Mají učitelé dětem říkat, co je dobré, nebo je mají nechat být? Dva názory v pedagogice

Má učitel právo říkat ve škole svůj názor, a co když je tento názor v rozporu s přesvědčením rodičů? To se nedávno stalo předmětem debaty, když po vzoru veganky a učitelky mateřské školy Michaely Vincourové některé děti přestaly jíst maso, což rozzlobilo jejich rodiče. Ale další, a možná ještě zajímavější otázka zní: má učitel vést a formovat děti prostřednictvím svých názorů, hodnotových postojů? Má jim říkat, co je správné, nebo se má upozadit a ponechat jim prostor, aby samostatně rozvinuly vlastní kritické myšlení? To řeší současná pedagogika.

Učitelka mateřské školy a veganka Michaela Vincourová se nedávno dostala do konfliktu s vedením své školky. Když si některé z dětí všimly, že nejí maso, zeptaly se jí na důvod. Ona jim řekla, že maso nejí, protože má ráda zvířata, načež ho děti přestaly jíst taky. To ale nazlobilo některé rodiče, protože to z jejich pohledu narušilo výchovné principy rodiny a jejich autoritu. Dokonce údajně někdo pohrozil tím, že dítě vezme ze školky jinam. V té chvíli se ředitel polekal a chtěl, aby odešla ze školky učitelka, nebo aspoň s dětmi o svém veganství nemluvila. S touto podmínkou ale učitelka nesouhlasila a postavila se za své právo říct, co si myslí. Školu na FB veřejně označila jako místo, kde je umlčován svobodný názor. Celá věc vyvolala rozruch a debatu. Má učitel právo říkat ve škole svůj názor, a co když je v rozporu s přesvědčením rodičů?

Odpověď není jednoduchá. Záleží nejen tom, co bylo řečeno, ale i na tom, jak to bylo řečeno, a to zase může podléhat různým interpretacím. Proti sobě stojí právo rodičů na školu, která je v souladu s jejich světonázorem – a veganství se dá vnímat jako ideologie – a právo učitele jako občana na svůj svobodný názor (ve školním prostředí je zakázána pouze politická a náboženská agitace).

Kritické myšlení, nebo mravní vzory?
Celá věc ale předestřela ještě jinou, a možná i zajímavější, otázku, kterou se intenzívně zabývá současná pedagogika. Má učitel vést a formovat děti prostřednictvím svých názorů, hodnotových postojů? Má jim říkat, co je správné, nebo jim má zcela ponechat prostor, aby rozvinuly vlastní kritické myšlení? Oba přístupy mají v současnosti mnoho přívrženců a ačkoli jde o názory protichůdné, paradoxně často oba zastává jeden a tentýž člověk, možná i nevědomky.

Pro mnoho progresivních učitelů je zcela samozřejmé a nezpochybnitelné, že je mravní povinností pedagoga vštěpovat dětem mravní postoje a vést je tak k tomu, aby uměly rozpoznat, co je dobré, a co zlé, a chovat se v souladu s obecnými zásadami a hodnotami humanismu: neubližovat, spolupracovat, chovat se čestně… Učitelé tohoto typu při výuce dětem ukazují příklady, často z historie, kdy lidé jako skupina selhali – například v hitlerovském Německu nebo v komunistické diktatuře – a proti nim stavějí naopak příklady hrdinského a etického chování jednotlivců.

Jak moc nechat děti, ať samy myslí?
Druhý pedagogický tábor ale tvrdí něco jiného. Podle něj by učitel dětem své názory sdělovat neměl. Měl by je pouze vybavit nástroji kritického myšlení a dovést je k tomu, aby si názor tvořily samy. Jinak je omezuje ve svobodném rozvoji, svým pohledem jejich vidění zužuje a deformuje. Tento postoj je v současnosti v moderní pedagogice velmi rozšířený, málokdy se ale v praxi vyskytuje v čisté podobě. A snesli bychom vůbec takové tříbení názorů, při kterém by děti svobodně uvažovaly například o tom, zda je násilí legitimní a pohodlný způsob řešení konfliktů? Co když dojdou k závěru, že se násilí často vyplatí? Jak pak udržíme humanistický rámec, do kterého má být výuka napasována?

Názor jako soukromá věc
V různých typech škol je pozice učitelů na ose hodnotové vedení a nevedení různá. A záleží nejen na typu školy, ale i na osobnosti učitele. Klasický učitel v běžné škole se hodnotovému učení spíše vyhýbá, ale zároveň nedává žákům ani moc prostoru ke kritickému myšlení. Z jeho pohledu na to není ve škole čas a prioritou je předat dětem co nejvíc znalostí. Názory jsou soukromá věc, kterou si každý musí ošetřit sám. Škola a názory, to nejde moc dohromady. Tento učitel je často sám hodnotový „minimalista“, tedy má daleko k tomu zapalovat někoho pro ideály.

Vnímá heterogenitu třídy a rizika, která případná debata o hodnotách ve třídě nese. Co když se do sebe pustí žáci z rodin s různou hodnotovou orientací? Co když mu přijde vynadat rodič za to, že dětem vymývá mozek? Správně vnímá složitost situace, ale jeho rezignace na podporu kritického myšlení u dětí může vést k tomu, že znalosti, které s takovou snahou dětem předává, zůstanou ležet ladem, protože žákům chybí nástroje, jak s nimi pracovat. Znalosti nejsou jen přírodní zákony, ale také například historické souvislosti. Bez schopnosti si vyhodnotit příčiny a následky činů člověk nevstupuje do života s pevnou půdou pod nohama. Na druhou stranu je také pravdou, že tento učitel žákům žádnou ideologii neznechutí, protože ji nikomu nenutí.

Bez názorů je svět nezajímavý
I v běžné škole se najdou zapálení idealisté a je jich i víc, než bychom očekávali. Často se takoví vyskytují na středních školách, nejspíše gymnáziích, někdy ale i na druhém stupni. Mají silné názory, pro které se dokáží nadchnout. Jejich ideály jsou většinou humanistické a jsou „in“ v sociální bublině, kde se tito učitelé pohybují. To jen posiluje jejich touhu je sdílet s žáky, předávat jim pochodeň osvíceného myšlení a jednání. Dokáží studenty podobného naladění získat pro aktivní či přímo aktivistický životní postoj. Takto souzní ale jen s určitým typem žáků, ty vlažnější svou urputností spíše od občanských postojů odrazují. Jsou to tedy učitelé polarizující. Do této kategorie patří i zmíněná paní učitelka veganka, která je v mimoškolním prostředí aktivistkou za práva zvířat.

Přijít si na to sám, v demokratické debatě
V nových pedagogických směrech, kde je kladen důraz na vzdělávání orientované na dítě a jeho potřeby a na demokratický aspekt škol, se role pedagoga upozaďuje. Učitel se vůči dítěti staví více do role partnerské, spíš než autoritou je průvodcem. Klade se větší důraz na to, aby si děti na vše přicházely samy, pod odborným, ale nevtíravým vedením. V nejčistší podobě se toto praktikuje v takzvaných svobodných školách, ale do určité míry i v montessori školách nebo na běžných školách, které vstoupily do programu Začít spolu, ale potažmo i všude tam, kde berou vážně nutnost rozvíjení klíčových kompetencí, kterou předepisuje Rámcový vzdělávací program. Schopnost kriticky myslet patří k základním klíčovým kompetencím.

Názor o situaci, která se mě týká
Učitel svobodné školy programově dítěti neříká, co je správné si myslet, jeho otázky stáčí zpátky k dítěti samotnému tak, aby se učilo spoléhat na vlastní rozum. Kritické uvažování se v těchto školách tříbí na konkrétních problémech školy a jejího provozu, o kterých se debatuje a řešení se přijímá hlasováním. Když se kritické myšlení aplikuje na praktické situace, kde je možné vycházet z principu „nedělej druhým to, co sám nechceš, aby ti dělali,“ děti ve velké většině zastávají zdravé a komunitě prospěšné názory. Nejde o teoretizování. Do debat vstupují i dospělí a mohou je tak ovlivnit, pokud jsou přesvědčiví. Demokratický charakter školy žákům taky ukazuje existenci plurality názorů. Inspekce v anglické svobodné škole Summerhill prokázaly, že děti vycházející ze svobodných škol vykazují díky tomu určitou nekonfrontační, ale kritickou samostatnost a sebevědomí.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

25

 
6 Počet vláken diskuze
19 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva
Eva

Myslím si, že už od malička si děti samostatně vytváří svůj názor na otázky dobra a zla, co dobře a co špatně. Pohádky jsou tím nejlepším pomocníkem k vytváření postojů dětí. Je možné nad nimi vést debaty, děti mohou svobodně vyjadřovat svůj názor, aniž byste jim vnucovali ten svůj. V případě paní učitelky, která neji maso je vidět jakou velkou roli hraje příklad člověka, který svým chováním opravdu pozornost dětí upoutá. Proč se rodiče rozčilujį, proč si s dítětem nesednou a nevysvětlí si, že každý z nás je něčím jinačí a zajímavý, každý má nárok jednat v dobrém tak jak… Číst vice »

Markéta
Markéta

Je velmi těžké, ne-li nemožné, dětem žádný názor neříkat. Mimo jiné i proto, že se na váš názor přímo ptají. Odpověď: „K tomu se nevyjádřím“ je velmi vyhýbavá a děti rozhodně neuspokojí. Snažím se proto vždy nejprve povzbudit děti k tomu, aby uvažovaly samy a řekly svůj názor dříve, než jim já případně řeknu, jaký je postoj můj. S tím, že se vůbec nemusíme shodnout ve svém pohledu a žádný z přístupů není ten „správný“.

Lea
Lea

Každopádně je to hodně komplikované téma.Obecně mám za to,že čím je dítě mladší,např. v mš,tím by měl učitel být ve svých osobních názorech opatrnější.Děti opravdu v tomto věku věří své oblíbené učitelce takřka každé slovo,takže je na místě určitá „opatrnost“ ve vyjadřování.Zvláště,týká-li se to tak citlivé oblasti,jakou je jistě pro mnoho rodičů stravování.Nevím,jak proběhla ta debata mezi dětmi a učitelkou,jestli opravdu použila jen toto vysvětlení a víc se k tématu nevracela .Tady by jistě šlo zavést debatu o zdravých a nezdravých potravinách,co komu chutná,co má rád atd.A třeba i říct,že někdo nejí maso a někdo zase třeba koprovku.Ale postavit to… Číst vice »

umfa
umfa

Rozhodně své názory říkat, ty pravé, nezkreslené. Ale má to dvě podmínky: ředitel školy si musí sestavit názorově aspoň zhruba jednotný tým a rodiče si podle toho musí zvolit tu správnu školu. Naštěstí už začíná být normální, že každá škola se nějak profiluje a že rodiče neprsknou děti do nejbližší spádové školy, ale trochu přemýšlejí o tom, jaká je zrovna pro jejich dítě ta nejvhodnější. Jedině pak mohou být rodiče spokojení, že škola podporuje jejich světový názor a pomáhá děti vychovávat v jeho duchu.

Václav
Václav

Podle mě je to snadné. Paní Vincourová mohla s tázajícími se dětmi probrat ideál nezabíjení zvířat a říct jim, že jí osobně by bylo líto, kdyby kvůli jejímu obědu muselo zemřít nějaké zvířátko. Místo toho se zapletla do ideo-argumentů veganské útočné propagandy. To vše navíc se školkovými dětmi, které by měly být obzvláště chráněné před ideologickými agitacemi, které v jejich věku nejsou ničím jiným, než snahou o jejich indoktrinaci. Reakci rodičů plně chápu a podporuji. Otázka, zda by školy měly ovlivňovat mravní vývoj dětí je nasnadě, ale tato učitelka krásně ukázala, jak by se to rozhodně dělat nemělo. V jejím… Číst vice »

luanna
luanna

svůj zkreslený názor ať si učitel-ka říká u kafča ve sborovně, dítě utváří rodina, která se svými názory může diametrálně lišit od toho učitelského, děti jsou potom zmatené …………. učitel-ka říkala …… učitel – ka má učit, hlavně na střední škole se učitelům nelíbí, když má mladý člověk jiný názor , některý učitel je tak překvapený, že je mnohdy žák chytřejší jak on nebo má lepší přehled o světě, že se po těchto lidech pěkně tzv. vozí, takový člověk nemá ve škole jako pedagog co dělat …………. většinou jde na pajdák ten kdo se nedostane na jinou Vš ……..