Škola v Nigérii očima české maminky: Je výborná a děti se tam těší. Veřejné školy ale vypadají jinak

Lenka Afaedor vystudovala Českou zemědělskou univerzitu, pracovala pro nadnárodní společnosti. Práce ji zavedla do Afriky, kde už více než 8 let žije. Pracuje jako finanční ředitelka řetězce restaurací. Její manžel Raphael vystudoval softwarové inženýrství a založil online supermarket s potravinami. V Nigérii vychovávají dvě dcery.

V Nigérii žijeme již přes osm let. Manžel studoval v Americe a po studiích tady získal práci, já jsem sem byla vyslána na stáž poradenskou firmou, pro niž jsem tehdy pracovala. Po skončení stáže jsem se do ČR už nevrátila a žijeme v Lagosu, který je finančním centrem země.

Máme dvě děti, holčičky, kterým je nyní 4 a 7 let. Starší Olivia (Olivka) mluví plynule anglicky i česky, mladší Victoria (Viktorka) mluví spíš jen anglicky, ale česky nám rozumí vše. Obě se narodily v Praze, ale vyrůstají v Lagosu. Angličtina je jejich hlavní jazyk, ale doma na ně mluvíme česky. Chceme, aby se naučily i můj mateřský jazyk, a mohly komunikovat s rodinou a kamarády v Čechách. Manžel je sice Ghaňan, ale česky mluví výborně, protože vystudoval ČVUT v Praze, takže to není problém.

Ve státních školách biflování, v soukromých diskuse
V Nigérii existuje síť veřejných škol, kde se učí podle nigerijských osnov. Co vím, tak je výuka hodně autoritativní a založená na biflování pouček. Ve třídách bývá hodně dětí a na nějaké moderní a inovativní metody tam není čas ani prostor. Kdo jen trochu může, dává děti raději do soukromých škol.

Ty naopak hodně kombinují nigerijský školní řád s britským, kde se prosazuje škola hrou. Děti začínají docházku v pěti letech a první dva roky minimálně se hodně učí skrze aktivity na hřišti a diskuse s učiteli. Ve třídě mají na stěnách spoustu obrázků k tématům, která zrovna probírají, a dostatek pomůcek, které si i samy vyrábějí.  Výuka je hodně interaktivní a praktická. Děti nesedí v klasických lavicích po dvou, ale kolem velkých stolů, spolupracují ve skupinkách nebo se sousedem.

Přijímačky do základních soukromých škol se nedělají, nicméně v některých velkých mezinarodních školách je přijímací řízení pro postup na druhý stupeň (cca 6. třída). Na střední a vysoké školy jsou pak přijímačky povinné, ať jde o školu soukromou, nebo státní.

Pokud dávají rodiče děti do státních škol, pak volí obvykle nějakou, která je co nejblíž. Do soukromých rodiče vozí děti po celém Lagosu. My máme celkem štěstí, že za rohem máme výbornou soukromou školu Buttercups. Děti sem můžou chodit už od jesliček, naše děti tam docházejí poslední 3 roky. Viktorka tam tedy začínala v roce, Olivka ve čtyřech letech.

Škola je cca 5 minut chůze od domova. Ráno je tam vozíme autem cestou do práce a navečer je opět vyzvedáváme. Máme to opravdu kousíček, takže občas jdeme i pěšky, ale neděláme to bohužel tak často, jak bychom chtěli. V Nigérii je velké vedro a s chůzí se tu moc nepočítá, na ulicích často chybějí chodníky. Procházet se pěšky mezi auty tu je opravdu nebezpečné, protože s dopravními pravidly si tu hlavu láme málokdo.

Škola má otevřeno skoro 12 hodin denně
Škola otvírá v 7 ráno a zavírá v 18:30. Mezi 7-8 ráno si děti za hezkého počasí hrají venku. V 8 hodin uklidí hřiště, umyjí si ruce a jdou na snídani. V 8:30 se zpívá hymna a tím začíná vyučování. Děti se učí do 12 hodin, přičemž mezi 10-10:30 mají přestávku. Ve 12 začíná hodinová pauza na oběd, po níž se děti vracejí do tříd a učí se do 15:15. Některé děti chodí hned po škole domů, jiné čekají do půl sedmé na rodiče. My se snažíme děti vyzvedávat nejpozději v 6 hodin cestou z práce. Jsou to pro nás všechny dlouhé dny, ale bohužel, žíjeme daleko od domova a pomoc rodiny nám tu někdy velice chybí.

Výuka se alespoň v prvním stupni vede hlavně formou hry, učitelé se snaží děti pro témata zaujmout. Hodně věcí se tu názorně demonstruje a ukazuje, k dispozici jsou i počítače, děti jezdí často na různé výlety a exkurze. Od dětí se očekává aktivní zapojení, ale nikdo je k ničemu nenutí.

Atmosféra ve škole je obecně veselá a přátelská. Obě děti tam velmi rády chodí a každé pondělí se tam vyloženě těší. Mají velmi silná pouta ke svým kamarádům a chtějí se s nimi setkávat i o víkendech a o prázdninách, takže mezi rodinami spolužáků už máme mnoho přátel.

Učitel je autorita
Školu vedou dvě ředitelky, sestry. Pravidelně v každém trimestru pořádají setkání s rodiči a také je zapojují do diskusí o škole, výuce i volném čase. Všechny stížnosti mohou rodiče řešit s těmito ředitelkami, a pokud vím, tak se jim opravdu snaží vyjít vstříc. V Nigérii je ale velmi zakořeněná tradice, že učitel je autorita a děti ho musejí respektovat. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by si rodiče stěžovali na konkrétní učitele a jejich styl výuky, jako se to děje v Čechách.

Družina ve škole jako taková neexistuje, ale děti mají možnost po škole zůstat ve školních prostorách pod vedením učitele či asistenta až do půl sedmé. Žáci si můžou hrát venku, dělat si domácí úkoly, číst si v knihovně nebo si jen tak hrát, dokud si pro ně nepřijdou rodiče.

Naše škola je mezinárodní, ale chodí tam především nigerijské děti. Holky ale mají i spolužáky z Číny, Indonésie, Francie a dalších zemí. Škola se opravdu snaží, aby se děti v pohodě začlenily, ať už jsou odkudkoliv. Naše dcery jsou sice způlky Evropanky, ale tím, že žijí v Nigérii od malička, tak nikdy neměly problémy.

Třídy jsou u nás v porovnání s českými školami poměrně malé, maximálně 12-15 dětí na jednu paní učitelku a jednoho asistenta. Ve třídě u Olivky je jeden autistický chlapec, který má navíc svého osobního asistenta. Děti si na chlapce zvykly, přijaly ho velice dobře a snaží se mu pomáhat.

Známka se skládá z výkonu a snahy, každé dítě má individuální plán
Opravdu příjemné je, že u nás ve škole dětem denně vaří čerstvé jídlo. Začíná se už snídaní, kterou jedí společně před začátkem vyučování. Na svačinu si děti nosí ovoce nebo zeleninu, sladkosti a slazené nápoje jsou na školním pozemku zakázány. Na oběd se děti scházejí v jídelně. Jídlo je klasické nigerijské a k němu je k dispozici zelenina. Kolem čtvrté pak děti, pokud zůstávají ve škole, dostávají ještě odpolední svačinu.

Škola posílá jídelníček každé pondělí. Pokud rodiče nechtějí za jídlo platit, můžou si děti nosit svoje vlastní. Většina rodičů ale preferuje, aby děti jedly společně. I my necháváme děti jíst s ostatními to, co jim škola připraví. Za jídlo platíme navíc asi 65 dolarů neboli 1.400 Kč na měsíc za jedno dítě.

Známky tu děti dostávají, ovšem nejsou to čísla, ale písmena (A-F). Od první třídy píšou žáci dvakrát za trimestr testy. Součástí hodnocení je ale i to, jak se žák v daném předmětu snaží. Vždy na konci trimestru kromě známek dostáváme také celkem dost podrobné slovní hodnocení toho, jak se dítě chová, jaké jsou jeho silné a slabé stránky, jak se snaží. Na začátku roku se stanovuje individuální studijní plán pro každé dítě, a ten se v průběhu roku upravuje podle toho, jak se dítěti daří.

Úkoly se dávají na týden a počítače patří do výuky
Obě holčičky dostávají ve škole úkoly v pátek a přinášejí je vypracované další týden ve čtvrtek. Obvykle je třeba udělat tak 3-6 cvičení, které obsahují matematiku, jazyk a další předměty, které ve škole mají. Každý týden také něco jednoduchého malují nebo vyrábějí. V předškolní třídě, kde je teď Viktorka, mají úkoly lehčí. Teď se učí číst jednoduchá slova o třech písmenkách a psát abecedu. Ze začátku mi úkolů přišlo celkem dost, protože se jim opravdu musíme věnovat, ale holky úkoly baví, tak už jsme si na ně za ty tři roky celkem zvykli.

V Buttercups jsou naklonění technologiím a už od první třídy mají děti hodinu týdně počítače, učí se základní informace, formátování ve wordu a podobně. Olivia teď chodí ještě extra po škole na další hodinu, což ji hodně baví. Učí se tam různé aplikace a aktivity. Mobily naše děti nemají a ještě pár let mít nebudou, protože je osobně vodíme i vyzvedáváme a nevíme, k čemu by jim tedy byly. Tablet děti využívají od nějakých 2-3 let, umí si na něm stahovat i různé hry a aplikace. My je nicméně kontrolujeme a ne vše jim dovolíme. Používat můžou jen aplikace, které je vzdělávají – puzzle, anglické písničky, scrabble a tak.

17

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
5 Comment threads
12 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
12 Comment authors
KatkaPavel ŠmídLenka AfaedorAliceVladimír Kocour Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Venda
Host
Venda

Hmmm, rodiče mají jistě velikou radost.
Dříve VŠZ v Suchdole vyprodukovala i jinou svoji žákyni, příjmení si už nepamatuji, v Africe kam se vdala ji říkali „rajčatová Marry“ četly jsme pak o ní v Zemědělských novinách, jak je tam učila zemědělství…
Pak se po kolika letech vrátila do Čech, chytrá si ještě vzala jejich občanství (u nás bylo ČSSR)… vyprávění bylo na smutný román…

Jitka Polanská
Editor

Jak tenhle příspěvek souvsí s tématem vzdělávání a školy v Nigérii? Je natolik mimo, že je na smazání. Prosím, všímejte si pravidel diskuze.

Dana
Host
Dana

Možná tím paní chtěla říct. že ten článek vypadá tak super, až je to podezřelé ..

Jitka Polanská
Editor

Ano, různých podezření máme dnes málo, tak ještě nějaká přidejme. Máme tu takovou volnou rubriku školy v zahraničí očima českých rodičů, kteří tam žijí. Jsou to většinou maminky. A jsou to vždy naši známí, jinak bychom se o nich těžko dozvídali. Články jsou tedy velmi autentické a obsahují různé postřehy i názory, nejsou to nutně příklady dobré praxe, jsou to prostě okénka do života jinde. Tyto články mají velkou čtenost, lidi to zajímá. Doufám, že tahle informace pomůže případná podezření rozptýlit.

bětka.báthory
Host
bětka.báthory

Přestože je v textu zmínka o chlapci-autistovi, na fotkách to vypadá jako 100% dívčí škola. Možná proto je ve škole i taková volnější atmosféran – děvčata jsou méně divoká a dokážou se dost ukáznit i samy. Zvláště v africké společnosti, kde se od žen tradičně už odmala vyžaduje přizpůsobivost, poslušnost, zapojení do povinností v rodině, klanu i v komunitě. U chlapců by liberální výuka asi k extra výsledkům nevedla.

Alice
Host
Alice

Na 100% divci skolu usuzujete ze snimku holcickovske oslavy narozenin? uf. Na fotce trid je vice jak polovina chlapcu, budete asi muset teorii o kazni prehodnotit.

bětka.báthory
Host
bětka.báthory

Podle úplně první fotky holčiček s pančelkami na školním dvoře. Vypadá jako ranní nástup před začátkem vyučování, oslavu narozenin ničím nepřipomíná.

Katka
Host
Katka

Myslím, že vodítkem vám může být, že děti s kraťásky jsou kluci, ty se sukničkou zřejmě děvčata.

Lenka Afaedor
Host
Lenka Afaedor

Dobry den, skola je smisena a prvni tri deti v rade na obrazku jsou zrovna chlapci. Ve skole je pohlavi zastoupeno temer 50 na 50.

Martina
Host
Martina

V první části mě překvapila informace, že mladší (4letá) dcera příliš nemluví česky, ačkoliv tak s ní komunikuje maminka i tatínek. Vzápětí jsem se ale dočetla, že tráví svůj život od jednoho roku v jeslích a nyní ve čtyřech letech od 7 do 18 hodin ve škole. Potom rozumím tomu, že je její hlavní jazyk angličtina. Důvod, který „donutí“ rodiče, aby takovýmto způsobem zredukovali čas, který věnují svým dětem, mi stále uniká.

Lea
Host
Lea

To by neměl,Martino.U těchto rodičů je to zřejmě práce a možnost si zaplatit kvalitní péči.Ale děje se to i u nás,mnoho rodičů k tomu dožene jejich finanční situace.Tady se to ale řeší spíše babičkami a tak.

Markéta M.
Host
Markéta M.

Leo, s posunutím odchodu do důchodu s babičkami bude a už je problém, bohužel.

Lea
Host
Lea

Já vím.Taky jsem “ stihla“ až třetí vnouče.

Vladimír Kocour
Host
Vladimír Kocour

Všechny školy v Nigérii jsou takové, nebo jen tato jedna?

Jitka Polanská
Editor

Myslím, že nejen tahle jedna, ale jak se ve článku píše, nevypadají tak obyčejné veřejné školy, tahle škola je soukromá.

Lenka Afaedor
Host
Lenka Afaedor

Dobry den, vsechny soukrome skoly jsou hodne podobne jako ta nase. Jsou tady pak i mezinarodni skoly-Italska, Francouzska, Americka, Holandska, Libanonska, atd. ktere se pak uci dle radu tamniho statu a v danem jazyce. Verejne skoly jsou preplnene, maji malo ucitelu a bohuzel ne vzdy penize na kvalitni vyuku. Ve tride je spousta deti, ktere nemaji adekvatni ucici pomucky.

Pavel Šmíd
Host
Pavel Šmíd

Bohatá čtvrť a dobrá škola se najdou téměř v každé zemi. Život mimo dosah chudinských slumů, smetišť a útoků Boko Haram se může zdát téměř idylický. Ale nutno podotknout, že to nic nevypovídá o každodenní realitě života v dané zemi. Ta je v případě Nigérie, zemi „princů“, zcela odlišná. Kolik stojí školné v takové soukromé škole a kolik místních rodin si je může dovolit?