Jak vidím naši budoucnost? Velmi optimisticky. Vždyť moje malá pravnučka je chytřejší než já, říká Milan Hejný

Povzdech „ach, ta dnešní mládež“ je snad starý jako lidstvo samo. Profesor Milan Hejný ho nikdy nevyřkl a ani se k tomu nechystá. „Máme se na co těšit, jen nesmíme být netrpěliví,“ říká na adresu světa, až ho vezmou do rukou naše děti, vnoučata, pravnoučata… Příjemná dávka optimismu na sobotu. Nejvyšší metou výchovy by měla být autonomie dítěte, říká Milan Hejný. „Dejme jim důvěru, že jsou dobré, protože ony jsou.“ Odkud čerpá svůj optimismus? Tak třeba od své pravnučky. „Ona

Děti pochopily, že stačí málo a dá se hodně pomoci, pochvaluje si učitel účast na akci šířící laskavost

Šesťáci z Prahy 6 obešli školu, požádali spolužáky o peníze, za ně nakoupili granule a hračky a vypravili se společně za pejsky do útulku. Stali se tak jedním ze 400 týmů po celé republice, které se loni zapojily do happeningu #jsemlaskavec. „Děti pochopily, že stačí málo a dá se hodně pomoci,“ říká třídní učitel 6.B Jan Čermák. Pro příště chce do šíření laskavosti zapojit celý školní parlament. Tip dostal od maminky jednoho ze svých žáků. Navrhl to své třídě a ta

Základka, to byly nejhorší roky mého života. Připadal jsem si jako ve válce, vzpomíná Marek Herman

„Škole jsem říkal ‚školizna hnusizna‘,“ vzpomíná lektor Marek Herman. A nevzpomíná rád. „Měl jsem pocit, že jsem ve válce. Věčně jsem lítal v nějakém průseru, ale v mnoha nevinně.“ Poslechněte si, co mu na škole vadilo a co si z ní odnesl do života.    „Chodil jsem na sídlištní školu v Opavě a tam bylo tam strašně nepřátelské prostředí. V osmé třídě jsem si oddechnul, když jsem odešel a věděl jsem, že se na to místo už nikdy nevrátím, vzpomíná Marek Herman. „Věčně jsem lítal

Jan Sokol ke 100. narozeninám Česka: Bez zlepšování škol si životní úroveň neudržíme. Musíme zaplatit kvalitní učitele

Česku je sto let a stejné výročí má i české vzdělávání. Jak se za tu dobu posunulo a jaká by měla být jeho budoucnost? Poslechněte si krátké povídání filosofa, vysokoškolského pedagoga a bývalého ministra školství Jana Sokola.  Když byla před 250 lety v Česku zavedena povinná školní docházka, děti chodily do školy jen, když na poli nebylo moc práce. Školy neměly budovy a učitelé nedostávali zaplaceno, museli se živit něčím jiným. „To se postupem času změnilo, ale propásli jsme boom školství,

Jedna z mých největších frustrací byly známky. Nechci, aby to prožívaly i naše děti, říká Tomáš Klus

„Uvažujeme, že bychom si s kamarády založili komunitní školu, ale to není řešení,“ odpovídá písničkář Tomáš Klus na otázku, co říká na český školský systém a jakou školu plánuje pro svou pětiletou dceru. Sám nemá na školu jen dobré vzpomínky. „Víme, co nás ve škole štvalo, a stejně to necháme znovu prožívat naše děti a říkáme jim ‚to musíš zvládnout‘. Vývoj se nepohne, dokud u rodičů neproběhne tahle změna,“ míní Tomáš Klus. Jednou z největších frustrací pro něj byly známky a nechce,

Z platu učitele jsem si nemohl dovolit ani vzít své děti do bazénu, vzpomíná Marek Herman

Peníze, mentoři a kvalitní vzdělávání pro učitele. To jsou odpovědi známého lektora Marka Hermana na otázku, co chybí českým školám. Sám učil sedm let na gymnáziu v moravskoslezském Bílovci a odešel, když se dostal na hranici vyhoření. „Šel jsem kolem šatny, tam se smála děcka a mně to vadilo. Tak jsem věděl, že je zle,“ popisuje, co předcházelo jeho rozhodnutí ze školy odejít. Háčků bylo víc. Tak například finance. „Z platu učitele jsem si nemohl ani dovolit vzít své dcery

Chtěla bych, aby se uměli sami ohodnotit a dopřeju jim dlouho plánované pokusy, chystá oceněná učitelka pro své páťáky

Petra Šubrtová byla letos v soutěži Global Teacher Prize vyhlášena druhou nejlepší učitelkou. Ve škole na pražských Petřinách ji čeká poslední  – pátý – rok se žáky, které učí od první třídy. „Aby věděli, v čem jsou silní a v čem slabší a aby se z toho, že jsou v něčem slabší, nehroutili. S něčím takovým je potřebuju vypustit v červnu do světa,“ plánuje. S jakými pocity očekáváte začátek školního roku? Na frmol, který přijde, se moc netěším, ale na děti fakt jo. A je nás tady

Slavný marshmallow test: Znamená sebeovládání u dětí úspěch v dospělosti? Ukazuje se, že to není tak černobílé

Znáte marshmallow bonbony? Jde o velmi sladké měkké žužu, které je velmi oblíbené mezi americkými dětmi. Právě marshmallow posloužily k jednomu z nejznámějších psychologických experimentů, který se dostal do učebnic. Dnes se ale zdá, že jeho interpretace nemusí být tak úplně jednoznačná. Jak experiment probíhal? Na přelomu 60. a 70. let v kampusu Stanfordské univerzity v Kalifornii vědci posadili předškoláka do holé místnosti a před něj položili jeden marshmallow bonbon. Výzkumník dítěti sdělil, že na chvíli odejde, a pokud dítě vydrží sladkost nesníst, dostane

Den s květinou aneb konec školního roku v kraji zapadlých vlastenců. Radost – a asi i smutek – dojetí, vysvědčení

Sami jste to zažili a ani na to moc nevzpomínáte. Stejné jako tehdy, stejné jako už tolikrát, stejné jako na tolika jiných místech. A přesto vás to může dojmout, zvlášť když jste poněkud sentimentální a vidíte krásu i obyčejného a otřelého rituálu.  Je to kouzlem dětských emocí, které se neopotřebují, i když se každý rok opakují. Závěr školního roku na základní škole K.V.Raise v Lázních Bělohrad byl – tak jako jinde – ve znamení květiny pro paní učitelku. A jejího