Já si myslím Pane Hejný že Vás vaše vnučka nepřechytračila. Pouze vyjadřovala svůj poznatek z toho, že se chytla, nějakého kovového předmětu, které slunce rozehřálo. TO že by uvažovala nad tím, že může papriku zaměnit za tyč, se podle mých dlouholetých zkušeností z práce s malými dětmi nezdá. Pokud byla ve věku asi 2 let. jak jste to popisoval. Já Vám uvedu příklad, kdy já jsem měla co dělat abych si to rychle v hlavě srovnala. Měla jsem ve třídě chlapce předškolního věku. věděla jsem, že rád počítá, víc jak kreslí a maluje. Při jedné hře mi začal dávat otázky a střílel jednu za druhou. Počítání do 200 stovek, sečítání odčítání. Měla jsem co dělat abych rychle stačila. Tento kluk teď ve čtvrté třídě je taky dobrý houslista a na svůj věk výborný zpěvák. Teď mi řekněte, když je takové dítě ve třídě, kde se učí Vaší metodou, co má v této třídě dělat. Když odcházel do první třídy, maminku jsem upozornila na to, co může nastat. po dohodě s paní učitelkou chlapec dostával příklady ještě zvlášť, tak aby nerušil ostatní. Vůbec ho to neodradilo. Jede dál.

To tedy máte jistě pravdu ,Kateřino.Krásně se to dá aplikovat i na matematiku pana Hejného.Přitom ani on sám,tuto metodu nikomu nevnucuje,měla by to být záležitost volby.A zrovna tak říká,že by i v rámci státního školství měli mít rodiče možnost volby,podle toho ,co ve výchově a vzdělání preferují.