Pavel Kraemer: Škoda, že z dnešní školy téměř zmizely klasické prameny. Vzdělání si nevygooglujeme

Dnešní děti ve škole zpracovávají velké množství referátů. Informace si skoro vždy hledají na internetu. Výsledek bývá chabý a já se nedivím. Děti mají čerpat ze suchopárných zdrojů, a vytvářet přitom živé referáty. Není to absurdní? Není přece jen lepší klasické vzdělání?

Vezměme si historii a filozofii antického Řecka. Fascinují nás. Pokud se tedy o nich dozvídáme z živých pramenů. Učebnice dějepisu nebo wikipedie v sobě ale moc života nemívají. Jsou to kompiláty kompilátů. Děti moc nebaví a pro vzdělání je nenadchnou. Pokud jim ovšem nadšený učitel něco vypráví tak, že mají pocit přímého svědectví, nebo pokud autor před nimi vyvstává jako živá osoba, pak si takové vyprávění zapamatují na celý život.

Mnozí moderní didaktici přemýšlejí takto: vypracováním referátu se děti naučí samostatnému studiu, práci se zdroji, rozvinou své vyjadřovací schopnosti a ještě se dozvědí nějaká fakta. Jak to ale většinou dopadne? Žák si otevře první odkaz, který na něho na googlu vyskočí. Z toho, co tam najde, udělá kompilát a ten pak krkolomně přečte před třídou. Ostatní děti se otravují a učitel se je snaží přinutit, aby byly ohleduplné a doposlouchaly spolužákovo nudné vyprávění do konce.

Děti totiž ještě neumějí dohledat takový odkaz, kde by téma bylo zpracováno poutavě, třeba ve formě nějaké eseje s živými citacemi antických historiků. Většinou sáhnou po prvním, nemají ani trpělivost, ani důvod se probírat dále a najít na dvacátém sedmém místě skutečnou perlu. A tak jen do sebe nasoukají fůru nestravitelných vět a pak je před učitelem zas vyvrhnou.

Pojďme si to porovnat s klasickým vzděláváním, které fungovalo po stovky, tisíce let. Stálo na studiu kvalitních pramenů vysoké intelektuální a umělecké úrovně. Tradičně vycházelo z antických textů historických, filozofických nebo přírodovědných. Třeba v Anglii se ještě do začátku dvacátého století geometrie učila podle Eukleidových Základů, na gymnáziích bylo spousta hodin latiny a řečtiny a četli se klasikové.

Děti překládaly poměrně složité texty, kterým zpočátku moc nerozuměly. Přicházely jim na chuť až postupně. Učitelé je vedli k tomu, aby s textem polemizovaly, obhajovaly nebo vyvracely jednotlivá tvrzení. Na dané téma psaly úvahy. Tím se otevíral prostor pro tvůrčí vklad žáka, vystaveného ovšem účinkům prvotřídních textů. V moderní škole se už nic podobného neděje.

Klasičtí autoři už pro nás nejsou autoritami. Mysl moderního člověka vnímá jejich svět jako omezený, naivní a překonaný. Zastáváme postoj, že je nejlepší žádnou pravdu od nikoho nepřebírat. Žákům je pořád vštěpováno, že si musí vytvořit vlastní názor a ten je nade vše. Tady máte internet, knihovnu, vše, co potřebujete, čtěte, kriticky přemýšlejte.

Málokdo ale chápe, že tímto žáky uvězňujeme v pasti jejich intelektu. Intelekt si své omezení obvykle neuvědomuje, pokud není vystaven účinku vyššího a hlubšího intelektu. I pouhé memorování klasiků se studenta vždy nějak dotkne, alespoň na podvědomé úrovni. A na druhé straně v prázdné hlavě obvykle velké objevy nevznikají, není na čem stavět.

Dřívější vynucené studium klasiků posouvalo hranice lidského ducha.

Klasický model vzdělávání se svými klady i zápory začal během 20.století odeznívat, v naší generaci jsme ještě zažili jeho slabé odlesky. Plody nové vzdělávací „kultury“, která už s klasiky nepočítá, se u nás pomalu začínají projevovat nyní…

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

35

 
9 Počet vláken diskuze
26 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Robert Čapek
Robert Čapek

Souhlasím, to je jistě pravda. Jenomže bych nezaměňoval dvě věci, které mohou být obě nazývané „primárním pramenem“: 1) nějakého starého, dnes „klasického“ autora a 2) opravdový primární pramen. Ten první pramen může být dnes už překonaný, příliš složitý, omylný, jednostranný, suchý a nepřístupný. Zato druhý druh primárního pramene by se měl používat při výuce stále, neboť je opravdu primární: ilustrace ze středověké kroniky, reálná hornina, mech, známka nebo pohlednice, zpěv ptáčka, starobylá mapa, gotická katedrála (návštěva, ne obrázkový box v učebnici) a dalších tisíc věcí .-třeba i autentický text Zlaté buly sicilské (ale NE to, co o ní napsal Palacký!)

Zdena
Zdena

No , to má pan Kraemer zcela pravdu . Já jsem ještě chodila na klasické gymnázium v 80 . letech minulého století a rozdíl , jak jsme byli vzděláváni , je proti dnešku obrovský . My jsme hodně memorovali , hodně četli klasiky – a museli jsme do knihovny , archivu , žádný internet nebyl a hodně jsme psali slohovky a kompozice – z latiny , češtiny , ruštiny , němčiny , angličtiny . Hodně se překládalo , ve starých učebnicích jazyků byly fůry oboustranných překladů – a dobrých a podrobných . Dnešní moderní učebnice angličtiny jsou na krásném papíře… Číst vice »

Petr Hub
Petr Hub

Ono popisované „klasické“ vzdělání bylo jen pro zlomeček populace, pro sociální elitu. Je to jako kritizovat po návštěvě Versailles, že dneska už není bydlení to, co bývalo za Ludvíka XIV. Dneska je vzdělání produkt pro masy a tak …pochopitelně… vypadá tak jak vypadá.

Václav
Václav

Rozesmálo mě spojení „živý pramen“, když se mluví o patnáctset let mrtvé civilizaci, o níž víme ze zdrojů, psaných dávno mrtvými jazyky. :D

Spekoun
Spekoun

primárním pramen = VLADOU SCHVALENY NAZOR.

ZKURVENY KOMOUSI ZASE CENZURA A POKUS O VYMEJVANI MOZKU DETEM ZCHOVANY ZA JAKOUSI POLITICKOU KOREKTNOST A BOJ ZA NEJAKE PRAVA.

JAKO VZDY!!!

HNUS!!!

SVOBODA NAZORU A SVOBODA ZNAMENA I TO ZE SI CLOVEK NAJDE PICOVINU A SVOBODA OSTATNICH JE V TOM ZE MU REKNOU JAKOU TO PICOVINU NASEL.

TO JE POKROK TO CO TU ALE NAVRHUJETE JE CENZURA VESKERYCH NAZORU KTERE SE VAM NELIBI !!!

TFUJ!! NACKOVE!

Marta
Marta

Studovala jsem v cizine, konkretne v USA. Pokud latina, rectina a klasikove nejsou vasim oborem, tyto predmety vas tam ucit nebudou, stejne tak jako v Cesku. Presto je tam naprosto bezne, ze studenti pisou literarni rozbory v podobe eseji a to nekolikrat za semestr. Provadi analyzu textu, vyjadruji svuj nazor, uvahy a postoje. Rika se tam tomu „critical thinking“ cili kriticke mysleni. A zadne prekladani z latiny, rectiny atd. k tomu nepotrebuji. Potrebuji jen (a maji) profesory co je nasmeruji na spravne, kvalitni zdroje (vcetne internetovych, napr. wikipedia je z pochopitelnych duvodu zakazana), nauci je kritickemu mysleni a jak spravne… Číst vice »

pavel
pavel

S panem Kraemerem souhlasím. A pokud je pravdou to, že je dnes žákům vštěpováno, s žádnou pravdou nesouhlasit a vytvořit si vlastní názor, tak to se jen musím pousmát. To jako mají děti polemizovat i s tím, že dvě a dvě jsou čtyři, že Německo rozpoutalo obě světové války apod.? Každý nejdřív musí vstřebat určité množství znalostí a teprve na jejich podkladě může začít polemizovat. A to ještě při velmi dobré znalosti daného tématu. Dnes je to pomalu móda- nesouhlasit s ničím, s nikým, žvanit do všeho a nevědět o tom nic. Ale sebevědomí až na půdu. Abych mohl o… Číst vice »

Lada
Lada

Záleží i na přístupu samotných dětí a co koho baví. Třeba já si na základce z vlastní vůle půjčila v knihovně Ilias a Odysseu a celé to přečetla. Ne proto, že by to bylo v povinné četbě nebo že bychom na to téma měli referát, ale protože mě to zajímalo. Ale už v té době takovýto přístup žáků k učivu nebyl obvyklý. Těch pár knihomolů jako jsem já byly jen výjimky, děcka radši dělala „zábavnější“ věci než bylo čtení knížek. V dnešní době se pouze změnil pohled na to, co jsou to ty „zábavnější věci“ – dříve třeba lítání venku,… Číst vice »

Oldřich Hein
Oldřich Hein

Dobrý den, autor má pravdu. Před 20 léty jsem připravil pomůcku pro základní školy s názvem „Tři koše učení o správné cestě“, kde v 1.knize bylo učení o mravnosti a kázni, ve 2.knize bylo učení o právu a právním systému a ve 3.knize bylo učení o víře a náboženství. Kniha byla recenzována dvěma vysokoškolskými pedagogy s kladným posudkem, načež učitelky základních škol prohlásily, že „mravnost je odtržená od reality a uvedeným citátům (převážně antických filosofů) by se žáci smáli“. Nakladatel mi pak řekl, že nemohu od učitelek základních škol čekat, že nad takovou pomůckou budou přemýšlet, na to prostě nejsou… Číst vice »