Spisovatel Eduard Štorch, autor mnoha knih pro mládež, z nichž asi nejznámější jsou právě Lovci mamutů, založil ve dvacátých letech na pražském Libeňském ostrově Dětskou farmu. Byl tu srub a fungovalo tu malé hospodářství. Ve skutečnosti to byla škola. Chlapecká škola. Štorch se krom psaní věnoval pedagogice a libeňská Dětská farma byl jeho několikaletý pedagogický experiment. Žáci školy měli třídy v Jindřišské ulici, ale třikrát týdně trávili čas na farmě pohybem a fyzickou prací. Prý proto, aby se městští kluci naučili trochu hýbat a rozumět hospodaření.
Gymnázium jako skautský oddíl
Tuhle historku jsem si přečetl v nové knížce jiného významného, i když asi ne tak známého pedagoga. Knížka se jmenuje Výchova jako dobrodružství a napsal ji se svými žáky František Tichý, ředitel pražského Gymnázia Přírodní škola. To mimochodem momentálně sídlí v Letohradské ulici v Praze 7, od Libeňského ostrova je to jen kousek. I když inspirace není přímá, model je to podobný. Docela tradičně pojaté vyučování ve třídách, ale vedle toho spousta akcí a učení mimo školu. Ze školního roku tráví žáci víc než dva měsíce jinde než v lavicích. Ve skutečnosti jde totiž o cosi jako skautský oddíl maskovaný za osmileté gymnázium. Má jen čtyři třídy po dvaceti dětech, přijímací zkoušky jsou každým druhým rokem. Když se pana ředitele na tuhle anomálii zeptáte, vysvětlí vám, že víc než osmdesát lidí se nevejde okolo ohně. Tak proto.
Přírodní škola je populární
Na rozdíl od Štorchovy Dětské farmy, která zanikla po osmi letech, Přírodní škola už dávno není žádný experiment. Existuje pětadvacet let a patří k obdivovaným a žádaným školám. Vyšla o ní před sedmi lety už jedna knížka, ale kromě toho, že je vyprodaná, je poměrně obsáhlá a spíš pro zájemce o pedagogiku. Aktuální Výchova jako dobrodružství je stručnější a umožňuje nahlédnout do pedagogiky Přírodní školy i laikům. A pohled je to překvapivý.
Jeden za všechny, všichni za jednoho
Například se dozvíte, že na tomhle gymnáziu se nezkouší, ale dvakrát ročně skládají žáci, rozdělení na jakési skautské družiny – kruhy, takzvané podmínky. Vlastně jsou to zkoušky z jednotlivých předmětů či dovedností a platí pravidlo, že pokud podmínku nesloží některý z členů kruhu, nemá ji žádný. Děti se tak učí spolupráci při přípravě. A podmínka se to jmenuje proto, že jejím složením je podmíněna účast na dvoutýdenní objevitelské expedici, kterou vždy končí školní rok. Jezdí se na různá místa v České republice a týmy složené z dětí napříč třídami tu zkoumají všechno možné, od vodních obratlovců po místní architekturu. A pak z toho vyrábějí prezentace a závěrečnou zprávu, kterou začátkem dalšího školního roku prezentují spolužákům, rodičům i veřejnosti.
Vítejte ve světě, kde výchova a vzdělávání jsou nefalšované dobrodružství.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
„dvakrát ročně skládají žáci, rozdělení na jakési skautské družiny – kruhy, takzvané podmínky. Vlastně jsou to zkoušky z jednotlivých předmětů či dovedností“ ne dvakrat, ale ctyrikrat. Podmínky se plni prubezne, k danemu konci „ctvrtleti“ jich musi byt urcity pocet. Nejde tedy o nejake zkouskove obdobi.
“ a platí pravidlo, že pokud podmínku nesloží některý z členů kruhu, nemá ji žádný.“ to ale jen u urciteho typu podminek, vetsina podminek je individualni, jine se zase plni v jinak slozenych tymech.