Foto z Jerryho archívu

Když prohrajete dětství… „Byl jsem závislý na počítačových hrách, tlustý, slabý a šikanovaný. Teď všechno doháním,“ říká mladík

Dvanácthodin denně za počítačem, málo spánku, problémy ve škole a hádky s rodiči. Tak vypadalo dětství mladého muže ze středních Čech, který si říká Jerry. V sedmi letech totiž propadl počítačovým hrám. „Byl jsem tlustý, bledý, vypadal jsem zanedbaně a moc mi nešlo socializování. Ve škole jsem se necítil dobře a stal jsem se snadnou kořistí pro šikanu,“ popisuje. O svém „prohraném dětství“ napsal knihu, kde mimo jiné radí rodičům, jak od něčeho takového ochránit vlastní děti.

Co bylo na hraní počítačových her tak lákavého?
Bydleli jsme na vesnici, kde nebylo moc co zajímavého dělat. Ve škole jsem měl samé jedničky a nemusel jsem se o to moc snažit. V garáži jsme tehdy měli žigulíka a věděl jsem, že ho budu moci řídit až za 10 let. To je pro dítě věčnost. Zato v počítači jsem si mohl vybrat jakékoliv luxusní auto a jezdit s ním závody. Navíc jsem měl pocit, že ve hrách dělám něco důležitého. Porovnejte si to, že máte jít do školy a učit se tam něco, co vás absolutně nezajímá s tím, že ovládáte armádu vojáků, abyste ochránili svoje království… Navíc věřím, že jsou některé hry schválně vytvořené tak, aby závislost způsobovaly. Zvlášť u malých dětí, které ještě nemají pořádně vytrénovanou vůli. Netrvalo to dlouho a jediné, co mě zajímalo, bylo hraní.

Jak to hry způsobují?
Mimo jiné promyšleným systémem motivace. Když se přihlásíte do hry, dostanete odměnu, například truhlu s užitečnými věcmi. Když se přihlásíte 2 dny po sobě, získáte ještě lepší věci a když do hry přijdete bez přerušení 7 dní po sobě, tak ještě lepší. Čím více dní to bez přerušení zvládnete, tím je odměna lepší. Když ale jeden den vynecháte, začínáte znovu od „horších“ odměn. Cílem je vytvořit rutinu, zvyk – a ten jakmile máme, už se z něj velmi těžko dostáváme. Zná to každý kuřák nebo i ten, kdo si zvykl chodit obden do „fitka“.

Měl jsem pocit, že ve hrách dělám něco důležitého. Porovnejte si to, že máte jít do školy a učit se tam něco, co vás absolutně nezajímá s tím, že ovládáte armádu vojáků, abyste ochránili svoje království.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že máte problém a že jste na hraní závislý?
Začal jsem si to uvědomovat zhruba v 8. třídě, takže asi ve třinácti letech. To už jsem měl za sebou šest let intenzivnějšího hraní. Samozřejmě jsem vnímal, že pořád jenom hraju, nedělám nic jiného, nezvládám se připravovat do školy a hrozně jsem ztloustnul, ale dlouho jsem si to nepřipouštěl. Neřešil jsem to a ani jsem to řešit nechtěl – musel bych si totiž přiznat, že jsem slaboch. A nejen sobě, ale i svému okolí. Tomu jsem samozřejmě musel být podezřelý, už jen z toho, jak jsem vypadal – byl jsem tlustý, bledý a vypadal jsem zanedbaně. Tak jsem radši dál hrál a nemusel tomu čelit. Nevěděl jsem ani jak – tehdy se o tomhle problému ještě skoro vůbec nemluvilo.

Jak to vypadalo s Vaším prospěchem ve škole?
Ve škole jsem míval dobré známky, i když jsem se moc neučil, šlo mi to vždycky tak nějak samo. A díky tomu, že jsem většinu času hrál na počítači, jsem ani nezlobil – předtím jsem býval docela raubíř. Pro mé rodiče bývala škola vždycky hodně důležitá, máme v rodině lékaře, ředitele školy… Dokud bylo ve škole všechno v pořádku, byli i oni v klidu. Postupem času už škola nebyla tak snadná, ale věděl jsem, že jestli chci mít klid na hraní, nesmím mít ve škole problémy. V době, kdy už jsem hrál hodně intenzivně, třeba dvanáct hodin denně, už bylo samozřejmě obtížné to stíhat, ale vždycky jsem to nějak zachránil. Opravdový problém přišel až na střední škole, tam se objevily první čtyřky a hrozilo mi i propadnutí. V té době jsem totiž úplně propadl online hrám, především World of Warcraft, a to byl naprostý extrém.

V čem?
Pokud hrajete sám nějakou „offline“ hru, v určitém bodě ji dohrajete a jdete se věnovat něčemu jinému. Člověk je ještě schopný to nějak ovládat. U online her, které spolu hrají lidé klidně z opačného konce světa, je více rizik. Byl jsem tam součástí skupiny lidí, kteří spolu trénovali a pokořovali těžší a těžší výzvy. Trénovali jsme třeba do dvou do rána. Většina mých spoluhráčů byli vysokoškoláci, takže měli první hodinu až třeba po obědě. Mně bylo ale třináct a vstával jsem do školy v šest ráno. Když jsme hráli do dvou, zbývalo mi na spánek čtyři nebo pět hodin. To samozřejmě přinášelo horší soustředění a celkově výkon ve škole. Úkoly jsem psal v autobuse nebo až těsně před hodinou, podobné to bylo s přípravou na testy. Hrát jsem ale chtěl a kdybych se neúčastnil tréninků, neznamenal bych tam nic. Takže jsem to musel nějak zvládnout.

Hrál jsem třeba do dvou ráno, v šest jsem vstával do školy. Úkoly jsem psal v autobuse nebo až těsně před hodinou, podobné to bylo s přípravou na testy. Byl to jeden velký stres.

Online hry mají i další rizika: třeba ve vás vytváří iluzi toho, že někam patříte. Pohybujete se v určité komunitě, dokonce jste v ní třeba – na rozdíl od školní třídy – oblíbený. Tak proč byste chodil ven a snažil se s někým seznamovat? Když jsem hrál World of Warcraft, neměl jsem už potřebu navazovat žádné vztahy v reálném světě. Podobně to dnes dělají sociální sítě – myslíte si, že máte 500 přátel, ale polovina z nich vás na ulici ani nepozdraví. Další riziko online her je, že nikdy nekončí. Neustále tam na sobě můžete pracovat, zdokonalovat se a vaše postava vám proto docela dost „přiroste k srdci“. Čím víc hrajete, tím jste lepší, a to zlepšení je vidět téměř hned. To nám v životě často chybí. Když se chceme v něčem zlepšit, trvá to většinou poměrně dlouho. Když tu hru ale hrajete extrémně a po několika letech hrát přestanete, možná zjistíte, že jste zůstal úplně sám. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám problém a že už takhle nemůžu žít dál. Přišlo opravdové dno, které skončilo až tím, že jsem uvažoval o sebevraždě.

Co bylo to, co vás dohánělo až k takovým myšlenkám?
Postupně jsem si začal uvědomovat, že jsem absolutní nula. Sledoval jsem, jak se moji vrstevníci učí hrát na kytaru, nebo hrají fotbal, a docházelo mi, že já kromě hraní na počítači vlastně vůbec nic neumím. Došlo mi, že jsem prohrál své dětství a zavřel jsem si tím mnoho dveří, nebo jsem ty dveře ani neobjevil, protože jsem pořád seděl u počítače v jiných, virtuálních světech.
To, co mě ale ničilo nejvíc, bylo to, že jsem byl ve škole šikanovaný. Psychicky, což je podle mě mnohem horší než šikana fyzická. Když rodiče nebo učitelé vidí modřiny, pravděpodobně zpozorní a začnou to řešit. Ti, kdo mě šikanovali – byli to asi 4 kluci, rozhodně ne celá třída, ale ono stačí těch pár lidí a mlčící většina, která se těm vtípkům zasměje – byli to takoví ti vtipní, oblíbení miláčci učitelek. Ponižovali mě, deptali a shazovali, většinou samozřejmě mimo zraky dospělých. A já jsem se nikomu nesvěřil, protože jsem se bál, že bych byl za bonzáka a slabocha a že bych zažíval ještě větší peklo. Cítil jsem se uvězněný, ponížený, zoufalý, bez možnosti úniku. A postupně mě to rozkládalo – vůbec si nevěříte, cítíte se naprosto podřadně. Už se bojíte vůbec promluvit, protože cokoliv řeknete, je jenom dalším zdrojem smíchu. Jen jednou jsem se odvážil vzepřít – seděli za mnou a něčím mě bouchali. Tak jsem jim ten předmět vytrhl z ruky a snažil se jim to oplatit. Jenže v tu chvíli vešla do třídy učitelka a samozřejmě jsem to byl já, kdo byl ten špatný.

Sledoval jsem, jak se moji vrstevníci učí hrát na kytaru, nebo hrají fotbal, a docházelo mi, že já kromě hraní na počítači vlastně vůbec nic neumím. Že jsem absolutní nula. 

Souvisela šikana s vaší závislostí na hraní?
Kvůli tomu, že jsem většinu času hrál, jsem se stal velmi snadnou kořistí. Byl jsem ošklivý, slabý, tlustý, moc mi nešlo socializování s ostatními. Ve škole jsem se necítil dobře, doma u počítače jsem měl ale od šikany klid. Tedy do doby, než začala kyberšikana. Potom už jsem nebyl v bezpečí ani doma – tehdy vznikaly první „sociální sítě“, například Spolužáci.cz. Tam se začaly objevovat moje zesměšňující fotky, anonymní zprávy nebo komentáře typu „ty tlustý prase, nikdo tě nemá rád, debile, běž někam zdechnout“. Když si na to vzpomenu, je mi moc líto všech dětí, které něco takového prožívají v dnešní době, kdy se žije ve virtuálním prostoru ještě mnohem více než tehdy. Už předem se taky bojím toho, až budu mít vlastní děti – co když je potká něco podobného, budu jim schopný pomoci?

Jak jste se z toho všeho nakonec dostal?
Díky jednomu spolužákovi, který se za mě v kritické chvíli postavil. Všiml si, že už jsem z té dlouhodobé psychické masáže na dně a těm klukům se postavil. Když na mě měli nějaké připomínky, tak mě bránil. Díky tomu jsem se mohl pomalu „stabilizovat“, získat zpět trochu sebevědomí a časem jsem se zvládl bránit už i sám.

Přinesly roky za počítačem i něco pozitivního?
Naučil jsem se perfektně anglicky. Navíc jsem hrál „chytré hry“, ve kterých bylo hodně textu, bylo to něco jako byste četli knížku a zároveň do ní zasahovali. Četl jsem dialogy mezi postavami, musel jsem se rozhodovat, jak jim odpovědět, nebo jak vyřešit různé úkoly. Takže hráč svým způsobem trénuje i myšlení. Později jsem si řekl, že když jsem se tak dobře naučil anglicky, zkusím to i se španělštinou. Začal jsem hrát hry ve španělštině a dostal jsem se díky tomu také na pokročilou úroveň. V jiných hrách bylo zase potřeba poměrně dost počítat, trénuje se i prostorová představivost. Asi by ze mě byl dnes jiný člověk, kdybych 10 let hrál jen střílečky, kde jenom klikáte a rychle mačkáte klávesnici.

Jak vlastně reagovali vaši rodiče? Nebylo jim nic divné?
Na začátku se snažili s tím nějak bojovat – omezovat dobu, kterou jsem trávil u počítače, posílat mě na kroužky. Táta přišel v té době divokých 90. let, kdy byla tunelovaná jedna firma za druhou, o práci, a dlouho nemohl nic adekvátního najít. Myslím, že v té době neměl energii a nervy ještě se přetahovat s děckem o klávesnici. Ono je velmi zrádné to, jak to přichází plíživě. Jako třeba alkoholismus. Není to tak, že jeden den nehrajete a druhý den hrajete 18 hodin. Byl to pomalý proces a ze začátku poměrně nenápadný. Když už jsem v tom lítal až po uši, myslím si, že se rodiče báli cokoliv mi říct. Možná proto, že jsem na jakoukoliv kritiku reagoval podrážděně – podobně jako když chcete po alkoholikovi, aby přestal pít. Bude vám zapírat, slibovat, naštve se na vás – a nepřestane. Možná taky sami nevěděli, co s tím. Ani já sám jsem nevěděl, jak se vrátit zpět, jak být zase „normální“.

Na jakoukoliv kritiku ze strany rodičů jsem reagoval podrážděně – podobně jako když chcete po alkoholikovi, aby přestal pít. Bude vám zapírat, slibovat, naštve se na vás – a nepřestane.

Co nakonec pomohlo?
Asi bylo potřeba sáhnout si na úplné dno – teprve když jsem byl totálně psychicky zdeptaný šikanou, jsem si uvědomil, že věnuju spoustu času a úsilí něčemu, co v reálném světě nemá žádný význam a že se sebou musím začít něco dělat. V tu chvíli jsem odinstaloval z počítače World of Warcraft a začal jsem makat především na škole. Díky jednomu kamarádovi jsem dal dohromady svůj zevnějšek a považuji za obrovské štěstí, že jsem potkal přítelkyni, se kterou jsem dodnes. Díky ní jsem objevil spoustu aktivit, do kterých bych se sám nepustil – začali jsme spolu hodně cestovat, trávit čas s přáteli a celkově si užívat život.

Až budete mít sám děti, co uděláte pro to, aby se jim tohle nestalo? Co vlastně můžou rodiče dělat?
Hlavně to nenechat zajít tak daleko, jako se to stalo mně. Pokud si vaše dítě zahraje hodinu, potom v klidu hru vypne a jde na kroužek nebo za kamarády, je to nejspíš v pořádku. Hlídal bych ale, jestli najednou z jedné hodiny nejsou hodiny čtyři a jestli snahu o ukončení hraní neprovází dramatické hádky. Myslím, že je úkolem rodičů tohle bedlivě střežit. Měli by se také zajímat, co vlastně dítě na počítači dělá, a třeba si zahrát s ním. Často máme tendenci hned odsoudit věci, kterým nerozumíme, čímž si do budoucna zcela zavřeme cestu k jakémukoliv pochopení. V neposlední řadě je velmi důležité dětem ukázat věci, kvůli kterým „stojí za to žít“ – aby věděly, že i v reálném světě jsou nádherné věci a aktivity. Jenže ono dát dítěti do ruky tablet a mít od něj klid je tak lákavé… Je ale několikahodinové sbírání barevných krystalků to, z čeho mu chcete dělat rutinu a krmit mu tím mozek?

Jerry (28) vystudoval ekonomiku a finance na vysoké škole. Pracuje jako analytik v oblasti finančního plánování a controllingu, datové analytiky a business intelligence nástrojů. O své závislosti na počítačových hrách napsal knihu Moje hráčství – závislost na hrách, moderních technologiích, kyberšikana, deprese a sebevražda, prozatím dostupnou v elektronické podobě. Rád cestuje a sportuje.

142

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
51 Comment threads
91 Thread replies
6 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
73 Comment authors
BrandtnerováHonzaMarieEmilIgnácHelena Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
David
Host
David

Článek z období tak před 15 lety kdy byl gaming brán stejně jako gambling. Podle mě navíc vymyšlený. Moje hráčství vypadá jako proti herní program určité skupiny lidí než jednoho člověka. Navíc že by se Čech jmenoval Jarry Taylor?

Kuba
Host
Kuba

Ty praktiky s získáváním odměn za lognutí každý den jsou nový věc z mobilních a tabletovejch her. To není nic starýho. Je to nový a je to sra*ka, člověka to spolehlivě nasere. Alespoň mě. Nesnáším okatou manipulaci.
Jeho nezlikvidovali tyhle praktiky. On začal hrát v éře klasickejch her. A navíc se stal šikanovanej až po tom co začal pařit jak ďas.
Plno lidí uteče do virtuálních světů před šikanou. Ne jako on, kterej tam šel kuli nudě a pak se stal kořistí když to přepísk.
Tendle článek nikomu nepomůže protože je založen na svědectví jednoho znuděnce, rozhodně to není typický případ.

kokot kuba
Host
kokot kuba

a ty češtin nepobral ?

true david
Host
true david

true, true davide

K.S.
Host
K.S.

No právě, taky to na mne působilo jako by to bylo vymyšlené, minimálně částečně. Samozřejmě mohli si vymyslet jméno pro krytí, nebo to je jeho nick ze hry, ale opravdu mi to přijde jako výmysl někoho kdo neví o co jde a dostal za úkol vymyslet článek o tom jak jsou hry zlé.

Petr
Host
Petr

Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….

pan au
Host
pan au

No to snad není možné, že takovýto blábol někdo pustí do světa :D Zrušte tuhle stránku, než si uděláte ještě větší ostudu -_-
Když jsem prodělával svoje „hráčské období“ tak jsem hrám věnoval i půl dne, nebo den, pak přišel ten zlom kdy se mi místo her začali líbit holky a rázem bylo po závislosti…
A za to, že byl tlustej, šikanovanej a evidentně rozmazlenej hry na PC fakt nemůžou….

Martina
Host
Martina

ano

pan au má pravdu
Host
pan au má pravdu

true true auau

Naser si primo
Host
Naser si primo

Yep

Pink
Host
Pink

Na vesnici nebylo moc co dělat. No jestli tam byli všichni jako on… A jestli jediná jeho touha byla co nejdřív řídit Žigulíka… To je pak těžký.

Carp
Host
Carp

Slabá vůle, no. Ovšem pařit to od dětských let, tak nevim, jak by to dopadalo. Každopádně… s každodenním (minimálně) 8 hodinovým raidováním ve WoWku se dají vystudovat i třeba dvě vejšky naráz a do toho táhnout domácnost. Jen holt si to musí člověk drobet rozplánovat. Motivace je snadná: když udělam zkoušky během prvního týdne, nebo ještě lépe v předtermínu, můžu bez obav propařit celý zkouškový. A to se vyplatí. Angličtina byla jenom sladká třešinka na dortu xD

crap je pravdomluvec
Host
crap je pravdomluvec

přesně tak

Martin Klein
Host
Martin Klein

Soused si domů na víkend a nyní i na prázdniny, vozí svého vykrmeného náctiletého synka. Ten také vůbec nechodí ven z bytu. Je nade mnou slyšet jak běhá vydatně močit a když má jeho tatík noční, svítí Mireček v bytě mnohdy až do tří hodin ráno.

Art-in
Host
Art-in

Až zase budete šmírovat ve tři hodiny ráno, zda nad vámi nesvítí, tak hlavně nevypadněte z okna.

PepehoSmích
Host
PepehoSmích

Mohu se zeptat jak jako zjistíš že svítí. A prosím nemluv o tlustých lidech jako o dobytku každej prostě není svalovec nebo kost a kůže

kuvajtunapadeni
Host
kuvajtunapadeni

Clanek trosku zaspal dobu… kdyz ctu jeho STRASNOU ZAVISLOST NA PC HRACH.. tak jakoby popisoval i moje detstvi… pubertu.. a i ted dospelackej zivot.. kdyz mam volno v praci, a nekde nelitam zrovna s kamaradama, tak hraju klidne i 16 hodin.. v zivote jsem netrpel obezitou, zavodne jsem sportoval, ted jsem x let u armady a opet, hrani 12-16 hodin kdyz je cas neni stale i ted, stejne jako v detstvi problem. tohle a ma to tak kazdej druhej, jen dementne smyslenej pribeh a zoufalost zbohatnout na ubohe knizce… ale co se divit v dnesni dobe

kuvajtuvsračkachprotožebonba
Host
kuvajtuvsračkachprotožebonba

doba na hovno, v armádě je klid…. true true

chronomag
Host
chronomag

„Pokud si vaše dítě zahraje hodinu, potom v klidu hru vypne a jde na kroužek nebo za kamarády, je to nejspíš v pořádku. Hlídal bych ale, jestli najednou z jedné hodiny nejsou hodiny čtyři “

tyvole… jako bych cetl sracku z roku 1998 xDDDDDDDDDDD

potkan cz
Host
potkan cz

jo no

bebe
Host
bebe

Ten článek je jak reportáž na tv nova-tupej,přehnanej a absolutně zcestnej.
Stejnej blábol by se dal vytvořit třeba o prdění-který ničilo dětství a způsobovalo šikanu ve škole a nakonec se zvládlo a všechno dobře dopadlo…
-no nic…..jdu pařit

Lukas
Host
Lukas

Jasňééé, jmenuje se Jerry Taylor a jeho sen byl řídit žigula =D =D =D =D Možná motorku bych pochopil, ale budiž. Pokud přijmu že jde o pseudonym, tak jde (na vesnici) hlavně o problém který je podle mě už X let mimo – a víte proč ? Protože poučení z článku je přípravou na minulou válku. Dnešní kluci na vesnici totiž zjistili, že se tam dá ho*** dělat v daleko větších houfech, a tak už hraje velká část a on by dnes naopak výborně zapadnul. Jo, prostě se narodil moc brzo, předběh dobu. Kvůli tomu ostatně i ujel na WoWku,… Číst vice »

Art-in
Host
Art-in

Jasné že jde o pseudonym, protože jinak by musel psát další článek o tom jak je šikanovaný dnes.

Luděk
Host
Luděk

Velmi zaujatý článek, u kterého lze logicky vyvrátit téměř každou větu. Za všechno může ten počítač. Za jeho obezitu – přibrat sezením u pc se mi ještě nepovedlo, obvykle k tomu použiji alespoň jídlo. Šikanu na škole jsem také zažil a kamarády jsem také moc neměl, dokud jsem je později nezískal přes hraní online her a je to už víc jak desetileté přátelství, kdy se navštěvujeme třeba přes víkend. Ale nejvíc mě dostalo jak mu to zhoršilo propěch. Kdy v 8 letech mýval samé jedničky, ve 13 letech v osmé třídě se mu to začalo horšit a na střední škole… Číst vice »

Karel
Host
Karel

hlavně , že vystudoval finanční controlling, datovou analytiku a jiné „důležité“ funkce nezbytné pro člověka

johny kreveta
Host
johny kreveta

aspon jsem se zasmal .ten clovek musel dost dlouho patrat ve starych clancich ..nebo ze by skopirovane z nakeho bravicka rok 90??

Radek
Host
Radek

A dnes je zavislich 80% populace na fb a ruznych messengerech.Kazdy zije svuj druhy zivot ve virtualnim svete v mobilu. Kazdy do toho cumi a skoro kazdy je virtualne neverny svemu manzelovi(manzelce) a spousta z nich to dokona i do realu.

Tencoradmrda
Host
Tencoradmrda

Pozn. redakce: Komentář odporoval pravidlům diskuze a byl smazán.

Bédakolohnátek
Host
Bédakolohnátek

Maj recht já bych všecky ty messengery zakázal.

Egon
Host
Egon

Lucie Fialova si musela tento clanek cely vymyslet na zaklade dohadu a domnenek. Faktycke chyby jsou do oci bijici… napr. chlapec mel nejvetsi problem na stredni skole, kdw propadl WoWku. Ale hral s vysokoskolaky, kteri meli prednasku az odpoledne. Ale protoze mu bylo 13, tak musel vstavat v 6. Ok. Ve 13 letech na stredni skole? Dale mne zujali vychytane odmeny ve hrach z dob, kdy vsichni hrali offline (jak sam rika). Kde se tam ty odmeny vzali? Ted je mu 28, takze rocnik 1991 a WoW je z roku 2002. Nemusel to hrat od zacatku, ale… nejak to matematicky… Číst vice »

David
Host
David

wow je 2004, 2002/3 je warcraft 3 ;) mě spíš zaráží, že by někdo na základce/střední měl peníze na to hrát wowko na oficiálním serveru :D pochybuju že v době vanilly byly neofiko servery

Ondřej
Host
Ondřej

Byly, ale nic tam pořádně nefunovalo. Ať už bychom se bavili o talentech, spellech, questech a nebo NPC. Jo, to byla skvělá doba :) Když si vezmu rozmazlenost současných hráčů, celkem by mě zajímalo, kdo by v této době hrál tak nefunkční hru, jako bylo WOW za časů vanilly na neofiko serveru :)

Mgr Jan Kozel
Host
Mgr Jan Kozel

Tady jde vidět článek mířený na nemyslící babyboomers kteří potřebují vidět za každou cenu že mladá generace je zkažená i když ten článek obsahuje neexistujícího člověka, vymyšlená fakta a silně upravené informace které jsou neobjektivní. Např. Byl jsem tlustý kvůli tomu že hraju hru WOW která v té době ještě nevyšla.

Patas
Host
Patas

Mi se líbí věta: Na jakoukoliv kritiku ze strany rodičů jsem reagoval podrážděně – podobně jako když chcete po alkoholikovi, aby přestal pít. Bude vám zapírat, slibovat, naštve se na vás – a nepřestane.
Po mně rodiče zařvali ať vypnu comp, a já ze strachu jej hned vypl a na nic jsem se neptal, rodiče by mi jinak byly schopni comp vyhodit. + gaming a alkoholismus?Myslím že alkoholismus je mnohem horší.
Navíc, jak jsi psal, velice neobjektivní článek a plný nepravdivých informací.
Fake news no.

Bejvalejhrac
Host
Bejvalejhrac

Hrál jsem hry pár ler a je to zhouba když to neukočírujete málo spánku, v práci pak nervní, je to závislost jako každá jiná, prostě jak fet, chuť na cigáro, panáka (vše jsem hojně v mládí onzumoval) já kvuli probdělím nocím a pařením Dooma ztratil tak 6let života, v ložnici krásnou blondýnku, které jsem si nevšímal, lituji ztraceného času
P. S. Článek je sám o sobě na skok z wokna 😁 jen to dočíst je na mašli

Patas
Host
Patas

Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“ xD xD xD
Celý tenhle článek je jedna velká agenda proti hraní ale okay xD

Warf
Host
Warf

Bohužel mám to samí od svich 18 sem pořád na PC protože kluci a holky se za mě styděj kamarády nemám holku si nemužu najit nejsem pro ně tip kluka ohrnujou nademnou nos

Patas
Host
Patas

Kolik ti je teď? Protože já na základce mněl asi 3 dobré kámoše, ale jak jsem začal hrát tak jsem jich mněl najednou více jak 10. S většinou se doteď stýkáme a někdy i hrajem. A to je mi teď 26let. Navíc, nepamatuju si že by mně někdo někdy šikanoval za to že hraju. Většinou přes tématiku her jsem se vždy spřátelil s něký koho jsem neznal. A dost z mých kámošu dělalo nějaké sporty a nebyly to žádne „nuly“. V daném období na, které se článek vztahuje hrál skoro každý druhý synek. Ať už pravidelně nebo jenom občas. A… Číst vice »

Warf
Host
Warf

mám 30 let a stále si ze mě dělaj srandu už od detstvi sem to neměl lehký

Warf
Host
Warf

Moje chyba to neni ja sem přatelskej a na holky dokážu bejt milej jenže co mám dělat když někam jedou mě nechaj a jedou si pryč a vymlouvaj se na blbosti je jasný že bych jim dělal ostudu ale co čekat v dnešní době

Terorista
Host
Terorista

Vypni PC, nauč se svůj rodný jazyk a vylez z brlohu, ňoumo 😂

Pohodar
Host
Pohodar

Buď v pohodě, hry jsou ok, ale ne 15h v kuse a ne online celou noc, spat je nutnost, jinak vyhoříš a jseš fakt troska(já byl) vyklepanej, unavenej, jak alkoholik) jdi na kolo, mezi lidi, na koncerty, nebo na 1ale s mírou!!!

David
Host
David

Z pravidel diskuze: Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
Doporučuju článek smazat aby autorce zbyla aspoň nějaká důstojnost na příští blábol. :D

Patas
Host
Patas

xD . True

Honza
Host
Honza

Ovšem nejlepší u tohoto blahodárně poučného článku je reklama úplně dole: “Ruleta – hraj online v casinu Fortuna” 😂😂😂

Patas
Host
Patas

😂😂😂😂😂😂😂😂😂

Václav
Host
Václav

To ještě nic není. Já tady zrovna vidím tři reklamy pod sebou – první je na nějaký vyhledávač seznamek a druhá na lichvářské půjčky. To asi kdybych si chtěl užívat a chtěl tu mladou slečnu z té reklamní fotky uhnat na tryskáč a hodinky s vodotryskem. Jenom nevím, jak si mám v tomto kontextu vyložit třetí reklamu s fotkou gauče…

Jitka Polanská
Editor

Držte se pravidel prosím, Vy.

David
Host
David

Kde jsem pravidla porušil, prosím?

Jitka Polanská
Editor

Těžko to vysvětlovat někomu, kdo to sám nechápe. Rozjíždět tu posměch vůči autorce nebo jejímu respondentovi se rovná osobním útokům, které si skoro nikdo nedovolí tváří v tvář, ale virtuálně ano. Tyto útoky a zesměšňování jsou škodlivé a zraňují. Nesouhlas jde vyjádřit věcně, je to prostě jiný level. Ti, kdo se neumí ovládat sami, musí být k tomu vedeni, pravidly a jejich vynucováním, aby se společnost nezvrhla ve smečku.

David
Host
David

Hned vaše první věta je osobní útok na mě, ale nevadí. Já osobní útok nerozjíždím. Pouze zachovávám důstojnost autorky tím, že jí doporučuji, aby článek smazala. Věcných komentářů je tu dost, včetně mého, který jste asi přehlédla, je hned první.

Jitka Polanská
Editor

Odpověděla jsem na Vaši otázku a vyjádřila při tom skepsi, že mou odpověď pochopíte, to byste se jinak ani neptal. To je vše. Za věcné komentáře jsem ráda, ať už kritické, nebo souhlasné. Děkujeme každému, kdo u nich vydrží a nenechá se strhnout negativitou, která je evidentně nakažlivá.

David
Host
David

Pochopil jsem, že se mám držet pravidel, což si myslím, že dělám. Chtěl jsem jen vědět, kde jsem je podle vás porušil.

Jitka Polanská
Editor

V tom postu, kde se odvoláváte na pravidla, naznačujete, že někdo může přijít o důstojnost tím, že napíše článek, který se Vám nelíbí, nebo že v něm figuruje. Důstojnost, zmiňovaná v pravidlech, je společenská úmluva o tom, že se nebudeme šikanovat, zesměšňovat, ponižovat, případně lynčovat, a že každý má právo na slušné a respektující zacházení. Každý, ne jen ten, kdo se nám líbí. A dál bych to nerozmazávala. :-)

Václav
Host
Václav

Paní Polanská, to, že autorku nebudou zesměšňovat druzí, neznamená, že se nemůže zesměšňovat sama. To byste sama měla vědět nejlépe, když tady ostatním tak často vykládáte, jak se tu podle vás zesměšňují.

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

Poučte o tom nejprve autorku článku, která zde diskutující označuje za „hejno potrefených husí“.

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

Aby se „společnost nezvrhla ve smečku“ doporučuji začít sama u sebe a dodržovat etický kodex novinářů, když už si teda tady zkoušíte být novinářka. Nedodržováním společností smluvených pravidel pro druhé totiž velice špatným příkladem Nebo pro vás pravidla neplatí? A nebo jde o to vymáhat pravidla ano, ale pouze u druhých? Ano, to vyžadování pravidel a jejich vynucování je v případě novinářské práce v tomto státě na rozdíl od západních zemí velice benevolentní – korektně řečeno. Zcela určitě jsem všemi deseti pro nápravu. Novinář je navíc práce a odbornost jako každá jiná. A nevím o tom, že by se například… Číst vice »

Pepa
Host
Pepa

Pozn. redakce: Komentář odporoval pravidlům diskuze a byl smazán.

Terorista
Host
Terorista

No většina z vás by měla raději vypnout počítače a studovat svůj rodný jazyk, pravopis a gramatiku, kdo má ty hnoje po vás číst?!

Patas
Host
Patas

Jo no nauč se češtinu, bude ti to platné, i když většina firem používá programy na opravu gramatiky a hlavně nauč se češtinu co nejlíp to jde, přece jen se jedná o jazyk se, kterýmse domluvíš všude .-).

Harry
Host
Harry

Patas – Kulturu národa mimo jiné tvoří jeho vztah k rodnému jazyku, dějinám, vlasti jako takové. Pro ostatní : ,,Součástí demokracie je mimo jiné respekt odlišných názorů, protože i mince má dvě strany.“ Co způsobuje nepochopení mezi námi lidmi, je ,,mimo jiné“ i nepochopení psaného textu a je jedno o jaký jazyk jde. My všichni se snadno stáváme kořistí berliček (alkohol, hazard, fitka, jídlo, aj.závislosti,), jen abychom unikli sami před zodpovědností za prožití svých životů. Každý máme na výběr. Jsme jen lidé, jsou to naše životy a na nás je vybrat si, koho na nich necháme vydělávat a kým si… Číst vice »

Václav
Host
Václav

A nechtěl byste si nejdříve zkontrolovat vlastní gramatiku, teroristo? „No“, je citoslovce subjektivní, a jako takové má být oddělené od zbytku věty čárkou, zvláště, když stojí samotné na začátku věty. Poslední vedlejší věta, obsahující řečnickou otázku, je významem nezávislá na zbytku souvětí a nijak ho neovlivňuje, takže by od něj měla být adekvátně oddělená. Minimálně středníkem, vzhledem ke kontextu ale ideálně tečkou jako nová věta. To jsou věci, kterých jsem si všiml na první pohled, takže netvrdím, že to nutně musí být všechno. Nejsem fanda poukazování na gramatické chyby v diskuzních příspěvcích, podle mě by měly být v pořádku hlavně… Číst vice »

Tencomilujevirtuálnísvět
Host
Tencomilujevirtuálnísvět

Už jen dočíst ten nekonečný blábol je na sebevraždu!!! Hrát hry je v pohodě

Bédakolohnátek
Host
Bédakolohnátek

A kočíroval nakonec Jerry toho žigula? Já tu sra.ku nedokázal dočíst.

Qaqaqox
Host
Qaqaqox

Ju, taky jsem v 90kách „prohrál“ dost času v obou významech toho slova. DOOM, UFO, TTycoon, WoW, Settlers, Simcity…
Típnout komp o půl třetí ráno je podobný pocit, jako dočíst knížku.
Ale špek jsem nabral až lety sezení u PC v korporátu. 8 hodin denně na židli se jednomu vrazí pod pupík :-)
Autor článku (pokud opravdu existuje nějaký „Jirka Krejčí“, ale myslím že je to jen modelová presonifikace) by se dneska mohl realizovat jako profesionální hráč, nebo přinejhorším, jako beta-tester.

Michal
Host
Michal

Hehe, mě baví, jak se tu většina ohání tím, jakej je to blábol. Ať chcete nebo ne, přesně v tom vidím paralelu s tím alkoholikem, kterýmu někdo sahá na chlast, ačkoliv on přece žádnej „problém nemá“. Respektuju, že někdo hraje hry a nikdy mu to negativně nezasáhlo do osobního života (stejně jako někdo chodí denně na tři škopky a je to v pohodě). Stejně tak byste mohli vy respektovat, že extrémní hraní může u někoho vážné potíže skutečně vyvolat. Sice jste všichni odborníci, ale přesto to raději uvedu: ano, pokud se v době puberty hrbíte denně příliš dlouho před komplem,… Číst vice »

doc. Alois Fábera
Host
doc. Alois Fábera

Souhlasím a podepisují v plném rozsahu

Nešťastný otec
Host
Nešťastný otec

Tolik potrefených hus v jedné diskuzi,
to se jen tak nevidí…
Neříkejte mi, že člověk kterého se daný problém netýká, má potřebu zde vůbec něco komentovat…
Samozřejmě že nemá …
Z čehož je jasné, že diskuze je plná těch kterých se to nejvíce týká a spůsobem svým vlastním „všechno je sra@ka jen já jsem nejchytřejší“ se tu ventilují.

Jakub
Host
Jakub

Naprostá pravda

BamBus
Host
BamBus

Jenže tu jde o to, že spousta věcí v tom článku nedává smysl, celkově to je divně pokroucené a nedomyšlené.

Strider
Host
Strider

Několik poznámek: Začátky hraní v roce 1997 ještě nebyly hry o on-line hrách, nebyly tablety, pay to win mechanismy, lootboxy Podle mne byla chyba (počáteční) v rodičích- rok 1997, v garáži žigulík ? Na dítě neměli čas? Nechali dítě hrát World of Warcraft už na střední škole??? A nevadilo jim placení kreditkou? Tehdy to rozhodně nebylo tak jednoduché , jako dnes. Článek poněkud povrchní, a příliš zobecňující, ale některé rady jsou přínosné. Je totiž rozdíl hra a hra, a spíše bych všechny varoval před hrami, co jsou zadarmo. Všem rodičům bych doporučoval sledovat co děti dělají (nejen jaké hrají hry)… Číst vice »

Václav
Host
Václav

„Je totiž rozdíl hra a hra, a spíše bych všechny varoval před hrami, co jsou zadarmo.“

Myslíte jako relativně nedávno (znovu)vydaný StarCraft: Remastered? :-)
Ne, samozřejmě chápu, že zřejmě myslíte dnešní hry, které se jen tváří že jsou zadarmo, ale plný zážitek z nich je až za příplatek. Jen poukazuji na to, že je třeba rozlišovat i zadarmo a „zadarmo“. ;-)

Art-in
Host
Art-in

JJ, na fotografii jde doopravdy poznat že je tlustý. V tom případě není dnes spíše podvyživený?

Afro
Host
Afro

Nejlepší dětství co může být, s partou kamarádů sme si neuveřitelně vše užily, pokud se to bere s mírou, a neohrožuje to školní docházku tak je to všechno v pořádku.

Pravopysňý Křyšág
Host
Pravopysňý Křyšág

To je zase pokus o nějakou kultůru kriplů. Ten článek je úplně nesmyslný, naprosto se neshodují fakta s dobou. Mluvit o šikaně ve škole v devadesátkách a dávat ji za vinu hraní WTF??? V devadesátkách vlastnictví kompu a hraní na něm bylo prostě übercool. Naopak šikanovaní byli ti, co přiznali, že mají zákaz hrát od rodičů nebo že vůbec nehrají. Pravda je, že je tam pár faktů, ale jsou naházený tak nějak bez ladu a skladu. No jestli to má působit jako reklama na koupi knihy tohoto autora, tak smolda pacholda. Pokud bude úroveň knihy stejná jako u článku, no… Číst vice »

Lucie Fialová
Host
Lucie Fialová

“Jerrymu” je dnes 28 let, závislost si dle svých slov uvědomil ve 13 letech, takže není řeč o devadesátkách.

Václav
Host
Václav

Uvědomil si to až ve třinácti letech, jenže v té době už za sebou měl šest let intenzivního hraní. Intenzivně hrát tedy začal už kolem druhé třídy, tedy v sedmi letech.

Matematikou tak jednoduchou, že by ji mohl zvládnout i ten, kdo odmítá malou násobilku jako přežitek, se tedy dostaneme zhruba do roku 1998. ;-)

Everret
Host
Everret

Víš jak se to bude těm všem maminám a tatíkům, co se jim zvedá tlak už jen při vyslovení „pc“, líbit? Oni tohle milují.

Miroslav
Host
Miroslav

To je zajímavé. Snůška do sebe naprosto nezapadajících blábolů, které si kdosi vycucal z prstu a prodává to jako knížku jako anonym, bez jakéhokoliv jména, IČ, adresy, zápisu v živnostenském rejstříku atd. Takže blábol a ještě k tomu podvod.

Jirka
Host
Jirka

Imho tento chlapík dopadl velmi dobře :) jako děcko si hrál co ho bavilo a teď je z něj chlap, kterej má super práci, vysokoškolský vzdělání, dlouhodobou přítelkyni a kterej rád cestuje a sportuje :) Celkem pozitivní výsledek a dost pravděpodobně je na tom teď mnohem lépe než ti blbečci co ho šikanovali :). Mimochodem já měl dětství dost podobné… a jsem také úplně jinde než ti co mě šikanovali. Hlavní rozdíl mezi autorem a mojí situaci bude asi v tom, že já ničeho nelituju právě proto, že jsem vlastně dopadl skvěle. Hry mě bavily a baví dodnes. Jen jsem… Číst vice »

Jerry Taylor
Host
Jerry Taylor

Zdravím Jirko a chci Vám moc poděkovat za reakci – vystihl jste naprosto přesně, co jsem chtěl sdělit. Možná jsem měl v článku některé věci trochu víc zdůraznit, ale to už je teď jedno. To s tím litováním – já toho v konečném důsledku taky už dnes nelituji, protože mě to dovedlo tam, kde jsem dnes a dnes jsem spokojený. Všechno ale mohlo dopadnout jinak – to si dnes moc dobře uvědomuji a proto svůj příběh sdílím – protože když vidím některé reakce tady u článku tak bych řekl, že to asi nikdo podobně neudělá, třeba proto, že dostane hejt,… Číst vice »

Jirka
Host
Jirka

boha jeho co se mi to sem natáhlo za fotku :D ta je asi 10 let stará a nemám tucha kde jí tehle web sebral :D

Káča
Host
Káča

Byť jsem se snažila, článek jsem nedočetla. A že čtu velmi ráda. Rozhovor ve mně budí jediný dojem – politovat chudáka, který se chytil do pastí a nástrah počítačových her. Pro Boha živýho, vždyť tohle už se řeší X a X let. To, že se tady Pánovi (nebudu jej oslovovat tím přihlouplým pseudonymem) „podařilo“ zabulíkovat se až k takové závislosti neznamená, že je ohrožený každý. Každý člověk je jedinečný – někteří jsou vůči závislostem více odolní, jiní méně. I některé děti si dokáží v hlavinkách sesumírovat, že existují hranice a pro děti, které tohle nedokáží by tu měli být rodiče.… Číst vice »

Kaťák
Host
Kaťák

top kek of the day

Čekám na paní Jitku, až napíše jak ona progresivně tráví čas ( na 99 % tipuji u Ulice ) :D

Ája
Host
Ája

Jojo. :-D

Ája
Host
Ája

A u Ordinace :-D

Táňa
Host
Táňa

Přiznám se, že když jsem viděla nadpis, tak jsem jen protočila panenky – no jo, už zase ty zlé technologie. Na rozdíl od jiných diskutujících mne ale článek oslovil. Je to zajímavá zpověď člověka, ne jako některé plytké obecné výkřiky/odsudky na adresu děti versus technologie, které jsem jindy četla. Jsem celkem o dost staršího ročníku, než autor knihy a vzpomínám na dobu, kdy počítač a pár disket byla velká svátost, kterou mělo jen pár vyvolených, hry se pak kupovaly na CD (a přepalovaly :-) ) a chodilo se hrát k těm několika jedincům, co je měli, a to přímo houfně.… Číst vice »

Gouda
Host
Gouda

Podle popisu to vypadá, že se jedná o dva různé problémy, které se dotyčný snaží racionalizovat jako jeden. Problém s hraním je jedna věc, která může způsobit nezájem o jiné zájmové činnosti, popřípadě zhoršení prospěchu. S fyzickým vzhledem a tím pádem se šikanou to nemá společného nic, to je druhý separátní problém. A jelikož si dotyčný tedy údajně později našel přítelkyni, byl během dospívání ošklivý nikoliv v dědičných rysech (které pro několik procent mužské populace znamenají celoživotní sociální postižení a vyloučení z jakýchkoliv vztahů), ale protože byl tlustý a zanedbaný. To s hraním jako takovým nesouvisí. Naopak, mnozí chorobní hráči… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Souhlasím, že jde o dva různé problémy. Stačí se podívat na dnešní profesionální hráče (a hráčky!). Ti lidé tráví před obrazovkami stejný čas, jako profesionální sportovci na hřišti, a přitom jsou upravení, dobře živení a minimálně ve své společenské bublině velmi aktivní. Hraní počítačových her z nikoho neudělá nemytého váguse.

Ten Jerry z článku měl zřejmě problémy především sám se sebou, a ne s hraním.

Michal
Host
Michal

V zásadě s Vámi souhlasím, ale je potřeba si uvědomit, že sedavý způsob života (ke kterému extrémní hraní nevyhnutelně vede) skutečně ovlivňuje zdravý vývoj jedince, to vám řekne každý lékař a kinantropolog. Takže není pravda, že „byl tlustý a zanedbaný“ s hraním jako takovým nijak nesouvisí. Je to jako tvrdit, že povolání profesionálního řidiče v dálkové dopravě nijak nesouvisí s náchylností k obezitě, ačkoliv všichni vědí, že s tím nutně souvisí ona snížená pohybová aktivita a s ní spojená náchylnost k nadváze. Takže to vlastně s profesí dálkového řidiče tak nějak souvisí, že.

Václav
Host
Václav

většina progamerů (profesionálních hráčů počítačových her) vede daleko aktivnější a skutečným sportem nabitý život, než většina běžné populace… množství hodin, strávených u her je u nich zcela jistě extrémní, ale sedavý způsob života rozhodně nemají, resp. nemusí mít

proč? protože nezáleží na tom, že sedíte u počítače, ale na tom, co děláte kromě toho… jestli se od komplu odvalíte na gauč a nejdál dolezete leda do ledničky, pak se z vás jistě stane bečka… ale není to kvůli hraní her, je to kvůli tomu, že mimo hraní her neděláte nic jiného (!)

Michal
Host
Michal

To jistě ano, ale jestliže jste na tom závislý, celé dopoledne prosedíte ve škole a pak hrajete, dokud znovu neusnete, nemáte už čas dělat cokoliv jiného. Tak se přece (pokud se nemýlím) závislost definuje – jestliže zasahuje do základních životních potřeb, ničí fyzické a psychické zdraví atp. Progamer (alespoň doufám) umí hrát (vlastně pracovat) deset, dvanáct hodin denně a pak se jít odreagovat sportem. Člověk závislý na počítačových hrách to neumí, nic jiného jej nezajímá. Neargumentujte profesionálními hráči, protože ti se závislými na počítačových hrách nemají nic společného. A pokud ano, jsou to workoholici – lidé zavislí na své práci.… Číst vice »

Václav
Host
Václav

V tom se s Vámi nepřu. V jednom příspěvku ale mluvíte o extrémním hraní a v druhém o závislosti. Já jen těmi progamery chtěl upozornit na to, že extrémní hraní nemusí být vždy spojené se závislostí a že tudíž nemusí nevyhnutelně vést k sedavému způsobu života a fyzickému úpadku, jak jste psal výše.

Michal
Host
Michal

Rozumím Vašemu příspěvku, mám dojem, že už trošku slivíčkaříme :) chtělo by to lepší definici pojmů hraní, extrémní hraní a profesionální hraní (progaming). Já bych právě extrémní hraní se závislostí spojil mnohem pravděpodobněji, než progamera se závislostí. Protože jaký je rozdíl mezi extrémním hraním a závislostí na něm? Jaký je rozdíl mezi extrémním pitím, pracováním, … a závislostí na nich? Já to vnímám tak, že jestliže Jerryho hraní zasahovalo do jeho života způsobem, který negativně ovlivňoval ostatní oblasti jeho života, je to už závislost. Dovedu si představit někoho, kdo má práci snů, která mu zabere dvě hodiny denně, pak sedne… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Já Jerryho situaci chápu tedy opačně. Tedy ne, že se jeho život začal zhoršovat až s hraním her, ale že jeho život nebyl v první řadě v pořádku už dávno předtím, což byl důvod, proč s hraním vůbec začal. Jerry je rozhodně závislák. A navíc učebnicový, udělal totiž klasickou chybu každého budoucího závisláka – místo, aby svůj život změnil, přijal hry jako prostředek úniku ze života, který se mu nelíbil. Hry tedy možná jeho problémy prohloubily v tom smyslu, že mu poskytly motivaci ty problémy neřešit, ale rozhodně je nezpůsobily. Možná je to opravdu jen slovíčkaření, ale tohle ostatně slyšíte… Číst vice »

Lenka
Host
Lenka

Uff… Pěkný peklíčko se nám tady rozjelo. Ten článek mě v první chvíli taky namíchnul. Ne, že ne. Ale je jasná věc, že na hrách člověk závislej bejt může. Ano, můžu prosedět 12 hodin u kompu a bejt v pohodě, pokud je to jednorázově, protože zrovna mám novou hru, co mě děsně baví, tak u ní strávím celej víkend a pak zas dlouho nic. Jak je to pořád, je to průšvih. „Jerry“ to myslel dobře. Článek mě štve kvůli tomu, že ho paní redaktorka zjednodušila a (nejspíš neúmyslně) trochu pokroutila, protože o hrách asi prakticky nic neví. Podle mě v… Číst vice »

Ája
Host
Ája

Je to určitě obyčejná novinářská kachna. Chtějí jenom strašit rodiče a způsobit tak, aby dětem znepříjemňovali život. To, že byl obézní je jeho problém, nezpůsobuje to počítač. Stejně jako to, že byl šikanován, to je jeho slabým postavením ve společnosti. Že se mu zhoršily známky, to by se mu stalo tak jako tak, protože i já jsem měla problémy v 7., 8. a 9. třídě, třebaže jsem předtím taky měla samé jedničky. To, že ho zasáhla kyberšikana, a že ho „deptala“, je jeho blbost, přece na každé stránce se dá dotyčná osoba zablokovat nebo se dá na tu stránku přestat… Číst vice »

Michal
Host
Michal

Tak si to pojdˇme rozebrat… 1. „Je to určitě obyčejná novinářská kachna.“ Jak to víte? Máte pro to nějaký důkaz kromě Vaší doměnky, že to tak suverénně tvrdíte? 2. „Chtějí jenom strašit rodiče a způsobit tak, aby dětem znepříjemňovali život.“ Kdo jsou „oni“? A proč by to dělali? Opět: máte pro to nějaký důkaz? 3. „To, že byl obézní je jeho problém, nezpůsobuje to počítač.“ Jak jsem psal níže – extrémní čas strávený u PC = sedavý způsob života = zvýšené riziko nadváhy a obezity. Na to jsou výzkumy, narozdíl od Vaší ničím nepodložené teze. 4. „Stejně jako to, že… Číst vice »

Václav
Host
Václav

K bodu 7:

V článku je Jerry Taylor skutečně popsán jako přímo učebnicový příklad závisláka z dětství. Nelíbí se mu realita jeho života a místo, aby něco změnil, utíká do nereálného světa, kde si plní své sny. Ten článek je opravdu plný omšelých klišé a otřepaných prázdných frází.

Nevím, co se z toho dá vysledovat o Jerrym (i když únik do nereálného světa asi není znakem člověka, který se problémům staví čelem a dělá rozumná rozhodnutí), ale vůbec se nedivím těm diskutujícím, kteří mají pocit, že je to celé fake. Působí to tak.

Lenka
Host
Lenka

Souhlas. Hrozně se mi ale nelíbí, dělat z her bubáky. Unikat od reality se přece dá i jinak, třeba knížkou. V reálným světě je to naprd, tak uteču třeba do Tolkienova. Ale že by se psalo o závislosti na čtení jsem ještě neviděla, přitom to může udělat z člověka oplácanýho samotáře zrovna tak. Dvojí metr.

Jiří Dostál
Host
Jiří Dostál

Hej lidi, všichni co píšete že to je vymysleny atd… Tak není, sám jsem si prošel závislosti na počítačových hrách a mám zkušenosti s problémy tím spojenýmy. I teď když jsem se už „vyléčil“ ze závislosti tak mám nemalé problémy v sociálním životě, takže vy inteligenti, než začnete mít nějaký chytrý řeči. Tak si to nejdřív sami prožijte a pak něco říkejte 😉

Vojta
Host
Vojta

Mám rád PC hry, protože mi umožňují prožít mé nejdivočejší fantazie. Například dostat nějaký úkol, vyřešit ho, a dostat další… :) Já jsem vyrůstal na Atari ST a jakožto lehce starší generaci se mi zdá, že my měli výhodu. I když byl člověk závislák, tak se aspoň dozvěděl spoustu věcí o tom, jak ty počítače fungují a z čeho se skládají. Chcete sesíťovat DOOMa? Musíte vědět jak a proč. Nastavení paměti v DOSu (dospělých se člověk zeptat nemohl, učitelé neexistovali, takže se muselo laborovat), … A to nemluvím o úpravách kazeťáků pro osmibity. Pozdější generace hráčů už jen zaplatí, nainstalí… Číst vice »

PepehoSmích
Host
PepehoSmích

Bylo to všechno jeho rozhodnutí, nikdo ho nenutil u toho sedět, nikdo mu nebránil v tom říct o šikaně dospělím. Čech co se jmenuje Jerry Taylor nic lepšího jste si nemohli vymyslet. Celý článek vypadá vymyšleně, nikdo nemá čas hrát PC hry 12 hodin denně, ze školy přijdeš domů ve 14:00 minimálně a den má 24 hodin to je ta samá blbost jako pracovat 25 hodin denně.

P.S.: Vítejte na internetu kde se šikana děje pořád a falešné články se píší víc než je potřeba

Michal
Host
Michal

Ach jo. Kdybyste byl někdy šikanovaný, tak víte, že říct to dospělým není zdaleka tak jednoduché, jak se to zvenčí zdá. Alkoholika taky nikdo nenutí pořád chlastat, ale přesto to dělá, tomu se říká závislost – o tom celý ten článek přece je. A k tomu, že se tak rozhodl sám: o čem jste se vy sám rozhodoval v sedmi letech? Dál píšete, že se jmenuje Jerry Taylor. Kdybyste četl pořádně, tak víte, že je to pseudonym. A poslední věc: máte nějaký důkaz, že se jedná o smyšlenku? A jestliže ne – není pak právě tvrzení, že ten článek je… Číst vice »

Horác
Host
Horác

Mám 35 a když stará s děckama odjede k rodičům tak propařím klidně i 20 hodin a vůbec mě to nesere. Pivko, cigárko a veget. Ale Jerry bude obyčejný blb, co všechny svoje problémy hází na ostatní a on sám je chudinka. Za tvůj posranej život nemůže počítač ani rodiče ale jen ty sám.

Martina
Host
Martina

Článek je super. Díky za sdílení zkušeností, určitě je to užitečné!

Michal
Host
Michal

Profesionální gameři dnes berou miliony a vyprodávají stadiony. Problém nebyl, že Jerry hrál, ale proč hrál a za to žádná hra nemohla. Hry jsou jen druh zábavy, stejně jako třeba dobrodružné romány. Šel by někdo s dítětem k psychologovi, protože moc čte?

adnerx
Host
adnerx

Neberte to jako smyslenej clanek, vse co pan popsal, mame u stejne stareho syna taky mu bude 13 a je na tom uplne stejne. Stejna vysoka inteligence, stejne vybrane logicke a bodove narocne hry, stejny „bonus“ v podobe perfektniho nauceni anglictiny i tezce rozlisujici virtualitu od reality ohledne kamosu a bledy a pritloustnuty fyzicky stav, unava, poruchy spanku. Ve vsem jsem shledala naprosto stejny fenomen jako u tohoto pana. Klobouk dolu, diky moc za clanek. A je jedno, v jaky je to dobe, zda za doby spoluzaku.cz nebo facebooku. Jde to napric generacemi, pc hry jsou stale na stejnem principu.… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Nevím, jestli článek vymyšlený je, nebo není, a nechci (se) hádat. Ale v tom článku jsou popsány už po generace notoricky známé stavy, které závisláci prožívají. To, že tyto známé a obvyklé stavy pasují i na případ, který Vy osobně znáte, tedy nemusí nutně znamenat, že článek je důvěryhodný, pravdivý a že popisuje skutečného člověka. Neříkám že to tak je, ale klidně by mohl být vymyšlený od prvního do posledního písmene. To, že tento článek někteří považují za smyšlený, navíc není dáno tím, že by onen údajný Jerry neprožíval reálně popsané stavy, které i Vy znáte ze svého okolí. Za… Číst vice »

Táňa
Host
Táňa

A mohu se zeptat, pokud by vám nevadilo se více rozepsat, jak s tím bojujete, jak to řešíte, pokud to již zašlo takto daleko ? Máte nastavená nějaká pravidla ? Neberte to jako jakoukoliv kritiku, naopak, máme děti, blížící se Vámi uvedeného věku, také si rádi zahrají, také samozřejmě často bývají doma sami, než přijdeme z práce, ale u nás bychom při porušení pravidel již odpojovali… Jasně, že si můžou jít zahrát tajně ke kamarádům, ale tam nejsou celý den, ani na noc, alespoň to se dá ohlídat. Aktivně společně trávit víkendy mimo dosah PC ? Je obklopený skutečnými kamarády,… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Mimochodem, chtěl jsem se podívat na tu knihu, kterou měl Jerry napsat. Odkaz uvedený v článku mě přesměroval na stránku s hromadou „Jerryho“ naprosto nezáživných uraženeckých odseknutí, mezi kterými se mi podařilo vydolovat informaci, že kniha je nedostupná. Podle aktuální informace přímo z tohoto článku má ale kniha mít elektronickou formu. Může mi tedy někdo vysvětlit, jak může být elektronická kniha dočasně nedostupná? Tedy za předpokladu, že vůbec kdy existovala, že se někdy v minulosti dostala do prodeje a že nebyla posléze úmyslně stažena? Zároveň bych chtěl doplnit informaci, že když si tu knihu podle názvu vyhledáte na netu, jako… Číst vice »

lol
Host
lol

To jako vážně? K tomu abys zjistil, že tenhle článek je totální z prdele vytažená nesmyslná nereálná kravina jsi musel progooglit tolik stránek??? Mne to stačilo přečíst…

Václav
Host
Václav

Já si o tom také myslím svoje. Zkušeností s tím, co všechno je duo Fialová-Polanská schopné vymyslet, mám dost a dost. Chtěl jsem jim jen dát prostor se vyjádřit, aniž bych je zbytečně provokoval k emotivním reakcím.

Jitka Polanská
Editor

To jste pašák:-)

Václav
Host
Václav

Jak je to teda s tou knihou se asi nedozvíme, že?

Jak je možné, že EKNIHU nejde znovu objednat a musí se čekat, až bude znovu dostupná? :D :D :D :D :D

Jan
Host
Jan

Prostě – když projdeš redakcemi iDNES.cz, Instinktu a Hospodářských novin, tak samozřejmě musíš nutně napsat fiktivní knihu pod nejblbějším pseudonymem, na který by mohl přijít leda průměrný pornoherec.

Václav
Host
Václav

Někdo s pseudonymem Lucy Violet by mohl projít redakcí Playboye. Tam mají na „skutečné“ příběhy celou rubriku…

Jan
Host
Jan

Nevím, čím jsem porušil pravidla diskuse poprvé, ale nyní to rád udělám doopravdy. Tento roztomilý článek je dílem ženy. Citovaní muži byli vybráni opět autorkou. Univerzální pravdy, které jsou sepsány na konci, jsou opět názory ženy. Jiné ženy a bohužel prezentovány jako výčet faktů opřených o titul „terapeutka“. Pohleďte na ženy, které mužům říkají, jací by měli být. A pak zoufají, že takoví jsou. Textu chybí už jen bulvární nadpis ve stylu „10 věcí, pro které byste se měly stydět za své otce, holky“. Případně „Počítačové hry udělají z vašeho dítěte bratrovraha, otcovraha, strýcovraha a tetovraha.“ Od slavného článku v… Číst vice »

Ron Jeremy
Host
Ron Jeremy

Hm, jak moc asi postrádá Lucie Fialová pindíka, že si nemůže vymyslet lepší pornojméno než Jerry Taylor? :D

Václav
Host
Václav

Myslím, že postrádá spíše něco jiného…

Helena
Host
Helena

Mě se článek líbil, nechápu ty negativní komentáře. Kdo nemá závisláka v rodině, tak to nemůže pochopit. Je to popsáno zcela přesně. A není to tak jednoduché, vzít patnáctiletému klukovi počítač a problém by byl vyřešen, jak se asi mnozí zde domnívají.

Marie
Host
Marie

Souhlasím s Vámi, Heleno, také jsme si se synem „užili“ a není to tak dávno. Naštěstí už má i jiné zájmy. Jsem za článek moc ráda. Držím Vám palce.

Káča
Host
Káča

Dobrý den, ptám se – čistě ze zvědavosti (tento dotaz nemá být a není nijak útočný) – proč je problém zabavit patnáctiletému počítač ? Jaká rizika to pro Vás představuje ? Výbuchy vzteku (ano, vím, že lidé závislí – ať už na čemkoliv – jsou ke vzteku velice náchylní) ? Nebo je to pocit viny („to mu přeci nemůžeme udělat“) ? Ještě jednou připomínám, že se nejedná o narážku na Vaše jednání či Vaši výchovu (chraň Bůh, vůbec Vás neznám a netroufla bych si), jen bych se ráda dozvěděla víc, proč to, konkrétně pro Vás není tak jednoduché ? Předem… Číst vice »

EmilIgnác
Host
EmilIgnác

Hraní společenských her je v pořádku. Protože máte kontakt s realitou, reálnými lidmi, věcmi, cítíte reálné emoce. Na online pc nebo konzolích máte kontakt s realitou jen ve formě skutečného hlasu vašeho online spoluhráče pokud máte mikrofon a sluchátka a hrajete online hru. V single playerů nemáte vůbec kontakt s realitou. Neděláte nic skutečného, necítíte se tak, jak byste se cítili ve skutečnosti. A co z toho? Super zážitky, z toho co se nestalo, co neexistuje, s lidmi, které neznám a nikdy jsem je osobně neviděl nebo úplně sám… A proč? Protože se nudím, na fyzický výkon nemám vůli a… Číst vice »