Tatínek, který dětem nedává dárky: „Náš životní styl je pro každého, kdo má rád svobodu a snese nejistotu“

Když jsme loni před Vánoci pustili do světa článek o rodinách, kde si nedávají vánoční dárky, pozornost kritických čtenářů přitáhl nejvíc otec tří dětí Jan. Ten se jim zdál jako nejpřísnější puritán, tomu to děti jednou spočítají, prorokovali mu někteří pod článkem. Od té doby si plánujeme, že se na to, jak to chodí v domácnosti u Tilingerů, podíváme trochu zblízka. A teď jsme si konečně s tatínkem promluvili. Jak to je tedy s těmi dárky? Vadí vašim dětem, že je

Děti, které jedou podle Hejného matematiky, jsou u přijímaček nejmíň stejně úspěšné jako ostatní, říká vydavatel učebnic

„Hleď, aby tvoje snaha udělat z žáků skvělé matematiky, nepotlačila snahu udělat z nich slušné lidi.“ Tak zněla podle profesora Milana Hejného nejcennější rada, kterou dostal od svého otce Víta Hejného, jehož označuje za hlavního architekta tzv. Hejného metody. Ta je cestou k výchově komunikativních, spolupracujících a autonomních lidí. Dnes se podle ní učí na více než sedmi stovkách českých škol. O šíření metody, její neustálé zkvalitňování a o profesní rozvoj pedagogů, kteří se rozhodli podle Hejného učit, se stará

S dětmi v báglu a úsměvem na tváři. Mámy by se neměly výletů bát, přináší totiž spoustu energie

Už tam budem? Mě bolí nožičky! Podobné věty už někdy slyšel každý, kdo se s malými dětmi vydal na jakýkoliv výlet. Zná je i Jana Červenková, která se se svými dětmi se snaží venku trávit každou volnou chvíli. O zkušenosti z rodinných výletů se dělí na svém blogu S dětmi v báglu a vydala také dva turistické průvodce pro rodiny. „Mateřská je plná paradoxů. Na jedné straně jste přivázáni jak pes u boudy, na té druhé máte obrovskou volnost. Každý den si můžeme vybrat,

Francouzský tatínek: Dcera je pro mě největší dar. Přemýšlím, jak ji vybavit do života v této dravé, sobecké společnosti

Camilo Lagesse je Francouz po otci (maminka je z Kolumbie) a je otcem Ahinsy, pětileté holčičky, kterou má ve střídavé péči. Společně žijí v malé bretaňské vesnici s názvem Concoret. „Vedu ji k tomu, aby byla dobrým člověkem a věděla, že může vytvářet krásu. Ale jak ji správně připravit na život v sobecké, dravé společnosti?“ říká. Máte dceru ve střídavé péči. Jak to máte rozdělené? Bydlím blíže ke školce, takže všední dny je Ahinsa se mnou. O víkendech a ve

Když prohrajete dětství… „Byl jsem závislý na počítačových hrách, tlustý, slabý a šikanovaný. Teď všechno doháním,“ říká mladík

Dvanácthodin denně za počítačem, málo spánku, problémy ve škole a hádky s rodiči. Tak vypadalo dětství mladého muže ze středních Čech, který si říká Jerry. V sedmi letech totiž propadl počítačovým hrám. „Byl jsem tlustý, bledý, vypadal jsem zanedbaně a moc mi nešlo socializování. Ve škole jsem se necítil dobře a stal jsem se snadnou kořistí pro šikanu,“ popisuje. O svém „prohraném dětství“ napsal knihu, kde mimo jiné radí rodičům, jak od něčeho takového ochránit vlastní děti. Co bylo na hraní počítačových her tak

Škola má brzdit překotný vývoj společnosti, ale ne přísností a drcením faktů, říká vysokoškolský pedagog Ondřej Hausenblas

Vysokoškolský pedagog a lektor kritického myšlení Ondřej Hausenblas předsedal v 90. letech první a na dlouho jediné reformně orientované iniciativě českých učitelů. Jak si v té době představoval české školy za třicet let? „Naivně jsem si myslel, že demokratický režim bude lidem vyhovovat. Jenže většina chce být řízena a nenést zodpovědnost. K tomu, aby chtěly být svobodné, se ale děti mohou vychovat.“ Za svůj dlouhodobý přínos vzdělávání byl na jaře uveden do Auly sály v rámci ceny Eduína. Od 90.

O naději jménem Eduzměna: podpořit změnu zdola, spolehnout se na schopnosti, které už tu jsou

O ambiciózním projektu podpory českého vzdělávání, který startuje. „Co chybí, je dobrá pilotáž progresu, který očekáváme, že by měl ve školách plošně nastat, a nenastává. Chceme podpořit žádoucí změnu v nějaké oblasti, vytvořit pro ni celkově dobré podmínky, a pak napomoci jejímu šíření,“ říká Zdeněk Slejška. Je duší Eduzměny. V jaké fázi života jste se začal zabývat vzděláváním? Asi už v době, kdy jsem ještě sám byl žákem. Už tehdy mi vrtalo hlavou, proč se něco učíme tak, jak se to učíme.

Nadané děti bývají odlišné a když se s tím nepracuje, hrozí vyloučení z kolektivu nebo šikana, říká učitelka, která se jim věnuje

Markéta Kůtková je speciální pedagožka na sídlištní základní škole Mohylová na okraji Prahy. V ní pečuje nejen o děti s nejrůznějšími poruchami, ale i o nadané a mimořádně nadané, někdy se jim říká také přemýšlivé. „Nadané děti bývají odlišné a když se s tou odlišností nepracuje, je riziko, že budou vyloučené z kolektivu, nebo dokonce šikanované,“ říká. Vybrané nadané děti k vám chodí na rozšiřující výuku na hodinu týdně – není to málo? I ta hodina týdně jim nabízí něco, co nemají možnost prožít ve

Sama sebou a normální, sociálním sítím navzdory. Návod pro dospívající dívky, jak se mít rády a netoužit po dokonalosti

Kristýna Dolejšová je blogerka a instagramová influencerka, známá díky svému projektu Za normální holky. Snaží se na sociálních sítích šířit povědomí o tom, že je v pohodě nebýt dokonalý. Spolupracuje i s Projektem sebedůvěry Dove, navštěvuje školy a s děvčaty z druhého stupně mluví o sebedůvěře a sebelásce. „Jasně, že jsou na začátku především zvědavé, jaká bude ta holka z Instagramu. Pak se ale rozpovídají o svých pocitech a je vidět, jak jsou šťastné, že je někdo bere vážně,“ říká