ilustrační foto

Znamení doby: Matky jsou s dětmi více než dříve, ale duchem nepřítomné. A děti z toho vyvádějí

Rodiče, hlavně matky, tráví s dětmi víc času než dřív, ale myšlenkami jsou při tom často jinde, koukají do mobilu nebo sní o tom, až zasednou k počítači a konečně budou mít zase nějaké podněty k přemýšlení. Model chytrá horákyně – ani nahá, ani oděná. A děti jsou z toho nervózní a nespokojené. Říkají to průzkumy, potvrzuje to empirie.

„Vím, že bych neměla tolik času trávit na mobilu,“ krčí rameny Tereza, novinářka na volné noze a matka dvou dcer. „Jenže upřímně, ráda vezmu děti na hřiště, ale sama se tam úplně dobře nebavím. Stejně tak doma se s dětmi často trochu nudím. A tak si s někým píšu na chatu, mrknu na Instagram, odpovím na mail nebo si jen tak čtu články. New York Times například nabízí 10 článků měsíčně zdarma, a většinou jsou to moc zajímavé věci. O dost zajímavější, než neustále řešit hádky a kňourání našich holčiček.“

Američtí psychologové říkají: je pravdou, že dnešní matky tráví s dětmi daleko víc času než předchozí generace. Kvalita tohoto společného času ale není nijak závratná. Rodiče jsou v životech svých dětí čím dál častěji přítomní fyzicky, ale čím dál méně citově. A to je problém.

Děti potřebují komunikaci, telefony je ruší
Dětští psychologové mají pro typickou komunikaci mezi malým dítětem a jeho rodičem různé názvy. V podstatě jde ale o to, že když rodiče používají vyšší tón hlasu, zjednodušují věty a výrazně vyjadřují nadšení, dětem to pomáhá v rozvoji. Vědci tvrdí, že děti, s nimiž rodiče tímto stylem mluvili v 11 měsících, umějí ve 2 letech dvakrát víc slov než děti, s nimiž takto nikdo nekomunikoval. Kathy Hirsh-Pasek, profesorka dětské psychologie, říká: „Podle úrovně jazykových schopností můžete velmi pravděpodobně usuzovat, jak se bude dítěti dařit ve škole. A klíčem k rozvoji jazyka jsou časté a plynulé konverzace mezi dítětem a dospělým. Jenže když rodič hovor s dítětem přeruší, aby nakoukl na Instagram nebo odpověděl na e-mail, batole se učit přestává. Kouzlo rozhovoru je pryč.“

A řečí není jen o učení, ale i o psychickém komfortu. V roce 2010 vědci v Bostonu pozorovali 55 rodičů, kteří jedli s jedním nebo více dětmi v restauraci rychlého občerstvení. 40 dospělých se věnovalo svému mobilu, většina z nich děti naprosto nebo téměř ignorovala. Děti se samozřejmě snažily dospělého zaujmout, ale povedlo se jim to jen asi ve čtvrtině případů. Vědci pak natáčeli 225 matek s dětmi kolem šesti let v jídelně na univerzitě, kde mohly společně s potomky ochutnávat různá jídla. Čtvrtina matek strávila téměř celý čas s telefonem v ruce a směrem k dětem vykazovala velmi nízký počet verbálních i neverbálních signálů.

Fyzicky přítomní, emocionálně odpojení
Vybalancovat potřeby rodičů a dětí nebylo nikdy snadné a je naivní předpokládat, že by jakýkoliv rodič skutečně dokázal, aby dítě bylo neustále centrem jeho nepolevující pozornosti. Dnešní matky, které dlouhá léta studovaly a pracovaly, prostě potřebují i vyšší intelektuální stimulaci než stavění kostek. Koneckonců ani ve zdánlivě idylických časech přelomu 19. a 20. století se matky nesoustředily jen na děti, naopak. Věnovaly se svým povinnostem i zálibám, podle společenského zařazení. Dětem jejich nepřítomnost nahrazovali jiní členové rodiny nebo chůvy. Ty měly absolutní pozornost a lásku pro dítě jako popis práce.

Osamění současných matek
Pokud rodiče občas nedávají na děti pozor, není to žádná katastrofa a obvykle to potomkům i prospívá, ale chronická rozptýlená pozornost je něco jiného. Pustit dítě z dohledu je správné, a čím jsou větší, tím více samostatného času potřebují. Pokud matka dětem řekne, ať si jdou hrát ven, nebo otec vysvětlí, že se musí věnovat nějaké práci doma, je to naprosto přijatelné. Dnešní rodiče ale často děti vychovávají daleko toxičtějším způsobem: jsou v jejich životech neustále přítomní fyzicky, čímž blokují tendence dětí k samostatnosti, ale jen občas jsou skutečně emocionálně zapojení, vnímají a reagují.

To přiznává i Tereza z Prahy: „Když jsem byla jen na mateřské, bylo to někdy vážně na hlavu. Manžel ráno odešel do práce, mezi dospělé. Já zůstala sama s dětmi. Zejména, když byly třeba nemocné, tak jsem se cítila strašně osamělá a mobil pro mě byl jakýmsi oknem do normálního světa,“ přiznává. „Od té doby, co jsou děti ve škole a školce, je to mnohem lepší. Společně strávený čas mi je vzácnější, víc si ho užívám a mám menší tendenci se něčím rozptylovat. Věřím, že ale jen kvůli tomu snad nejsem strašná matka.“

Třeba méně, ale pořádně
Děti jsou naprogramovány k tomu, aby se vší silou snažily získat pozornost dospělých. Ať už jim buclatýma ručkama otáčí hlavu k sobě, nebo záchvatem vzteku. Nakonec to ale vzdají, jak je vidět třeba na kojencích z ústavů, kteří nepláčou – vědí totiž, že k nim stejně nikdo nepřijde.

Kudy tedy vede cesta ke zdravějším rodinám? Američtí psychologové radí: zapracujte na sobě, naučte se mít ohled na své potřeby, ale být taky poctiví ke svému dítěti. Když už s ním trávíte čas, odložte ten telefon i myšlenky na něco jiného.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

50

 
9 Počet vláken diskuze
41 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva
Eva

Díky moc za tento článek. nejvíc mě potěšil odstavec s názvem ,, Děti potřebují komunikaci, telefony je ruší.,, za to dávám krk. je to velmi dobře napsané. Co mi v dnešní době vadí a brání komunikaci, jsou kočárky s výhledem na druhou stranu, než je obličej matky. Také černá barva kočárků mi pro dítě připadá velmi nešťastná. telefon by měl mámě sloužit jako pomocník v situacích, kdy to potřebuje nejvíc. Já jsem nemohla říct, že jsem se cítila osamělá. Ba naopak, teď lituju, že jsem z tehdejších důvodů šla po roce do práce a neužila si celé tři roky. U… Číst vice »

Xxyz
Xxyz

„Zapracujte na sobě!“ no haha, to je rada. Milí zlatí, není normální, že žena má na krku děti prakticky 24 hodin denně. O děti se pár tisíc let starala širší skupina lidí, jinak řečeno rodina. Zkuste ale dnes říci prarodičům, že i oni mají kus odpovědnosti, vysměji se vám do obličeje (oni přece často pracují, také mají nárok na volný čas a své koníčky, že…? na rozdíl od ženy – matky, která přece nemá nárok na nic, když už se pro ty děti rozhodla…!). V dnešní společnosti nejsou nemocné matky sedící někde s mobilem, nýbrž ti, kterým je srdečně jedno,… Číst vice »

Katka
Katka

Musím se smát, tohle ale udělá vždy celá společnost, soudíme rodiče, ale přitom je to celé jen o společnosti. Spoustu rodičů když svoje dítě vychovává jinak, pak jejich děti jsou často na svoje rodiče naštvaní, že nemůžou dělat to co dělají jiní. Aby se něco změnilo musí se změnit vždy celá společnost. Třeba za komunistů všichni stejně oblečené, nikdo nikomu nezáviděl, nebylo co, protože tak žila celá společnost. Když chci svoje dítě poslat ven, řekne mi, co tam mám dělat nikdo tam není.

ludmila
ludmila

Rodiče se dívají na své děti jen tehdy, když je fotí na mobilu,

Eva K
Eva K

Ženy vždy byly součástí širšího pracovního procesu, původně hlavně v domácnosti, s rozvojem průmyslu se dostaly i do pracovních provozů. Jen výjimečně se mohly ženy matky věnovat svým ratolestem v takovém rozsahu jako dnes, důvodů je řada od počtu dětí, po délku rodičovské dovolené, rozvoj moderních technologií (pračka, tekoucí voda atd… – mluvím o rozvinutých zemích). Problém, je ale v tom, že tuto roli ženě, nepřisoudila ona sama, ale přisoudila jí ji společnost, a tak jsou ženy, které se v dané roli cítí nekomfortně a nejsou schopny se s ní ztotožnit. Společnost, potažmo stát by měl umožnit těmto ženám, které… Číst vice »

Azeret
Azeret

A rada, jak z toho, žádná. Mám tři děti do pěti let, fakt pocivě se jim snažím věnovat, ale jsem dospělý člověk, není v mých silách jezdit celé dny s vláčkem, dělat paci paci a po stopadesáté odpovídat na otázku proč máme červené boby, proč červené, a proč boby. Telefon je fakt okno do světa dospělých. Co já bych dala za to mít pole a krávy, pak by toto byl můj svět dospělých a telefon bych zahodila. Jenže nemám, žijeme ve velkém městě, manžel tu má práci. Žádné dospělé okolo, celý den, celých 5 let, pořád dokola to samé. Dřív… Číst vice »

Irena
Irena

Tak dva příklady z jednoho dne… Cestou v buse MHD seděla maminka s asi 6ti letou dcerkou. Holčička si chtěla evidentně povídat, ale maminku tím evidentně rušila. Přitom jen tiše „začínala“ témata,ale jakmile řekla první dvě slova, maminka jí okřikla, ať neotravuje, že má práci. Jakou? Celých 20 minut čuměla v mobilu na Face… Holčiny mě bylo líto. Vypadala, že je zvyklá na tuhle odpověď, ale mě jí bylo líto, páč nijak neprudila a chtěla jen přízeň mámy. A za pár hodin na zastávce přišlo krásné překvapení. Maminka tak +-30, s kočárkem a boudičkou tak, aby na dítě viděla. Dítě… Číst vice »

Michaela
Michaela

Byla jsem toho před nedávnem svědkem v jedné pražské kavárně. Jeden nejmenovaný moderátor Streamu vzal syna cca 9 let na snídani. Za asi půl hodinu vypustil na kluka 2 slova – už jdeme. Celou dobu se klučík na něj snažil mluvit, říkal mu, o čem se učili ve škole. Myslím, že to byly nějaké zajímavosti o Titanicu. Otec naprosto nepřítomný výraz, telefon nedal z ruky. Jak říká on sám: „já jsem člověk, co má malé dítě, takže jsem se naučil nevnímat skřeky, které mne obtěžují.“ Je mi toho klučíka líto ještě teď.

Diana
Diana

Nemůžu s článkem úplně souhlasit. Dnes je úplně jiná a mnohem složitější doba než to bývalo cca před 20 lety. Když jsem byla malá, mohla jsem v klidu jít ven a hrát si, nejezdilo tolik aut, jako je tomu dnes. Dávno nežijeme na vesnici, kde nejezdí auta, kde se lidi navštěvovali a v době, kdy rodina stojí při sobě a navzájem si pomáhá. Dnes všichni myslí na sebe a spoustu lidí nejsou dostupní. Jsou maminy, které nemají vůbec žádné hlídání, ani žádné návštěvy a nemají za kým jít, včetně mne. Dnes mám malou, skoro 3 letou, holčičku a vím, že… Číst vice »