Studenti čtou stále méně, včetně těch, kteří studují literaturu. Místo toho se jim započítává i zhlédnutí filmu, říká vysokoškolský učitel

„Mou jedinou skutečnou ctižádostí bylo a je naučit studenty číst, pokud to ještě sami neumí,“ říká známý romanista, vysokoškolský pedagog, literární historik a překladatel Jiří Pelán. Ale četba je podle něj obecně na ústupu, a týká se to i studentů literárních oborů. Kromě slabých míst dnešní vzdělanosti si ale všímá i prudkých zlepšení. „Svobodnější duch zavanul všude, co si budeme povídat,“ dodává a chválí školku svého vnuka. Dá se nějak rámcově popsat, jací jsou vaši dnešní studenti ve srovnání s minulými

Když „bílá“ rodina adoptuje Romčata… „Asi jsme dost neobvyklý úkaz, lidi u nich hádají hispánský původ,“ říká maminka

Manželé Jana Bartošová a Jan Dolínek postupně adoptovali tři děti. Nejstarší Daneček je „bílý“, Martin a Andulka jsou snědí. „Původně jsme o Romčatech neuvažovali, ale od druhého dítěte jsme si řekli, že se tomu vlastně nebráníme,“ říká Jana Bartošová. Pokračování rozhovoru o tom, jak se žije rodině, kde se dětem říká nikoli „když ses narodil“, ale „když jsme si tě přivezli“. První díl rozhovoru si můžete přečíst ZDE. Zažily vaše dvě romské děti ústrky nebo nějaké posměšky, protože jsou Romové?

Skoro bych řekl, že jsou v něčem po mně, říká otec tří adoptovaných dětí. Dvě jsou romské

Manželé Jan Dolínek a Jana Bartošová adoptovali ještě jako kojence tři děti, Dana, Martina a Andulku, kterým je dnes čtrnáct, dvanáct a deset let. “Nevybírali jsme si, a ani jsme se nebáli,” říkají. Jaké to bylo na začátku a jaké to je teď? Opravdu jste se nebáli? Jana Bartošová: Ani ne. Jan Dolínek: V tom asi pomohlo, že jsme oba vzděláním a velkou částí profesní dráhy sociální pracovníci; znali jsme prostředí kojeneckých ústavů i dětských domovů, na rozdíl od jiných

Chtěl jsem být chovatelem exotického ptactva a nesnášel jsem diktáty. Jak vzpomíná na školu rektor AVU Tomáš Vaněk

Základní škola byly šťastné roky, jen diktáty jsem nesnášel, vzpomíná Tomáš Vaněk, rektor Akademie výtvarných umění, která letos slaví dvousté výročí svého založení. Co nejužitečnějšího se ve škole naučil a drží se toho i jako učitel? “Že je potřeba nastavit školní prostředí tak, aby nikdo neztratil chuť se učit. Ve třetí třídě jsme měli na pár měsíců paní učitelku, která nás tak povzbuzujícím způsobem chválila, že jsme propadli úplné euforii.”  Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení? Šťastné roky

Do školky chodí panenka, která má svůj osud a příběh… Lektorka o metodě, která děti učí chápat pocity druhých

Některé mateřské školy navštěvují panenky. Občas zavítají i do školních družin a nejnižších ročníků základních škol. Chodí si za dětmi povídat, pomáhají jim vyjádřit pocity a komunikovat konflikty. Cílem metody Persona Dolls je zlepšovat vztahy ve školním kolektivu, učit děti empatii a citlivosti k vyčleňování a diskriminaci. Jak práce s panenkou, kterou si obvykle učitel vytváří sám, konkrétně vypadá, vysvětluje v rozhovoru Alena Felcmanová, která pedagožky a pedagogy tuto metodu učí. Co učitele vede k tomu pracovat s panenkami metodou

Děti jsou čím dál tím chytřejší, říká učitelka, která vydržela celý život v jedné škole na malém městě

Jaroslava Marešová chtěla být učitelkou odmala. Po maturitě na střední pedagogické škole dostala umístěnku na základní školu v Kašperských Horách. Zůstala tam přes čtyřicet let, učila nejčastěji prvňáky a druháky. „Děti jsou čím dál chytřejší. Dřív nechodily do školy tak připravené, neznaly barvy, špatně mluvily. Ale během prvního roku ve škole se většinou všechno srovnalo,“ vzpomíná. Vzpomenete si na svůj první den v roli učitelky? Na to si pamatuju velmi živě, včetně toho, že jsem na sobě měla bílé šaty s modrými proužky.

Efektivnější výuka ve školách, vzdělávání seniorů a celoživotní rozvoj každého z nás. SuperEDUína ocenila projekty, které myslí na budoucnost

Efektivnější výuka ve školách, vzdělávání seniorů a celoživotní rozvoj každého z nás. To jsou podle společnosti EDUin klíčové oblasti, které budou důležité ve světě, jenž teprve přijde. Cenou superEDUína ocenila projekty, které se jim věnují už teď. Vítězové získali umělecký artefakt – příznačně v podobě věštecké koule. Více v rozhovoru s garantem ocenění Miroslavem Hřebeckým.  Podle jakého klíče jste vítězné projekty vybírali? Ve školách jsme stále v zajetí současnosti s podtóny minulosti, jenže vzdělávání by se mělo snažit připravovat na budoucnost. Výběrem projektů oceněných

Jako ředitel jsem měl spoustu nápadů, ale neměl jsem na ně čas. To je největší problém českého školství, říká senátor Jiří Růžička

Finsko prostě jede! napsal v říjnu na svůj Facebook senátor a ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička. Takové dojmy si odvezl ze senátní návštěvy, při níž byl v hledáčku především vzdělávací systém, který je považovaný za nejlepší na světě. „Finsko se rozhodlo vsadit na vzdělávání a drží vizi bez ohledu na to, kdo vládne. Měli bychom se inspirovat, došli jsme se ke zdi, která se už přelézt nedá,“ říká senátor. Co vás ve Finsku zaujalo úplně nejvíc? Asi to, že finská

Terapeut o dětství s ADHD: Polepšit se bylo strašně těžké. Šlo to, až když jsem si dal méně ambiciózní cíle

„I když se dítě chce změnit, nechce dělat problémy, často to prostě nedokáže. Aby uspělo, někdo mu musí pomoci,“ říká terapeut a lektor Julius Bittmann, který se věnuje dětem s problémovým chováním a využívá k tomu vlastní zkušenost z dětství. Pokračování rozhovoru, jehož první část najdete ZDE Kdy u vás začal obrat k lepšímu? Mám to spojené s takovými dvěma momenty. Na začátku sedmé třídy mě přivedla domů policie, protože jsem napadl spolužáka. Tedy porval jsem se se spolužákem, jehož otec