Rudolf Hettich na semináři v ČR.

Dětské hraní dnes ovlivňují velké firmy. Rodiče by se měli vzepřít a jít s dětmi do přírody, říká německý pedagog

„Když se nějaké síly dostanou příliš do převahy, objeví se protisíly. Nemějme tedy starost a tím méně strach. Jděme svou cestou,“ říká Rudolf Hettich, který přijíždí do Česka vzdělávat učitele z lesních školek. „Účastníkům jeho seminářů se pod jeho vlivem často úplně změní pohled na přírodu,“ říká Luboš Vedral  z Asociace lesních mateřských škol, který s propagátorem přírodní pedagogiky Hettichem udělal rozhovor.

Co je to prahra, termín, který už desítky let používáte?
Prahra je elementární přístup k přírodě, pohyb dětí v přírodě a hra s přírodními materiály, která nemá žádná přesně daná pravidla. Když jsme nyní přicházeli se posadit k rozhovoru, šli jsme kousek po nakloněné podlaze. Skoro nikoho z dospělých by nenapadlo se tam začít klouzat, děti na to přijdou hned. Ale my jim stále častěji takové věci a příležitosti bereme. Přitom je to skvělé pro jejich vývoj.

Proč je pro děti tak důležité být venku, v přírodě?
Venku se nic neopakuje, stále tam lze nacházet nové a nové podněty. Každý den je vše nové. Proto může být i “prahra” každý den jiná. Děti si také hrou venku cvičí sociální kompetence, kromě jiných věcí. Naučí se se přirozeně organizovat, daleko víc spolu mluví. Když jsem na návštěvě v některé z klasických školek, vídám, že si dvakrát víc dětí hraje zcela samotných, naopak venku v přírodě si děti častěji hrají spolu.

Venku nejsou hračky…
Vytvořili jsme společnost, která dětem předkládá vše v hotové formě. Doma i ve školce stojí bedny, z nichž se dají vytahovat hračky už připravené ke hře. Oproti tomu v přírodě je vše syrové, bez formy i obsahu. To nutí dítě k myšlenkovému pohybu, k rozvoji fantazie. My dospělí často podléháme iluzi, že čím jsou hračky technicky dokonalejší, tím lépe si s nimi děti můžou hrát a tím víc se vyvíjejí. To je ale chyba. Hračka je už hotová a dítě ji může prostě jen používat. V přírodě dítě dělá všechny kroky, které průmyslové výrobě hračky předcházejí. A udělá je samo, nikdo mu nic nevnucuje, nepředkládá. Dítě se tak stává vynálezcem, vědcem, řemeslníkem, mechanikem. Kdežto u té bedny hraček někde ve třídě nebo doma je v roli zákazníka a uživatele.

Chtějí opravdu děti raději nehotové hračky?
Jsem si tím jistý. Děti chtějí vše rozebírat, zkoumat a znovu dávat dohromady, nechtějí dostávat už hotové věci. Dříve společnost neměla takový zájem o dětské hry a hračky. Dnes je chtějí ovlivňovat velké firmy i politici. Manažery obřích koncernů to opravdu zajímá, závisí na tom jejich zisky, děti jsou přece potenciální zaměstnanci, je nutné je na to optimálně připravit. Společnost vyvíjí tlak, aby děti už byly vlastně malými dospělými. Tuhle globální strukturu je těžké měnit.

 

Proč?
Lidé ztrácejí sebedůvěru, rodiče se bojí, že dítě něco zamešká, že ve svém vývoji o něco přijde.

Co by se dalo poradit rodičům, kteří by se přece jen chtěli pokusit o jiný přístup?
Někdy si myslím, že bychom vlastně neměli mít žádné ponětí o pedagogických poučkách, příkazech, zákazech a nápovědách. Měli bychom děti nechat, jak jsou.

Co může přinést dětem přírodní pedagogika?
Nejdůležitější pro rodiče je jít tam, kde chtějí být jejich děti. Tedy do přírody. Děti vědí, co je pro ně dobré, když je to dospělí nechají dělat, odmalička.

A co rodičům obvykle radíte?
Opakuji jim pořád dokola: čím jednodušší je materiál dětské hry, tím kreativněji se dítě vyvíjí. A čím přirozenější je prostředí, kde si dítě hraje, tím lépe se vyvíjí jeho motorika. Obojí je již vědecky dokázáno, ověřeno. Uvnitř se často děti schovají za nějakou tu bednu s hračkami, venku tu „bednu“ musí nejdříve najít a naplnit. Naopak co rodičům neříkám, je, že když je jejich dítě často venku, bude zdravější. To zatím není dokázáno.

Vedete semináře pro pedagogy v lesních školkách. Je možné přírodní pedagogiku využívat i na vyšších stupních škol? Děje se to například v Německu?
Se školními třídami jsem začal v přírodě pracovat zhruba před čtyřiceti roky. Až do roku 2000 to vypadalo docela nadějně. A pak byly v Německu zveřejněny výsledky mezinárodního šetření PISA a vše se změnilo. Školy najednou věděly, že mají co dohánět, v oblasti informací. A současně v poslední dvaceti letech vzrůstá vliv technologií.

Jak to souvisí?
Vidím to i na sobě a své rodině Jsem v mediálním světě na úrovni neandrtálce, kdežto můj syn už je profesorem. V tomto odvětví už žáci předběhli učitele i ostatní dospělé. Potřebovali bychom opravdu hodně energie a času, abychom je dohnali. A hodně učitelů se o to skutečně snaží, aby si v očích dětí zachovali kredit. Čas, který na dohánění znalostí potřebují, jim ovšem chybí pro pobyt v přírodě. Dříve měly děti víc možností, jak v rámci školy i po ní být venku. Mohly se například starat o bylinkovou zahradu a skutečně to dělaly. V posledních patnácti až osmnácti letech se tyto možnosti v Německu skoro vytratily, učitelé říkají, že na to nemají čas. Ve školách se často už neučí ani práce v dílnách. Kdybych to například svého syna nenaučil sám, vůbec by se s ručními pracemi nesetkal. Testy PISA zkoumají znalost jazyka, matematiky a dalších informačních oborů. Ale nezabývají se vztahem k přírodě ani hudbou nebo uměním. Zkoumají předměty důležité pro průmysl a byznys.

Máme šanci to změnit?
Ano. Existuje takové pravidlo rovnováhy. Když se nějaké síly dostanou příliš do převahy, objeví se protisíly. Nemějme tedy starost a tím méně strach. Jděme svou cestou.

Rudolf Hettich se již třicet let zabývá fenoménem volné hry, působí jako poradce pro design přírodních zahrad a hřišt, je vedoucím svobodného vzdělávacího zařízení, neziskové organizace Gessellschaft fur Natur und Umwelterziehung, lektor a fotograf na volné noze. Kromě toho vydává  časopis pro pedagogy Urspiel.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

34

 
5 Počet vláken diskuze
29 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva
Eva

Přetechnizovaným světem bereme dětem šanci se od přírody učit, i když jsme její nedílnou součástí.

Václav
Václav

Takže vůbec nic nového pod Sluncem. Rodiče a jejich děti se po letech experimentování s ultračistým a ultraprotektivním prostředím plným umělých hraček, se kterými děti nedokáží plně využít ani svou představivost, ani svou energii, což u nich místo kreativity rozvine leda tak astma a poruchy pozornosti, vracejí ke staletími ověřeným způsobem, jakým byla vychovávána naše generace – společnými aktivitami v přírodě. Jen kdyby kolem toho nebylo tolik ideologických keců o tom, jak si z vás a vašich dětí dělají zlé nadnárodní koncerny své poslušné zákazníky a budoucí zaměstnance. Jako by někdo snad musel jejich výrobky kupovat. Je pěkné s odstupem… Číst vice »

tereza
tereza

dnes je doba plastová, hodně plastových hraček.

Markéta M.
Markéta M.

Náš 10letý syn byl v tak těsném souznění se dřevem, že si rozsekl palec na ruce od kloubu do půlky nehtu…pěkně hluboko….5stehů. Ještě to vypadé dost děsně, ale už ho to nebolí, tak vesele seká třísky na podpal. A v pátek jsem přišla z práce a syn mě naservíroval palačinky. Tak asi jsme to vzali za správný konec.

King4
King4

Zase jeden článek co nás nutí jít ode zdi ke zdi. Já jsem pro zlatý střed. Nejsem zastánce rodičů co svoje děti posadí k televizi, nebo PC, ale také nejsem zastáncem opičích rodičů, co celý den skáčou kolem dítěte a nechají ho dělat si, co chce a všichni si musí z jejich nevychovaného dítěte sednout na zadek. Moje žena pracuje ve školce. Klasické. Každý rok se jim tam jako předškoláci dostávají děti z Lesních školek. Mají za sebou „báječné dětství“, kdy nic nemusely. Bohužel také nic neumí. Neumí držet tužku, neumí stolovat, neumí se soustředit, počkat si až na ně… Číst vice »