„Vidět v dítěti světlo, vychovávat ušlechtilé lidi.“ S učitelkou moskevské základní školy č.1561 o „humánní pedagogice“ Šalvy Amonašviliho

Ač je Šalva Amonašvili se svou humánní pedagogikou v Rusku i mimo něj poměrně známý a uznávaný, a to i mediálně, v třináctimilionové Moskvě podle tohoto směru učí jen jedna škola. Je to škola 1561, kterou jsme navštívili. Učitelka Tatjana Žundrikova: „Pedagogický proces se má soustředit na rozvíjení radosti ze života. Dítě se nepřipravuje ve škole na život, ono život už žije.“

Jak jste se stala učitelkou? Co jste vystudovala a jak jste se dostala do této školy?
Nebyl to můj dětský sen. Zajímala jsem se o film a focení a po škole nastoupila na VGIK (Vserossijskij gosudarstvennyj inistitut kinematografii), na obor filmová a televizní režie. Ale tam jsem pochopila, že ze mě Fellini nebude, a dokonce ani Rjazanov. Špatných filmů je i beze mě na světě dost, řekla jsem si, a po třetím ročníku odešla. V mém okolí v té době bylo několik charismatických učitelů, pod jejich vlivem jsem se pak přihlásila na učitelství prvního stupně v Moskevském státním pedagogickém institutu. Po jeho absolvování jsem šla učit do školy, kde již působili tito mí přátelé. A oni mě seznámili s principy „humánní pedagogiky“ Šalvy Alexandroviče Amonašviliho. Pár let poté v Moskvě vznikla škola, která tuhle koncepci přímo realizuje, a tam jsem přešla a nyní učím. Bohužel je v Moskvě zatím jediná.

 

Mohla byste pedagogiku podle Amonašviliho stručně představit?
Nejdřív bych ráda upřesnila, na jakých principech stojí v Rusku klasické pojetí školního vzdělávání. To vychází z přesvědčení, že bez nějaké formy nucení se nelze ve vzdělávání a výchově obejít. Že sami od sebe chuť učit se žáci nemají, je potřeba je kontrolovat a v nedostatku disciplíny i trestat. Kontrola žákům pomáhá rozvinout zodpovědný vztah k učení. Tento přístup ale v žácích vzbuzuje strach a pocit tlaku, což je ale součástí metody. Vede to ovšem k odporu ke škole a k učitelům. Děti nechodí do školy rády, to je fakt.

Zatímco by si mohly školu zamilovat?
Ano, tak jako i celý svůj život. Pedagogický proces se má soustředit na rozvíjení radosti ze života. Vychází z toho, že dítě se nepřipravuje ve škole na život, ono život už žije. Stávající školní praxe nebere moc ohled na to, co jsou zájmy dětí, jako by jejich život měl zůstat za prahem školy, což samozřejmě není možné.

Šalva Alexandrovič Amonašvili je profesorem Moskevské městské pedagogické univerzity.

Šalva Alexandrovič Amonašvili vidí školu jako místo, kde se zdokonaluje lidská duše. A zároveň je to místo radosti, v souladu s významy řeckého slova scholé: volný čas, odlehčení…. Což není v rozporu, protože skutečnou radost lze prožít pouze při zdolávání překážek. Humánní pedagogika je spojována s označením Škola života. Proč? Nu proto, že škola není přípravou na život, ale pomocí se životem samotným.

Jak popsat cíle této školy z hlediska očekávání, které má běžný rodič?
Kvalita vzdělání, které škola žákům dává, je určena nikoli jen znalostmi samotnými, ale vztahem člověka k nim. Vzdělávacím standardem, který si má dítě osvojit, není tedy suma znalostí, ale též nebo hlavně schopnosti, které k osvojení znalostí vedou. Pokud se tyto schopnosti rozvinou, dítě bude dále znalosti získávat samostatně. Tyto schopnosti Amonašvili nazývá univerzáliemi a týkají se takto vymezených oblastí: čtení s porozuměním, psaní, matematického myšlení, vnímání krásy a snahy krásu tvořit, schopnosti plánovat a plány realizovat, schopnosti zaujímat mravní postoje a žít ve společnosti s druhými lidmi, schopnosti vládnout cizím jazykem;  a probuzení zájmu o šachy… Humánní pedagogika zdůrazňuje, že vzdělání má být dítětem osvojováno jedině na základě duchovním a mravním. Je společensky nebezpečné šířit vysoké vzdělání, aniž by bylo doprovázeno vzděláním mravním. Cílem pedagogického procesu je ušlechtilý člověk.


zdroj: studie Humánní pedagogika Šalvy Amonašviliho, která vyšla v Pedagogické orientaci roku 2009. Autorem je prof. PhDr. Lumír Ries, CSc., katedra pedagogiky primárního a alternativního vzdělávání, Pedagogická fakulta OU.

Jaké cesty vedou k rozvinutí těchto schopností, u nás by se řeklo kompetencí?
Dítěti musí být ponechána svoboda volby. Tady je potřeba ale upřesnit, že nejde o svobodu ve smyslu živelného rozvoje bez hranic. Neznamená to, že dítě má dělat jen to, co chce, a kdy chce. Děti jsou samozřejmě ve vleku impulzů a vycházet vstříc jejich každému momentálnímu přání znamená dítěti uškodit, odsoudit ho k zakrnění. Učení ve škole také nemusí být zcela pojímáno jako hra, aby děti bavilo. Stejně jako by byla chyba odstranit ze školního života jakékoli těžkosti. Dítě je přirozeně zvídavé a chce překonávat překážky, ale jeho zvídavost v podmínkách direktivní školy hasne. Proto humánní pedagogika klade důraz na to, aby dítě daný úkol vnímalo jako svobodně zvolený, aby ho chtělo řešit. Pokud tomu tak je, děti rády s učitelem spolupracují. Důležitá je atmosféra vzájemné důvěry, přátelství, lásky, respektu a empatie. Přitom je ale třeba dbát na to, aby se učení odehrávalo na hranici možností dítěte, aby obsahovalo výzvy. Pro rozvoj dítěte je zdolávání překážek nutné, ale tyto překážky musí být právě na hranici jeho možností. Role učitele je nenechat ho se v nich „topit“, být citlivý k potřebám a možnostem žáka.

Reportáž ze třídy paní učitelky si můžete přečíst zde.

Co je podle vás nejdůležitější, ve vztahu učitele k žákovi?
Nesoustředit se na zápory, ale na klady. Vidět v dítěti světlo, ne stíny. Působení školy ve vztahu k dítěti má celé pronikat učitelský optimismus. Učitel by měl vidět dítě, jako by bylo bez hranic možností, s vírou, že dokáže vše! To je důležitá podmínka pro to, aby se dětská duše rozvíjela, aby dítě naplnilo svůj potenciál.

Je běžné, že se ruští učitelé při práci dále vzdělávají?
Ano, řekla bych, že v Rusku je mnoho různých vzdělávacích kurzů pro učitele a mnoho učitelů se jich účastní. Já pravidelně chodím na semináře Šalvy Amonašviliho a zajímám se o nové didaktické metody a psychologické přístupy. V jednu dobu svého učitelského působení jsem dokonce měla pocit, že psychologie je takový univerzální klíč, který otevírá každé dveře, a tak jsem šla dálkově studovat psychologii na Moskevskou státní univerzitu MGU. Ale ukázalo se, že když odemknete jedny dveře, za nimi stojí další a další… (usmívá se). Nicméně, času nelituji, všechna má studia mi při práci s dětmi velmi pomáhají.

Gruzínský pedagog Šalva Amonašvili (1931) není u nás v odborných kruzích neznámý. V roce 1987 vyšel český překlad jeho studie o výchovné a vzdělávací funkci hodnocení žáků.  Je to  výsledek asi dvacetiletého rozsáhlého výzkumu v desítkách experimentálních škol Gruzie, na němž spolupracovaly stovky učitelů. Výzkum, jakož i důkladná zpráva o něm, měl náležitosti metod experimentálního pedagogického zkoumání. A ačkoliv tématem byl fenomén hodnocení (v poněkud zjednodušeném tradování „vyučování bez známek“), ve skutečnosti šlo o celostní  koncept edukace, neboť nové pojetí hodnocení učební činnosti nebylo možno zkoumat na dosavadním, starém pojetí výuky, označovaném ve zprávě jako imperativní. Jestliže svou dnešní pedagogiku nazývá Amonašvili humánní pedagogikou, deklaruje již ve zmíněné tehdejší knize jako podstatu experimentálního vyučování důslednou realizaci humanistického principu a rozumí jím rozvíjení celostní osobnosti žáka, upevňování humánních, mravních vztahů k lidem, přírodě, práci, životnímu prostředí, starost o vnitřní svět dítěte, o jeho zájmy a potřeby, obohacování jeho duševních a duchovních potencialit. Utváření žákovy osobnosti má být (sebe)utvářením jeho osobnosti jako celku, nikoliv jen stránky kognitivní.
Ries, L.: Humánní pedagogika Šalvy Amonašviliho

Přikázání Šalvy Amonašvili: „Věřte v nekonečnost možností svého dítěte a v božskou jiskru ve vás jako rodiči…“
(S anglickými titulky.)

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..