"Lego Violence - Attempt 2" by Josh Kenzer is licensed under CC BY-NC-SA 2.0

Hraje vaše dítě „střílečky“ a povídá si s kamarády o tom, kolik zabilo zombíků? Klid, neznamená to, že z něj vyroste masový vrah

Stříkající krev, válečná vřava, divoké honičky v autech. To je běžná realita počítačových her. Děláte si starosti, co s vaším dítětem udělá čas strávený takovou zábavou? Trochu vás uklidníme. A dáme pár tipů, jak rizika ještě zmírnit.

Bojíte se, že sledování násilných videí či hraní her, v nichž se hromadně zabíjí, zvýší u vašeho dítěte agresivitu? Nic takového výzkumy zatím nepotvrdily. Naopak – podle některých studií mohou násilné hry vést spíš k vybití agresivity. Co ale krvelačné „gamesy“ dělají určitě – normalizují násilí. I válka v nich vyznívá jako smysluplná činnost (ovšem podobně jako v hodinách dějepisu…)

Další, co je dobré si pro klid duše uvědomit: děti velmi brzy rozlišují mezi skutečností a neskutečností. Koneckonců – takoví Tom a Jerry jsou pěkní násilníci. Děti se rády bojí, a puberťáci ještě víc – prožívat strach „jenom jako“ je důležitou složkou vývoje.

Pravdou je, že existují i velmi, velmi násilné hry. Proto se vyplatí občas podívat, co děti hrají – hlavně pro váš klid, nikoli pro jejich. Kdyby je násilí zneklidňovalo, hráli by jinou hru. Váš klid je ale pro rozvoj vašeho dítěte stejně důležitý jako jeho vlastní.

Co výzkumy ukazují – že časté hraní násilných her může snížit schopnost empatie. Hry v první osobě (pohled postavy = pohled hráče) víc než ty, které hráč sleduje „seshora“. Děti z nich mohou získat i pokřivený náhled na partnerské vztahy – ženy ve hrách často figurují jako věci k použití (například GTA – Grand Theft Auto – které na první pohled vypadá jako prostá jízda autem po městě).

V bezpečí ani doma
Internetové násilí má i jiné formy: Kyberšikana neboli šikanování pomocí ošklivých SMSek, zveřejňování posměšných fotografií nebo komentářů na sociálních sítích je nebezpečnější než klasická šikana, protože po ní nezůstávají viditelné šrámy ani roztrhané tričko, a dítě není v bezpečí ani doma.

Reálný příběh kyberšikany si můžete přečíst ZDE

„Pošťuchování“ je běžnou součástí socializace adolescentů. Rozhodující je kontext. Rodiče možná budou mít tendenci považovat za kyberšikanu něco, co samy děti tak nevnímají. Opravdová kyberšikana může hodně bolet – jediné, jak můžeme my rodiče před ní děti ochránit, je díky důvěrnému vztahu. Kyberšikana, o níž víme – a můžeme zasáhnout a dítě utěšit – je vždycky lepší než šikana, se kterou se dítě trápí samo.

Vysvětlete dítěti, že aktivním účastníkem kyberšikany je i ten, kdo ji sdílí nebo „lajkuje“. A že se mají ozvat, když se v jejich okolí něco takového děje.

Násilná internetová videa a hry mají i své benefity:

  • Některé výzkumy naznačují, že lze pomocí her vybít agresivitu.
  • Děti díky nim zažijí dobrodružství – především chlapci se pro nalezení vlastní identity potřebují setkat s archetypy hrdiny, bojovníka či krále. (Ne že by to nešlo jinde…)
  • Některé počítačové hry rozvíjejí prostorovou orientaci, pozornost, postřeh a pomáhají při učení se strategickému plánování, komunikaci včetně cizích jazyků a spolupráci.

A potom spoustu negativ…

Praktické tipy pro rodiče:

  • Nezakazujte dětem jejich svět – nefunguje to.
  • Zatímco sledují násilí nebo si na něj hrají, posaďte se k nim a bez hodnocení pozorujte.
  • Povídejte si o tom, co vidíte. Chtějte se dozvědět, co vidí ony.
  • Klidně řekněte, že se vám to nelíbí, ale tak, aby to neznělo jako výtka.
  • Nikdy své děti nebijte (a pokud možno na ně ani nekřičte) – tím totiž násilí legitimizujete úplně nejvíc. Násilí se neruší násilím, ale láskou a respektem.

Více na této kartě, klikněte na ni: 

Rodina v síti
aneb jak ze špatného pána opět udělat dobrého sluhu

Všichni jsme v síti. Technologie nás lákají, obohacují, ale taky obepínají až škrtí. Jakou cestu volit, abychom děti ochránili před riziky, která dnes potkají online spíš než v temném lese? A jak jim být dobrým příkladem?

V této nové rubrice se budeme věnovat technologiím ve vztahu k výchově a vzdělávání. Články doprovázejí karty s koncentrátem dobrých rad a tipů, které si můžete vytisknout a pověsit na dveře nebo aspoň uložit do složky a pak se k nim vracet. A komiks pro odlehčení.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

24

 
4 Počet vláken diskuze
20 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Václav
Václav

Jedna polovina článku je o násilí v počítačových hrách, druhá polovina je o kyberšikaně. Co je teda nosnou myšlenkou článku? Násilí ve hrách a jeho možné dopady, jako třeba zdánlivá legitimizace násilí ve skutečnosti? Nebo ochrana před kyberšikanou v odkazu na neREÁLNÝ příběh, popsaný v neexistující knize?

umfa
umfa

Mé děti pařily střílečky „jak vzteklé“ a nic jim to neudělalo. Kromě toho, že jim to přineslo potěšení :-) A největší radost měly, když jsem si s nimi zahrál deathmatch v jejich hře a ony mě tam zabily :-)

Brandtnerová
Brandtnerová

Článek problematiku velice silně zjednodušuje a zlehčuje. (Neměla by média nést odpovědnost za pravdivost a objektivitu informací?) Je postaven na přístupu: „Všichni to dělají takhle, a já to na just řeknu obráceně.“ Jak tady někde v diskusi prohlásila jedna z místních autorek článků: „My to chceme dělat jinak.“ (Mnohdy zřejmě i za každou cenu.) Psychologové běžně pracují s informacemi, které samozřejmě potvrdilo dostatek výzkumů, že sledování agresivních filmů a pořadů podněcuje úzkost i agresi, k jejímu odreagování naopak nevede. (Velmi záleží na co se výzkum přesně zaměřuje a na jeho parametrech.) A že navíc poskytují (nejen) mladistvým návody, jak páchat… Číst vice »

Brandtnerová
Brandtnerová

V dodatku ještě něco k ilustrační fotografii článku. (Dát na webu zaměřeném na alternativní vzdělávání a k článku pojednávajícím o víceméně dobrém vlivu násilí na dětí obrázek, jak se jeden panáček snaží umlátit druhého hasákem, je samozřejmě skvělý nápad.) Původní podmínkou vynálezce a zakladatele společnosti a značky Lego Ole Kirka Christiansena bylo, že stavebnice nesmějí znázorňovat válečné scény. Při jejím stanovení vycházel ze zkušeností s hrůzami a následky první světové války. Tato základní idea se evidentně kamsi vytratila… Respektive je možná chytře „obejita“. Nicméně, chci tím říct, že na věc ohledně obhajoby či snad dokonce podpory sledování násilných scén nebo… Číst vice »