Ve svobodné škole to funguje úplně jinak, než byste v dobré vzdělávací instituci čekali, zvláště pokud jste konzervativní rodič. I sedmileté dítě tam má ve školní samosprávě hlas stejné váhy, jakou má hlas dospělého. A děti se tam nemusejí učit, dokud samy nechtějí. Kupodivu to funguje. Již více generací absolventů svobodných škol si v životě profesně i sociálně vedlo ne hůře než lidé, kteří prošli běžným školstvím. A nejvýraznější rys, který je odlišuje od lidí vzdělávaných a vychovávaných konvenčně, je podle mnohých pozorovatelů tento: sebedůvěra.
Předobrazem a ikonou svobodných škol je slavná britská internátní škola Summerhill, kterou její charismatický ředitel A.S.Neill založil již ve 20.letech minulého století. Jeho příkladu se pak v šedesátých letech chopila škola v Sudbury Valley v USA. Po jejím vzoru vznikly další svobodné školy, a to zejména – ale nejen – v anglosaském světě. Nyní existuje asi padesát škol, které se přímo názvem hlásí ke škole Sudbury, a další desítky, které se jmenují jinak, ale buď zcela, nebo částečně převzaly její model. K tomuto proudu, který se vyznačuje zvláštním druhem vzdělávacího a výchovného minimalismu, se hlásí i dvě školy v České republice a několik dalších přejalo některé vzdělávací a výchovné prvky. Neboli co nejvíc svobody ve vzdělávání.
Svobodná škola – škola ve jménu demokracie
Svobodné školy založili lidé, kteří věří na demokracii už od dětského věku. V anglosaské kultuře je praxe společného rozhodování neboli demokracie uctívanou a žitou hodnotou. Škola Sudbury Valley byla v mysli svých zakladatelů pokusem o obnovu a oživení demokratických principů, které podle nich v USA v době vzniku školy – šedesátá léta minulého století – skomíraly. I v britském Summerhillu byl od začátku demokratický prvek klíčový. Ojedinělé na svobodných školách je to, že se týká všech bez rozdílu. O všech záležitostech školy rozhodují společně všichni včetně sedmiletých.
Demokracie ve škole jako řízená svoboda
Svobodné školy vyznávají svobodu pro každého rozhodovat o sobě rovnoprávně s ostatními, ovšem je to svoboda orámovaná pravidly. Svoboda jednotlivce nesmí kolidovat se zájmy ostatních členů. O pravidlech se rozhoduje kolektivně na shromážděních a na pořádek a spravedlnost dohlíží soudní komise. Dospělí mají v koncepci svobodné školy vůči dětem exkluzivní postavení v tom smyslu, že mají povinnost děti ochránit před nebezpečím tam, kde si ho děti nejsou vědomy, a věnovat jim přízeň a své know how.
Školy, ve kterých se nemusíte učit
Pokud jste si již jakž takž zvykli na představu, že názor sedmiletého dítěte je ve svobodné škole při rozhodování o záležitostech školy stejně platný jako názor jeho učitele, připravte se na další šok. Ve svobodné škole se také dítě nemusí učit, dokud nechce. Zakladatel Summerhillu Neill popisuje mnoho případů dětí, které byly tak znechuceny výukou ve školách, odkud přicházely, že jim trvalo rok i déle, než vůbec projevily chuť se něco začít učit, a místo toho si „jen“ hrály. Pedagogové svobodných škol si ale nemyslí, že hraní je ztracený čas. Hraní přisuzují velkou vzdělávací funkci.
Děti se nemusejí učit, ale výuka ve svobodných školách přesto probíhá. Jak je organizovaná? Požadavek na vzdělání často vychází zespoda, od jeho „konzumentů“, tedy dětí. Zní to podivně, ale jen do té doby, než si uvědomíme, že takto si studenti opatřovali vzdělávání na prvních středověkých univerzitách.
Společenství žáků, které si objedná výuku
Universitas neznamená nic jiného než společenství žáků, kteří se dávali dohromady proto, aby mohli pozvat nějakého učitele a získat od něj vyučování, o které stáli. Iniciativa tedy také vycházela zdola. Stejně tak, když se dítě ve svobodné škole rozhodne, že by se rádo učilo němčinu, snaží se tuto svou poptávku nějak realizovat. Dá dohromady skupinku dětí se stejným zájmem, domluví se s učitelem, vyvěsí nový předmět na nástěnku. V Summerhillu byly některé předměty vypisovány školou, ale žádný z nich nebyl povinný. Některé děti se naučily číst až ve dvanácti letech a ve studiu pak předehnaly ty, které začaly v šesti.
Jak to může fungovat v současném právním rámci?
Jak může škola, která nenutí děti k učení, fungovat v právním rámci stanovujícím základní vzdělání jako povinné? Řekněme, že takové školy nevznikly náhodou v anglosaském světě, kde je velký důraz na individuální svobodu. Pnutí mezi obecnými, ústavně zaručenými právy a zákony a vyhláškami nižší úrovně ale existuje i tam. Zastánci státně a centralizovaně organizovaného školství mohou mít pocit, že v případě svobodných škol nemají vše pod kontrolou.
Právo na existenci
Svobodné školy prokázaly ale své právo na existenci v tom smyslu, že první jejich absolventi jsou již staří či dokonce mrtví, to znamená, že několik generací má za sebou celý produktivní život a ten nebyl horší než u absolventů běžných škol, ba možná v lecčems nesnadno měřitelném i lepší. A toto nesnadně měřitelné „něco“ inspirovalo a inspiruje další školy, byť nepraktikují „svobodné“ principy v čisté podobě a jsou konformnější vůči předpisům platným v dané zemi.
V České republice je možné se vzdělávat individuálně a bez nutnosti navštěvovat školské zařízení, pokud se žák podrobuje periodickému přezkušování. V rámci úpravy pro domácí vzdělávání tedy mohou fungovat i komunitní školy – které oficiálně status školy nemají – z nichž některé vyznávají filozofii svobodných škol.
(Portrét školy Summerhill viděné zevnitř, očima jejího charismatického zakladatele, připravujeme. A.S. Neill napsal o Summerhillu stejnojnennou knihu, která se stala bestsellerem.)
Summerhill opravdu existuje. Podívejte se na tento film, v českém znění.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Už když jsem před lety viděla film o Summerhill, tak se mi tato myšlenka velice líbila a je super, že takových škol je více. Musím si sehnat ještě tu knihu.
Kniha není v knihkupectvích, je k sehnání u nás na inoedushop.cz , nebo na akcích Institutu pro podporu inovativního vzdělávání. Existuje i téměř neznámá druhá, menší ale velmi informativní fialová kniha, která zelenou dobře doplňuje.
To musí být legrace když tyto free děti nastoupí do práce…to jim zadáte úkol a on prostě zrovna nechce ..až tak za rok až si pohraje, rozkouká:-)
Myslím, že v tomto případě opět platí staré osvědčené „všeho moc škodí“.
V IT svete je svobody vice nez jsem kdy na nejake skole zazil.
Byl jsem několikrát v Indii, navštívil jsem spousty alternativních škol. A tam jsou velkou hnací silou zakládání svobodných alternativních škol právě lidé z IT
A proc se domnivate, ze takove dite / dospely bude vubec chtit pod nekym pracovat a plnit neci ukoly?
Většinou vždycky pod někým pracujete i když třeba nepřímo. Tedy i jako podnikatel budete muset pravděpodobně naslouchat potřebám a požadavkům zákazníků, protože brzy žádné mít nebudete. Pak budete těžko šéf. Pak je ještě možné být nezaměstnaný.
Nejdřív zkoukněte film a pak posuzujte!
přesně tak, pokud vám leží na srdci blaho našich dítek, koukněte na film (je kvalitní) a pak pochopíte, stejně jako já.
Je vidět, že jste to vůbec nepochopila… Nevadí
Myslím si že tyto děti budou v budoucnu dělat to co je samotné baví a nebudou potřebovat od někoho diktovat, co a jak mají dělat. Předpokládám, že si založí vlastní firmu, nebo budou třeba právníci apod.
Tak rovnou zrušme škloy. Proč tam vlastně vůbec chodit.
Máte pravdu, ubudlo by otrokov.. :-D.
divila byste se, ale máte docela pravdu. Efektivita a výsledky klasické školy jsou doslova smutné v porovnání s potenciálem dětí, kterým se dá svoboda (a zodpovědnost).
Někomu by to uškodilo, někomu pomohlo. Pevně věřím, že těm co by to pomohlo by bylo daleko více, protože učit se je naprosto přirozené pro všechny savce.
Každopádně to není o rušení škol, ale liberalizaci. Ať ČR dovolí provozovat takové školy, unschooling apod. Ať má každý možnost si vybrat.
O plnou oficializaci svobodných škol, mimo jiné i o zrušení povinné školní docházky se v ČR snaží hnutí Svobodauceni.cz
Já jsem nicméně přesvědčen, že není nutné čekat na rozhodnutí politiků, ale existující nesvobodné školy už teď posouvat směrem ke svobodě, tak rychle či pomalu, jak to daná komunita zvládne. Množství polosvobodných škol se rychle rozrůstá – viz (zatím dosti neúplná) mapa na http://www.inovativnivzdelavani.cz