Matematika s kamínky a šiškami, vyjmenovaná slova na listech ze stromů, malování barvami vymačkanými z rostlin. To je jen zlomek věcí, které se dají v rámci školy dělat venku. Zahrada i les jsou jedna velká učebna a děti učení venku víc baví. A pak je ještě nejméně šest dalších důvodů, proč by bylo fajn, kdyby se české školy aspoň občas přenesly do terénu. „Být venku je poměrně banální věc, která má ale zásadní význam a dopad na zdraví a rozvoj dítěte,“ říká Petr Daniš z iniciativy Učíme venku.
Jak vaše iniciativa vznikla?
Zjistili jsme z průzkumů, že polovina dětí stráví venku méně než hodinu denně. Deset procent se ven nedostane vůbec. Být venku je poměrně banální věc, která má ale zásadní význam a dopad na zdraví a rozvoj dítěte. Co se děje v jeho volném čase, ovlivňují rodiče. Proto jsme nejprve spustili web Jdeteven.cz určený především pro rodiny s dětmi. Pak nám ale došlo, že ty rodiče, kteří se svými dětmi ven nechodí, tímto způsobem neoslovíme. A jakmile se děti nedostanou ven se svými rodiči, je jejich poslední šancí škola. A tak jsme se rozhodli využít sítě více než osmi set spolupracujících škol a rozjeli Učíme se venku.
Na vašem webu jsou ke stažení zdarma různé přípravy na výuku matematiky, českého jazyka, rukodělných činností a dalších aktivit venku. Přibydou ještě některé další předměty?
Začali jsme se zabývat také družinou, která je zaměřena více na hraní než na učení. Budeme pokračovat a rozvíjet přípravy, rádi bychom vytvořili i větší publikace pro jednotlivé předměty, například Přírodopis venku. Jednotlivé okruhy ale nenazýváme matematikou nebo českým jazykem, záměrně jsme zvolili méně školské názvy – Příběhy, Čísla venku, Tělocvična, Dílna a zahrada, protože jsme zastánci mezioborového prolínání. A chceme být srozumitelní i pro rodiče, protože jsme zjistili, že více než polovina uživatelů našeho webu jsou právě oni.
Váš projekt má za krátkou dobu existence obrovské ohlasy. Z čeho máte největší radost?
Že byla naše iniciativa pro spoustu učitelů tou pomyslnou poslední kapkou. Sami cítili, že učit venku je správné, a díky našim inspiračním materiálům získali opravdu odvahu vyrazit ven. Že se kolem našeho webu vytváří prostředí, v němž se učitelé a rodiče spojují ve vzájemné důvěře a spolupráci. Vznikla komunita, která rozvíjí naše záměry, aniž bychom ji řídili. Jednotlivci zkoušejí naše aktivity, sdílejí nápady, fotografie, zkušenosti.
Zatím je vše na vašem webu zdarma, zůstane to tak?
Rádi bychom zůstali zdarma. Sice fungujeme z grantů, darů a dobrovolnické práce, ale věříme, že peníze přijdou. Máme teď v rámci grantu Rok jinak marketingového specialistu, s jehož pomocí se nám snad fakt, že děti patří ven, podaří dostat do obecného povědomí.
Učitelé jistě mohou v tom, aby šli učit ven, vidět mnoho překážek. Pár vám jich teď předložím, co byste učitelům řekl? Takže zaprvé: Za 45 minut se nedá stihnout přesun a kvalitní výuka venku.
Pokud můžete, zvolte první nebo poslední hodinu, aby odpadla jedna cesta do šatny. Domluvte se s kolegy, přehoďte si hodiny, spojte si dvouhodinovku. Překvapily mě zkušenosti učitelů, kteří učí venku, a tvrdí, že i 20 minut venku může být kvalitnějších než 45 minut ve třídě. Děti se rozpohybují, zaktivizují.
Děti jsou venku rozjívené a nesoustředí se.
To se může poprvé stát, pokud děti nejsou zvyklé chodit ven. Stačí ale vydržet, ony se vyřádí, a druhou, třetí hodinu už budou nadšeně vstřebávat nové věci.
Mám ve třídě potížisty, hyperaktivní děti, s těmi nikam nemůžu.
Zkušenosti zapojených učitelů dokazují, že děti, které ve třídě mívají při výuce problémy, se do ní naopak venku lépe zapojí. Některé osobnosti totiž potřebují pohyb a být venku, aby se jejich mozek mohl učit. Nejsou hloupí, jen potřebují jiné podmínky.
Nemáme zahradu ani venkovní učebnu.
Vyražte do parku, na kraj města, na okraj průmyslové zóny. Kamkoliv, kde je příroda. Zkuste to.
Co když se dětem něco stane? Zlomí si nohu, vypíchnou oko, pořežou prsty?
Když se jde ven, chce to v první řadě důvěru mezi dospělým a dětmi, a potom dodržování předem stanovených pravidel. Máme přes tisíc členů, přes osm set spolupracujících škol, mnoho pedagogů už reálně venku učí a žádné strašlivé úrazy se nedějí.
Nebudu zkoušet každou novinku, která se objeví, budu se držet osvědčeného systému.
Věděli jste, že Eduard Štorch, zapálený pedagog a mimo to i autor Lovce mamutů, vedl v meziválečném období v Praze venkovní školu, tzv. Dětskou farmu? Učit se venku není novinka, ale přirozená věc.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Hmmm, tak tady u nás by se děti mohly učit ve vinici, ta je kousek od školy. :-)))
Další věc, která ze vzdělávací instituce dělá instituci výchovnou, jenom proto, že rodiče jsou líní a myslí si, že jednou za čas „vykopnout“ děti od počítače ven do přírody by bylo proti nějakým jejich právům a že by je to mohlo doživotně poškodit.
2.odstavec Vašeho příspěvku byl zcela nevěcný, napadáte nás, a navíc paušálně, a byl tudíž redakcí smazán.
Opět jste hrubě porušil pravidla diskuze a stupňujete urážky, tudíž Váš komentář byl redakcí smazán.
Ano. Tím, že jsem požadoval, abyste nepoužívaly cenzuru místo argumentů, jsem ohromně porušil pravidla. To vypovídá mnohé. Bohužel ale spíš o vás.
Například je pěkné sledovat, že jste naprosto v tichosti zcenzurovaly poznámku vysvětlující, že druhý odstavec byl naopak věcným pokračováním toho prvního. Copak na ní asi bylo tak moc závadného?…
Pozn. redakce: Váš původní komentář zahrnoval závadný obsah, který zde neuvádíte. Nepodvádějte.
Mimochodem, vaše tvrzení, že můj výrok: „tleskáte výukovým modelům, které rozvracejí dnešní školství“, je „paušálním napadáním“, je tristní důkaz toho, že se opět neobtěžujete číst.
Takže prosím, když už místo argumentů cenzurujete (což je samo o sobě hodně zlé), alespoň se obtěžujte číst. Nelze vést sloušnou a věcnou debatu s lidmi, kteří se debaty vlastně ani neúčastní.
Pozn. redakce: Váš původní komentář zahrnoval obsah, který zde neuvádíte. Vaše odpověď na smazání tohoto urážlivého obsahu byla hrubou osobní invektivou. Nepodvádějte.
Jak jsem už řekl paní Fialové:
V klidu a věcně s vámi proberu cokoliv. Ale nehodlám akceptovat vaše lži, osobní urážky, křivá obvinění, výhrůžky, a dokonce ani odkazy na pravidla, která se ani vy samy neobtěžujete dodržovat.
Poznámka, že kvůli kritizované části nemusíte mazat nezávadnou část, na kterou můžete normálně reagovat argumentem, není žádný podvod. Toto vaše tvrzení je jedním z mnoha příkladů vašich doložených lží a křivých obvinění.
A pokud se nechcete obtěžovat moje příspěvky pořádně číst, tak se laskavě neobtěžujte ani na ně jakkoliv reagovat. Už mám plný zuby toho, jak zrovna vás dvě musím prakticky neustále korigovat, abyste správně chápaly text, který kritizujete, aniž byste si ho přečetly. !!! A zrovna vy dvě mě chcete poučovat o věcné diskuzi… Vážně vtip.
pozn. redakce: Přestaňte se chovat necivilizovaným způsobem a urážet. Nebudeme to tolerovat. Pokud máte tyto, byť ničím nepodložené pocity, a nelíbí se Vám naše práce a naše jednání (které vůbec neodpovídá Vašim nařčením), to nejlepší, co můžete udělat, je opustit tento prostor. Tady jste hostem a řadovým účastníkem debaty. Poslední varování.
Chcete-li skutečně civilizovanou diskuzi, začněte na své straně tím, že budete konečně respektovat, že i pouzí hosté zde mají určitá práva, která nesmíte pošlapávat jen proto, že tu vystupujete z pozice síly. Jedním z těchto práv je, že se vámi stanovená pravidla diskuze budou vztahovat na všechny bez rozdílu. Tedy nejen na řadové účastníky debat, ale i na vás a vaše kamarády.
Vaše výkřiky o tom, že já jsem pouze hostem, doplněné patřičnou výhrůžkou (další z mnoha!), kterou jistě opět vzápětí popřete, ani nepatří do civilizované diskuze, ani nejsou hodny dospělých emočně zralých osob.
Od teď dál si vezmu příklad z vašeho jednání:
Zcela proto odmítám všechna vaše nařčení jako nepodložená a trvám na tom, abyste se chovaly věcně a civilizovaně. A vaše „poslední varování“ beru pouze jako nijak nevyslouženou agresi za kterou požaduji okamžitou omluvu.
Nikdo se tu nechová jako Vy, takže se nestavte do role tribuna lidu. Tyto příspěvky tu nechám, jsou Vám dobrou vizitkou. Každé další komentáře u článků, které se budou navážet do autorů, respondentů, redakce, půjdou do spamu. Prostudujete si příspěvky jiných a pochopíte, o co jde.
Ctěte prosím pravidla věcné diskuze, paní Polanská. Zaprvé si přečtěte na co reagujete, váš komentář je opět úplně mimo mísu. A mě už opravdu nebaví vám to pomilionté opakovat. Zadruhé vaše výroky jsou pouhou osobní agresí vůči mé osobě a pokud to cítíte jinak, tak si to nechte pro sebe. Vaše nepodložené útoky a výhrůžky mě opravdu ale opravdu ani trochu nezajímají.
Paní Polanská, bohužel musím konstatovat, že vy i paní Fialová jste vůči mě čím dál více agresivní, nešetříte osobními útoky, křivými obviněními, výhrůžkami. Mohu se jen domnívat, že vaše „spravedlivá zlost“ pramení z nedostatečného čtení mých komentářů. Každopádně vaše osobní útoky a urážky považuji za pouhou snahu mě odtud vyštvat a ponížit, protože jako diskutér zde projevuji nekonformní názory a narušuji tak vaši „baštu souznění“, kterou jste si tu vytvořily. Musím tedy trvat na tom, abyste mě už dále nepronásledovaly a nechaly mě konečně na pokoji. Obě dvě a okamžitě.
Bašta souznění tu není, natož abychom ji tu vytvářeli. Mnoho lidí zde polemizuje, ale dělá to v hranicích slušnosti. Trochu ujet to může někdy každému, nikdo není dokonalý, ale vaše příspěvky jsou v příliš mnoha případech za touto hranicí a hraničí se spamem nebo se za spam již dají považovat. Vaše reakce ostatně leccos předvádějí velmi názorně, ve výběru slov, intenzitě i manipulativnosti. Více již na vás taky nebudu reagovat, věnovali jsme Vám hodně času, ve snaze Vám věci vysvětlit. Už to, kolik příspěvků sem sázíte jeden za druhým, o něčem svědčí. Přinejmenším o nedostatku jiné zábavy.
Vy si snad nedokážete odpusit ani jediný zatracený komentář, kde byste mě neurážela a nedehonestovala, co? A mimochodem, najděte si konečně význam slova spam ve slovníku.
Sbohem. Doufám, že nikdy nenarazím na někoho vám podobného nebo nedejbože na vás osobně. Lidé jako vy dělají z tohoto světa hrozné místo.
Tak a teď se podívejte na svůj poslední komentář z pohledu třetí osoby a řekněte si sama v duchu, zda byste dovolila, aby s vámi takto někdo mluvil.
Pokud si myslíte, že je vaše jednání v pořádku, pak byste neměla nic namítat, když někdo jiný bude takto jednat s vámi.
Obsahově mě článek velmi zaujal a zcela souzním. Jen trochu zamrzí, obzvlášť u textu se vzdělávací tématikou, gramatická chyba přímo v nadpisu… korektury před zveřejněním by neškodily.
Děkuju za upozornění, moje chyba. Omlouvám se Vašim očím:)
Dnes jsem při pročítání příspěvků našla i tohleto téma. Nevím, jak to mají na základkách, ale vím, že i u nás se snaží učitelky využívat přírody k výuce. Já jsem v příznivém počasí vyhledávala přírodní prostředí pro poznávání a seznamování dětí s krásou přírody. Je to velká nabídka pomůcek, které nemusí člověk složitě vytvářet a podle ročních období jich může využívat po celý rok. Děti tohleto měly moc rády, protože využívaly větší prostor, mohly hledat, zkoumat, tvořit a také později si ověřovat, zda věci, které objevovaly, zkoumaly, zase poznají. Jarní období jsem měla moc ráda. Nabízelo dětem tolik možností v rostlinné a živočišné říši. Že už bude jaro děti věděly, když objevily na hnízdě čápy, kteří se k nám každým rokem vracejí. Bavilo je vracet se k hnízdu a pozorovat, co se na hnízdě děje. Velký zážitek byl, když čáp proletěl nízko nad jejich hlavami. Měli jsme svá místa, kam jsme se vždycky rádi vraceli a něco nového objevovali. Mluvím teď v čase minulém, protože jsem už svou ped. práci ukončila, ale vzpomínky na zajímavou práci s dětmi stále zůstavají.
A ještě jeden vzkaz pro pana Václava. Vypněte počítač, zajděte si do krásné přírody a pokud můžete, vemte sebou partu mladých lidí a ukažte jim co je dovednost umět se chovat k přírodě, chránit ji a umět si ji vážit. To je taky jedna z kompetencí environmentální výchovy a to už v předškolním věku. Krásné jaro.