Precizní příběhy profesora Milana Hejného #3 aneb jak se stane, že někdo ze strachu z chyby raději plní pokyny, než aby přemýšlel

Přinášíme další krátký pravdivý příběh Milana Hejného o tom, jak se děti učí. Tentokrát jde o ukázku „výuky“ která spíše škodí, než pomáhá. Možná ne všem žáků, ale Dušanovi určitě.
Podobných příběhů zaznamenal Milan Hejný stovky, možná tisíce, s „nejvydařenějšími“ se můžete se seznámit v jeho knížkách a publikacích. Příběhy zanalyzoval a vyvodil z nich obecné poznatky a doporučení. Je dost možné, že dobří učitelé, a takových je mnoho, se budou ošívat. Oni přece nic takového nedělají a ani nikoho, kdo by tak učil, neznají. Jim je třeba připomenout, že ty to příběhy jsou pravdivé, opravdu se staly.
(Podle knihy: Dvacet pět kapitol z didaktiky matematiky, editoři: Milan Hejný, Jarmila Novotná, Naďa Stehlíková. Celá kniha k stažení http://mdisk.pedf.cuni.cz/SUMA/MaterialyKeStazeni/PublikaceKnihy/25KapitolZDM.pdf)
Dušan (2. třída) je skvělý počtář. Bez problémů pracuje i se čtyřmístnými čísly. Potíže má se čtením a zejména s psaním. Příběh začíná úlohou napsanou na tabuli:
Úloha #1 V tramvaji jelo 31 lidí. Na zastávce 4 osoby vystoupily a 13 osob přistoupilo. Kolik lidí jelo dále?
Učitelka se ptá, kdo to půjde vyřešit, a Dušan z lavice odpoví: „Dále pojede čtyřicet osob.“
1. Učitel (vyčítavě) „Copak takhle se řeší slovní úloha? Bez znázornění, bez zápisu? Bez výpočtu? Bez písemné odpovědi? Pojď, Dušane, k tabuli.“
2. Dušan (stále ještě z místa) „Vlastně přistoupilo devět, tak. . . “
3. Učitel „Pojď k tabuli a pořádně to zapiš.“
4. Dušan (stojí u tabule, dívá se na text napsané úlohy) „Jelo třicet jedna lidí“ (napíše 31). „Pak nastoupilo třináct a vystoupili čtyři.“ (pod číslo 31 píše 13 − 4
5. Učitel (přeruší Dušana) „Počkej, počkej, co to tam šmudlíš? My ti vůbec nerozumíme. Píšeš něco a my nevíme co. Dášo, ty mu rozumíš?“ (aniž by vyčkala reakce Dáši, pokračuje) „Vidíš, žádny ti nerozumí. Tak to smaž a vyřešíme úlohu pořádně. Napiš ’jelo osob‘.“ (Dušan to píše, pak na příkaz učitelky napíše „vystoupilo“ a dostává první pochvalu)
6. Učitel „Vidíš, že ti to jde. A teď pod to napiš ’nastoupilo‘.“
7. Dáša (naléhavě se hlásí, když je vyvolána, řekne) „Přistoupilo.“
8. Učitel (nechápavě) „Co přistoupilo?“ (teď jí dojde, že ji Dáša opravuje v souladu se zadáním úlohy) „Aha, ano, nastoupilo nebo přistoupilo, obojí je dobře. To je totéž.“ (k Dušanovi) „Ale tak jo, napiš, přistoupilo, ale hlavně napiš, kolik to bylo.“
V uvedeném duchu je úloha dořešena. Učitelka instruuje, Dušan zapisuje. Nakonec je jeho poslušnost odměněna pochvalou.
Učitel „Vidíš, Dušane, že to jde. Teď si to všichni zapíšeme do školních sešitů.“
Komentář:
Ani jeden žák se v tomto příběhu nedopustil věcné chyby. Jediný, kdo chyboval, byla učitelka a ta svoji chybu nepřiznala. Přesto je příběh poučný právě z hlediska chyby. Opisuje totiž klima, v němž se strachu z chyby dobře daří. Jde zejména o dva momenty takového klimatu: vnímání chyby učitelkou a způsoby penalizace chyby.
Nejprve si ujasněme, v čem je hochova „chyba“. Dušan ihned vidí řešení úlohy a správně odpoví. Učitelka jeho odpověď odmítá, jako kdyby byla chybná. Nereaguje na obsah chlapcovy myšlenky, ale na to, že Dušan nepostupuje tak, jak to ona žáky učí a jak to od nich vyžaduje. Nepřijímá jeho pokus slovy vysvětlit, jak úlohu vyřešil (2), ani jeho písemný pokus (4) řešit úlohu po svém. Dušanovo produktivní myšlení se nesetká s pochopením učitelky. Ta žádá, aby hoch postupoval tak, jak to nacvičují, tedy nápodobou a reprodukcí.
Trest, který následuje, je vícevrstvý. V jediném vstupu (5) pomocí pouhých 31 slov dokáže učitelka čtyřmi různými „údery“ pranýřovat odvahu hocha myslet. Použije následující nástroje:
A. Zesměšňování: „Co to tam šmudlíš?“
B. Odsouzení chlapcova počínání ve jménu třídy: Učitelka neřekne „já ti nerozumím“, ale „my ti nerozumíme“; vnutí Dáše odmítavé stanovisko k Dušanovu postupu. Žáci ovšem vědí, že Dáša může mít jiný názor, ale nátlakové klima žádnému z nich nedovolí postavit se proti demagogii učitelky. Ve vědomí žáků se tak posiluje zkušenost, že demagogie je legitimní prostředek při interakci mocných se slabými.
C. Ničení toho, co hoch vytvořil: Učitelka přikáže Dušanovi smazat vše, co napsal. Akt mazání nápisů věcně správných, ale učitelkou neautorizovaných je vítězstvím moci nad pravdou.
D. Odebrání chlapci práva vstupovat do procesu řešení úlohy: Učitelka po oznámení „vyřešíme úlohu pořádně“ odsune chlapce do role zapisovatele a sama se ujme řízení řešitelského procesu. Ona rozhoduje, co a jak se bude dít, žákům není ponechán žádny prostor.
Učitelka za správné a chvályhodné považuje jednání žáka, které plně odpovídá tomu, co ona žákům přikazuje a co očekává. Za nežádoucí a pokárání hodné považuje každé samostatné jednání žáka, které není v souladu s rituály, které ona od žáků požaduje. Nepochybuje o didaktické správnosti svého postupu.
Dušan u tabule trpí. Je v roli intelektuálního nádeníka, je ponižován a otráven. Jeho snaha byla devalvována. Stejně jako totalitní režimy od svých občanů vyžaduje učitelka od žáků, aby nic nového nevymýšleli a plnili předepsané rituály s radostí a přičinlivostí.
Pro učitelku je rozhodující to, co je napsáno na tabuli, nikoli to, co je v hlavách žáků. Vychází z předpokladu, že když je to dobře na tabuli, bude to dobře i v hlavách dětí.
Zajímavý moment nastane, když Dáša opraví učitelku. Dívka asi očekává pochvalu za to, že je tak pozorná. Učitelka však v opravě cítí osten výčitky. Dášu ani nepochválí, ani jí za opravu nepoděkuje. S jistými rozpaky korekci akceptuje, protože si uvědomí, že předpona „při“ je pro ni důležitá. Slovem přistoupilo navede žáky na to, že je třeba použít operaci přičítání. Svoji chybu však nepřizná a bagatelizuje slovy: „Nastoupilo nebo přistoupilo, obojí je dobře. To je totéž.“ Pozornost žáků od své chyby odpoutá, když Dušanovi přikáže „ale hlavně napiš, kolik to bylo“.
S učitelkou, která v ilustraci vystupuje, jsem měl možnost několikrát rozmlouvat. Pokud se naše řeč vedla o věcech neškolských, vše bylo v pořádku. Jakákoli zmínka o pedagogických problémech vedla kolegyni k agresi. Zcela odmítala mluvit o matematice. Věděla, že její znalosti jsou chatrné, a bála se to odhalit.
Učitel, který od žáků požaduje, aby matematiku dělali přesně tak, jak to on vyžaduje, nerozvíjí, ale znásilňuje žákův intelekt. Nevychovává myslící lidi, ale poslušné roboty.
Bez možnosti dělat chyby se žádna nová myšlenka nemůže rozvinout. Bezchybné mohou být pouze reprodukce. Žák, který si chce uchovat naději na vlastní rozvoj, se musí takovému tlaku vzepřít.

Nejde jen o matematiku
(doplnil Ondřej Šteffl)

Před otevřením první ScioŠkoly na podzim 2014 jsem navštívil několik základních škol, abych se podíval, jak se kde pracuje s žáky na prvním stupni. V jedné vesnické škole doporučili navštívit třetí třídu jejich výborné učitelky.
Děti pracovaly na doplňovacím cvičení v učebnici: „Ve slově vydra se píše krátké tvrdé y, protože slovo vydra je ve vyjmenovaných slovech“, vysvětlilo první dítě. „Ve slově vidět se píše krátké měkké i, protože slovo vidět není ve vyjmenovaných slovech,“ deklamovalo další. „Ve slově býk se píše dlouhé tvrdé y, protože slovo býk je ve vyjmenovaných slovech.“ A tak dále a tak dále. Vždy stejná fráze. Vše šlo jako po drátkách. Děti očividně vyjmenovaná slova ovládaly.
Představoval jsem si, jak by přítomný rodič jásal, jak paní učitelka třídu skvěle vede a jeho dcera či syn dostává to nejlepší vzdělání. Vždyť vše jde jako na drátkách a děti všechno umí.
Příběhy uveřejňujeme s laskavým svolením profesora Milana Hejného, který je zaznamenal během své dlouhé učitelské praxe, a Ondřeje Šteffla, který je přichystal k publikování.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

38

 
4 Počet vláken diskuze
34 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Václav
Václav

Tento článek má několik zásadních problémů, kvůli kterým na něm není vůbec nic precizního: 1) Jako čtenáři netušíme, nakolik je precizního příběh, autentický podle skutečnosti a nakolik je podřízený autorově vidění situace. Pohled z druhé strany by v článku vytvořil chybějící protiváhu pohledu pana Hejného. Kdo ví, třeba bychom se dozvěděli, že „šmudlení“ nebyl žádný pokus o ponížení žáka, nebo že paní učitelku ve skutečnosti při rozhovoru s panem Hejným nerozzuřila pouhá zmínka o pedagogických problémech, ale něco úplně jiného, co si pan Hejný třeba ani neuvědomil. Například si nemusí být vědom toho, že na některé lidi působí silně pohrdavě… Číst vice »

umfa
umfa

Do prázdného autobusu nastoupili tři lidé, na další zastávce jich vystoupilo pět. Kolik lidí musí nastoupit, aby byl autobus zase prázdný? Ptal jsem se takhle několika cca třeťáků a všichni to bez problémů vyřešili a ten výše uvedený postup si rozhodně nepsali :-) A ještě se tomu zasmáli.

Markéta M.
Markéta M.

To jsou mi věci, to jsou mi novinky,
pan Václav ukázal svou pravou tvář.

Není zde nasazen k rozvratu diskuse,
pan Václav je poeta, odhalený básničkář.
:-)))

Káča
Káča

Proč by paní učitelka neměla vyžadovat zápis . Určitě žákům způsob provádění zápisu nesčetněkrát vysvětlila a Stejnětak mnohokrát procvičila. Nejde o to, že by byl problém příklad vypočítat, je jednoduchý. I našeho čtvrťáka zápis otravuje. Ale přijdou mnohem složitější příklady a je potřeba si ze zadání „umět vytáhnout“ důležité údaje příkladu. Možná paní učitelka nemusela použít slovo „šmudláš“ , ale třeba už jí jen došla trpělivost. Je to jen člověk.