Počítáním na prstech malé dítě začíná, ale jen trochu povyroste, nastoupí na něj rodiče i učitel a snaží se ho od prstové matematiky odradit ze strachu, že jinak počtářsky zakrní. Tak to bývávalo, ale tímto přesvědčením otřásají nové poznatky v neurovědě. Zřejmě je pravdou pravý opak. Což ostatně lidstvo vždy vědělo, než začalo žít pouze v hlavě.
Paní učitelka nechce, aby syn počítal na prstech. Co s tím? Tohle dotazování se na rodičovských fórech objevuje pořád celkem často, i když asi již méně než dřív. Celé generace rodičů a učitelů se totiž bály, aby děti u prstové matematiky nezůstaly příliš dlouho, déle, než je nezbytně nutné. Argumentem bylo, že je to může zbrzdit v rozvoji abstraktního matematického myšlení. Navíc se podle toho vždy měřila vyspělost dítěte. Stále počítá na prstech? Bude asi opožděné… A opožděné dítě, to je noční můra leckterého rodiče.
Školní i výchovná praxe se ale postupně proměnily a to i pod vlivem nových poznatků vývojové psychologie a neurovědy. Velmi jednoduše řečeno, různé výzkumy poslední doby ukazují, že poznávání a učení není pouze záležitostí hlavy. Další částí těla mají v tomto procesu taky svou roli, a ruce jednu z nejdůležitějších. Abstraktní myšlení se u dětí rozvíjí později, než se dříve předpokládalo, a má svůj důležitý předpoklad v myšlení obrazném založeném na vjemech.
Jana Udatná, ředitelka ZŠ a MŠ Montessori Slaný: Abstraktní myšlení se u dětí začíná rozvíjet až kolem 9.roku a počítání pouze s tužkou a papírem vyžaduje abstraktní myšlení. Proto v montessori děti pracují s trojrozměrnými pomůckami, díky kterým si počty lépe představí. A tím pádem na to méně potřebují prsty. Když dítko přesto počítá na prstech, samozřejmě mu to nezakazujeme. Marie Montessori říkala, že ruka je nástrojem ducha, což vyjadřuje její přesvědčení, že motorika těla podporuje myšlení. Proto ji v našich školách věnujeme pozornost.
Pár let stará studie dvou britských vědců Tima Jaye a Julie Betenson analyzovala chování 137 dětí ve věku šest až osm let. Děti byly rozděleny do skupin. Jedna z nich se učila matematiku obvyklým způsobem, který nezahrnoval hravé úkoly ani počítání na prstech, další skupina kromě běžného výkladu dostala k dispozici hry a třetí skupina mohla kromě běžných postupů a her používat i vlastní prsty. Skupina, která měla kromě běžného výkladu k dispozici prsty i hry, dosáhla nejlepších výsledků.
Jana Kopecká, ZŠ Praha – Kunratice: Počítání na prstech je přímo součástí Hejného metody, kterou matematiku učíme. Ostatně, je to dětem přirozené, prstíky mají vždy takříkajíc „při ruce“ a jsou mimochodem vynalézavé i v tom, jak si pomocí prstů vizualizovat i třeba násobilku.
Podle zjištění některých dalších badatelů mentální obrazy prstů znázorňujících počty pomáhají lidem rozvinout matematické uvažování a podle schopnosti počítat dobře na prstech se dá předpovídat, zda dítěti půjde i „abstraktní“ matematika. Zdá se, že dosud neprobádanou roli v tom hraje i samotné vědomí si vlastních prstů. Neboli děti, které nejsou odtržené od vlastního těla a vnímají dobře jeho části, v první řadě ruce a prsty, mají lepší matematické a obecněji kognitivní schopnosti.
Andrea Tláskalová, ZŠ J.V. Sládka Zbiroh: Já sama ještě leccos počítám na prstech a žáky taky povzbuzuju, ať si prsty klidně pomáhají, i v páté třídě, při odečítání nebo dělení vícemístnými čísly se hodí zapojit prsty na zapamatování zbytku. Je fakt, že jsem už měla ve třídě děti, co přišly z jiné školy, kde jim to paní učitelka zakazovala, nebo i rodič. Ty si seděly na rukou, ale to poznáte, že tam tajně počítají na prstech, podle takových jemných záškubů.
Alternativní pedagogické směry jako montessori a waldorfská škola význam práce s tělem pro rozvoj kognitivních funkcí zdůrazňují. Ve waldorfských školách je velký podíl ručních prací a důraz na rozvoj motoriky. A Maria Montessori je známá svým výrokem, že ruka je nástrojem ducha. I v běžných školách ale velmi rychle odchází ze scény pojetí učení, při kterém děti používají jen hlavu. Má to své přesně popsané důvody i empirické důkazy a nyní i důkazy vědecké. Umět vládnout rukama rozhodně není druhořadé umění.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Tak já se musím přiznat, že ve svých 43 letech prsty při počítání používám. Netuším proč, ale přechod přes desítku potřebuji někdy vidět. A taky u násobení si pomáhám prsty.
Takže rozumím tomu, že si děti matematiku „vizualizují“.
Takže mě to potěšilo.Dosud jsem si nemyslela,že můj vnuk je vlastně nadaný budoucí matematik.
🙂
V socialistickém Československu na Základní škole Pavlíka Morozova nám soudružka učitelka NEZAKAZOVALA počítat na prstech. A to přesto, že to byla škola „totalitní jak řemen“. Do 1. třídy jsem začal chodit v roce 1983. (dnes se ta škola jmenuje Jiráskovo náměstí, https://www.zsjirasek.cz, a je držitelkou ocenění „Rodiče vítáni“)
To paní učitelku šlechtí, byla evidentně napřed. 🙂
Začínala jsem u nejmenších dětí na jejich vlastním těle rozpoznávání párových a nepárových částí. Ruce, nohy, uši, oči a hlava, trup, krk. Počet jedna a dvě zvládaly děti perfektně, pak jsem přecházela na ruku, každá ruka končí dlaní a prsty. František Hrubín byl básníkem pro děti. Jeho veršovaná pohádka Paleček a jeho kamarádi nejen že naučí pojmenovávat prsty, ale taky, poznat kolik jich je a dá se výborně s dětmi zdramatizovat. Takže naše tělo nás pořád učí. Učí nás také mluvit beze slov a to mám strašně ráda. Tohleto pomáhalo v práci víc, jak to, že bych na děti neustále mluvila. Vždyť pantomima je řeč těla a kdo jí porozumí, umí vnímat víc svět. Proto se malé děti někdy rychleji dorozumí, i když neznají jinou řeč. S těmi prsty si při násobení a dělení při přechodu přes desítku také někdy pomáhám.