Jan Kršňák: Maminky, zkuste si vystřelit z brokovnice a sundat nějaké to monstrum, budete svému synovi blíž

Většině matek se nelíbí, když děti hrají násilné počítačové hry. Ale především kluci je mají rádi. Dávají jim příležitost stát se hrdinou, což je v dětském věku v naší společnosti poměrně těžké zažít jinde. Ale když si dítě nezažije pocit hrdinství, jak se může v dospělosti stát hrdinou? Možná proto je kolem nás hrdinů tak málo. Nevíme, jak se to dělá, žádné hrdinné dobrodružství jsme nikdy nezažili.

Další věcí, kterou se děti hraním akčních her učí, je spolupráce. Spoluhráči mohou sedět na druhé straně planety, ale častěji jde o spolužáka nebo kamaráda z kroužku. Hraní her tak pro děti představuje společný čas s kamarády. Ani k němu nemají děti v dnešní době nejlepší podmínky jinde. Děti zmizely z ulic, protože rodičům připadá, že bude bezpečnější, když budou sedět doma než běhat po okolí. Žádný rodič nechce obírat své dítě o kamarády. Přirozeně chápeme, že interakce s vrstevníky je pro stávání se dospělým člověkem důležitou činností. Děti se dnes druží ve virtuálním světě. Ostatně podobně jako dospělí.

Je vysledováno, že děti, kterým rodiče soustavně zakazovali přístup do kyberprostoru, se v něm později chovají rizikověji. Zákazy nic neřeší. Pokud dítě tráví hodinu (či dvě) denně hraním, ale dobře spí, má normální známky a zajímá se i o něco jiného než o počítač, není důvod obávat se závislosti. Je dobré pro čas na počítači stanovit pravidla. Lépe fungují ta sepsaná po dohodě s dítětem.

Klidná máma je nejdůležitějším médiem v domácnosti.

Často se nicméně zdá, že dítě nic jiného nezajímá. Děti se dokáží neskutečně nadchnout pro věc. Když je necháte touhu uskutečnit, brzy si najdou novou záležitost k objevování. V případě počítačových her, pravda, to může trvat i roky, než je to pustí.

Pokud máte dojem, že hra je příliš násilná a dělá se vám z ní špatně, řekněte to. Neříkejte však, že dítěti škodí, protože to jej nezajímá. Mluvte o svých emocích. Většina dětí, zvláště před pubertou, vám rádo vyhoví a najdou si jinou hru. Klidná máma je nejdůležitějším médiem v domácnosti. Děti to ví a moc dobře ví, že je lepší si s jejím klidem nezahrávat. Ale jak to udělat, aniž by to znělo jako zákaz?

Zajímejte se, co hrají. Ne z důvodů kontroly a bezpečnosti, ale ze zvědavosti. Hry jsou okna do dětské představivosti. Zajímá vás vnitřní život dítěte, že? Posaďte se vedle něj a dívejte se. Ptejte se. Aniž byste hodnotila, kritizovala, aniž byste se bála. Dozvíte se mnoho věcí, děti rády sdílejí své světy. A pak, až si zvyknete na krev na obrazovce – nemusí to být při prvním sezení – zeptejte se, zda-li si to můžete vyzkoušet. Nechte si poradit, která zbraň je nejlepší. V klidu se nadechněte a sundejte to monstrum, co po vás jde. Možná z toho nebudete mít dobrý pocit. To je v pořádku. Ale budete mít dobrý pocit z pohledu vašeho syna. Budou mu zářit oči. Nazítří o vás bude vyprávět ve škole. Tak se člověk stává hrdinou. Asi by bylo lepší, kdyby se stával hrdinou díky skvělé večeři, ale o nákupech, vaření a mytí nádobí si dnes děti mezi sebou nevyprávějí.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

7

 
3 Počet vláken diskuze
4 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva
Eva

Nevím, ale pro mně by to rada nebyla. Měla bych možnost si ještě v době školních let vystřelit z pistole, ale tak jsem se bála, že jsem na ni ani nechytla. Potom jsem se stala členkou tehdejšího střeleckého kroužku Svazarmu, střílela jsem z malorážky, probudila se ve mně soutěživost, ale na kluky jsem neměla. Tam jsem si našla taky svého manžela. Ale když teď vidím, jak sedí u počítače a je tak zabraný do hry, že slyším, vidíš, teď mně zabili, tak jsem naštvaná a taky mi to vadí. Syn taky hrával tyto hry, ale v současné době už od… Číst vice »

Lukar
Lukar

Tenhle článek spoustu věcí vystihuje. Navíc chápu autora i ženský které si na ty (převážně kluky) stěžují – prostě kluk došel do věku, kdy se prostě projevuje že je to kluk a ne ženská jako jeho matka. Počítačový hry jsou prostředek nejen jak se odreagovat a zabavit, ale taky mají výrazný společenský aspekt… V době internetu je to opravdu ekvivalent „hraní si s kámošema na dvorku“ protože normálně u toho dítě vysí na drátě a kecá s nějakou skupinou lidí co zná. To že je spousta her násilná, no… to je. O kolik víc než běžný akční film ? Navíc… Číst vice »

Jana
Jana

Moje děti jsou už dospělé, vlastně to neřeším. Ale náhodou jsme to dělali přesně, jak je psáno v článku. 3 děti na 1 PC, museli jsme mít pravidla. Každý maximálně hodinu denně, aby se vystřídali. Většinou kluci seděli spolu, takže z toho byly 2 hodiny :) Musím říct, že násilné hry jsem do určitého věku (asi 9 let?) nedovolila, ale moc ani nepřišly na přetřes, možná si je zahráli u spolužáků. Hry mě taky zajímaly, hráli jsme je všichni, povídali jsme si o nich, když jsem měla výhrady, řekla jsem jasně, co mi vadí. Měla jsem otázky, ale taky uznání.… Číst vice »