Skoro bych řekl, že jsou v něčem po mně, říká otec tří adoptovaných dětí. Dvě jsou romské

Manželé Jan Dolínek a Jana Bartošová adoptovali ještě jako kojence tři děti, Dana, Martina a Andulku, kterým je dnes čtrnáct, dvanáct a deset let. “Nevybírali jsme si, a ani jsme se nebáli,” říkají. Jaké to bylo na začátku a jaké to je teď? Opravdu jste se nebáli? Jana Bartošová: Ani ne. Jan Dolínek: V tom asi pomohlo, že jsme oba vzděláním a velkou částí profesní dráhy sociální pracovníci; znali jsme prostředí kojeneckých ústavů i dětských domovů, na rozdíl od jiných

Chtěl jsem být chovatelem exotického ptactva a nesnášel jsem diktáty. Jak vzpomíná na školu rektor AVU Tomáš Vaněk

Základní škola byly šťastné roky, jen diktáty jsem nesnášel, vzpomíná Tomáš Vaněk, rektor Akademie výtvarných umění, která letos slaví dvousté výročí svého založení. Co nejužitečnějšího se ve škole naučil a drží se toho i jako učitel? “Že je potřeba nastavit školní prostředí tak, aby nikdo neztratil chuť se učit. Ve třetí třídě jsme měli na pár měsíců paní učitelku, která nás tak povzbuzujícím způsobem chválila, že jsme propadli úplné euforii.”  Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení? Šťastné roky

Do školky chodí panenka, která má svůj osud a příběh… Lektorka o metodě, která děti učí chápat pocity druhých

Některé mateřské školy navštěvují panenky. Občas zavítají i do školních družin a nejnižších ročníků základních škol. Chodí si za dětmi povídat, pomáhají jim vyjádřit pocity a komunikovat konflikty. Cílem metody Persona Dolls je zlepšovat vztahy ve školním kolektivu, učit děti empatii a citlivosti k vyčleňování a diskriminaci. Jak práce s panenkou, kterou si obvykle učitel vytváří sám, konkrétně vypadá, vysvětluje v rozhovoru Alena Felcmanová, která pedagožky a pedagogy tuto metodu učí. Co učitele vede k tomu pracovat s panenkami metodou

Děti jsou čím dál tím chytřejší, říká učitelka, která vydržela celý život v jedné škole na malém městě

Jaroslava Marešová chtěla být učitelkou odmala. Po maturitě na střední pedagogické škole dostala umístěnku na základní školu v Kašperských Horách. Zůstala tam přes čtyřicet let, učila nejčastěji prvňáky a druháky. „Děti jsou čím dál chytřejší. Dřív nechodily do školy tak připravené, neznaly barvy, špatně mluvily. Ale během prvního roku ve škole se většinou všechno srovnalo,“ vzpomíná. Vzpomenete si na svůj první den v roli učitelky? Na to si pamatuju velmi živě, včetně toho, že jsem na sobě měla bílé šaty s modrými proužky.

Efektivnější výuka ve školách, vzdělávání seniorů a celoživotní rozvoj každého z nás. SuperEDUína ocenila projekty, které myslí na budoucnost

Efektivnější výuka ve školách, vzdělávání seniorů a celoživotní rozvoj každého z nás. To jsou podle společnosti EDUin klíčové oblasti, které budou důležité ve světě, jenž teprve přijde. Cenou superEDUína ocenila projekty, které se jim věnují už teď. Vítězové získali umělecký artefakt – příznačně v podobě věštecké koule. Více v rozhovoru s garantem ocenění Miroslavem Hřebeckým.  Podle jakého klíče jste vítězné projekty vybírali? Ve školách jsme stále v zajetí současnosti s podtóny minulosti, jenže vzdělávání by se mělo snažit připravovat na budoucnost. Výběrem projektů oceněných

Jako ředitel jsem měl spoustu nápadů, ale neměl jsem na ně čas. To je největší problém českého školství, říká senátor Jiří Růžička

Finsko prostě jede! napsal v říjnu na svůj Facebook senátor a ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička. Takové dojmy si odvezl ze senátní návštěvy, při níž byl v hledáčku především vzdělávací systém, který je považovaný za nejlepší na světě. „Finsko se rozhodlo vsadit na vzdělávání a drží vizi bez ohledu na to, kdo vládne. Měli bychom se inspirovat, došli jsme se ke zdi, která se už přelézt nedá,“ říká senátor. Co vás ve Finsku zaujalo úplně nejvíc? Asi to, že finská

Terapeut o dětství s ADHD: Polepšit se bylo strašně těžké. Šlo to, až když jsem si dal méně ambiciózní cíle

„I když se dítě chce změnit, nechce dělat problémy, často to prostě nedokáže. Aby uspělo, někdo mu musí pomoci,“ říká terapeut a lektor Julius Bittmann, který se věnuje dětem s problémovým chováním a využívá k tomu vlastní zkušenost z dětství. Pokračování rozhovoru, jehož první část najdete ZDE Kdy u vás začal obrat k lepšímu? Mám to spojené s takovými dvěma momenty. Na začátku sedmé třídy mě přivedla domů policie, protože jsem napadl spolužáka. Tedy porval jsem se se spolužákem, jehož otec

Jako problémové dítě s ADHD jsem byl postrachem doma i ve škole, říká lektor a terapeut Julius Bittmann

„Po čtvrt hodině, co jsem byl ve škole, už byl první konflikt,“ říká Julius Bittmann. V tomto rozhovoru se rozpomíná, jaké to bylo být problémovým dítětem. Dětem, jako byl on sám, teď pomáhá: „Je to těžké pro ně i pro okolí. My tomu říkáme cesta kříže. Nechci, aby to vyznělo jen tak, že jsou to pouze chudáčci, oběti učitelů a systému. Mohou být nesnesitelní, ale jak jsem řekl, nejsou zlí. A velmi trpí tím, že si rychle zničí vztahy a

Školy jsou prodchnuty strachem a nedůvěrou, říká vítěz učitelské soutěže. V takovém prostředí se nerozvíjí žáci ani učitelé

V letošním ročníku soutěže Global Teacher Prize bodovali severomoravští učitelé. Vítěz Tomáš Chrobák a stříbrná Monika Olšáková učí na školách vzdálených jen pět kilometrů od sebe. Jaké fígly by poradili svým méně zkušeným kolegům a co by změnili v českých školách? „Všem by se dýchalo lépe, kdyby se povedlo vymýtit z lavic, sboroven či ředitelen strach. V takovém prostředí se nedá svobodně tvořit,“ říká učitel matematiky Tomáš Chrobák. Kdo vás nominoval do Global Teacher Prize? Tomáš Chrobák (TCh), učitel matematiky