Komunitní kruh, ranní oáza, společné snídaně. Spolupráce, komunikace, sdílení. Školy si začínají uvědomovat, jak důležitá je pohoda a dobré vztahy ve třídě. „Je to klíčové nejen pro moje žáky, ale i pro mě. Pokud se děti necítí v bezpečí a neuvolní se, nemám šanci je nic naučit,“ říká učitelka Petra Šubrtová z pražské ZŠ Petřiny-sever.

Škola 20. století, to byl strach, tresty, vynucená poslušnost. Kolik z nás si při vzpomínce na školu jako první vybaví pocity křivdy a ponížení… Že se toho dítě moc nenaučí ve chvíli, kdy se bojí učitele a je šikanováno spolužáky, o tom se moc nepřemýšlelo.

„Učivo, to z hlavy dříve či později vypadne, ale jak se dítě ve škole cítí, jaké má s ostatními vztahy, to ho ovlivní na celý život,“ řekla v rozhovoru pro rodicevitani.cz také vítězka nultého ročníku soutěže Global Teacher Prize Jana Kopecká. A učitelů, kteří s ní souhlasí, na českých školách přibývá.

Potřebujeme otevřít kruh
Třídní učitelka 4.C základní školy Petřiny–sever Petra Šubrtová by výrok oceněné učitelky podepsala. Atmosféra ve třídě je pro ni na prvním místě, důležité věci se řeší v kruhu. „V první třídě to pro děti bylo nové, teď už sami chodí a říkají ‘Petro, potřebujeme otevřít kruh‘. Zatímco dřív jsem ty diskuse hodně musela vést já, teď už se naučili problémy řešit a přebírají sami zodpovědnost,“ popisuje.

Děti se tak téměř na denní bázi učí, jak vlídně oslovit toho, s kým mají problém, koukat mu při tom do očí, v klidu mu vysvětlit, co jim vadí. Ten druhý se zas učí přijímat kritiku a reagovat s nadhledem. To, že v kruhu sedí i ostatní, kterých se spor třeba vůbec netýká, přináší potřebnou objektivitu. „Děti mohou přidat svůj pohled na věc. Občas se tak díky tomu ukáže, že je to celé trochu jinak. V tu chvíli je na mě, aby se nikdo necítil jako ‚poražený‘, aby z kruhu každý odešel s pocitem, že se jeho problém povedlo aspoň částečně vyřešit.“

Pravda především
Péče o vztahy může být i účinnou prevencí šikany. „Když mají děti v učitele důvěru, jeho názor má pro ně velké slovo. Když dávám najevo, že si někoho cením, děti to zrcadlí,“ míní Petra Šubrtová. Tedy za předpokladu, že je učitel autentický. „Když mám ve třídě chlapce, který je pořád ušmudlaný a s nudlí u nosu, určitě mu nepomůžu, když budu dětem tvrdit, jak je to čistotný chlapec. Musí vidět, že rozumím tomu, co jim na něm vadí, ale že i tak ho mám ráda.“

Na jiných školách se jakási „péče o duši“ odehrává alespoň formou třídnických hodin nebo adaptačních a seznamovacích kurzů nových žáků a studentů.

Společné snídaně. A polštářové války
A pak jsou školy, kde na vztahy dbají tolik, že se dokonce úplně zastaví výuka ve chvíli, kdy zavládne ve třídě nepohoda. Patří mezi ně třeba škola Jedna radost v Poděbradech.

Poděbradskou zvláštností je například prostor, kterému říkají „autonomie“. Útulný pokoj s kobercem a polštáři, do nějž může ze třídy i během vyučování odejít kdokoli, kdo se ve třídě necítí dobře. „Pokud se na sebe naštvou dvě děti, můžou do autonomie přijít oba a dát si třeba polštářovou válku,“ popisuje metodička školy Soňa Rýdl. V místnosti je vždycky někdo z dospělých, s kým mohou děti situaci probrat. Tedy jestli chtějí. „Je důležité, aby dítě vědělo, že cokoliv se mu děje, může hned za někým přijít.“

Každé pondělí se v Poděbradech společně snídá. Z lavic se upraví hodovní stůl, uždibuje se a povídá. Děti z různých tříd dohromady, učitelé, někdy se na kávu nebo čaj zastaví i rodiče. Sdělí své starosti a radosti, proberou se recepty. „Děti si mají po víkendu hodně co povídat, je třeba se pomalu naladit zpátky na školní režim,“ přibližuje ředitel školy Jindřich Monček.

Během vyučování se v Jedné radosti pravidelně věnují tématu emocí, jinakosti, baví se o chybách v komunikaci. „Vztahy jsou pro nás úplně nejdůležitější. Když totiž máte s dítětem dobrý vztah, natlačíte do něj i větný rozbor,“ směje se ředitel. A dodává, že totéž platí pro učitelský sbor. „I pro nás je důležité nevletět ráno do školy a sám se svými starostmi jít rovnou učit. Na patnáct minut se potkáme, naladíme se, společně si zazpíváme, někdy se i obejmeme.“

Všichni učitelé, co občas upřednostní povídání před diktátem nebo násobilkou, jsou přesvědčeni, že je to ta správná cesta. „My jsme se jako malí báli ozvat, říct, že máme problém nebo že něco potřebujeme. Děti z mojí třídy to umí a v životě se jim to bude hodit. Budou se mít líp,“ uzavírá Petra Šubrtová.

https://www.stream.cz/vsi-ve-skole/10005817-k-cemu-je-dobry-ranni-kruh

Podívejte se na video z cyklu Vši ve škole o tom, k čemu je dobrý ranní kruh.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let