jak si to vysvětlujete?
Je to podle mě tím, že když nastane problém, škola si „beztrestně“ může říct o podporu. Taková atmosféra tam panuje na všech úrovních: když někdo něco nezvládá, nikdo to nebere jako ostudu, prohru, ale jako něco běžného, co se může stát každému. Platí to pro učitele, ale i pro žáky: je normální říct si spolužákovi o pomoc, nesoutěží se. Dětem není hloupé si o pomoc říct a učitelům nevadí, když si děti pomáhají. Cílem vzdělávání není někoho nachytat ani vyzdvihovat chyby. Stát, a tím pádem i škola, klade důraz na spolupráci a rozvoj sociálních vztahů mezi dětmi.

Jaká je ve finských školách atmosféra?
Velmi pohodová – děti oslovují učitele jménem. Téměř všichni chodí v ponožkách. A co je zajímavé: na chodbách nikdo permanentně po celou přestávku nevartuje a neumravňuje.

Žádné dozory?
Když jsem se na to učitelů ptala, říkali: jsme na tom obědě taky, sedíme a jíme a kdyby se něco dělo, můžeme zareagovat. Stejně tak volně procházíme po chodbách. Cílené služby mají jen na velkou přestávku, kdy se chodí ven – ale i tam je s dětmi učitel hlavně pro případ, že by se něco stalo, tedy aby pomohl, ne aby prudil. Ta důvěra, která ve Finsku prostupuje všemi vrstvami škol, ale i celé společnosti, je úžasná. Je to vidět třeba v jídelně: děti si vybírají a nakládají na talíř jídlo a jeho množství podle vlastního uvážení. Zbytky v podstatě nejsou. Nikomu nic nepadá na zem, zvládají to i prvňáci.

Zbytky v podstatě nejsou a nikomu nic nepadá na zem.

Vám se to ale daří – mít partnerský vztah se svými žáky?
To ano, přístup k práci i k žákům mám asi podobný, jako jsem viděla ve Finsku, ale tam je úžasné, že je to součást kultury. Takhle se jedná, takhle se s žáky mluví, a platí to plošně. Kdyby se tomu některý učitel vymykal, asi by se mu dostalo nějaké zpětné vazby.

Speciální hodina matematiky.

Stihla jste si všimnout, jak se ve Finsku pracuje se slabšími žáky?
Už v polovině listopadu fungovala skupinka dětí napříč prvními třídami – bylo jich tam asi osm – které mají potíže v matematice. A tak si je občas takhle pohromadě vytáhnou na speciální hodinu. Nezískají ale žádnou nálepku a jakmile zvládnou, co jim chybí, pokračují dál s ostatními.

Jaká je spolupráce mezi školou a rodiči?
Zdálo se mi, že dost úzká. V malotřídce jsem měla možnost zrovna zažít rozsáhlý, několikatýdenní projekt vedený maminkou, která je odbornicí na danou problematiku. Páťáci a šesťáci si hráli na firmu, která přemýšlí, co produkovat. Něco takového se na našich školách děje třeba při přípravě adventního jarmarku, ale tohle bylo mnohem sofistikovanější: zjišťovali, jaká by byla po produktu poptávka, seznamovali se detailně s tím, jak to ve firmě funguje a zrovna tam byli na návštěvě dva mladíci z reklamní agentury, kteří jim říkali, jak se vytváří logo.

Rozsáhlý projekt vedený jednou z maminek.

Jaké to bylo na pedagogické fakultě?
Tam jsem si připadala jako v pohádce, počínaje prostory, technickým vybavením… Ale hlavně mě okouzlilo, jaký vztah panuje mezi studenty a profesory. Vše funguje na partnerské úrovni, ve stylu: jde nám o společnou věc. Ve Finsku je mnohonásobný převis uchazečů o studium učitelství a i studium je mnohem náročnější. Studenti mají mnohem víc praxe a opravdu už na škole si každý adept vyzkouší učit.

Je ještě něco, co vás ve Finsku překvapilo?
Třeba to, že rodiče nezaplatí v průběhu celé základní školní docházky za vzdělávání ani euro. Zdarma jsou obědy, učebnice, pracovní sešity, veškeré pomůcky, výlety a v současné době má přijít legislativní změna, která zajistí, že zdarma bude pro školní skupiny i doprava. Naopak mě překvapilo, že ne všechny finské školy jsou bohaté. Když škola například nemá na učebnice, tak je žáci nedostávají a učitelé si vytvářejí materiály sami. Zajímavé je, že i kdyby rodiče svým dětem učebnice koupit chtěli, do školy je nosit nesmí. Ze všeho je vidět snaha zajistit rovný přístup ke vzdělávání pro všechny.

Jde nám o společnou věc.

Je něco, co by se na finském školství dalo podle vás ještě zlepšovat?
Oni sami neusínají na vavřínech: kromě reforem, které tam probíhaly už dříve, teď mají za cíl více provázat výuku. Nejít po předmětech, ale po tématech. Je to všechno o přístupu k životu. Stát si prostě řekne: takhle to chceme, a tak pro to vytvoříme podmínky. To je tam cítit ze všeho, třeba i z toho, jak vypadají chodníky. Jsou široké, půlka z nich je vyhrazená pro cyklisty a je širší než naše cyklostezky. Taky většina dětí jezdí do školy na kole, a to v jakémkoli počasí a často velké vzdálenosti.

Kateřina Vrtišková chtěla být učitelkou odmala. Nedostala ale doporučení na střední pedagogickou školu, a tak vystudovala knihovnictví. Po maturitě šla na pedagogickou fakultu, absolvovala v roce 1997. Od té doby učí – nejdřív na základní škole ve Vraném nad Vltavou, nyní ve druhé třídě ZŠ v Jílovém u Prahy. 

Rozhovor vznikl pro časopis Řízení školy, kde byl zveřejněn v únorovém čísle.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

37 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Eva
Eva
1 rok před

Nový Rámcový vzdělávací program odstartoval i v mateřských školách formu týdenních plánů, učitelka si je zpracovala a podle zájmu dětí doplňovala v tématu. nabídka pro děti byla v různých aktivitách, tak aby děti měly téma možnost zpracovávat v širších souvislostech. Pokud byla třída dětí, která se v tomto systému pracovat, bylo možné u starších dětí, po zadání úkolu nechat děti pracovat ve skupinách. ne všechno se ovšem dalo takhle dělat, protože v mateřské škole se děti seznamují také s novými pojmy, učí se dovednostem, které budou potřebovat v ZŠ a pokud se v některých oblastech ještě dostatečně neorientují potřebují vysvětlení.… Číst vice »

lea
lea
1 rok před

„Jde nám o společnou věc“.Dlouhodobě. Pomáháme si. A školy i učitelé mají „důvěru“………..U nás -hudba budoucnosti, možná.

Mejla
Mejla
1 rok před

To je samozřejmě nesmysl. Finové i další Seveřani mají společnost založenou na zcela jiných principech, než Češi, především na disciplíně, odpovědnosti, zodpovědnosti, skromnosti, spolupráci, poctivosti, dodržování pravidel, tvrdé práci, samostatnosti atd. a podle toho vypadá i jeijch školství. Soukromé školy tam téměř neexistují a množírny titulů, které jsou významnou části českého školství, už vůbec ne. Česká společnost je naproti tomu z velké části založená na podvodu, nenávisti, kastách, nezodpovědnosti a populismu. Poslední skutečný ministr školství v ČR byl pan prof. Petr Vopěnka. Po něm už přišli, raději nebudu komentovat.

Markéta Talandová
Markéta Talandová
1 rok před

Možná měla zaznít pro mě velmi podstatná informace- podle zákona je ve Finsku maximální počet dětí 16…to je pak úplně jiná práce😉

Táňa
Táňa
1 rok před

Článek je velmi inspirativní. Líbí se mi mimo jiné, jak jde volnost ruku v ruce s vedením k zodpovědnosti. Jen mne zarazila ta absence frontální výuky, jak je v článku naznačeno. Omlouvám se, přeci jen jsem laik, ale přesto – to jako paní učitelka rozdá zadání (třeba nová látka zlomky) a když si na to děti nějak samy nepřijdou, tak se jim individuálně věnuje, chodí po skupinkách a vysvětluje ? Nebude to spíše někde jak se říká „na půli cesty“ (jen se frontální výuka považuje za s prominutím sprosté slovo) ? Přitom k prvotnímu seznámení se s látkou (notabene v… Číst vice »

Silvia
Silvia
1 rok před

Veľmi dobrý článok škoda, že to takto nebolo u nás pred rokmi….

37
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x