Rodiče, kteří chtějí po dětech samé jedničky, nevidí dost do dálky. Když dítě neprospívá, uberte tlak, radí profesor Hejný

Milan Hejný vystudoval matfyz a plánoval se věnovat „vyšší matematice“, ale pak zjistil, že se jeho syn trápí v hodinách matematiky a rozhodl se nastoupit na jeho školu jako učitel.  Sám má podobnou zkušenost ze svého dětství: ve škole se mu v matematice nedařilo, kdežto „tátova matematika“, což byl zárodek dnešní Hejného metody, mu šla. Co když ale rodič nemá možnost „zachránit“ své dítě ve škole sám?

Co byste poradil rodičům, kteří vidí, že se jejich dítě ve škole trápí s matematikou, ale nemohou to vyřešit tak jako vy v případě svého syna?
Matematika sama o sobě žádné trauma nevyvolává. Trauma vyvolává okolí, dospělí, nejčastěji rodiče. Protože mají jakousi představu, co by dítě mělo vědět. Často jsou to ale jen předsudky. To, co je podstatné, nejsou znalosti. Už Piaget, když definoval inteligenci, říkal: je to schopnost adaptovat se na nové prostředí. A dnes to platí ještě mnohem ostřeji než před dvaceti lety. Takže když dítě neprospívá, především je nutno ubrat tlak. Často příliš sledujeme výkony a málo si všímáme, co se v dítěti odehrává a jak se cítí.

Třeba, že do první třídy nastoupí natěšené a během půl roku vyhoří…
To je hromadný jev, to je zákonité. Je to dáno tím, že nemá prostor objevovat věci samo. Polská vývojová psycholožka Edyta Gruszczyk-Kolczyńská dělala před 15 lety takový výzkum – na vzorku 500 varšavských dětí zjišťovala, kolik prvňáků má „tvořivé matematické nadání“. Zjistila, že je to lehce přes 50 procent. Po půl roce v první třídě to kleslo na 15 procent. Děti přejdou na paměťové zvládnutí těch procedur, které jim ukazuje paní učitelka. Když jim dáte sloupeček sčítání a odčítání, tak to brilantně udělají, protože to, že pět a sedm je dvanáct, to není přemýšlení, to je paměťový úkon. Ale podstatu toho, co dělají, neznají. Když jim dáte slovní úlohu, u které se musí myslet, tak s ní nehnou.

Co s tím?
Rodiče by měli analyzovat celou situaci, najít faktory, které ten útlum způsobují a snažit se ho vyrovnat domácím vztahem s dítětem. Druhá možnost je chytit dítě a dát ho do jiné školy. Když jsme vybírali školu pro naše děti, nedívali jsme se na to, jestli žáci té školy vyhrávají soutěže nebo olympiády, ale jestli tam chodí nebo nechodí rády, to je zcela rozhodující. Naštěstí je spousta dětí, které ve škole trpí a neprospívají, ale v životě obstojí. Náš starší vnuk to měl špatné na základní i na střední škole. Báli jsme se, jestli vůbec udělá maturitu. Teď pracuje v IT technologiích pro různé firmy, má za sebou nějaké objevy, je šťastný jako blecha. Nebo syn herce Juraje Kukury, ten měl taky čtyřky a teď je z něj nejmladší univerzitní profesor na Oxfordu.

Jedna z výtek vůči Hejného metodě matematiky bývá, že rodiče nerozumí domácím úkolům, a tak s nimi nemohou dětem pomoci.
To nejlepší, co mohou dětem dát, je to, že budou zvědaví a budou se zajímat. „Co ty se v té škole učíš?  Co je tohle? To jsou pavučiny? A jak se to řeší?“ Dítě, když to rodičům vykládá, znovu prožívá radost z toho, že to vyřešilo. Takže až to vysvětlí mamince, pošlete ho ještě za babičkou. A když budete poslouchat, zjistíte, že pro babičku to vypráví ve vylepšené formě. To je to staré Senecovo docendo discimus – učíce jiné sami sebe učíme. Na některých školách dělají semináře pro rodiče, kde je učí, jak se ty úlohy řeší. Rodiče si to vyžádali. Ale i tak je prosili: nekecejte dětem do toho, buďte jen pozorný posluchač. Ptejte se dětí, na co chcete, ale nic jim nevysvětlujte.

To asi neplatí jen pro matematiku?
Matematika je na vrcholu těch poznávacích procesů, které mají základ ve vyplývání, v tom, že z něčeho něco plyne. A má obrovskou výhodu, že faktografie je strašně málo. Co dítě potřebuje vědět, aby mohlo matematicky myslet? Stačí znát čísla. Ale problémových situací, které se na tomto malém prostoru dají vytvořit, je obrovské kvantum. Matematika silně rozvíjí oblast implikace a kauzality. Když dětem tu kauzalitu předem vyzradíte, místo aby si na ni přišly samy, ochudíte je o tento rozvoj.

 

Jaký je váš názor na domácí úkoly?
Záleží na tom, jestli je kvůli nim dítě pod tlakem. Tradiční škola dává úkoly povinně a kontroluje je. A když ho dítě nemá, tak dostane za trest ještě nášup. Zezačátku jsem tomu jako učitel taky podlehl, ale záhy jsem přišel na to, že to není dobrá cesta. Ideální je, pokud se dávají úkoly volně – kdo chce, řeší, kdo nechce, neřeší. Jsou totiž i děti, které domácí úkoly chtějí.

A když je chtějí, tak je mají dostat?
Ano, to jsem řešil tak, že na nástěnce byl seznam různých úloh a oni si mohli vybrat. A když někdo nějakou vyřešil jako první, tak k tomu připsal své jméno. Aby kdyby ji někdo další řešil a nevěděl si rady, věděl, že za tímhle spolužákem může přijít.

Co si myslíte o známkování?
Já jsem jako učitel známkovat musel, tehdy to bylo povinné. Napravoval jsem to aspoň tím, že jsem známkám záměrně nepřikládal žádnou váhu. Neříkal jsem „podívej Františku, Mařenka už to dotáhla na dvojku, měl by ses taky snažit“. Řeči tohoto typu jsem nikdy nevedl. Spíš, když dítě zazářilo, tak jsem projevil velkou radost. A jedničkami jsem vůbec nešetřil. Vybavuju si jeden krásný výrok dítěte v 5. třídě: „Mohl bych mít lepší prospěch? Mohl. Třeba kdybych se učil ty blbosti z biologie. Já se ale raději učím angličtinu, to budu v životě víc potřebovat.“ Tam vidíte hluboké porozumění pro strategii života. Rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti měly samé jedničky, tu strategii života nemají. Nevidí dost do dálky.

Hejného metoda klade vedle matematiky obrovský důraz na rozvoj sociálních dovedností. Proč je schopnost spolupracovat důležitější než složené zlomky?
Protože to je něco, co ovlivňuje charakter celé společnosti. Mě houby zajímá, jestli poslanec umí vyřešit úlohu pro sedmou třídu, ale zajímá mě, jestli je to egoista nebo člověk, který chce pomoci druhému. To je rozhodující. Matematika k tomu může přispět tak, že učí děti mít radost, když jinému člověku udělají radost. To samozřejmě nezávisí od té matematiky, ale od klimatu, které se ve třídě vytvoří. Ti žáci, co jsem kdysi dávno učil, se dodnes stýkají. Když jsem měl osmdesátiny, udělali mi v Bratislavě oslavu. Jeden druhému pomáhají a já jsem přesvědčen, že jsme k tomu přispěli klimatem, které jsme tehdy ve škole vytvořili.

Milan Hejný je autor úspěšné metody matematiky, dosud ji přijala za svou pětina českých škol. Narodil se ve slovenském Martině, vystudoval matematicko-fyzikální fakultu v Praze. Působil na ČVUT v Praze, VŠD v Žilině, MFF UK v Bratislavě. V letech 1975–1979 a 1983-1989 experimentálně vyučoval matematiku na ZŠ v Bratislavě. V devadesátých letech byl náměstkem slovenského ministra školství, od roku 1991 je profesorem na Pedagogické fakultě UK v Praze. Je autorem mnoha didaktických publikací a držitelem spousty ocenění, naposledy byl v rámci výroční ceny Eduína uveden do Auly slávy za celoživotní přínos vzdělávání.

Magazín Rodiče vítáni je financován příspěvky dárců. Ještě stále jich není dost. Pokud se vám líbí, prosíme, přispějte i vy. I drobná částka se počítá. Děkujeme.

37

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
5 Comment threads
32 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
10 Comment authors
EvelynLucieAninoZuzanaLea Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Ilona
Host
Ilona

Dobrý den, jak řešit když syn neprospívá jen v matematice podle Hejneho? Já mu pomoci neumím, ve škole doučování neexistuje – nejsou na to peníze dle učitelky. Snažili jsme se prez prázdniny sehnat doučování, ale nikdo to neumí. Navrhovali jsme aby se ve škole otevřela třída bez matematiky Hejneho a to prý nelze. Víc než polovině dětí ta matematika Hejneho nejde a nikdo jim s tím nepomůže. Je to nefér vůči dětem které nemají logické myšlení, nebo mají třeba nějaké matematické disfunkce. Chápu, že tato metoda je pro nějaké děti přínosem, ale některé velmi od matematiky odradila. Děti a rodiče… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Doporučil bych komunikovat s vedením školy a ideálně ve skupině pro silnější vyjednávací pozici. Na rozdíl od učitelského sboru, který může být sebevíce nápomocný, mají patřičný vhled a kompetence, a hlavně povinnost, se vyjadřovat k otázkám vzdělávacích postupů a způsobu naplnění zákonných standardů i očekávání stran vyšších stupňů školství, které zmiňujete. Zároveň se s nimi můžete snažit nalézt přijatelné řešení stávajícího problému. Vězte, že to, na co se ve školství musely najít zdroje, je přechod od klasické k hejného metodě, nikoliv naopak, takže výroky typu „nelze“ a „nejsou peníze“ můžete klidně ignorovat jakožto výmluvy. V případě jakýchkoliv vážných pochybností či… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Zdravím,chápu,o čem píšete,zažila jsem něco podobného u svého nejstaršího vnuka.Ze začátku jsem z toho byla ve stejných rozpacích ,jako Vy.Nepíšete, ve které je syn třídě.U nás problémy začaly vznikat postupně,v průběhu 2 . třídy.Naštěstí naše paní učitelka je velmi vstřícná a sama se snažila Mikimu pomoci,další pomocí byli spolužáci( doporučuji spíše spolužačky).Nakonec jsem usoudila,že by bylo dobré tomu porozumět.Existují stránky matika .in,nebo v součastnosti Matemág.cz,kde jde všechno procvičovat podle věku a vyspělosti dítěte.Mě samotné to trvalo asi týden,než jsem pochopila základy a princip.Teď už se s vnukem o tom mohu bavit a vím,zhruba,o co jde.Co nevím, to mi rád vysvětlí… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Zajímal by mě informační přínos článku, ve kterém pan Hejný už poněkolikáté odpovídá na prakticky totožné otázky, jako v několika předchozích článcích v rozmezí pouhého půl roku.

Jiřina
Host
Jiřina

Syn se učí Hejného metodu a musím říci, že matematika ho velmi baví. Překvapuje mne jak hledá řešení a aplikuje si vše do praxe. Hodně nad vším začal přemýšlet. V jeho případě je to opravdu velký přínos. Sama jsem se učila klasickou metodou a matematiku jsem neměla ráda a ani mi moc nešla.

Václav
Host
Václav

„Překvapuje mne jak hledá řešení a aplikuje si vše do praxe.“ Tak tuto větu, prakticky naprosto beze změny, nebo jakéhokoliv bližšího vysvětlení, nacházím u snad úplně všech lidí, kteří v diskuzích podporují Hejného metodu. Trochu mi to připomíná zkušenosti z diskuzí s vegany. Ti provozují ohromné množství webů, na kterých jsou uvedené argumenty pro diskuze s „masožrouty“. Bohužel, všechny tyto weby a jejich čtenáři tyhle argumenty mezi sebou kopírují a to i s pravopisnými chybami a překlepy, takže když vám několik lidí nezávisle na sobě naservíruje zcela totožné věty s totožnými chybami, je hned krásně vidět, kdo z nich se… Číst vice »

Anino
Host
Anino

Ľudia sa v diskusiách prejavujú rôzne. Niektorí sú nadšenci, niektorí zásadní odporcovia, niektorí len napíšu, čo zažili a čo ich prekvapilo, niektorí sa zo samého nadšenia vnucujú, ako tí vegáni. Napríklad v tejto debate bude po odoslaní toho môjho 28 príspevkov. Z toho 14 od autora Václav. ;)

Václav
Host
Václav

Víte, Anino, jak malá je šance, že když se nezávisle na sobě několika lidí zeptáte na jejich praktické zkušenosti, že vám v odpovědi použijí shodnou skladbu vět, shodnou slovní zásobu, shodně strukturované myšlenky a přitom ani jeden neřekne nic konkrétního, jako zde paní Jiřina?

Z čistě statistického hlediska téměř nulová, byť nenulová.
Z pragmatického (a trochu cynického) hlediska přímo úměrná tomu, kolik za tohle PR dostali zaplaceno.

Mě toto téma ale zas tak moc nezajímá, jen jsem si neodpustil malé šťouchnutí. Nemusíte se za to do mě navážet, Anino. Nekažte si den! :-)

Václav
Host
Václav

„Mě houby zajímá, jestli poslanec umí vyřešit úlohu pro sedmou třídu, ale zajímá mě, jestli je to egoista nebo člověk, který chce pomoci druhému. To je rozhodující.“

Zajímalo by mě, zda pana Hejného zajímají mezilidské vztahy i u inženýrů, kteří pracovali na letadle, kterým cestuje, nebo jestli by raději nechtěl, aby uměli dobře počítat…

„Už Piaget, když definoval inteligenci, říkal: je to schopnost adaptovat se na nové prostředí.“

Nevím, proč pan Hejný uvádí citáty o schopnosti se adaptovat, když jeho metoda naopak upravuje prostředí tak, aby adaptace nebyla nutná, protože to by přinášelo stresy.

Lea
Host
Lea

I ti inženýři,kteří navrhli a setrojili letadlo,museli nutně spolupracovat,stejně tak týmy odborníků,kteří pracují na čemkoliv jiném.Spolupráce je vlastnost,která se dnešním dětem bude rozhodně hodit,ať už budou pracovat kdekoli.

Václav
Host
Václav

Nemuseli nutně spolupracovat. Technicky vzato se spolu nikdy nemuseli ani potkat, ani spolu jednou jedinkrát promluvit (oni totiž to letadlo navrhují, nestaví). A i kdyby některý z nich byl egoistický sobec, pořád by mohli společnými silami navrhnout fungující stroj. Nicméně samozřejmě chápu Vaši pointu a všeobecně s ní souhlasím. Moje pointa byla taková, že Hejného výrok platí pouze a výhradně pro profese, založené na práci s lidmi a i tam pouze s výhradami. Například pokud je poslanec v nějakém výboru (což je velice časté), očekávám, že bude nejen schopný jednat s lidmi, ale že se bude i orientovat v problematice,… Číst vice »

Zuzana
Host
Zuzana

Zuzana, zase sa od Vás učím, ako sa píše odpoveď , pán Václav. Ja som pozastavovala na tvrdení výroku dieťaťa „blbosti z biológie“. Beriem však tak, že pán Hejný presne si zapamätal slová a skutočne citoval dieťa spred x rokov. Svedčí to o jeho úžasnej koncentrácie a neznamená aj to, že stotožňuje s tým , čo počuje. Však následne vyzdvihol cieľavedomosť dieťaťa.

Lea
Host
Lea

Prima,shodli jsme se na spolupráci.Myslíte,že se se shodneme i na tom,že se spolupráce donedávna na našich základních školách moc nepěstovala?

Václav
Host
Václav

Leo, než odpovím, musím Vás upozornit, že odvádíte řeč jinam. Já řeším pouze to, že pan Hejný otevřeně bagatelizuje význam vědomostí a vyzdvihuje osobnostní rysy jakožto to jediné podstatné. Netvrdím, že jím zmíněné osobnostní rysy nejsou potřeba. Pokud jde Váš dotaz – nejdříve musím upozornit, že dle mého názoru jsou výchovné činnosti (tedy i pěstování spolupráce) přední a mnohdy výhradní zodpovědností rodiny. Otázka, zda se tedy spolupráce na školách pěstovala, nebo ne, je podle mě zbytečná, protože se na školách nikdy systematicky pěstovat neměla. Samozřejmě ale i ve školní výuce a dalších činnostech v rámci školy vzniká spousta příležitostí k… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Chtěla jsem jen říct,že učení čemukoliv prostě nemůže probíhat,je-li dítě ve stresu,má strach z chyby,neúspěchu,reakce učitele nebo rodičů.A právě toto ,je-li metoda pana Hejného v rukou schopného učitele,z matematiky úspěšně odstraňuje.Tam se chyby netrestají,ale je s nimi možno dále pracovat a dobrat se ke správnému řešení.A ano,trvá to často déle,ale je to trvalejší a děti alespoň nezískají celoživotní postoj,že matika je k ničemu.Už jen to je v dnešní situaci českéko základního školství přínosem.

Václav
Host
Václav

V tom se právě neshodneme. Vy a pan Hejný považujete stres za nežádoucí překážku, která dítěti účinně zabrání dělat cokoliv pořádně. Dítě, které je s ohledem na svůj věk adekvátně duševně vyspělé, však dokáže určitou míru vhodně namířeného stresu samo bez problémů přetavit na motivátor, který mu dopomůže k vyšším výkonům, než jakých kdy dosáhne v prostředí, které nastavuje pan Hejný (odborně se tomu říká frustrační tolerance). Navíc – dítě se musí naučit pracovat i s tím, že udělá chybu, která má své následky, za které musí umět přijmout zodpovědnost. Jaké morální ponaučení dítě získá z Hejného metody? Absolutně žádné… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Stres nezabraňuje dítěti dělat cokololiv pořádně,ale zabraňuje mu se efektivně učit.A neříkám to já ,ani pan Hejný ale nauka o teorii učení.A že se ne neshodneme,nevadí,od toho diskuze jsou.

Václav
Host
Václav

Teorie učení žádný takto finální jednoznačný výrok ohledně vlivu stresu na učení nedává a ani nemůže. Už jen proto, že rozlišuje několik typů stresových faktorů, které se liší svými vlastnostmi a účinky. Ve velmi všeobecné rovině sice připouští, že nezvládnutý stres má negativní vliv na studijní výkony, ovšem druhým dechem hned dodává, že reálný vliv v individuálním případě závisí na mnoha faktorech a že nemusí být nutně negativní. Pokud tedy Vy, nebo pan Hejný říkáte, že: „učení čemukoliv prostě nemůže probíhat, je-li dítě ve stresu“, pak sice možná původně vycházíte z teorie učení, ovšem nerespektujete v plné šíři její poznatky.… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Chápu o čem mluvíte,o vnější motivaci.Tedy o tom,že dítě se něco naučí ze strachu z následků.Ano,to funguje,je to v našem školství mnohokrát vyzkoušené,stejně tak v rodině.A co se stane,když vnější tlak pomine,tzn. dítě odejde ze školy, nebo rodiny. nebo prostě rezignuje,není-li schopno vyhovět požadavkům.Optimální by mělo být,aby dítě pracovalo na základě vnitřní motivace,tzn,že ho to samotného zajímá a vidí v tom nějaký smysl.

Václav
Host
Václav

Ptáte se co bude pak, až dítě opustí školu a onen vnější tlak pomine. Bude dítě schopné najít si vlastní motivaci, když ji doteď nehledalo? Ale co bude v případě, nastíněném Vámi, až dítě opustí školu, kde mělo optimální prostředí, které už nikdy víc v životě nezažije? Bude dítě schopné odolat tlaku okolního světa, od kterého bylo po celý život uměle izolováno? Na toto nemusíte odpovídat. Schválně jsem odpověděl řečnickou otázkou, aby bylo vidět, že celý problém stavíte jako střet dvou extrémních řešení téhož. A extrémní řešení není nikdy optimální řešení, navíc jen málokdy odpovídá reálnému stavu věcí. Vnější motivace… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Tak opravdu naposledy.Víte ,co je na tom smutné?Vnitřní motivaci všechny děti mají,příroda je moudrá,nemusejí ji nikde získávat.Všechny děti mají schopnost se neustále učit,mají to zakódováno.Nikdo je nemusí učit např. chodit,mluvit atd,potřebují jen vhodné prostředí.Abyste v tom dítěti zabránil,musel byste ho např. zavřít do skříně.A drtivá většina těchto dětí jde v šeti letech ,s touto vnitřní motivací i do první třídy.Moc se těší.Většinou je to přejde do Vánoc.Ale není to jejich vina.

Václav
Host
Václav

Takže z toho, že děti přirozeně napodobují rodiče a snaží se chodit a mluvit, vyvozujete, že mají v genech nějakou nekonečnou zásobu nutkání se učit a poznávat svět v rozsahu daleko převyšujícím nějaké živočišné instinktivní učení napodobováním, a že toto nutkání, které je tak silné, že byste musela dítěti fyzicky zabránit v pohybu, aby jej nenaplnilo, je zároveň tak slabé, že ho můžete zlomit pouhým nešetrným zprostředkováním poznání, ano? Víte, až doteď jste mluvila velice rozumně. Váš poslední příspěvek je však plný navzájem si protiřečících, napůl duchovně-transcendentálních tvrzení, která jsou v přímém rozporu se vším teoretickým i empirickým vědeckým poznáním,… Číst vice »

laura
Host
laura

Osobně jsem si ve škole vyjednala, že jsme jeli dle standardní matematiky, protože podle Hejného matiky jsme nestihli nic procvičit a jednu úlohu jsme měli hned, u druhé jsme se trápili i 2 hodiny. Díky za rozumné pedagogy na naší škole….Ale k nárokům rodičů jen moje zkušenost – jedničky nehrají roli absolutně žádnou. Já je měla, nebyly mi nikdy k ničemu, nikdo po mě nikdy nechtěl ani žádný doklad o vzdělání. Premianti ze střední pak dnes živoří na dávkách či v minimálně placených pracech. Ti, co měli klidně i čtyřky, ale uměli sami za sebe přemýšlet a měli motivaci svou… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Premianti živořící na dávkách jsou taková urban legend. Nikdo je nikdy neviděl ale všichni vědí, že jsou mezi námi. Nejspíš žijí mezi krokodýly v kanalizaci. Premianti byli, jsou a budou vždy terčem různých útoků. Jsou zpravidla vysmíváni a šikanováni, protože mívají jiné zájmy, než honit mičudu po dvorku (nebo o pár let později chlastat pivo), a nemají je rádi ani jejich méně úspěšní spolustudenti, protože jim svou existencí ukazují, kam by to oni sami velmi snadno mohli dotáhnout. A protože je od závisti k zášti jen velmi krátká cesta, příliš mnoho lidí velmi jednoduše ospravedlní vlastní selhání prohlášením, že onen… Číst vice »

laura
Host
laura

no tak já tedy znám své spolužačky, které pohrdaly kluky, co měli trojky a povím vám tedy rovnou z první ruky, jedna po 90.roce přehazovala bedny u Vietnamce s nemanželským dítětem v břiše, další skončila v léčebně pro drogově závislé, další si vzala za manžela narkomana, který ji mlátil, jiná skončila se třemi dětmi na těch dávkách bez otce ve vybydlené stodole nebo co to bylo, další spáchal sebevraždu pro neshody s rodiči…Z jednoho, kterého znám, se vyklubal násilník a despota, soudem potvrzený psychopat. Nemyslím si, že by tedy nebyli viditelní. A psala jsem o těch, kteří se učí hlavně… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Udělat si nemanželské dítě, užívat drogy, vybrat si za manžela narkomana, rozvod a následná tíživá situace, sebevražda pro neshody s rodiči, násilí, despotismus, psychopatologické jednání – to všechno jsou smutné příběhy pokažených nenaplněných životů a každého jednoho z nich je škoda. Ale nic z toho nemá ani za mák společného s tím, že dotyční byli premianti ve škole ani jestli byli premianty kvůli svému nadání, nebo nátlaku rodičů. To samé platí i naopak pro harmonické životní příběhy. Protože mezi premianty není o nic více zkrachovalých existencí, než ve zbytku populace, není žádný racionální důvod se domnívat, že jejich špatná životní… Číst vice »

laura
Host
laura

a jinak nevím, kde žijete, ale podívejte se kolem, naopak těch rodičů, kteří cpou dětem své ambice je tak 70% minimálně, možná si to jen nepřipouštíte a možná sám nutíte své děti do něčeho, za co vám rozhodně jednou nepoděkují. Vodila jsem syna na hokej, dokud ho to bavilo- děti se tam schovávaly před tatínky, kteří je naháněli, že z nich budou hokejisti…ve 4letech, a jdete-li na jakýkoliv kroužek, najdete tam min. 50% takových „skvělých“ rodičů, jen musíte otevřít oči a nebýt k tomu slepý, pane

Václav
Host
Václav

Nevím, proč musíte přenášet diskuzi do osobní roviny, ale budiž. Částečně máte pravdu – já opravdu zastávám názor, že rodiče mají své děti vést k sebedisciplíně a cílevědomosti. A nevidím na tom nic špatného. Vaše rychlé a ostré soudy ohledně situací, kterých jste byla svědkem, jsou hodně melodramatické, ale jinak k ničemu, protože nevíte, co se dělo předtím, nebo potom. Nevíte, kolik z těch tatínků tam ty syny drželo jen tak dlouho, aby si byli jistí, že to jejich synátoři nevzdali jen kvůli svému pohodlí. Nevíte, kolik z těch tatínků bralo své syny na sport ani ne tak kvůli sportu… Číst vice »

laura
Host
laura

víte co pane? Vy jste prostě vševěd vševědoucí, ke každému komentáři tady máte argumenty vševěda. S vámi se konstruktivně diskutovat nedá, mimo jiné jsem také nějakou dobu učila, takže jsem těch případů viděla opravdu hodně, ale podle vás jsem nic neviděla, ambiciozní rodiče neexistují, premianti jsou ti nejlepší, dvojkaři trojkaři jsou závistivci, kteří nemohli mít úspěšný život a mít samé jedničky je prostě nutnost. Pěkný den a přeji vám, abyste trochu otevřel oči a díval se kolem sebe trochu lépe.

Václav
Host
Václav

Škoda. I Vám pěkný den, samozřejmě. Ale neměla byste dopředu zatracovat, co jste nezkusila. ;-)

Dagmar
Host
Dagmar

Pane Václave, díky za Vaše názory a trpělivost, se kterou zde diskutujete, i když mi to připomíná příslovečný boj s větrnými mlýny. Já už diskuzi dávno vzdala a občas sem kouknu ze setrvačnosti, zda jsem chodí jen „biorodiče“, nebo i normální lidi. I když nemáme na vše stejný názor a i mě jste kdysi v něčem oponoval, je vidět že jste mimořádně nekonformní člověk s rozhledem a zkušenostmi. Škoda, že Vám nemůžu dát like.

Václav
Host
Václav

Děkuji za Vaši podporu, v těchto místech tak vzácnou a nesmírně osvěžující. Taková slova potěší daleko více, než nicneříkající like. Však já si Vás také vážím – kéž by si více lidí tak jako Vy dokázalo vážit ostatních diskutujících i přes odlišné názory. ;-)

Zuzana
Host
Zuzana

Pán Václav, veľmi sa mi páči, ako odpovedáte ! Ďakujem.

Dagmar
Host
Dagmar

Budiž, ale nepřejte si mít dítě od takového rodiče ve třídě :( Je to peklo, matka mě pronásleduje kvůli každé horší známce, vyžaduje ofocené diktáty a zkazila mi vztah s dítětem, protože ho přesvědčila, že ho známkuju špatně. Nedivila bych se, kdyby z něj vyrostl nepoužitelný psychopat :/ Na druhou stranu souhlasím s názorem, že na premiantech si léčí mindráky zrovna ti, co premianti nikdy nebyli, klasické kyselé hrozny. A pro mě osobně je alarmující spíš to, kam se za poslední roky propadl průměr a proč se nad tím nikdo nepozastavuje – písemnný projev průměrného žáka je dnes tam, kde… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Možná se mýlím, ale tvrzení, že chybu dělá učitelka při známkování, mi sedí spíše na rodiče-metaře, než na ambiciozního rodiče, protože ti podle mě své děti naopak hecují tím, že ve všem vidí jejich selhání. Tak či onak, peklo je určitě s oběma, o tom žádná. Dříve bylo školství rozumně orientované na rozvíjení schopností středních 84% populace. Pro horních osm procent tu byly elitní školy a dolních osm procent se muselo snažit, aby udělalo aspoň základku a dál už je se studiem nikdo neotravoval. (ta procenta jsou orientační, ale ne nesmyslná – vycházím ze studentova rozložení a intervalů dvou sigma,… Číst vice »

Lucie
Host
Lucie

Pane Václave, také děkuji za Vaše odpovědi. Skoro ve všem s Vámi souhlasím. Vydržte:-) Děkuji.

Evelyn
Host
Evelyn

Vážená paní Lauro. Napsala jste pěknou blbost tady. Blbost o tom, jak čtyřkaři dělají manažery ve světě apod.