Žádné rádoby vaření ve cvičné minikuchyňce. Tady děti každý den uvaří několik desítek skutečných obědů

V jedné pražské škole se vedení rozhodlo, že nechá děti zacházet s ostrými noži a rozpáleným sporákem. Žáci sedmých a osmých tříd tu každý den samostatně uvaří několik desítek obědů. Jde o školu Montessori. Pomoz mi, abych to dokázal sám, je ostatně motto této pedagogiky. 

„Takže pánové, dneska máme super čas. Je devět a my máme většinu té nejhorší práce za sebou. Tak se mi to líbí,“ utírá si Kuba ruce do zástěry a do dřezu odkládá nůž. Právě společně s parťáky Matym, Ondrou a Frantou dokrájeli okurky, ledový salát, rajčata, cibuli a kilo krůtích prsou.

„No, jak kdo. Já teď začínám péct perník a upřímně řečeno, to jsem nikdy nedělal, musím si to nastudovat,“ vzdychá Franta a bere do ruky papír s receptem na „nadýchaný perník“. Ostatní kluci utírají pracovní stůl, Kuba vyndává pánev a na másle praží slunečnicová semínka.

Už se to nese.

Dobře, děti, vyzkoušejte si to samy…
Čtveřice kluků, kteří se v zástěrách otáčejí v kuchyni Montessori sekce ZŠ Na Beránku v Praze, chodí do 8. třídy a právě absolvují svou službu na vaření. Po týdnu se tady v kuchyni střídají skupinky žáků sedmých a osmých tříd, kteří vaří obědy pro své spolužáky a učitele. Na každého vyjde řada 2-3x ročně, až tři týdny ze školního roku stráví tedy v kuchyni.

Venku je už po ránu vedro a teplota v kuchyni stoupá, přesto mají dnes kuchaři celkem štěstí: většina dětí odešla na exkurzi, takže namísto obvyklých 60 porcí připravují ani ne polovinu. Podávat se budou pšeničné tortilly a  dušené krůtí maso a k dispozici strávníkům bude  dále švédský stůl s nakrájenou zeleninou, několika dipy, strouhaným sýrem, pestem a opraženými semínky.

„Letos běží projekt vaření naplno, loni probíhal v experimentálním modu,“ vysvětluje Mirka Kellovská, vedoucí sekce Montessori této základní školy. „Zjistili jsme, že nemá smysl, aby se vařilo jen někdy – děti si potřebují vyzkoušet plánování, nakupování, vaření i uklízení. Proto také v kuchyni tráví vždy celý týden. Učitelé už na tento systém najeli, a klíčové prezentace, které kuchařům během té doby utečou, jim nahrazují v dalších dnech.“

A jak se vůbec nápad na samostatné obědy zrodil? „Probírali jsme jídlo obecně a hlavně zdravý talíř. Děti začaly přicházet s tím, že to, co dostanou v jídelně, zdravému talíři neodpovídá, a navíc jim obědy ani nechutnaly. A tak jsme jim řekli – dobře, děti, zkuste si to samy. Seznámili jsme s naším plánem rodiče, ti byli pro. Obědy teď sice stojí 40 korun namísto 26, ovšem nejde jen o doplnění kalorií, ale také o příležitost k učení.“

Čím míň za nimi chodíme, tím víc si vědí rady

Nadýchaný perník poprvé.

Franta spouští nerezového robota a do mísící nádoby postupně přihazuje suroviny na perník. Po chvilce se u stroje scházejí všichni kuchaři. „Já nevím, je to asi nějaké řídké, ale dal jsem tam normálně půl kila mouky, celou odměrku,“ vrtí hlavou Franta a Maty mu nádobu bere z ruky. „No jo, kámo, sice je to půl litru, ale jen 350 gramů mouky, takže musíš přidat,“ vysvětluje a Franta tedy dosypává další.

Kluci průběžně sledují čas a rozdělují si úkoly. „Já udělám dipy,“ rozhoduje se Kuba a z lednice vyndává zakysanou smetanu a další ingredience. „Já jdu připravit stoly,“ nabízí se Ondra a odbíhá do jedné z učeben, která se denně úderem půl dvanácté mění v improvizovanou jídelnu. Kuba, Maty a Franta mezitím řeší, co budou vařit do konce týdne. „Zítra uděláme guláš a ve čtvrtek výpečky se špenátem,“ rozhodují nakonec. Co se bude vařit v pátek, to se ještě domluví průběžně.

Práce probíhá v klidu, kluci vtipkují, dobírají se navzájem. Každou chvíli strčí do dveří hlavu někdo ze spolužáků, přitahovaný vůní dušeného masa nebo perníku, který Franta už také vložil do trouby. Průběžně kuchaře chodí kontrolovat i učitelka Katka. „Čím míň sem chodíme, tím víc si vědí rady, paradoxně,“ krčí rameny a ptá se svých svěřenců: „Jak to jde, potřebujete s něčím pomoct?“ „S nádobím!“ odpovídají kluci unisono. „Jo, jasně, vy si teď dáte dvacet minut klídek a já vám tu budu mýt nádobí? To zrovna,“ směje se Katka a zase odchází.

Za děti v kuchyni každý den zodpovídá jeden učitel, dnes je to tedy Katka. Ta má platný zdravotní průkaz a musí kontrolovat, zda jsou kuchaři převlečení, naprosto zdraví, a mají čisté nehty. Suroviny se jezdí s dětmi nakupovat denně čerstvé, zbytky se vyhazují a žáci jsou poučeni v tom, jak zacházet například se syrovým masem nebo vejci.

Integrujeme matematiku, biologii, finanční gramotnost i pracovní vyučování
V 11:30 mají kluci hotovo a nakládají jídlo na profesionální servírovací stůl. Učebnou už se táhne fronta spolužáků a učitelů. Kuchaři krátce představí, co pro ostatní připravili, a hladový had se dává do pohybu. Z teplého bufetu mizí maso a tortilly, z mís zelenina, dipy i sýry. Plech s perníkem je za chvíli prázdný. Sedmáci a osmáci se s talíři usazují ke stolům, kde se během dne učí.

Spolužáci – strávníci.

„Dnes musíme ještě umýt nádobí a zamést kuchyň,“, říká Kuba, zatímco odnáší zpátky prázdné talíře. „Jeden z nás taky pojede nakoupit suroviny na zítra.“ Po otázce, zda kluky vaření baví, nastává na chvíli ticho. „Celkem baví,“ říká nakonec Ondra. „Jen teď před koncem roku se to moc nehodí, když je potřeba spoustu věcí dohánět a odevzdávat.“ „Mě to taky celkem baví, ale doma rozhodně péct nebudu,“ směje se Franta.

„Víme, že týden v kuchyni může být pro děti náročný. Na druhou stranu je ta zkušenost ale neskutečně posouvá,“ tvrdí Mirka Kellovská. „Mají velkou zodpovědnost za to, zda se jejich spolužáci dobře najedí. Jak říkají kolegové, pozorovat naše žáky v obchodě, jak se snaží spočítat porce, suroviny a ceny, jak převádějí gramy na kilogramy a dekagramy, to je velký zážitek. Každý den máme šanci ty děti poznat v jiné situaci než v lavicích. A také vidíme, jak se v tu chvíli učí opravdu pro život a ne pro školu. Za nás je projekt jednoznačný úspěch a máme s ním do budoucna velké plány,“ uzavírá Mirka Kellovská, zatímco v kuchyni Kuba, Maty, Franta a Ondra umývají poslední hrnce. Zítra úderem osmé se tu sejdou nanovo.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

53

 
6 Počet vláken diskuze
47 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Pavel
Pavel

Na jednu stranu je to podle mého gusta, proč ne – chlap, který si nedovede uvařit, vyprat, vyžehlit nebo přišít knoflík, je k ničemu, protože potřebuje služku (a do jisté míry to platí i v takříkajíc obráceném gardu pro dámy ohledně výměny žárovky, zatlučení hřebíku…). Na druhou stranu, neměly by tyto návyky vzejít primárně z rodinného prostředí? Tam by děti měly vidět vzory – v kladném slova smyslu – především. Škola by v tom směru měla být jen doplněk. A třetí, možná byrokratické hledisko – nechme stranou otázku hygieny; žáci by měli být při práci s elektrickými a plynovými spotřebiči… Číst vice »

Lenka
Lenka

Tak by to mělo být. Jedno z mála, co americkému školství závidím, je volitelný předmět vaření, kde má každé dítě svůj pracovní stůl a musí vařit jídlo samo od začátku až do konce.

Janek Wagner
Janek Wagner

Nic nového, takových běžných a ne“inovativních“ škol je plno…

Jarmila
Jarmila

Učím na běžné základní škole a vaření, pěstitelky a dílny mají naši žáci naprosto normálně. Ve vaření používají všechno kuchyňské zařízení a vybavení. Skupina 15 až 16 žáků za 90 minut výuky uvaří kompletní oběd pro všechny žáky skupiny, tj. polévku, hlavní jídlo a dezert. Všechno je jen z čerstvých potravin, nic zmrazeného či polotovary nepoužíváme.
Mám pocit, že zase někdo objevil Ameriku ;)

Václav
Václav

No je to fajn, i když asi opravdu někdo objevil ameriku. Zaujala mě ale hláška: „zbytky se vyhazují“. Jaké zbytky a proč se vyhazují? Pokud jsou ty zbytky využitelné v kuchyni, pak je učíte nehoráznému plýtvání. A naučit se pracovat se surovinami ekonomicky je přece součást výchovya výuky. (!)

Markéta M.
Markéta M.

Pokud počítám dobře, tak vaří pro své spolužáky, tedy žáky 7. s 8. třídy a zbytek žáků obstarává jiná kuchyně se školními kuchařkami?
No proč ne, jsou to vlastně“vytuněné kuchyňky“. Ovšem žáci musejí učivo po týdnu dohánět, což , naříklad v kombinaci s nemocí, není nic moc.