Mnozí učitelé a rodiče si myslí, že hra je hra a učení je učení a nejlépe tyto věci nemíchat. Omyl! Učení jako hra je to nejefektivnější učení a když navíc probíhá mimo školu, nemůže být snad ani nic lepšího. Učení venku – mimo třídu – je skvělá příležitost, jak u dětí rozvíjet nejen manuální dovednosti a celkovou obratnost, ale i týmovou spolupráci, dovednost řídit druhé, schopnost si organizovat čas a jiné užitečné věci, které běžným vyučováním žáci nezískají.
Způsobů, jak to realizovat, je celá řada. Můžeme se inspirovat v německých celodenních školách, na slovenských „učících zahradách“, v lesních školkách, v Lipnických volnočasových aktivitách… Škoda, že u nás není na vyšších stupních škol tento způsob práce téměř využíván a třída v podstatě nevytáhne paty z budovy. Teď nemluvím o exkurzích, výletech a podobných záležitostech, ale o specifických výukových aktivitách učitelů. Nemusíme volat a platit externí organizaci, stačí nám to, co by měl umět každý učitel. Nejlépe by asi bylo ukázat to na příkladu. Na ZŠ Morkovice čeká každou třídu na 2.stupni celodenní hra „Klondike“. Podle libreta Jacka Londona jsem vytvořil sérii navazujících aktivit, kdy žáci plní různé úkoly, které ilustrují těžbu zlata. Protože jsou třídy naplánovány na celý školní rok, některé zažijí Klondike na sněhu, jiným vyjde den na krátké rukávy.
Základem je práce v týmech týmů
V sérii našich outdoorových aktivit jsou výrazné prvky survivor her, ale především teambuildingu. Není cílem děti „orvat“, ale naučit je spolupracovat. I když plní úkoly v týmech, druzí nejsou jejich soupeři, ale spolubojovnící. Nezřídka se stane, že tým, který už má hotovo, jde pomoci druhé skupině! A jaké jsou ty konkrétní úkoly? Například: z provazů a větví vyrábět nosítka pro kotlík s vodou, založit oheň, uvařit čaj, uklidit ohniště, transportovat vajíčka, hledat „zlaté nugety“ apod. Za každou hru je tým odměňován dolary – ne za vítězství, ale za splnění úkolu. Na konci dne pak zlatokopové zamíří do kasína, aby hráli ruletu a Black Jack a za vydělané peníze si mohli – jako tým – zakoupit bandany. To jsou outdoorové šátky, na kterých je i památeční nápis. Právě odměna za splněné úkoly a tedy dobře vykonanou práci je to, co by mělo být ve školní třídě i při běžném vyučování. Ale ne pouze za výkony, které jsou nejlepší v porovnání s ostatními, nýbrž za ty, které jsou v možnostech každého dítěte.
Každý najde svou parketu
Týmovost je hodně důležitá. Frontální výuka, při které děti sedí v lavicích, a učitel stojí před nimi a mluví ke všem najednou, děti izoluje. Zato týmová práce jim uvolňuje ruce k zajímavé činnosti a snižuje strach z chyby. Když vám nejde rozdělat oheň a spolužák vám vezme sirky z ruky a řekne „hele, takhle se to dělá“, je to pro tým. Vy svému týmu pomůžete jinak, nebo se naučíte to, co vám nejde. Chyba je součást každé práce, nemusí hned přijít pokárání učitele nebo demotivující test, celý poškrtaný červeně. Členové týmů přirozeně nacházejí svou parketu, kde se mohou uplatnit a získat pro tým zásluhy.
Individuální přístup je možný!
Na „Klondiku“ existují různé „podúkoly“ s různým stupněm obtížnosti. Děti si je volí samy, bez dlouhého uvažování. Své dovednosti u nových činností pak doslova objevují. Právě při „Klondiku“ je skvěle viditelné, jak krásně fungují všechny ty didaktické principy, jež se projevují například u projektového vyučování. Žáci dělají to, co si vyberou, protože je to baví a s tím dalším spoléhají na ostatní členy v týmu. Jestliže dvě děvčata zapalují oheň, jiní se starají o dřevo a další jdou sbírat materiál na čaj. Když přesouvají vajíčka hodem na několik metrů, snaží se tým slabším chytačům pomoci. Zkrátka: individuální přístup, vzájemné učení a diferenciace obtížnosti v praxi, která funguje. A právě takto to lze dělat i v hodině matematiky či dějepisu, stačí jen vymyslet ty správné činnosti.
Učitel je důležitý: ukazuje nové tváře
Ve školách jsou i děti s poruchami chování. Ale právě při takových úkolech, když jim vložíme do ruky zodpovědnost, dokáží překvapit. A pokud ne? Třída se naučí, že se velmi dobře obejde bez sabotérů, a kredit získávají ti, kteří dovedou vzít za věc. Právě při podobných aktivitách se ukazují děti typu „tichá síla“ či „spolehlivý kamarád“ a splaskává hřebínek falešných póz. Objevují se ty správné vůdcovské typy, šikovné ruce, povzbudivá slova. A do toho se zapojí osobnost učitele, který ukazuje i nové tváře: Statečného, kdo se nebojí napít se podivně barevného nápoje, i Moudrého, když upozorní na ty velké, důležité věci a pomine malichernosti. Také Zábavného, když rozdává výhry v ruletě, a Podporujícího, když se někomu nedaří. Mohl bych v popisu pokračovat a dlouho jmenovat všechna pozitiva podobné činnosti. Ale nejlepší bude si to vyzkoušet se svou třídou, na své škole. Nebudete litovat!
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Připomíná mi to moje dětství, takhle jsme trávili každou volnou chvilku s děckama.. po škole. Jen nám nikdo neurčoval, kdo je šprýmař, kdo je hlava a kdo je zručný, to prostě vyplynulo 🙂 Ve třídě nás bylo bez mála 40, frontální výuku jsme zvládali bez problémů všichni. Ale časy se mění a způsob, jakým jsme trávili volný čas kdysi, se nyní přesouvá do hlavního času výuky, aby se většina po škole mohla opět zavřít do své skleníkové bubliny, ať už na comp a nebo se účastnit další organizované zábavy v kroužku.
To je paráda. Stačí spojení kreativity, fantazie a dobrého učitele – věčného dítěte a vznikne úžasná věc. V jednoduchosti je síla. Díky za inspirativní a skvěle popsanou aktivitu.