Soňa Musilová: Moje děti byly za klávesnicí počítače ještě dřív, než se naučily sedět. Zákazy nic dobrého nepřinesou

Před časem jsem na webu rodicevitani.cz četla článek o zakazování mobilů a televize dětem a ráda bych napsala svůj pohled na věc.

Nesouhlasím s názorem některých rodičů, že moderní technologie jsou strůjcem veškerého zla. Podle mě je počítačová gramotnost stejně důležitá jako znalost anglického jazyka nebo vlastnictví řidičského průkazu a zbytečné extrémy můžou přinést jen problémy.

Moje děti byly za klávesnicí počítače ještě před tím, než se naučily sedět. Manžel si vzal syna na klín a společně „konfigurovali“. To, co tehdy napsal, máme i po letech uložené. Dcera miluje písně Freddieho Mercuryho, ve dvou letech si pustí televizi a na domácím kině poslouchá Bohemian Rhapsody. Mobilem zavolá babičce a ví, kde jsou uloženy fotografie, aby si mohla prohlížet obrázky.

Telefon jsem jim nikdy nezakazovala, naopak, učila jsem je s ním a i s jinou technologií zacházet. Nainstalovala jsem jim do mobilu hry přiměřené jejich věku – poznávají barvy, zvířata, vlajky, značky, a spoustu dalšího. I hračky kupujeme v tomto duchu – hrají si s „tužkou knížkou“, kdy při dotyku na obrázek jim tužka poví, co je to za zvířátko, jak dělá, kde se nachází. Syn má robota z lega, kdy přes aplikaci na tabletu jednoduchými povely programuje robotovo chování. Svůj první tablet dostal v pěti letech. Žádný dětský, ale s androidem, aby si sám mohl stáhnout, co se mu líbí, zaskypoval babičce, nebo se na YouTube podíval na své oblíbené hrdiny.

Setkávám se ve svém okolí s názorem, že dítě neumí to, co umět má, protože mu rodiče příliš brzo dovolili trávit čas s mobilem. Jsme to ale my rodiče, kdo vychovává. A věci nejsou jenom černé a bílé. Dětem od čtyř měsíců pravidelně před spaním čteme. Syn měl ve čtyřech letech slovní zásobu sedmiletého dítěte. Už v roce a půl jsme na hřiště chodili bez plen a za rok byl bez plen úplně. Při nástupu do školky uměl vše, co umět má. Smrkat, obléct se, utřít si zadek, chovat se bezpečně, u silnice vždy věděl, že má stát. Poznal si své oblečení, uměl vyjádřit své přání, znal spousty říkanek, básniček a písniček. Už ve školce zvládl sestavit puzzle o 150 dílcích, znal kapely, zpěváky, uměl počítat, znal vlajky Evropy. Nyní je ve druhé třídě, ve škole patří k jedničkářům, má úctu k autoritám a má i své koníčky. Miluje parkour a plavání. Nebojím se ho poslat s kamarády na hřiště nebo na nákup, dokáže si spočítat, kolik peněz mu z nákupu zbyde na dobrotku, chodí se psem, se smetím. Doma má své povinnosti, například uklízí myčku.

S dcerou je to podobné – ve dvou letech je bez plen, umí si sundat kalhoty i bačkory, sama se nají a ven už pár měsíců chodíme bez kočárku. Jezdí na odrážedle, miluje zvířata a květiny. Ze stavebnice si postaví komín, umí držet tužku. Jako rodina jezdíme každý víkend někam na poznávací výlet nebo za zábavou. S dětmi chodíme do lesa, kina, divadla, stejně jako sledujeme pohádky v televizi, nebo si zahrajeme počítačovou hru.

Takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Chci tím říct, že nemám pocit, že bych svým dětem vzala dětství tím, že jsem jim povolila mobil, televizi nebo tablet. Jako rodič, který se o své dítě zajímá, vím, co na internetu dělá a k čemu má přístup. Bez kontroly to samozřejmě nejde, jsou to pořád ještě děti. Od nástrah internetu ho nezachráním tím, že mu ho zakážu, ale že mu o nich řeknu. Musí vědět, že se nikdy nesmí sejít s nikým, kdo ho na sociálních sítích bude zvát ven, nebo posílat někomu své fotky.

Domnívám se, že jakmile dítě bude mít technologie – byť omezeně – přístupné, nebudou pro něj vzácností a bude se soustředit i na jiné činnosti. A především – ráda bych dala dětem pevné základy, na kterých budou moci stavět svoji budoucnost, aby z nich vyrostly silné a sebevědomé osobnosti, které si umí prosadit své názory. To už dnes těžko jde bez moderních technologií.

Soňa Musilová pracuje jako zdravotní sestra. Má sedmiletého syna a dvouletou dceru, ráda cestuje a zajímá se o zdravé stravování.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

1

 
1 Počet vláken diskuze
0 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Lenka Kepková
Člen

Tenhle článek beru jako subjektivní názor autorky na své děti. Je společnou vlastností mnoha rodičů brát své děti jako bezvadně vychované, talentované a schopné. Spíš by mne zajímal názor mimostojící nezaujaté osoby – měl by větší vypovídací hodnotu. PS: děti z původního článku uměly používat technologie, jen se prostě rodiče rozhodly, že dají prostor jiným věcem… ono totiž odvrátit pubertáka od mobilu a spol. je mnohem obtížnější než totéž s dvouletým dítětem.