"Lego Violence - Attempt 2" by Josh Kenzer is licensed under CC BY-NC-SA 2.0

Hraje vaše dítě „střílečky“ a povídá si s kamarády o tom, kolik zabilo zombíků? Klid, neznamená to, že z něj vyroste masový vrah

Stříkající krev, válečná vřava, divoké honičky v autech. To je běžná realita počítačových her. Děláte si starosti, co s vaším dítětem udělá čas strávený takovou zábavou? Trochu vás uklidníme. A dáme pár tipů, jak rizika ještě zmírnit.

Bojíte se, že sledování násilných videí či hraní her, v nichž se hromadně zabíjí, zvýší u vašeho dítěte agresivitu? Nic takového výzkumy zatím nepotvrdily. Naopak – podle některých studií mohou násilné hry vést spíš k vybití agresivity. Co ale krvelačné „gamesy“ dělají určitě – normalizují násilí. I válka v nich vyznívá jako smysluplná činnost (ovšem podobně jako v hodinách dějepisu…)

Další, co je dobré si pro klid duše uvědomit: děti velmi brzy rozlišují mezi skutečností a neskutečností. Koneckonců – takoví Tom a Jerry jsou pěkní násilníci. Děti se rády bojí, a puberťáci ještě víc – prožívat strach „jenom jako“ je důležitou složkou vývoje.

Pravdou je, že existují i velmi, velmi násilné hry. Proto se vyplatí občas podívat, co děti hrají – hlavně pro váš klid, nikoli pro jejich. Kdyby je násilí zneklidňovalo, hráli by jinou hru. Váš klid je ale pro rozvoj vašeho dítěte stejně důležitý jako jeho vlastní.

Co výzkumy ukazují – že časté hraní násilných her může snížit schopnost empatie. Hry v první osobě (pohled postavy = pohled hráče) víc než ty, které hráč sleduje „seshora“. Děti z nich mohou získat i pokřivený náhled na partnerské vztahy – ženy ve hrách často figurují jako věci k použití (například GTA – Grand Theft Auto – které na první pohled vypadá jako prostá jízda autem po městě).

V bezpečí ani doma
Internetové násilí má i jiné formy: Kyberšikana neboli šikanování pomocí ošklivých SMSek, zveřejňování posměšných fotografií nebo komentářů na sociálních sítích je nebezpečnější než klasická šikana, protože po ní nezůstávají viditelné šrámy ani roztrhané tričko, a dítě není v bezpečí ani doma.

Reálný příběh kyberšikany si můžete přečíst ZDE

„Pošťuchování“ je běžnou součástí socializace adolescentů. Rozhodující je kontext. Rodiče možná budou mít tendenci považovat za kyberšikanu něco, co samy děti tak nevnímají. Opravdová kyberšikana může hodně bolet – jediné, jak můžeme my rodiče před ní děti ochránit, je díky důvěrnému vztahu. Kyberšikana, o níž víme – a můžeme zasáhnout a dítě utěšit – je vždycky lepší než šikana, se kterou se dítě trápí samo.

Vysvětlete dítěti, že aktivním účastníkem kyberšikany je i ten, kdo ji sdílí nebo „lajkuje“. A že se mají ozvat, když se v jejich okolí něco takového děje.

Násilná internetová videa a hry mají i své benefity:

  • Některé výzkumy naznačují, že lze pomocí her vybít agresivitu.
  • Děti díky nim zažijí dobrodružství – především chlapci se pro nalezení vlastní identity potřebují setkat s archetypy hrdiny, bojovníka či krále. (Ne že by to nešlo jinde…)
  • Některé počítačové hry rozvíjejí prostorovou orientaci, pozornost, postřeh a pomáhají při učení se strategickému plánování, komunikaci včetně cizích jazyků a spolupráci.

A potom spoustu negativ…

Praktické tipy pro rodiče:

  • Nezakazujte dětem jejich svět – nefunguje to.
  • Zatímco sledují násilí nebo si na něj hrají, posaďte se k nim a bez hodnocení pozorujte.
  • Povídejte si o tom, co vidíte. Chtějte se dozvědět, co vidí ony.
  • Klidně řekněte, že se vám to nelíbí, ale tak, aby to neznělo jako výtka.
  • Nikdy své děti nebijte (a pokud možno na ně ani nekřičte) – tím totiž násilí legitimizujete úplně nejvíc. Násilí se neruší násilím, ale láskou a respektem.

Více na této kartě, klikněte na ni: 

Rodina v síti
aneb jak ze špatného pána opět udělat dobrého sluhu

Všichni jsme v síti. Technologie nás lákají, obohacují, ale taky obepínají až škrtí. Jakou cestu volit, abychom děti ochránili před riziky, která dnes potkají online spíš než v temném lese? A jak jim být dobrým příkladem?

V této nové rubrice se budeme věnovat technologiím ve vztahu k výchově a vzdělávání. Články doprovázejí karty s koncentrátem dobrých rad a tipů, které si můžete vytisknout a pověsit na dveře nebo aspoň uložit do složky a pak se k nim vracet. A komiks pro odlehčení.

24

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
4 Comment threads
20 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
Lucie FialováBrandtnerováMarkéta M.umfaVáclav Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Václav
Host
Václav

Jedna polovina článku je o násilí v počítačových hrách, druhá polovina je o kyberšikaně. Co je teda nosnou myšlenkou článku? Násilí ve hrách a jeho možné dopady, jako třeba zdánlivá legitimizace násilí ve skutečnosti? Nebo ochrana před kyberšikanou v odkazu na neREÁLNÝ příběh, popsaný v neexistující knize?

Markéta M.
Host
Markéta M.

Kyberšikana na Spolužáci.cz….chudák kluk.:) Tehdy sociální sítě teprve začínaly, chytré mobily snad taky ještě nebyly dostupné, souvislost s dněšní situací je mizivá.

Václav
Host
Václav

Já myslím, že hlavním účelem tohoto článku je poskytnout nový prostor pro: 1) pro přesvědčování čtenářů, že Jerry Taylor opravdu existuje, navzdory tomu, že jeho kniha je z říše pohádek 2) pro prezentaci „karet s koncentráty dobrých rad“, které se víceméně pořád opakují a kopírují jedna od druhé, a dohromady jsou všechny na jedno brdo 3) pro všudypřítomné reklamy, které jsou občas velice funny, jako v případě právě článku o Jerrym Taylorovi, jehož obsahem je hráčská závislost, přičemž reklamy v něm lákají na kasina :D Souvislost s dnešní realitou nehledejte, Markéto. Kdyby redakci šlo o zasazení článku do současnosti, viděla… Číst vice »

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

Jak už to tak zde bývá, nosná myšlenka článku bude nejspíš ukryta v jeho třetí polovině :-D

Doplňuji k vašemu komentáři: Vidím i velký rozdíl mezi „hraním her“ a „sledováním násilných videí“.

Když jsem si přečetla nadpis článku, napadlo mě, že na takovém tématu se snad nedá nic moc zkazit. A to jsem se tedy mýlila! Jasně, že se dá zkazit téměř všechno…

Můžete prosím sdělit čtenářům (jasně, že ne vy, Václave, ale autoři :-), z jakých konkrétních výzkumů vycházíte a jaký odborný garant pomáhal sestavit/sestavil text letáku, jehož informace přebral i článek?

Václav
Host
Václav

Jojo, ta věčná třetí polovina článku – informace, o které se s námi autoři sice nepodělili, ale argumentují jimi kdykoliv mají pocit, že je ve své reakci nereflektujeme. Další typický projev „profesionality“ zdejších „novinářů“. :-D

umfa
Host
umfa

Mé děti pařily střílečky „jak vzteklé“ a nic jim to neudělalo. Kromě toho, že jim to přineslo potěšení :-) A největší radost měly, když jsem si s nimi zahrál deathmatch v jejich hře a ony mě tam zabily :-)

Václav
Host
Václav

Koukám, že i Vy jste s dětmi hrál oblíbenou hru „zastřel si svého tatínka“. U nás bylo oblíbenou zábavou nasázet mi několik headshotů za sebou a pronášet hlášky typu: „neztrácej hlavu“ a „takhle se ukládá ke spánku“. :-D

Po přečtení buditelských článků jako je tento pak obvykle mívám pocit, že si snad můžu gratulovat, že jsem ze žádného dítěte nevychoval nějakého školního odstřelovače.

umfa
Host
umfa

:-)

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

Možná jste měl článek napsat vy. Jsem si jistá, že by to přinejmenším mělo hlavu a patu :-)

Článek ale obhajuje i sledování násilných videí. Zajímalo by mě, co všechno se skrývá pod souslovím „násilná internetová videa“. (Anebo snad raději nezajímalo?)

umfa
Host
umfa

:-)

Jinak myslím, že s těmi internetovými násilnými videi je to spíš naopak. Normální video, kterému by se asi běžně dalo říct násilné (tady taky nevím co to má být – jak někdo v počítačové hře nebo filmu střílí zvířata nebo sráží autem lidi?) asi dítěti neublíží, protože děti zase nejsou tak blbé a pochopí, že nejde o realitu. Ale spíš člověk s nějakou poruchou osobnosti zkusí vyhledat na deep webu opravdu násilné záznamy (skutečná vražda, a ještě horší), o kterých bych si radši ani nepřipouštěl, že vůbec existují (a normálně, bez vyvinutí značného úsilí, se na ně ani nedá narazit).

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

No, nevím, já když jsem se jako dítě k něčemu takovému nedopatřením (ovšem s mírným vyvinutím mé snahy :-) dostala, tak jsem z toho byla vždycky docela vyplesklá. Být toho víc, tj. nebýt důsledné cenzury rodičů, možná je ze mě dnes neurotik.

Proč je dnes ve světě, a i u nás přibývá, tolik (nejen) dětských psychických poruch? Není jednou z příčin právě vliv nevhodných podnětů v dětství?

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

Článek problematiku velice silně zjednodušuje a zlehčuje. (Neměla by média nést odpovědnost za pravdivost a objektivitu informací?) Je postaven na přístupu: „Všichni to dělají takhle, a já to na just řeknu obráceně.“ Jak tady někde v diskusi prohlásila jedna z místních autorek článků: „My to chceme dělat jinak.“ (Mnohdy zřejmě i za každou cenu.) Psychologové běžně pracují s informacemi, které samozřejmě potvrdilo dostatek výzkumů, že sledování agresivních filmů a pořadů podněcuje úzkost i agresi, k jejímu odreagování naopak nevede. (Velmi záleží na co se výzkum přesně zaměřuje a na jeho parametrech.) A že navíc poskytují (nejen) mladistvým návody, jak páchat… Číst vice »

umfa
Host
umfa

K poslednímu odstavci: odmítání známkování je podle mě jen řešení zástupného problému. Co jsem kdy viděl tak děti rády soutěží o známky, pochvaly a podobně, ale musejí mít šanci vyhrát. Jakmile je dítě pokaždé poslední, znamená to nějaký problém, který by se měl podle mého názoru řešit jiným způsobem, než „neznámkováním“, které jenom děcku zatají, že je nejhorší (a ono to dítě stejně zjistí). A zároveň se tím ostatním sebere ta soutěžní složka motivace, která je myslím velmi důležitá. A ty hry s tím samozřejmě souvisí, tam má šanci vyhrát i pětkař, protože hra vyžaduje úplně jiné dovednosti než ty… Číst vice »

umfa
Host
umfa

Kdybych to měl celé shrnout, tak bych řekl, že všeho přiměřeně. Člověk musí být přiměřeně agresivní, protože se musí prosadit ve společnosti, která sice není vyloženě surová, ale přeci jenom prvky prosazování sebe sama tam jsou :-) Člověk cíleně vychovávaný k potlačení jakýchkoliv známek agresivity neuspěje, stejně jako Vámi zmiňované kmeny, které samy sebe pro samou agresivitu vyloučily z jakékoliv spolupráce a uvázly na samém dně technického a společenského rozvoje.

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

Ano, v případě agrese je potřeba rozlišit, zda se jedná o přirozený pud člověka (zmiňované sebeprosazení a také schopnost obrany), anebo o vybíjení nějaké frustrace.

Takže já bych řekla, že odborníci by měli být (snad jsou :-), co se týče uvádění teorií velmi obezřetní a co se týče praxe zkušení. Rodiče by pak měli dát v první řadě na intuici a neřídit se nějakými rádoby radami z internetu.

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

Ještě jsem dohledala nějaké zdroje k mému textu: František Koukolík, přední český neuropatog, a Jana Drtilová, psychiatrička a soudní znalkyně, o problému s popíráním příčinného vztahu mezi násilím v médiích a destruktivním chováním dětí ve své knize (Vzpoura deprivantů, 2011) uvádějí: „Představitelé zábavního průmyslu tvrdí, že násilí v médiích je neškodné, protože podle jejich názoru za prvé neexistují dobře doložené studie, které by prokazovaly vztah mezi násilím v médiích a násilným chováním dětí, a za druhé mladí lidé vědí, že televize, filmy a videohry jsou pouhou fantazií.“ „Příčinnou souvislost mezi mediálním násilím a násilným chováním prokazuje v současnosti více než… Číst vice »

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

V dodatku ještě něco k ilustrační fotografii článku. (Dát na webu zaměřeném na alternativní vzdělávání a k článku pojednávajícím o víceméně dobrém vlivu násilí na dětí obrázek, jak se jeden panáček snaží umlátit druhého hasákem, je samozřejmě skvělý nápad.) Původní podmínkou vynálezce a zakladatele společnosti a značky Lego Ole Kirka Christiansena bylo, že stavebnice nesmějí znázorňovat válečné scény. Při jejím stanovení vycházel ze zkušeností s hrůzami a následky první světové války. Tato základní idea se evidentně kamsi vytratila… Respektive je možná chytře „obejita“. Nicméně, chci tím říct, že na věc ohledně obhajoby či snad dokonce podpory sledování násilných scén nebo… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Mě na té fotce zaujala trochu jiná věc. Přestože je znalost citačních norem zásadní pro novinářskou profesi, zdejší „novinářky“ se až do tohoto článku nějak moc nezaobíraly uváděním zdrojů převzatých materiálů. U této fotografie jsem zaznamenal popisek s pokusem o přiznání cizích autorských práv. Sice neodpovídá ani českým normám, ani licenci Creative Commons, kterou tak hrdě uvádí, takže ještě není důvod redakci chválit, ale je to aspoň pokus, v jistém smyslu jde o přelomovou událost.

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

Přemýšlení nad tím, zda získala redakce souhlas společnosti Lego k uveřejnění obrázku a odkud se zde vlastně berou ilustrační fotografie, nechávám plně na panu Václavovi, protože to už by mě z toho asi trefilo :-O

Václav
Host
Václav

No, kód té licence hovoří jasně, co je povinností zdejší redakce coby nabyvatele licence -> pravdivě uvést autora (BY), neměnit licenci (SA) a nepoužívat ke komerčním účelům (NC). Tato verze licence CC tedy redakci umožňuje dílo upravit a šířit i bez výslovného souhlasu poskytovatele licence, ovšem pouze za předpokladu, že dodrží své povinnosti, vyplývající z podmínek licence: 1) autora i licenci, pod kterou je fotografie šířena, redakce uvedla (pokud tedy jsme ochotní zdejší redakci věřit, že uvedené informace jsou pravdivé, což nechávám na individuálním rozhodnutí každého čtenáře) 2) licenci také viditelně nemění, tzn. nesnaží se omezovat následné použití té fotografie… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Ale víc to opravdu rozebírat nehodlám. To jen, abych měl před paní Polanskou čisté svědomí, až mi tu bude zase někde vykládat, že obtěžuji redakci nepodloženými pomluvami. Nyní tedy mé připomínky nepodložené nejsou a to mi stačí.

Rád se s Vámi opět setkám u jiné diskuze, paní Brandtnerová. Mějte se pěkně! :-)

Brandtnerová
Host
Brandtnerová

CU2 :-)

Lucie Fialová
Editor

Pro Vaše info: Kredit fotografie je převzat z vyhledávače creative commons metodou copy-paste, respektive tam na to mají přímo čudlík, jak složitý odkaz zkopírovat.

Václav
Host
Václav

Pro Vaše info: To, že je někde na něco „čudlík“, vůbec nic neznamená. Důležité je, zda výsledek odpovídá příslušným normám, a zde neodpovídá.

A pro Vaše dobro: pouze jsem zmínil fakt, že popisek neodpovídá příslušným normám, aniž bych poukazoval na to, kdo za to může, nebo čí je to vina, takže váš konfrontační tón považuji za další nesmyslný pokus o útok a žádám, abyste mi vy dvě fúrie daly už konečně pokoj