Je dobré být vedle někoho tak silného, kdo má smysl života a každý den na sobě pracuje, říká manželka Milana Hejného

Říká mu Miňo a žije s ním už více než osmapadesát let. Řeč je o zubařce Evě Hejné, která se v roce 1960 provdala za absolventa matfyzu Milana Hejného, dnes známého matematika a didaktika. „Je dobré být vedle někoho, kdo je silný, má smysl života a i v takovém věku na sobě každý den pracuje,“ říká o něm v bytě v pražských Stodůlkách, zatímco on vede ve vedlejším pokoji pracovní hovor přes skype.

Jaký je život s matematikem?
Docela dobrej, dneska (2. srpna 2018 – pozn. autora) máme výročí 58 let. Život to byl pestrý, nenudila jsem se. Nebrala jsem si matematika, ale prostě mužského, takže to je asi jako v každém manželství – něco se vám líbí a něco nelíbí.

Projevuje se v životě s Milanem Hejným jeho obor? Drží třeba rodinnou kasu?
Obor ne, ale workoholismus ano.

A workoholikem byl vždycky?
Vždycky byl pracovitý a cílevědomý. Mně by gaučovej člověk ani nepřipadal zajímavej. Je obdivuhodné, že u toho vytrval, i když se musí potýkat s předsudky a se zakořeněným myšlením. Mění vědomí lidí a to není jednoduché. Kdyby se ale přebíralo jen to, co bylo, tak se ve vývoji nepohneme dál. Doba je jiná, děti jsou jiné. Podle mě nejdůležitější je, aby byly děti něčím zaujaté. Znuděné dítě je to nejhorší, co doma můžete mít.

Vybírali jste školu pro dceru a syna, aby se z nich nestaly ty znuděné děti?
Zuzka šla do té nejbližší, ale to byla jiná doba – dnes jsou školy velmi rozdílné, tehdy byly instrukce shora všude stejné a záleželo na přístupu učitelky. Mišo, ten chodil na matematickou základní školu.

To byla ta, kam váš muž nastoupil, když se synovi v matematice nedařilo?
Ano. Mišo dostával špatné známky, což mu nevadilo, protože mu to nikdo nevyčítal, ale manželovi se nelíbilo, jak je vyučovaný. Tak tam nastoupil jako učitel. Žáci šli pak strašně nahoru, nakonec všichni z té třídy vystudovali vysokou školu. Z toho je jasné, že se naučili určitý stupeň intelektuální práce a získali určité sebevědomí. Jeden z chlapců šel po základní škole na hotelovku, ale i on se nakonec stal inženýrem ekonomie. To je docela skok, že?

Nedrhlo to, mít vlastního otce za učitele?
Většina dětí by si asi něco takového nepřála, ale manžel se synem měli velmi dobrý vztah, takže tam nebyla žádná kontroverze. Miňo přistupoval vždycky ke všem dětem demokraticky. Když měl 75. narozeniny, tak se dvě třídy sebraly, přijely do Prahy, tady přespaly v hotelu, aby s ním mohly jít na oběd. Po více než čtyřiceti letech, co je učil.

Čím si je tak získal?
Měl je rád a dokázal je podpořit. Samozřejmě, že děti občas potřebují usměrnit. Ale především potřebují zažít úspěch. A vlídné zacházení.

Co vy si myslíte o Hejného metodě matematiky?
Trvalo mi, než jsem pochopila, v čem je to tak dobré. Když byl náš Mišo ve čtvrté nebo v páté, zlomil si nohu, měsíc a půl nebyl ve škole a když se vrátil, brali zrovna množiny. Dostal domů asi sto okopírovaných listů s úkoly. Nejdřív je dělal s Miňou a během dvou odpolední udělali asi čtyři listy. Já jsem byla v té době prototyp maminky, která chtěla co nejrychleji mít všechno hotové. Tak jsem to s ním šla dělat já a za dvě hodiny bylo hotovo. Dělala jsem všechno přesně tak, jak se nemá – všechno jsem Mišovi řekla, vůbec jsem ho nenechala přemýšlet. Když má dítě dobrou paměť, tak si to bude pamatovat týden, a když výbornou, tak půl roku. Ale za rok už neví nic. V pedagogické práci by se nemělo pracovat tak, jak jsem na to šla já – honem mít hotovo a odškrtnout si. Je to jako stavba a ta se vám zřítí, když nemáte dobré základy.

Ta metoda není jen o čísílkách, bere celého žáka se vším všudy, i s jeho psychikou. Aby měl sebevědomí, aby věděl, co dělá dobře a co zle, kde má na sobě zapracovat a v čem se nemá nechat utiskovat. Nebát se, nemít předsudky – to jsou důležité věci ve výchově. Na to nemusíte být velký filozof, aby vám bylo jasné, jak důležitá je pro život tolerance, umět se domluvit a schopnost přijít věcem na kloub.

Vy jste pracovala jako zubařka. Má vaše povolání něco společného s tím manželovým?
Byla jsem zubařka, teď jsem kuchařka. (smích) Styčné body byly hlavně naše děti.

Jak jste se vlastně seznámili?
V menze na koleji Budeč, kam chodili jak studenti matfyzu, tak medicíny. Dali jsme se do řeči u oběda.

Čím vás zaujal?
Tím, že se o mě zajímal. To je to nejdůležitější, že se o vás někdo zajímá. A duchaplně vás baví. Že je vynalézavej a není s ním nuda.

Zažil váš muž při své práci nějaké těžké chvíle, při nichž potřeboval vaši podporu?
On má neuvěřitelnou trpělivost. A měl ji i v dobách, kdy bylo běžné, že byl někdo svým šéfem pověřen, aby ho zlikvidoval. Já už jsem se občas bála, že nás to semele, ale on je úžasně komunikativní a snažil se vždycky lidem všechno vysvětlovat, i těm, kteří mu dělali zle.

Teď asi může být spokojen – škol, kde se učí Hejného metodou, přibývá…
To je běh na dlouhou, ne-li nekonečnou trať. Tihle lidi nikdy nemají padla. Pořád je co zlepšovat, pořád se musí pracovat.

Radí se s vámi o něčem? Třeba jak reagovat na kritiku, která se na jeho metodu z některých stran snáší?
Radí. Třeba o tom, co má jít koupit do Kauflandu. Jinak naprosto věří tomu, co dělá, ví, že to funguje, má to ověřené na žácích, takže snese i nepřízeň a negativní odezvy. Ne že by ho to nemrzelo nebo že by se to nesnažil vysvětlit, ale určitě ho to nedonutí zalézt a nic nedělat. Je dobré být vedle někoho, kdo je tak silný, má smysl života a každý den na sobě pracuje. A co si o tom všem myslím já? Že by se měl více věnovat mně.

Nachází si na vás málo času?
Dáme si spolu kafíčko, ale moc vykládat si s ním nemůžu. Ne že by mi přelepil ústa, to on je demokrat. Ale neposlouchá mě, jde mu to jedním uchem tam a druhým ven.

Eva Hejná se narodila v Havlíčkově Brodě, vystudovala gymnázium v Ledči nad Sázavou a stomatologii na Karlově univerzitě v Praze. Jako zubařka pracovala v Žilině a v Bratislavě. V roce 1960 se vdala za matematika a didaktika Milana Hejného, mají spolu dvě děti, tři vnoučata a jednu pravnučku.

Rozhovor vyšel 1.10. v časopise Řízení školy.

Magazín Rodiče vítáni je financován příspěvky dárců. Ještě stále jich není dost. Pokud se vám líbí, prosíme, přispějte i vy. I drobná částka se počítá. Děkujeme.

8

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
3 Comment threads
5 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
EvaLeaMichaelaLucieDana Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
irena
Host
irena

Obdivuhodné,přeji hodně zdraví.

Dana
Host
Dana

Měla jsem tu čest se s panem prof. Hejným setkat osobně na týdenním kurzu věnovanému jeho metodě. Velice příjemný, empatický a charismatický člověk.
Díky jeho metodě jsem se začala dívat na matematiku trochu jinak. Bavila mě i děti ve třídě. Velký problém však byla tato metoda pro některé rodiče, postupně se k „jiné“ matematice stavělo více lidí negativně. Do určité míry byla i důvodem odlivu žáků na naši školu. Po 7 letech jsme se vrátili ke „klasice“.
Každopádně díky panu prof. Hejnému teď vím, že matematika nemusí být nuda.
Děkuji a přeji hodně zdraví a elánu do další práce.
Dana

Lucie
Host
Lucie

Dobrý den, Dano, prosím Vás, nepochopila jsem větu „Do určité míry byla i důvodem odlivu žáků na naši školu.“ Prosím Vás, o jakou školu se jedná? Slyšela jsem v rozhlasu například o Komenského škole v Náchodě, že se také vrátili ke „klasice“. Ale ne kvůli nepochopení rodičů, ale po domluvě učitelů. Docela mne to zajímá, protože na jiných školách je metoda zaváděná jako „nová a moderní“. Děkuji

Dana
Host
Dana

Dobrý den, Lucie. Rodiče k nám údajně přestávali zapisovat děti do první třídy, právě kvůli „divné“ matematice. Jsme ve městě tři základní školy, dvě vedle sebe, začal odliv dětí právě na tu vedlejší. Po sedmi letech se vedení rozhodlo přejít k učebnicím Alter. Pro mě byla metoda podle pana prof. Hejného také nová, bavila nejen mě, ale i děti. Problém měli někteří rodiče s jinými typy úloh, vadilo jim, že jim nerozumí, přestože jejich děti problémy neměly….snažila jsem se zadávat domácí úkoly „klasické“, vybrala jsem z učebnice např. sloupečky příkladů, aby někteří rodiče měli snazší kontrolu úkolu svého dítěte… Kdybych… Číst vice »

Lucie
Host
Lucie

Milá Dano, děkuji za odpověď. Lucie

Michaela
Host
Michaela

Dobrý den,
jsem maminka dcery s matematikou pana Hejného. Doporučuji pro získání lásky k matematice max. do 3.třídy-4.třídy. Pak nikoli. Děti neumí počítat (a není to tím, že by má dcera byla hloupá, je to velmi vnímavá a chytrá holka), ale děti nemají základy počtů, a ty potřebují. Ale umí zvířátka dědy Lesoně :-)
Pokud bych se mohla rozhodnout, tak bych ji od 1.třídy směřovala na školu s klasickou matematikou, tehdy jsem neměla možnost výběru.
Pro další studium dětí je to katastrofa.

Lea
Host
Lea

A v které třídě je dcera dnes?Vnuk je ve 4. třidě a Hejného matematika ho baví.

Eva
Host
Eva

Měla jsem teď možnost navštívit děti v prvních třídách ZŠ a náhodou jsem natrefila na metodu Hejného. Je to jiný systém počítání založený více na konkrétní oblast. Něco bylo podobné s metodami v mateřské škole. Taky jsem děti učila porovnávat množství podle věkových skupin už od tří let. Děti byly schopné pochopit počet 1 – 3 celkem dobře. Písnička Jedna dvě Honza jde je jednoduchou pomůckou k zapamatování. Děti v pololetí určovaly počet podle množství prstů na ruce, které jsem jim ukázala. Věděly, že dva a nebo tři kamarádi se drží za ruce na vycházce. Matematické pojmy jako 1 –… Číst vice »