Česká „diskuze okolo Grety“ je tou nejlepší metaforou toho, na co tady léta poukazují kritici našeho školního systému – tj., že naše školství se přežilo, nebezpečně škodí jednotlivcům i společnosti a do budoucna bude zásadní překážkou naší schopnosti postavit se výzvám, které nevyhnutelně přijdou.
Na případu všech těch českých reakcí na Gretu je jasně vidět, co s námi náš školní systém dělá. Ten většinový nás na prvním místě přetváří ve vášnivé „fanoušky znalostních soutěží“, kteří všechno ví (nebo vědí, že by měli vědět), neboť vědět/znát/mít našprtáno, to je pro našince základ. Klíčová je pro nás bezchybnost, a tak se z nás stávají vytrvalí hledači chyb a posedlí přistihovači druhých při tom, co dělají blbě.
Klíčová je pro nás bezchybnost, a tak se z nás stávají vytrvalí hledači chyb a posedlí přistihovači druhých při tom, co dělají blbě.
Jedním z nejčastějších způsobů komunikace v českém veřejném prostoru je opovržení – opovrhujeme těmi, kteří nevědí (protože my přeci víme), těmi, kteří udělali jakoukoli chybu nebo těmi, kteří jsou jakkoli jiní než my. Po letech odsezených ve škole jsme se naučili excelentně papouškovat druhé a bez smyslu sdílet nesmysly. Potřebujeme se vším a s každým souhlasit, ale neumíme předtím porozumět. Utvořit si vlastní názor je nad naše síly – jak by ne, vždyť ve škole nás za něj trestali.
A dělat od pondělí do pátku cokoliv, jakkoliv škodlivého a zbytečného výměnou za (často směšný) žold, nemoct si přitom často rozhodnout ani o tom, kdy půjdou na záchod, přijde většině naprosto OK… A tak dál.
Však víte: Většina z nás tím systémem prošla.
Greta samozřejmě nemá nejspíš ponětí, že má někde v nějaké bezvýznamné mikrozemičce tolik lidí, kteří ji nenávidí, snaží se jí mermomocí přistihnout při jakékoli její chybě a veřejně opovrhují tím, jak vypadá, kolik jí je nebo jak moc a čím je postižená… (i když v tom budou mít prsty hoši jako Miloš Zeman, Václavové Klausové, Babiš a další naši mistři opovržení, abychom to všechno neházeli na školu – ale i oni chodili do českých a slovenských škol, a tak bůhví jak je to se slepicema a vejcema).
Utvořit si vlastní názor je nad naše síly – jak by ne, vždyť ve škole nás za něj trestali.
Říkám si: Neměl by jí už někdo napsat děkovný dopis za to, že nastavila tohle parádní zrcadlo našemu dýchavičnému školnímu systému, který mele z posledního, ale který z lidí dělá i po letech „poslušné vojáky a dělníky“ jako ve svých počátcích? To totiž bylo jeho smyslem (a bohužel stále je).
Nemohla by nám Greta, kromě klimatického probuzení, pomoct nevědomky i s předbudováním našeho školství?? Please!!!!
Co myslíte? Využijme toho, pojďme si už nalít čistýho vína a uvědomme si, že takhle to už dál nepůjde. Změny, který se na nás valej tempem, který bere dech, tímhle štýlkem neustojíme ani náhodou.
Za léta, co učím druhé leadership (tak, jak jsem se ho já naučil od svých Mistrů) se na 1. místě držím této poučky: Ke každé situaci se můžeme postavit trojím způsobem: 1) Veď, 2) Nech se vést nebo 3) Vypadni. Kdyby nás tuhle primitivní poučku učili ve škole, věděli bychom, že se: 1) Gretou prostě máme nechme vést (a budeme jí zatraceně vděčný za to, že chytla vlajku a něco dělá – zatímco většina z nás dělá velký h***o) nebo 2) „Chytneme vlajku“ a začneme to vést my nebo 3) to prostě budem ignorovat a věnovat se svýmu. Ale trefovat se do toho, co druhý dělá a sám nedělat nic? To je přeci GIGA-ubohý, ne?
Tomáš Hajzler žil do osmnácti let relativně poklidným životem obyvatele malého východočeského městečka. Pak se několik let toulal po světě, aby to po návratu zkusil daleko dotáhnout. Dotáhl to až k syndromu vyhoření. Proto „přehodil výhybku” a začal se věnovat tématu nové práce a podnikání. Dnes vydává knihy, propojuje firmy, organizuje setkání, píše a přednáší. Jako dobrovolník pomáhá v základní škole svých dětí. Spoluzaložil potravinovou komunitu, sám zahradničí. S manželkou Petrou a dcerami Valérií a Valentýnou žije v pražských Komořanech.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Hezký blábol. Jako bychom byli jediní, kdo si dovolil kritizovat ani ne tak chudáka Gretu, ale hlavně její rodiče, media a humbuk kolem ní, který ji zneužívá.
Zapadá to klasického schématu kopnutí si do „čecháčkovství“, aby si autor podpořil své vlastní ego.
Není naopak projevem vámi kritizované stádovitosti to, že studenti hromadně chodí za školu, bez toho, aby o tom aspoň trochu kriticky přemýšleli?
Přeloženo do normální češtiny: Ve škole jsme získali dostatek vědomostí na to, abychom nepřijali kdejaký ideologický blábol.
Tj nemáme důvod, proč bychom měli být na větvi z jurodivé, infantilní, nevzdělané, zeleně zmanipulované, nesmysly papouškující šestnáctky a jejích histrionských rodičů, kteří si na ní založili novou kariéru a zdroj reklamy na vlastní osoby.
Chápu, že produkty inkludovaného, politicky korektního, multikulti západního školství mají takový všeobecný přehled, že míru věrohodnosti Grétiných nesmyslů posoudit nedokážou.
Takže klasické „podle sebe soudím tebe“. Pán se ve škole všechno učil nazpaměť, učil se papouškovat různé Gréty, Marxe a já nevím koho všeho ještě a po poznání, že jeho život stojí za h.(vyhoření), by byl rád, aby v tom nebyl sám.
How dare you!
Dobrý den, některé myšlenky v článku se mi libí, protože kouskovitě připomínají ideje, na které mám ucelený názor. V celistvosti, ale s článkem nesouhlasím a jeho autor ho dementuje vlastním heslem. Je-li ve školství cokoli nevhodné, mám to podle daného hesla převzít a přetvořit podle obrazu svého(ten ještě nemusí být správný), najít si nějaký vzor, který se přibližuje mému názoru a slepě ho pak následovat nebo to nechat být tedy nekritizovat. Držet se toho, nemohl by vzniknout tento článek.
CITUJI:
Tomáš Hajzler: České reakce na Gretu ukazují, co jsme se naučili ve škole – excelentně papouškovat a hledat na druhých chyby
….Greta Greta Greta ?…jó Greta, tak to jsme ve škole neměli
Obecně s článkem souhlasím, ale nemyslím si, že lze aplikovat na chování, jednání a tvrzení Grety. Opravdu působí jurodivě (krásné slovo) až odpudivě a navíc pronáší své pravdy, které zní zkratkovitě, nabubřele a útočně. A nesouhlasím s tvrzením autora o tom, že odpor klade pouze naše mikrozemička.
Ano změny se na nás valí, ale do svět pohybu určitě neuvede styl „Greta“.
Přehnané. V česku je dnes adorována intelektuální spodina, na kterou škola měla malý vliv. Vzdělaní a mladí lidé na Gretu takto nereagují. Osočování našich škol je proto přímo nesmyslné. Autor si tu přihřívá vlastní polívčičku alternativního školství.