Stávající školy jsou k ničemu, efektivní vzdělávání vypadá úplně jinak. Mám to podložené, říká expertka

„Promarnila jsem desítky let snahou vylepšit stávající školu, přitom to nemá smysl,“ říká Jana Nováčková, jedna z nejznámějších propagátorek progresivního vzdělávání. V rozhovoru vysvětluje, proč zaujala tak radikální postoj. 

Co vám jako člověku, zabývajícímu se celoživotně vzděláváním, leží aktuálně na srdci?
To, že tady u nás zcela chybí debata o tom, že je možné i úplně jiné vzdělávání než to, které poskytují dnešní školy. Dlouhá léta se dokola bavíme o tom, jak vylepšit to stávající, ale co když je to jen plýtvání energií? Jsme ochotni vyslechnout vědecky podložené argumenty, které by mluvily pro jiné pojetí školy? Já osobně jsem v posledních letech dospěla k názoru, že vylepšovat současnou školu nemá smysl. Vlastně mě mrzí, že jsem se tomu sama tak dlouho a s takovou vervou věnovala a promarnila tím desítky let. Tradiční škola je totiž založená na mylném základě, na špatném východisku.

V čem?
Zaměňujeme příčinu s následky. Když vidíme děti bez zájmu, myslíme si: je třeba na ně víc přitlačit. Není to spíš naopak? Co když jsou děti nemotivované, protože nemají k učení dobré podmínky? Dám příklad: Když jsem ještě za socialismu pracovala v pedagogicko-psychologické poradně, vodili mi tam děti, které měly problémy se čtením. Vyšetření ale neprokázalo dyslexii. A pak jsem si všimla jedné zajímavé věci. Přes přetrvávající problémy se čtením a psaním v češtině ale pak celkem bez problémů zvládaly ruštinu, která byla tehdy povinná od čtvrté třídy. Jak je možné, říkala jsem si, že se nemohou pořádně naučit číst a psát v rodném jazyce, ale nedělá jim problém úplně jiná abeceda? To byl první impuls k pochopení toho, co je ve vzdělávání klíčové a mnohými průzkumy již dokázané: význam zralosti dítěte pro efektivitu učení. Tyto děti měly problémy, protože se začaly učit číst a psát na ně moc brzy, kdy na to ještě nebyly zralé. Ve čtvrté třídě už dozrály, a proto jim šla ruština líp než rodný jazyk, začínaly s ní ve správný čas.

Vaše hlavní výhrada tedy je, že v současné škole se učí všichni všechno stejně a ve stejnou dobu, neboli že chybí individuální přístup? Nejde ale o nutný kompromis? Školy jsou masová vzdělávací instituce…
Učit děti něco tehdy, kdy na to nejsou zralé, je úmorná práce a výsledky jsou žalostné, tak proč to dělat? Totéž platí, když se snažíte učit někoho něco, pro co nemá dispozice. Navíc se ještě přidá odpor k učení a pocit selhání. To se na dětech pak podepisuje na celý život. A přitom jiná řešení existují,  jsou vědecky podložená a realizovatelná. Je otázkou, proč zůstávají na okraji pozornosti i zájmu.

Dětí je ve škole hodně, učitelů málo. Zároveň první dospělí, se kterými děti přicházejí do kontaktu, jsou rodiče. Děti často přicházejí do školy již se špatnými návyky, deformované rodinou, je vůbec v moci školy tohle vyrovnat?
Škola má velkou moc, zejména u menších dětí. Jsem přesvědčena, že většina sociálních problémů třeba ve vyloučených lokalitách, které u nás máme, by se postupně mohla vyřešit, kdyby děti chodily do dobrých škol. Ovšem když říkám dobrých škol, nemyslím prostě jen klasickou školu s přátelským prostředím, myslím radikálně jinou školu.

Co je podle vás ta dobrá, radikálně jiná škola?
Je to takzvaná svobodná škola. První byla škola v Summerhillu, založená již 1921 a fungující dodnes, v r. 1968 byla založena škola Sudbury Valley v USA, v současnosti je takových institucí po světě něco přes sto. V těchto školách se učení zcela ponechává na zájmu dětí. Samozřejmě je tam nabídka, ale co z ní děti využijí, je jen na nich. Když se děti o něco zajímají, tak se to zorganizuje. Děti různého věku se tam učí spolu, spíše v malých skupinkách. Je to model učení, který je lidstvu vlastní desítky tisíc let a je daleko starší než klasická škola. Lidé se efektivně učí odkoukáváním, napodobováním, děti se od sebe učí navzájem. Dospělí jsou k dispozici v míře, kterou si určují děti, a zajišťují pro děti bohatost podnětů pro učení. Aby bylo jasno, dospělý člověk je ve vzdělávání dětí důležitý, ale jinak, než si myslíme. Pro děti je důležité, že je někdo dospělý vidí, všímá si jejich snažení. Není ale žádoucí, aby to byl učitel v klasickém slova smyslu, kdo dětem co nejrychleji předá, co sám ví.

V Česku mají školy dost velkou autonomii a mohou vznikat instituce, které se tomuto konceptu podobají. Spíš než chtít všechny školy předělat podle vzoru svobodné školy, není cesta nechat těchto pár svobodných nebo skoro svobodných škol, aby ukázaly, zda takové učení funguje, a spoléhat na to, že pak mohou inspirovat i další?
Ano, nejde mi vůbec o nějaké plošné nařízení a povel ke změně, to nemůže fungovat. Na druhou stranu by ale stát neměl bránit tomu, aby takové vzdělávání bylo možné. A dnes tomu stát brání v podobě povinného kurikula, Rámcového vzdělávacího programu. Do něj je vtělena přesná představa, co by se děti měly za dobu povinné školní docházky naučit, a to možnosti svobodného vzdělávání jednoznačně omezuje. Podle mě by stát měl svobodné školy vyvázat z této povinnosti učit podle RVP, ale přesto by i takové školy měl dál podporovat, zatím jen jako experimentální pracoviště.

Jak by stát posuzoval výstupy vzdělávání u takové školy? Když stát něco podporuje, i finančně, tak to chce i kontrolovat.
Vzdělávací úspěch takových škol by se mohl sledovat podle toho, zda se děti po jejich absolvování dostávají na střední školy podle svého výběru. Úspěšnost absolventů jak ze Summerhillu, tak ze škol modelu Sudbury Valley je sledována a není jim co vytýkat, ani v profesním, ani v osobnostním rozvoji. Žádné obavy, které člověka hned napadají, se nenaplňují.

A co požadavky na určitou úroveň všeobecného vzdělání? Co když nějaké dítě bude bavit práce se dřevem, ale nebude ho vůbec bavit číst? Co když z něj vyroste skvělý truhlář, ale nebude rozumět tomu, co se děje ve společnosti, nebude umět komunikovat s úřady?
Na tohle jsem se ptala Petera Graye, profesora vývojové psychologie na bostonské univerzitě a propagátora svobodného vzdělávání, když byl v roce 2016 v Praze. Taky jsem si kladla otázku, zda by si některé děti nezvolily příliš úzké zaměření. On argumentuje ze zkušenosti svobodných škol tím, že se to nestává, protože dítě se tam vzdělává ve skupině dětí různého věku a její členové si navzájem rozšiřují obzory. Když vás něco baví, tak o tom rádi s někým mluvíte. Navíc žijeme v době internetu, obrovské dostupnosti informací a vidíme, jak snadné je pro děti po těchto informacích sáhnout, a že to dělají. Dítě, které miluje práci se dřevem, ale už ho tolik nebaví číst nebo počítat, zjistí, že aby mohlo něco vyrobit, musí si udělat nějaký výpočet, takže potřebuje matematiku, a potřebuje umět číst, aby si mohlo přečíst nějaký návod. Jakmile dítěti dává smysl něco se naučit, tak se to naučí. To ale často v běžném školním prostředí tak není. Děti neví, proč se něco učí. A my jim říkáme, to pochopíte později. Ale to není moc silný motor učení, vlastně žádný. Dítě se učí pouze z donucení. Neříkám, že se i takto něco nenaučí, ale naučí se toho méně a naučí se to hůře, o tom jsem přesvědčená.

Říkáte, že jste snahami o reformu běžného školství promarnila čas. Přitom znám hodně učitelů, kteří zmiňují kurz i knihu Respektovat a být respektován, jejichž jste spoluautorkou, jako něco, co jim obrovsky pomohlo. Tohle taky považujete za zbytečné?
Respektovat a být respektován je způsob komunikace s dětmi, který není primárně zaměřený na učitele, ale samozřejmě umožňuje zlepšit i tradiční školu, udělat ji laskavější. Učitelé v běžné škole ale nemohou zajistit podmínky efektivního učení. Systém tomu brání, zejména organizace výuky podle předmětů s jejich hodinovými dotacemi a s povinným kurikulem dává nepřekročitelné limity. Dnešní škola je stále autoritativní a direktivní. Autoritativnost, to nejsou jen zákazy, příkazy, křik, tresty, toho snad přece jen ve školách ubylo. Podstata je v tom, že děti nemají ve škole téměř na nic vliv – co, kdy, jak se budou učit, o tom rozhodují dospělí. Respektování dítěte je vzdělávací a výchovný koncept, který má ve svém jádru demokratický přístup k dětem. V rámci běžné školy jde dosáhnout jen toho, že se učitelé budou k dětem chovat slušně, ale to je strop. Podstatu to hlouběji nezasáhne.

Svobodné školy vznikly v anglosaském prostřední, kde je demokratická organizace komunit víc žitá než jinde, a i tam jsou svobodné školy okrajový jev. Proč se nerozšířily, proč všude na světě převažuje vzdělávací model, který kritizujete?
Školy jsou setrvačný moloch a mají v sobě zabudovaný mechanismus, který tuto setrvačnost posiluje. Jeden z ďábelských prvků tohoto mechanismu je, že vám od první třídy vnuká přesvědčení, že si za své neúspěchy můžeme sami: „kdybys víc dávala pozor, kdyby ses víc učila…“ Většina lidí si nedokáže  připustit, že je škola o něco ochudila. Vždyť jsem vyrostl, mám práci, rodinu, je ze mě slušný člověk, tak jakápak újma, říkají. Paradox je, že to nejspíš není díky škole, ale škole navzdory.

Radikální kritici současné podoby vzdělávání často používají slovo „systém“, systém to nedovolí, systém vás nepustí. Co je to ten systém ve vaší představě?
Systém je legislativa, tok financí, budovy, organizace, předepsané vzdělávání učitelů, předepsaný obsah vzdělávání… No a všechny změny jsou navrhovány jen v rámci tohoto systému. Povinný poslední rok v MŠ, formát státní maturity, úpravy RVP. Ale naše představa o škole, o tom, že je to něco daného, může být pouze předsudek, nedostatek kritické reflexe, a přesto na ní stavíme. Je třeba se podívat na kořen těchto našich představ.

Jak se vyvíjel váš náhled na vzdělávání, pod jakým vlivem?
Vystudovala jsem psychologii, poté jsem sedm let pracovala v Krajské psychologicko-pedagogické poradně v Plzni. Měli jsme tam systém předškolních prohlídek dětí založený na sběru dat od zápisu, pediatrů a ze školek. Podle výsledku jsme pak děti doporučovali buď normálně k nástupu, nebo do vyrovnávací třídy, nebo na odklad. Když jsem pak přešla do Psychologického ústavu Akademie věd, dále jsem se věnovala školní zralosti. Zjistila jsem, že úspěšnost dítěte ve škole se dá celkem spolehlivě předpovědět, ještě než do té školy vkročí. Takže představa, že školní úspěšnost je v rukou dítěte samotného, je skutečně iluzorní. Pak jsem působila v projektu Světové zdravotnické organizace Škola podporující zdraví, v rámci kterého jsem navštívila mnoho škol.

V 90. letech jsem se začala seznamovat s progresivními proudy v pedagogice. Zaujal mě model Integrované tematické výuky Američanky Susan Kovalik. Tam jsem prvně narazila na poznatky z výzkumu mozku. Jedním z nich je, že pokud se cítíme ohroženi, učení jde velmi ztuha. Podle dalších zjištění se nás mozek vždy ptá po smyslu. Když ho nevidí, nechce se tím zabývat. Obojí tradiční škola porušuje.

Další stěžejní knihou pro mě byla kniha Alfie Kohna Trestání odměnami.  Ta je založena na výzkumech dokládajících, že používání vnější motivace poškozuje tu vnitřní. Vnější motivací ve škole jsou třeba známky, tou vnitřní je onen smysl, proč se něco mám učit, a radost ze samotného poznávání, kterému nejsou kladeny překážky. A ještě bych zmínila knihu dalších dvou Američanek, Adele Faber a Elaine Mazlish Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly: jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly. Ta byla výchozí inspirací pro nás, čtveřici autorů, k vytvoření konceptu, kurzů a později i knihy Respektovat a být respektován.

Mluvíte o tom, jak zásadně důležitá je zralost dítěte pro jeho školní úspěch. Není to podobné i s reformou vzdělávání? Není třeba, aby k ní společnost dozrála?
Toto není otázka zralosti, ale informovanosti. Teprve když se o těchto široké veřejnosti zatím neznámých poznatcích bude debatovat, je šance, že se nad tím lidé zamyslí. Jakmile se na tento přístup ke vzdělávání podíváme víc zblízka a pozorněji, nebude snadné ho jen tak ignorovat.

Jana Nováčková vystudovala psychologii na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Pracovala v pedagogicko-psychologických poradnách a v Psychologickém ústavu AV ČR. V Národním centru podpory zdraví se podílela na projektu Škola podporující zdraví. Je spoluautorkou psychologického výchovného konceptu Respektovat a být respektován.

Rozhovor jsme napsali pro Akademii LN, kde vyšel 2.října.

O svobodné škole Summerhill jsme psali zde.

O konceptu svobodných škol je tento náš článek.

Magazín Rodiče vítáni je financován příspěvky dárců. Ještě stále jich není dost. Pokud se vám líbí, prosíme, přispějte i vy. I drobná částka se počítá. Děkujeme.

76

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
16 Comment threads
60 Thread replies
2 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
34 Comment authors
KáčaEli G.EvaStýFEliška Lukonchik Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Lea
Host
Lea

Paní Nováčková určitě nepromarnila desítky let snahou zlepšit stávající školství.Udělala proto mnoho a myslím,že nejen mě pomohla pochopit ,co je vlastně nejvíc špatně.I díky ní se trochu otevřely oči mnoha rodičům,kterým na vzdělání jejich dětí záleží a jsou také ochotni pro to něco udělat.A také se to leckde děje.Samozřejmě v rámci možností,které dává současná legislativa.Ale bez jejího působení by se nedělo ani to. Proto její práce určitě nebyla zbytečná,je potřeba vzdělávat v této oblasti především rodiče,protože jak sama říká,mnozí se spokojí s prohlášením-Přežili jsme to my,přežijí i naše děti.Je to ale hrozně neefektivní, ve škole trávíme spustu času a výsledky… Číst vice »

Jirka_1
Host
Jirka_1

Současné školství vzniklo za Marie Terezie, která pochopila, že národ musí mít určitou míru vzdělanosti. Jenže nebyl vzor, z Čech vyhnaný Komenský byl přes sto let mrtvý, takže se použil systém vojenských kadetních škol (dril a disciplína), který přežil dodnes. Jelikož – jak se píše v článku – se absolventi těchto škol navzdory systému uplatnili v životě, nic se se školstvím ohledně stylu výuky dlouho nedělo. Na začátku 20. století se objevila Waldorfská škola, která začala praktikovat Komenského Školu hrou, ale nedočkala se velkého rozkvětu (boj se stádností ministerstev školství nevybojovala, u nás jí také pšenka moc nekvete) a další… Číst vice »

Eva Křížová
Host
Eva Křížová

Protože nemůžu spát i když jsou vlastně pozdní noční hodiny, nebo lépe řečeno už brzké ty ranní, pročítám články. Tenhle mně právě zaujal svou tématikou o školní zralosti.Kdy a jak se mají k novým věcem propracovávat a kdy se mají učit to nové. Je pravdou, že školství je dost důležitá věc, ale k tomu, že se v této instituci mohou děti cítit dobře, je právě, ta školní zralost. Učila jsem děti čtyřicet let a byly to právě děti, které se k této školní zralosti propracovávaly. V mnohých případech jsme rozhodovaly, které dítě před zahájením školní docházky do poradny doporučit, jak… Číst vice »

Alena
Host
Alena

Chodili jsme do školy, byla disciplína a hodně jsme se naučili, samozřejmě, kdo chtěl. Dnes je všude volnost, nejsou tresty a také to tak vypadá, děcka mají telefony, zakázala bych, já klečela v koutě za mluvení ve 2. třídě a styděla jsem se celý rok a doma nic neřekla, dnes se hned volá linka důvěry a hlásí se na ministertvo. Bič je třeba.

Dalibor Bartoš
Host
Dalibor Bartoš

Autoritu je možné získávat jinak než bičem, bič použije vždy jen veliký slaboch, který nezvládá pozitivní motivaci a tak uplatňuje motivaci negativní tedy trestem.
Předpokládám, že podle tohoto vašeho názoru své děti bijete či jste je mlátila dříve…nevím kolik je vašim dětem…ale je mi jich rozhodně velmi líto.
Skutečnost, že někteří rodiče neumí vychovávat je dáno tím, že byli sami mizerně vychováváni a nikde není škola , která by správnou výchovu rodiče učila.
Naprosto potřebujeme školu, kde se bude učit jak vychovávat děti. Pak nebude nutné děti mlátit za nedostatky a pochybení rodičů.

Kateřina
Host
Kateřina

Také byste se měl přihlásit. Předsudky jsou velkým nešvarem většiny rodičů. A pak taky představa, že ví vše nejlíp, dokonce lépe než leckterý kantor ;)

Tereza
Host
Tereza

Bič třeba rozhodně není. Na mě rodiče ani učitelé ruku nevztáhli ani jednou. Mám vysokou školu, stabilní práci, pevné rodinné zázemí. Dá se říct, že v životě jsem uspěla….
Jinak, abych reagovala na Vaši první větu- jak víte, že jste se toho hodně naučili? Vždyť nemáte s čím srovnávat. Nemůžete tušit kolik byste se toho naučila, kdybyste byla v lepším prostředí a zda to, co jste se systému navzdory nabiflovali je hodně nebo málo….

karolina
Host
karolina

Já došla k závěru že výchova se musí konat intuitivně…tento článek mi mluví z 90% z duše..ale třeba kniha Respektovat a být respektován u nás vubec uspěch neměla…syn nereagoval vubec dle knihy :-) když mu dám na výběr ze dvou věcí – řekne že nechce ani to ani to.. nehnu s ním. Jinak já byla vychována klasicky komunisticky – bičem. škola mi nedala NIC. ale od 20 jsem se věnovala tomu čemu jsem se věnovat chtěla a myslím si take že jsem dosáhla osobního, rodinneho i profesního uspěchu . Nejhorší je aplikovat poučky z knih na všechny děti stejně..každe díte… Číst vice »

Eliška Lukonchik
Host
Eliška Lukonchik

Karolíno, zkuste otevřenou otázku. Některé děti potřebují svoji vlastní cestu a odmítají „copyright“. 😉 Obvykle silné a vůdcovské osobnosti. U nás se to ujalo… 😊

Eva
Host
Eva

Já jsem knihu Respektovat a být respektován nečetla, možná naštěstí. Vysvětlila jsem si název a přeložila podle svého. Myslím si, že respektovat a být respektován je podstatou něčeho jiného než jídla. Když dáte dítěti na výběr brambůrky a zdravou zeleninu, po čem dítě sáhne dřív? Od toho jsou rodiče, aby v této věci udávali pravidla. O hospodaření rodiny rozhodují rodiče. Ale o tom, jestli dítě má nějaká svá přání, své představy, poznává svou osobnost, měla by rodina respektovat to, co k dané vývojové etapě patří. Respektovat, když dítě vyžaduje své soukromí. Respektovat jeho požadavek, či vyjádření nesouhlasu, Ale hledat řešení,… Číst vice »

Vera
Host
Vera

Je mi vás líto, že jste dosud neobjevila jinou cestu než bič.

Sam
Host
Sam

Ono totiž za celé dlouhé minulé roky se civilizace a pokrok a spění k blahobytu posouval pomocí biče, násilí, válek.

Milča
Host
Milča

Milča Paní Věro, jak je vidět, tak na vás vzdělání nezanechalo moc velkou stopu. Paní Alena určitě myslí bič jen obrazně. Pokud vy myslíte opravdový, tak je mi vás líto. A že dnešní rozcabená mládež by ten „bič“ potřebovala, tak o tom žádná. Proč myslíte, že nejsou učitelé a ti co jsou jdou raději do předčasného důchodu? Mnohdy by ten „bič“ potřebovali rodiče, kteří jsou zrovna tak nevychovaní jako jejich děti!

Martin
Host
Martin

Mne je tak isto luto ze sa priklanate k nasiliu. Mozno keby ste sama zazila inu vychovu a pristup, bola by ste viac ludskejsia. Vnimajte viac vedome a neriadte sa svojim egom, ale srdcom.

Eliška Lukonchik
Host
Eliška Lukonchik

Už tento Váš postoj, paní Aleno, poukazuje na bolest v duši. Kdo ji nemá, nepotřebuje trestat druhé… Přeji Vám prohlédnutí a nalezení sebelásky.

Dalibor Bartoš
Host
Dalibor Bartoš

nějak vám milý pane Jirko moc nerozumím, kritizujete školu drilem a pak vychvalujete komunistickou školu, která byla založena na drilu a poslouchání autority. To si podle mne velice odporuje. Jak vysvětlíte tento rozpor ve vašem textu?
A ani se mi nelíbí váš přístup k fyzickému násilí ve škole. Psa byste neuhodil ale děti byste nechal mlátit?

Filip Vaculík
Host
Filip Vaculík

Dobrý den

Jsem rád, že nejsem mimo. K podobnému pohledu na vzdělávání jsem se dobral před cca 15 lety a v rámci možností se to snažím uplatňovat v praxi.
Jde to ztuha, ale když je tomu vedení školy nakloněno, lecos se dá zrealizovat.

Dalibor Bartoš
Host
Dalibor Bartoš

Popište několik příkladů a to prosím detailně. co tedy děláte jinak. Děkuji.

Jana Barczi
Host
Jana Barczi

Před záměrem, přečíst si důkladně celý rozhovor, mi padly oči na slova: děti přicházejí do školy deformované rodinou. To mne jako rodiče natolik urazilo, že se prostě nemohu k článku vrátit. Žádám Vás, prosím, važte slova.

Majka
Host
Majka

Souhlasím,spíš je to naopak

Vladimír Nesvadba
Host
Vladimír Nesvadba

Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….

Dalibor Bartoš
Host
Dalibor Bartoš

jde o některé rodiče, ne nutně o vás, ale pokud jste někdy někde měl možnost učit, viděl byste , že tomu tak v mnohých případech je…….
Když se někdo tak lehce uráží jako vy….jak pak vedete debatu? jste vždy uražen každým slovem?

Dita Bartůšková
Host
Dita Bartůšková

Nesmíte si to brát tak osobně. Ta slova byla použita v otázce, navíc tam je slůvko často, nikoli všechny děti. Pravdou je, že pokud si všímáme významu slova deformovat jen podle toho, jak jej definují slovníky cizích slov, tj. „znetvořovat“, může se nás to slovo dotknout, či nás dokonce může urazit. Navíc v této konkrétní otázce to tu negativní konotaci má, když se v souvislosti s ním mluví o „špatných návycích“. Pokud ale jdeme k tomu úplně nejzákladnějšímu významu slova, tj. „měnit tvar, podobu něčeho“, pak už to tak šíleně nezní. Já to čtu a vnímám tak, že prakticky všichni… Číst vice »

Dalibor Bartoš
Host
Dalibor Bartoš

je mi velmi líto, ale paní Nováčková se velmi mýlí. Má sice pravdu i v tom, že nejlepší je výuka jeden na jednoho, tedy jeden žák pro jednoho kantora, ovšem to daňoví poplatníci nebudou chtít platit. A proto máme třídy kde je 20 až 30 žáků a někdy i více. Z tohoto počtu pak jasně vychází jako nejlepší systém výuky FRONTÁLNÍ VÝUKA, kdy kantor vysvětluje látku všem najednou, a po zkouší pak vždy jen jednoho. Ekonomika výuky je totiž také velmi důležitá a z ní nutně vychází i uplatněné metody. Alternativní výukové metody mohou jen přežívat, protože jsou ekonomicky podporované… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Četla jsem toho od pní Nováčkové dost,ale nevzupomínám si,že by někdy tvrdila, že nejlepší je výuka jeden na jednoho.To by opravdu nebylo možné. Nemám nic ani proti frontálnímu vyučování,jen to nesmí být jediná metoda,kterou učitel používá,jak až příliš často na mnoha školách stále ještě zvykem.Znám třídy,kde se často učí po skupinách-každá skupina pracuje na svém ůkolu.Jde to i v počtu 24 dětí ve třídě. Musíte ale k tomu děti postupně vést a naučit je to. Paní Nováčková se o reformu školství snažila dlouho a ze začátku jí také moc lidí nevěřilo.Ale zkušenosti ukázaly,že to funguje docela dobře. A ještě k… Číst vice »

bruntesa
Host
bruntesa

Učím 27 let a s panem Bartošem plně souhlasím. Jenom bych ráda podotkla, že (a nemyslím to zle), paní Nováčková, jak vidět ze životopisu, nikdy vlastně neučila. Já jako zkušená učitelka, bych si nikdy netroufla říkat paní Nováčkové, jak má dělat svoji práci v PP poradně a hodnotit její postupy tam a navrhovat jiné.
Jak řekl kdosi již přede mnou: „Prokletím našeho školství jsou odborníci na školství“.

Lea
Host
Lea

Paní Nováčková se právě v PP musela často setkávat s důsledky našeho školství a věřím,že právě to ji přimělo ,aby kledala důvody ,proč to tak je a hledat způsoby,jak to dělat lépe. Jinde ty způsoby už hledají několik let a v mnoha zemích,na rozdíl od nás, se už první výsledky dostavují.

Vera
Host
Vera

Každopádně bez těchto odborníků se v dnešní době neobejdete, kdybyste se řídili něčím, co je funkční, nepotřebovali byste doporučení z PPP nebo z spc

Lenka
Host
Lenka

Odborníci na školství jsou totiž v téhle republice všichni. Všichni chodili do školy a všichni si tudíž myslí, že ví, jak se má učit a jak oni by to dělali nejlíp. Učím na střední škole a z komentářů pod články týkajících se učitelů se mi dělají osypky. Odborníků na školství je u nás tolik jako fotbalových trenérů…..

milos
Host
milos

Paní Nováčková, bohužel, zná konkrétní prostředí ve škole jen zprostředkovaně. Nikdy neučila.

Kateřina
Host
Kateřina

Pobavil mě odstavec o vyloučených lokalitách a následný popis volné školy – Summerhill. Nějak jsem nepochytila rozdíl. :D „Děti různého věku se tam učí spolu, spíše v malých skupinkách. Je to model učení, který je lidstvu vlastní desítky tisíc let a je daleko starší než klasická škola. Lidé se efektivně učí odkoukáváním, napodobováním, děti se od sebe učí navzájem. “ Řekla bych, že ve vyloučených lokalitách už na to kápli. A určitě tam mají i nějakého dospěláka, který dohlíží, jak jim to pěkně jde ;)

Lea
Host
Lea

Nemám Vám to za zlé,ale určitě není třeba paní Nováčkovou zesměšňovat.Ale nedivím se Vám.Já když jsem slyšela o svobodných školách před lety poprvé,také jsem měla spoustu výhrad.Naše společnost k tomu ještě nedospěla.Paní Nováčková se mnoho let snaží,aby prostředí na našich školách více umožňovalo samotný proces učení a neotráv ili jsme děti už v první třídě.Dostáváme se do doby,kdy bude nutností regovat na rychlé změny v technologiích i společnosti a učit se celý život bude prostě nutnost.Bylo by proto dobře neotrávit dětem vzdělávání už na základní škole.Jestli to neznáte zkuste třeba Svoboda učení.cz,najdete tam mnoho zajímavých článků i videí,co stojí za… Číst vice »

Kateřina
Host
Kateřina

Můj příspěvek ale neměl nikoho zesměšnit. Naopak, i když mi to přišlo vtipné (sestavení článku), není to náhodou příležitost k zamyšlení? Přivedlo mě to u daného tématu k několika otázkám: 1) Nepůsobí právě tato klasifikace volného vzdělávání takový odpor? Většina lidí to podvědomě srovnává s tím, co už zná, viz „výuka“ ve vyloučených lokalitách. Opravdu jsem tam neshledala rozdíl. 2) Je to jasná ukázka, že když dva dělají totéž, není to totéž. Možná nezáleží na tom, jaký (ne)systém se využívá k výuce, ale KDO a CO učí. 3) silně mi to připomíná neustálou diskuzi na téma, který bůh je ten… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Špatně jsem si Váš příspěvek vyložila,promiňte.Ten rozdíl mezi vyloučenou lokalitou a svobodnou školou dobře vystihla paní Alena.Souhlasím i s tím,že volné vzdělávání je trochu extrém,na který zatím naše společnost nedosáhne.Ale paní Nováčková se dívá do budoucnosti a myslím,že mšlenka to není marná. Druhým extrémem je třeba postoj MŠMT,který se snažil nepovolit vznik alternativních,soukromých a třeba církevních škol.Proč? Rodiče by měli mít právo si pro své děti volit školu,jakou uznají za vhodné.

Alena
Host
Alena

Rozdíl je podle mě v možnostech, které se dětem nabízí. Ve volné škole jsou pomůcky a prostředí, stimulující zájem dítěte. Ve vyloučených lokalitách většinou nic takového nenajdeme.

Káča
Host
Káča

Krásné napsané opravdu jsem se zasmála. Bohužel to je ale důsledek dnešního školství, kdy děti mohou vše a učitel by měl nejlépe přihlížet.

Anežka Antoniová
Host
Anežka Antoniová

Jojo, to známe, a k čemu nám to v životě bude? To vás nemusí zajímat, nebo naopak pulhodinová přednáška o tom, jak je například fyzika úplně všude kolem nás, chemie taky atd. Toť odpověď obyčejného vyhořelého učitele typu ,,stará škola“. Mladší, nebo osvícení učitelé vám rovnou řeknou, k ničemu, ale prostě se to musíte naučit, např. že si to taky už pamatují, ale maturitu už jim nikdo nevezme:D Matematika mi přijde důležitá na prvním stupni a na druhém je dobrá kvůli rozvoji logiky, ale na střední už se počítá vlastně jenom imaginárně, a na umělecké škole je to trochu k… Číst vice »

pavel
Host
pavel

Dobrý den. Nejsem učitel, nebudu tedy radit učitelům, jak učit, pouze uvedu svůj názor. Ve společnosti se určitým neměnným poměrem vyskytují lidé chytří, průměrní a podprůměrní-myslím tím intelektově. Jestliže dříve se na vysoké školy mohlo dostat zhruba deset procent populace, jak by bylo najednou možné, aby tutéž školu měla pomalu polovina obyvatel? Pouze naprostým změkčením požadavků. Ona ta zglajchšaltovaná výuka měla i něco do sebe- prostě kdo na to měl , na školu se dostal a neexistovalo, že by se už jen na střední hlásil někdo, kdo měl byť jednu trojku, hranice byla tak max. pět dvojek, alespoň za mě.… Číst vice »

Eva Křížová
Host
Eva Křížová

Máte pravdu v tom, že školy slevují ve svých požadavcích, proto aby dosáhly na daný počet žáků, který jim zajistí finanční prostředky na zajištění výuky. Mít málo žáků ve třídě znamená, že nebudou peníze na kantory. nevím a nestudovala jsem kolik vzniklo nových škol, ale myslím si, že je jich daleko víc než dřív a tak se všechno tříští. Ony ty děti o tom moc nerozhodují, jak a kdo je bude učit. jsou v tom bohužel v dnešní době zase jenom peníze a to mně mrzí. že školy nedostanou peníze i v případěm, že je žáků míň a školy dotují… Číst vice »

Zdeněk
Host
Zdeněk

Učil jsem přes 40 let a naprosto s Pavlem souhlasím. Vždy ocením rady zkušeného profesionála, který v daném oboru opravdu něco dokázal. Největším problémem našeho školství je to, že ho posuzují zpravidla „nejprofesionálněji“ laici, kteří nestáli nikdy před žáky a nic ve školství nepředvedli.

Vera
Host
Vera

Cítím to stejně, paní Nováčková a Robert Čapek jsou mymi vzory!

Robert Čapek
Host
Robert Čapek

A přitom druhý s první v lecčem ne úplně souhlasí :-D

Markéta
Host
Markéta

Věro, mými také!!☺ Díky panu Čapkovi jsem ještě ve školství. Hezký den všem, Markéta

Sam
Host
Sam

Číst psát a počítat by měl umět každý. Problém je, že ten kdo umí napočítat do sta a přečte si něco na internetu se cítí jako hvězda a rodiče z něho chtějí doktora nebo aspoň inženýra.

ucitellol
Host
ucitellol

Ucitele by meli vratit vyplatu za to vecny patlani tabule … Dneska to je vsechno na wikipedii

Káča
Host
Káča

A vy vysvědčení tak ze druhé třídy. Nejlepší je kritizovat, prosím doporučuji vystudovat pedagogickou fakultu a pak si stoupnout před dnešní dětičky. I 50 tisíc měsíčně bude málo.

Jana
Host
Jana

Paní Nováčková je snílek a blázen. Díky takovým dnes děti neumí desetinu toho co dřív.

Lea
Host
Lea

Tak to určitě není.A kdybychom měli víc takových odborníků a navíc jim někdo i naslouchal,tak mohlo být naše školství o pěkných pár let dál,jako třeba ve Finsku.

Eliška Lukonchik
Host
Eliška Lukonchik

S tímto postojem zcela souzním! Máme šestileté zkušenosti v naší svobodné sdružené škole, které tento postoj zcela potvrzují. Děti, které by zaručeně v PPP „dostaly“ v šesti letech diagnózu dys, z ní v bezpečném a svobodném prostředí přirozeně a jemně „vyrostou“. Bez deformace na duši…

StýF
Host
StýF

Jako učitel bych rád učil malé skupinky dětí a dokázal bych je určitě i lépe motivovat, ale nedokážu si představit, že by česká veřejnost překousla takovou změnu a dopřála učitelům takový komfort. Vždyť už teď remcají, jak se nám pořád „přidává“, a že mám neustále „prázdniny“. Ono, když se po letech, potkáte na slučáku základky a zjistíte že 80% spolužáků bere více než vy , který jste 5 let studoval vysokou školu a pak děláte to na co máte aprobaci vás trošku demotivuje – jen jako příklad uvádím, že mám dvě děti tudíž slevu na dani a beru jako učitel… Číst vice »

Eva
Host
Eva

Dávám Vám za pravdu, to co píšete taky tak cítím, práce s dětmi má přidanou hodnotu v lásce, obětavosti, empatii, vzájemné důvěře a na tuto hodnotu ještě tarifové tabulky nikdo nevynalezl. Tabulky jsou stanoveny počtem kolik let učíš a kolik toho naučíš. Dříve jmenované přidané hodnoty ocení jen děti, učiteli se to vrátí bohužel ne v penězích, ale v tom, že získá nové přátele. Děti rostou velmi rychle.

Lea
Host
Lea

Já vím ,co chcete říct,rozumím tomu.Ale to panu učiteli ve snaze uživit rodinu s dvěma dětmi asi moc nepomůže.Je to nehoráznost,jak oceňujeme a odměňujeme naše učitele.

Eva Křížová
Host
Eva Křížová

To si pan učitel myslel určitě taky, ale já jsem to psala proto, že to hodnotím tak jak to je. Dříve se ženy učitelky nesměly vdávat a věnovat se jen škole a práci. jestli to bylo z toho důvodu, aby se mohly naplno věnovat této práci, nebo z jiných důvodů, to do dněška nevím, budu muset pátrat v literatuře. Učitelé to taky s tou finanční stránkou něměli jednoduché, ale tu vážnost v obci po panu starostovi a panu faráři na třetím místě měli. V současné době je tomu někdy naopak. Jenže a o tom jenže už dlouho víme a nic… Číst vice »

Eli G.
Host
Eli G.

Taky jsem léta učila, ale podle mých zkušeností nepomůže žádné rozumování, všechno je o lidech. Tím nechci podcenit cokoliv, co paní řekla. Jen je mi smutno. Vnučku jsme dali do školy krásně připravenou, leč paní učitelka, na kterou se rodiče stěžují a škola s tím nic nedělá, ji dovedla od učení dokonale odradit. Jediné co umí, je dělat z rodičů blbce, protože ona má „letité zkušenosti“. Takže jde jen o to, nějak to přežít a počkat koho nám nadělí ve třetí třídě. Snad budeme mít štěstí. Jen mám obavu, že dětem to už bude jedno…

Káča
Host
Káča

Po přečtení článku se nestačím divit. Dle paní Nováčkové by se děti měli začít učit psát a číst ve čtvrté třídě (uvedeno ve srovnání s ruským jazykem). Koukla jsem na našeho 10-ti letého syna a přemýšlím, co bych s ním do tohoto věku asi dělala? Chodil by do školy či nikoli. Nebo by paní učitelka dělala dětičkám zábavu dle jejich přání, aby počkala než dozrají? Úsměvné. V tomto věku již děti, resp. většina zvládá značnou část gramatiky, základy matematiky a základy cizího jazyka (máme angličtinu od 1. třídy). Ve třídě je jich 18 a paní učitelka s nimi velice pěkně… Číst vice »