ilustrační foto

Je trendy, aby děti ve výuce používaly vlastní mobily. Co to ale znamená ve složité realitě?

Z prostředí firem se do škol rozšířila filozofie BYOD neboli bring your own device (přines si svůj vlastní přístroj a na tom pracuj). Chytrý telefon má dnes každý po ruce, opíráme se o něj při hledání informací pořád, googlujeme ostošest. Logicky se tedy začala prosazovat myšlenka, že vyučování nelze od tohoto rozšířeného civilizačního návyku oddělit. Je třeba ho naopak do výuky integrovat, volají mnozí. S čím vším se v realitě tato teoreticky naprosto korektní myšlenka potkává?

BYOD, bring your own device neboli přines si svůj vlastní přístroj a na tom pracuj… Tenhle nápad nevznikl v prostředí škol, tam se jen přenesl z velkých firem, které začaly namísto zaměstnanců využívat rostoucí počet smluvních externích spolupracovníků, kteří pracují na vlastních laptopech. Ostatně, i zaměstnanci mají raději svůj vlastní přístroj. A děti též. Tak proč toho nevyužít, že?

Školy od začátků informatiky ve výuce prioritně pracovaly s vlastní technikou. Nejdřív to byly počítače, později notebooky, a nakonec i tablety. Není to úplně praktické, ale svá zařízení škola dokáže nebo měla by dokázat zajistit proti rizikům. Pokud škola naopak povolí ve výuce použití mobilů či tabletů dětí a dá jim k dispozici přístup k vlastní síti, měla by znát všechny bezpečnostní hrozby s tím spojené, měla by vědět, jak nastavit bezpečná pravidla a měla by vést děti k tomu, aby je respektovaly. Děti by třeba neměly využívat školního internetu pro stahování nebo šíření mimoškolního obsahu. Je zde taky otázka účinné antivirové kontroly či možného úniku dat či naopak infiltrace nevhodného obsahu do informačního systému školy. Ale to je jen jedna strana věci.

Petra Mazancová, učitelka na osmiletém Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích a předsedkyně Učitelské platformy
Ve výuce angličtiny je práce s vlastním chytrým telefonem praktická a já ji podporuji. Studenti si hledají slovíčka, používáme různé aplikace, sdílíme wordlisty, píšeme tak i testy. Na gymnáziu není ve třídách WIFI, takže jsem požádala školu o zakoupení přenosné WIFI, kterou mohu na svých hodinách využívat. Podle mě nelze vylučovat ze školy chování, které je běžné v životě mimo školu, a před zákazy dávám přednost otevřené komunikaci. Věřím, že se studentům rizika dají vysvětlit a že při správné komunikaci není dodržování pravidel problém.

Je to rychlé
Svůj mobil nebo tablet mají všichni po ruce a není nic snadnějšího než ho vytáhnout a googlovat. Patří to k našemu životu, můžeme to vytlačit ze školy? Taky je to rychlé, nemusí se rozdávat školní zařízení či dokonce přecházet do speciální učebny, odpadá spousta zdržování. A nejde samozřejmě jen o googlování, mobil ve výuce se dá dnes využít všemožně, třeba na vytváření videí… Co když ale nějaké dítě chytrý mobil nemá? Škola musí být připravená na náhradní řešení, ale již samotným principem BYOD se žák bez chytrého telefonu stává zvláštním. Škola podporující BYOD tak říká, že vlastnit chytrý telefon a tablet i v dětském věku je standard, nebo ne?

Učitelé se bojí ztráty kontroly
Mnozí učitelé vyjadřují obavu z toho, že děti neumějí používat mobily bezpečně a s respektem a nedá se to uhlídat. Nejvíce se bojí zesměšňujícího focení a nahrávání spolužáků nebo i učitelů, které děti bez velkého přemýšlení „lupnou“ na sociální sítě, což někdy dítě, které se stalo terčem, může psychicky poškodit. I proto si učitelé přejí, aby mobily v hodině ležely v tašce, protože tak si s tím pedagog nemusí dělat hlavu aspoň při výuce, když už z toho má těžkou hlavu během dozoru. Ti, kteří věří na domluvu a komunikaci a schopnost žáků přijímat a dodržovat férová pravidla, ale tvrdí, že takovým věcem se škola, která dětem umí rizika vysvětlit a dbá na dobré školní klima, může vyhnout.

Blanka Medová, učitelka zeměpisu a výtvarné a pracovní výchovy na základní škole Krásovy domky v Pelhřimově
Systematicky v mých hodinách mobilní telefon nepoužíváme, občas ale třídu požádám, aby něco vygooglovali, a to udělá ten, kdo je nejrychlejší. Ve výtvarné výchově zase dětem povoluji, aby si našly svou vlastní předlohu nebo poslouchaly ve svém mobilu hudbu. WIFI ve třídě nemáme. Dřív jsem o to dost stála, a i se snažila to ve škole prosadit, ale dnes jsem o dost vlažnější, s tím, jak pořád slyším o případech dětí, které využijí nestřeženého okamžiku a hned dají na internet něco, co pak třeba znemožní spolužáka. Děti si dosah takového chování neuvědomují, pro ně je to legrace, a děje se to, i když jim to pořád opakujeme. Několikrát jsem řešila, že někdo dal něco soukromého na internet a zachytili jsme to, až když s tím dotyčný poškozený za námi přišel, naštěstí to nikdy nebylo devastující a hned jsme to stáhli… Naše varianta „při hodinách vypnuto a uklizeno v tašce“ mi přijde dobrá, s tím, že si dopřejeme výjimky, když se to hodí.

Čelit pokušení?
BYOD jde proti jinak často aplikovanému pravidlu, že mobily mají v hodinách spát v tašce a nikdo na ně nemá ani sáhnout. Tato praxe je ve školách docela rozšířená a vychází z přesvědčení, že aktivní telefon v ruce žáka vytváří příliš velké pokušení použít ho nejen pro výuku, ale také se podívat, co píše kamarád na Instagramu či odpovědět na nějaký komentář. A koncentrace je pryč. V té souvislosti je dobré zmínit studii, která vznikla nedávno na půdě The University of Texas a psalo se o ní i v českých médiích. Ta tvrdí, že když máme svůj chytrý telefon na dosah, naše kognitivní schopnosti se snižují. Experiment se prováděl na 800 uživatelích. Testy, kterými procházeli, vyžadovaly plné soustředění. Někteří účastníci byli požádáni, aby svůj mobil nechali na stole a jen ho obrátili displayem dolů, jiní si ho měli dát do kapsy nebo tašky a poslední skupina ho měla nechat ve vedlejší místnosti. Kdo myslíte, že měl v testech nejlepší výsledky? Ti, od kterých byl mobil nejdál. Měli výrazně lepší skóre než ti, kteří ho měli na stole, a byli o něco lepší i než ti, kteří ho měli v kapse nebo v tašce.

„Dnešní dvanáctileté dítě na mobilu klidně zkonzumuje přes 9 GB mobilních dat a přes 42 GB dat přes WIFI, přičemž 46 GB představuje sledování videí na YouTube a 5 GB Instagram.“

Daniel Dočekal na konferenci Dítě v síti

Mnozí ředitelé se snaží žáky od mobilů všemožně odlákat i o přestávkách, aby se do škol vrátila normální komunikace, na chodbách se staví fotbálky a žáci se pouštějí na zahradu. Není BYOD krok opačným směrem? Nebo je to správně ve skutečnosti tak, že mobily by měly být zakázané o přestávkách, nikoli však v hodinách? Stanovisko České školní inspekce je v tomto ohledu spíš opačné. Podle ní je zákaz užívání mobilních telefonů odůvodnitelný v rámci vyučovacích hodin (riziko rušení, opisování při testech apod.), ne tak už o přestávkách. Nicméně proti BYODu se ČŠI nevymezuje a celkově nechává rozhodování o vztahu žáků a jejich chytrých telefonů ve škole spíše na řediteli a školské radě.

Jana Hrázská, ředitelka základní školy Na rovině v Chrudimi

Umožňujete dětem, aby si při výuce nebo vypracovávání úkolů ve škole něco hledaly na svých mobilech?
Ono to není potřeba, protože mají k dispozici školní notebooky a po celé škole wifi, takže když něco potřebují, vezmou si notebook. Výjimečně někdo dělá něco, k čemu je lepší mobil – v tom případě se domluví s učitelem.

Omezujete nějak používání mobilu ve škole?
Ano, řešili jsme pár případů dětí se závislostí na mobilu. Dítě neustále kontrolovalo upozornění na FB, což nabourávalo práci spolužákům, děti u nás hodně pracují ve dvojích nebo skupinách, nemáme klasickou frontální výuku. Nebo někoho na konci přestávky chytl amok z toho, že nemohl dohrát hru. Sedli jsme si s dětmi a společně řešili, co s tím. Celkem rychle se dospělo k závěru, že mobily mohou zůstávat v šatně. Děti s tím souhlasily.

Jak vidíte uplatnění ve výuce, ve vztahu k dětem různého věku?
Učíme se pracovat s různými zdroji. Považujeme za důležité, aby děti uměly najít, co potřebují, na internetu, ale někdy naopak cíleně zadáváme práci tak, aby pracovaly s jinými zdroji (např. knihovnou).

Jak byste popsala přístup své školy k výuce a IT?
Jsme málotřídní soukromá MŠ a ZŠ s věkově smíšenými ročníky. Byť děti pracují s notebooky už od první třídy (od čtvrté třídy minimálně hodinu týdně), nepřenášíme výuku na monitory, důležitější je pro nás pracovat v reálném prostředí se skutečnými trojrozměrnými materiály, které vnímáme více smysly.

Na této kartě je vše přehledně:

Rodina v síti
aneb jak ze špatného pána opět udělat dobrého sluhu

Všichni jsme v síti. Technologie nás lákají, obohacují, ale taky obepínají až škrtí. Jakou cestu volit, abychom děti ochránili před riziky, která dnes potkají online spíš než v temném lese? A jak jim být dobrým příkladem?

V této nové rubrice se budeme věnovat technologiím ve vztahu k výchově a vzdělávání. Články doprovázejí karty s koncentrátem dobrých rad a tipů, které si můžete vytisknout a pověsit na dveře nebo aspoň uložit do složky a pak se k nim vracet. A komiks pro odlehčení.

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.