Znám takové situace, kdy kluci v naší třídě tuhle hodinu nemuseli. Vždycky říkali, to já nedám. Většinou byly učitelky uznalé a nějak to vykoulely. Vidíte a teď na společných srazech se velice rádi zapojí do společného zpívání a je nás slyšet dost daleko. Každý z nás máme ze školy něco, co nás nebavilo, ono to záleželo na učiteli. Jednoho takového jsme měli na zeměpis a matematiku. Matematiku jsem se snažila a zeměpis mi k srdci v jeho podání nepřirostl. A jak ráda jsem poznávala krásy naší vlasti a nejenom té naší. K první otázce o mateřině, třeba paní učitelku víc bavil tělocvik a nebo i jiné věci. Ono nadchnout děti pro něco, to musí mít člověk v sobě. Jak to tam není, tak není z čeho. A když tak hodnotíte tu hudebku, co takhle alespoň ta matematika. Já jsem měla taky problém a možná je ten problém i v současných školách, naučit se dějepis v nějakých souvislostech. našprtat přesně jsem to neuměla. Každý z nás máme něco, co nás baví a co ne. A jinak, v mateřině je právě ta výhoda, že se neznámkuje, nezkouší, ale učitelka by se měla o to víc snažit, aby děti věci zaujaly. Já jsem se s dětma nenudila a když jsem viděla, že není zájem, přehazovala jsem výhybku na jinou kolej. Je to opravdu v lidech, jestli chtějí něco předat, aby to mělo smysl a těm druhým to něco přineslo. A z tou Mou vlastí, nebojte se, přesto, že ji poslouchám když bývá zahajovací koncert Pražského jara, taky si je někdy spletu, asi by mně Bedřich Smetana nepochválil. Vůbec mi to problém nedělá. Ale jsem ráda, že se mi podařilo v mnoha dětech ten zájem o zpívání a hraní vzbudit, protože jich řada začala navštěvovat Zušku a celkem s úspěchem.

Takže jste si svou cestu našel. Vidíte a já bych Vám zase tohle mohla závidět. Když jste vystudoval matematiku a věřím, že s úspěchem, jaký je Váš názor na novou metodu Hejného, která se postupně zavádí do škol. Já jsem se s tím setkala, až když jsem ve své práci skončila. Sbírám jenom střípky a zkušenosti rodičů. Já jsem si sama vyzkoušela množiny, které se tenkrát zaváděly v sedmdesátých letech. Ale dlouho to nevydrželo. Pamatuju si, že se osnovy zase upravovaly, asi tak v rozpětí deseti let. Ráda bych znala názor matematika, odborníka.

Učitelky od nás chodí na začátku roku do prvních tříd podívat se jak se jejich děti adaptovaly a jak se daří nová práce. Já jsem taky tak chodívala. Na začátku posledního školního roku 2018/19 mi bylo umožněno navštívit hodiny v prvních třídách. Práce každé z učitelek byla odlišná a já si udělala obrázek, jak to asi půjde. Metoda Hejného, kterou prezentovala paní učitelka, mi tak trochu v něčem připomínala práci, kterou jsme dělaly v mateřské škole ve vícero formách. Slovně, hrou, na pracovních listech, všemi způsoby tak, aby si pojmy děti měly možnost alespoň trochu zafixovat. Byl to nejen počet, kdy jsme začínaly u nejmladších – 1-2, postupně s věkem číselnou řadu rozšiřovaly výš, takže cílem byl základ číselná řada 1 – 10. Běžně děti zvládaly. Pochopily, ke konci školního roku s technikou přiřazování, jak se počet zvyšuje a snižuje. V závěru školního roku už dokázaly i v desítce sečítat i odčítat pomocí prstů. Já jsem sledovala krokování v první třídě a přišlo mi to dost zdlouhavé i když na druhé straně se rozvíjela další dovednost komunikace mezi žáky. Pro matematiku se mi to zdálo dost zdlouhavé a hravé. Zajímal by mě rozdíl, jak by při počítání reagovaly děti na závěr školního roku ze třídy, kde se učí klasika a kde se učí metoda Hejného. Jenže, řeknou si, tak jak to ostatně bývávalo, učitelky z mateřiny nemají titul, ty tomu nerozumí. Možná bych tu první třídu zvládla bez titulu. Jinak jsme k té matematice na prac listech přidávaly taky rozumovku, jazykovku. Myslím si, že děti byl připraveny celkem dobře, protože učitelky si nestěžovaly. A taky jsme žádné vzorečky a poučky nepoužívaly. A já už teď taky neučím, jen mě to zajímá a ráda bych slyšela samého profesora Hejného a možná by mě dost zajímalo, proč převzal právě metodu svého otce, právě před lety, kdy byl také žákem a teď ji někdo považuje za velikou novinku. Nám taky, když to nešlo hned, nám rodiče říkali, představ si hromádku jablek a teď dávej víc, míň a pokud dítě opravdu nemělo problém, tak to pochopilo. Taky si myslím, že když budou děti touhle metodou počítat, kolik mají zaplatit za 4 rohlíky, tak jim možná zavřou obchod.

Já jsem tu matematiku u starších žáků neviděla nemám žádný poznatek, jestli je rozdíl v řešení úkolů klasickým postupem, nebo touto metodou. A hlavně, jestli je nadšení dětí větší, že si na to přišly samy a zájem o matematiku se zvýšil. Pokud ten efekt tato metoda bude mít, tak proč ne, ale zatím jsem měla možnost slyšet více negativních ohlasů od rodičů, jen jeden pozitivní od prarodiče. Mám jen svou čtyřicetiletou zkušenost z práce s dětmi, že jednotlivými kroky podle věku dítěte jsme se k té desítce a orientaci v ní vždycky dostali. Ba naopak, některé děti překvapovaly, že chtěly vědět dál a dostaly se i přes desítku. Měla jsem v roce 2014 takového počtáře, že sčítal a odčítal do 200 a ještě mně z toho zkoušel. Ale to jsou výjimky, ale radost z těchto dětí byla. Určitou roli hrají i geny. Když něco dítě zdědí, má z čeho čerpat, pokud dítě nezdědí nic, bývá to někdy o dost těžší. Bylo to je a bude. Někde musí být základ k učení a to nejenom pro matematiku. Ale ráda bych viděla rozdíly a úspěšnost. Protože metoda, kterou pan profesor Hejný praktikuje je přece jen z jeho dětských let a tak jak zněla jeho slova, klasickou metodou mu to moc nešlo, tak jeho otec vymyslel novou. Ale ji v té době nikdo nepraktikoval. Až jeho syn to zkoušel a došel k tomu až vlastně ve svém starším věku a dal se na podnikání. Koneckonců, děje se to i na poli jazykové výchovy. Profesor Sovák, který se zasloužil ještě ve svém produktivním věku o to, že se spoustě dětí dostalo pomoci v oblasti řeči, začal svou práci v lékařství a více jí praktikoval,než na ni vydělával podnikatelskou činností. Materiály na pomoc Logopedům a logopedickým a asistentkám vznikaly současně s dobou, jejími potřebami. Někdy se mi ale taky zdá, že už tato činnost podléhá spíš komerci, než činnosti samé. Ale to je můj názor a může mi ho někdo vyvrátit.

Já jsem si slova profesora Hejného několikrát přehrávala, studovala jsem i jeho metodiku. Chápu, že někdo může mít jiný pohled na vzdělávání, jiné metody. Ale zrovna tak jak je odsuzovaná současná klasická metoda, že děti tolik nemotivuje, může zas u druhých dětí, které mají jiné předpoklady věci pochopit jinak a třeba rychleji. může tato metoda působit jinak. Co když máte ve třídě žáky, kteří vnímají klasickou metodu lépe a je jich polovina a druhá polovina má zase sklon k metodě prof. Hejného. Nikdy nedáte dohromady ideální třídu dětí tak, aby se vyhovělo všem. Někde v článcích jsem četla u jedné paní učitelky, že prokládá ve svých hodinách obě metody, je to zajímavý přístup a já bych se ráda seznámila s tím, jak se jí tato práce daří, jak reagují děti a jaké jsou podle ní výsledky této výuky.