Utlum tu hubu a kup tu kupu hub aneb na waldorfském lyceu musíš v hodině poetiky zapojit mysl, řeč i tělo

Waldorfská škola trvá optimálně dvanáct let. V Česku existuje pět waldorfských lyceí, která pokrývají závěrečné čtyři roky vzdělávání: v Praze, Semilech, Českých Budějovicích, Ostravě a Příbrami. Ačkoli přežívá představa, že waldorfské vzdělávání je „měkké“ a žáci se toho moc nenaučí, bližší pohled ukazuje, že opak je pravdou. Studium je náročné, jeho pojetí je však dost jiné než u běžného gymnázia. Navštívili jsme hodinu poetiky ve waldorfském lyceu na pražském Jižním Městě.  

„Utlum tu hubu a kup tu kupu hub,“ říká sborově první třída pražského waldorfského lycea jednoho pátečního podzimního rána. Je začátek dvouhodinovky poetiky, kterou celé dnešní vyučování začíná. Repertoár jazykolamů zahrnuje i ten nejznámější , „strč prst skrz krk“, a dále „ještě štěstí, že se nesešli“, „zčeš si ty vlasy z čela a osuš si šosy“  a „utlum tu hubu a kup tu kupu hub“.

Ve třídě sedí asi dvacet sedm dětí, pár chybí. Kluků je dvanáct.

Učitelka Jitka Ferencová vypadala před tím ve sborovně dost nachlazeně, ale teď energicky mává rukama do taktu. Pak se třída rozdělí na menší skupinky, tam se jazykolamy odříkávají procítěně, s gesty a mimikou. Každý ze čtveřice má jeden a je z toho scénka absurdního divadla. „Utlum tu hubu a kup tu kupu hub,“ vybafne jeden kluk na spolužáka a ten na něj obratem „zčeš si ty vlasy z čela…“ Celá třída, která to pozoruje, se směje. Pracuje se do velké míry kolektivně, a když ve skupinách, skupina pak ostatním předvede, co nacvičila.

 

Nic specificky waldorfského se tu neděje, řekl by vnější pozorovatel. Až na tu praktičnost. Pracuje se s hlasem, intonací, mimikou, posléze i s tělem. Učitelka žáky vybízí, aby recitovali hodně nahlas, pak zase téměř neslyšně. Vyznění přednesu je od něžného po hartusivé. Po jazykolamech přijde na řadu recitace poezie, cizí či vlastní. Vystoupení před třídou je dobrovolné. Autorské dívčí básně jsou spíš lyrické, chlapecké hravé a legrační.

František dává k dobru Lao c´: „Třicet loukotí spojených v jedno dává kolo, leč ´nic´ mezi nimi tvoří použitelnost vozu.“ „Zkoušej si doma výslovnost,“ radí mu paní učitelka poté, co ocenila výběr veršů. S jiným chlapcem zavede řeč o tom, kde má při vystoupení držet ruce, on by je měl nejraději za zády. „Nejlépe podél těla,“ doporučuje. Atmosféra ve třídě je uvolněná, ale zároveň soustředěná.

Rudolf Steiner: „Mládež nemá věřit našim ‚pravdám‘, nýbrž našim osobnostem.“

Jazykolamy, recitace, přednes jako disciplínu žáci velmi oceňují, jak lze vypátrat v jejich pracovních listech, kde je i otázka, jaký má pro ně předmět poetika přínos, co se naučili, co jim dělalo radost… Hodně z nich si chválí právě nacvičování hlasité mluvy.

 „Básně se mi líbily vždy, ale až teď jsem si při recitování uvědomila, jak jsou doopravdy krásné.“
„Dělalo mi radost přednášet básně.“
„Chtěla bych se zlepšit v recitování a mluvení.“
„Dělalo mi radost recitování ostatních.“

Poetika se na waldorfském lyceu učí v samostatném bloku, kterému se říká epocha. Epocha je základním kamenem waldorfského vyučování. Trvá tři až čtyři týdny, každý den sto deset minut hned zrána. Je to takzvané hlavní vyučování. Epocha poetiky je první v letošním školním roce, následovat bude epocha matematiky…

Jitka Ferencová je vystudovaná češtinářka (v kombinaci s výtvarnou výchovou), učí už dvacet osm let. Zde ve waldorfském lyceu deset. „Učit v epochách je pro učitele energeticky náročné. Pro studenty je to dobré. Mají čas posunout se od pozorování k interpretaci…“

Ivan Smolka, ředitel: „Epocha je určená k poznávání, běžné pětačtyřicetiminutovky, které také máme, jsou zaměřené na procvičování a také na jazykové, umělecké a praktické vyučování. Takže matematické myšlení učíme v epoše, ale příklady se procvičují v běžných hodinách. Stejně tak se v epoše učí poetika, ale pravopis a sloh se procvičují v pravidelných hodinách.“ Více v připravovaném rozhovoru…

Rudolf Steiner: „Osvojování látky by se pro vyvíjejícího člověka mělo stát epochou, tzn. musel by se na ni po nějakou dobu soustředit, aniž by byl neustále rušen něčím jiným…

Nejedná se o to, naplnit duši nějakou učební látkou, nýbrž o to, zařídit celý vývoj tak, aby se duše v určité epoše života mohla sama od sebe soustředit na jednu věc, a abychom dříve, než přejdeme k něčemu jinému, to v nějaké konkrétní oblasti lidského vzdělání dotáhli k určitému zakončení. Řekněme tedy: Je třeba popřemýšlet o tom, kolik aritmetiky máme v určité životní epoše člověku vštípit. Tuto životní epochu je pak třeba uzavřít tak, aby mladé vyvíjející se dítě mohlo získat pocit: Teď jsem v této věci něčeho dosáhl.  Až pak smíme přejít k nějakému dalšímu předmětu.“

Waldorfských lyceí je v Česku aktuálně 5: v Praze, Semilech, Českých Budějovicích, Ostravě a Příbrami. V tom pražském je asi třetina žáků, kteří nepřišli z waldorfské základní školy. Lyceum má 4 třídy zhruba po 32 dětech (podle zákona je 30 maximum, ale lze si požádat o výjimku). Převis poptávky po studiu je trojnásobný. Škola usiluje o rozšíření.

V druhé části ranního bloku se zapojí i tělo: žáci ve skupinách dramatizují báseň Jaroslava Kainara Stříhali dohola malého chlapečka. Když je řeč o padajících kadeřích, dvě dívky stojící po boku stříhaného chlapečka (další studentky) „padají do kolen“, jdou vlnivě do podřepu, jako ty kadeře… Pohyby vyjadřují náladu.

Některé skupiny jsou v gestech doslovnější, jiné velmi umělecké a působivé. Jak ale ztvárnit konec básně? Co znamená „už mu to začalo“? Souvisí to snad s odvodem na vojnu? Všechny skupiny závěr pojaly v tomto duchu, poněkud „vojensky“. „V dalších hodinách už jsme se propracovali k subtilnější interpretaci,“ říká později paní učitelka do telefonu.

Součástí této hodiny byl ještě úkol napsat větu s příběhem, která obsahuje jen slova na p. A test z poetiky. Určete rýmové schéma básní a druh rýmu. Přiřaďte ke každé ukázce jeden typ rytmické stopy, doplňte chybějící rýmy do limericku…

Test si zkouší vyplnit i přítomná novinářka. Nejistě loví v paměti roky zaváté znalosti… Přečetla hodně knih, byla mezi nimi i poezie. Dokonce má i oblíbené básníky. Ale co je limerick, si nepamatuje… Maturitu má naštěstí už dávno v kapse, i vysokoškolský diplom.

Máte nějaká data o úspěšnosti absolventů vašeho lycea? ptá se posléze ředitele školy v jeho kanceláři. „Osudy našich absolventů nijak zvlášť nesledujeme, nejde nám tolik o to, jakou vystudují vysokou školu, ale jak si poradí v životě,“ říká Ivan Smolka. „Našim prvním absolventům je dnes teprve 28-29 let, tak je na to brzo. Ale občas se tu staví nebo někoho potkáme, a z toho, co vidím, usuzuji, že děláme něco, co funguje,“ odpovídá ředitel. „Statistiky z Německa nebo Dánska uvádějí velmi nízkou nezaměstnanost absolventů waldorfských škol, ale hlavním ukazatelem je v nich spokojenost v životě, a ta je naopak vysoká. Jsem zvědav, zda se dočkáme podobných výsledků i u nás.“

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

 

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..