Učitelská vrba: Inkluze mi nahání hrůzu a vyčerpává mě

Četla jsem váš článek o pravítkách v matematice… Je to přesně tak. Ještě nebylo zmíněno, že pobíhám mezi dětmi se šroubovákem a spravuji kružítka. Kolegyně zavedla – a já pokračuji v jejích stopách – erární sáček s potřebami na rýsování. Máme v něm dvě pravítka, kvalitní a funkční kružítko, dvě pentilky s tuhami, náhradní tuhy do kružítka, úhloměr a gumu. Po každé hodině musíme hlídat, jestli nám někdo něco neodnesl, ale pořád je to lepší než řešit, že jsou ve třídě děti, které nemají s čím pracovat.

Ale proč píšu. Jsem letos plná… inkluze. Téma, které mám potřebu pořád sdílet. Nahání mi hrůzu a vyčerpává mne. Mám za sebou hromadu školení, většinou naprosto k ničemu. Odborníci na dané téma, kteří se ničemu jinému nevěnují, odborníci na jednotlivé druhy děti, kteří vidí jen zájmy těchto dětí… A mezi nimi já.

Vystudovala jsem matematiku, mám pěkné vztahy s dětmi i s rodiči. Přesto se cítím jako naprosto bezvýznamný článek v kupě něčeho, co se bojím identifikovat. Ve své hodině, kde bych měla učit dejme tomu Pythagorovu větu, řeším problémy s psychiatrickým pacientem, který je agresivní a vůbec nerespektuje svého asistenta. Já jsem jediný člověk ve škole, na kterého reaguje. Bohužel když tam nejsem, hromadí se slovní agrese vůči slabším článkům kolektivu, takže místo matematiky řeším, jak se ve třídě chovat.

Dále mám žáky na hranici i pod hranicí vzdělavatelnosti, takže s těmi musím pracovat… Individuálně? Mám 25 dětí ve třídě. Snažím se ze všech sil, aby tyto děti zažily úspěch, byť je postaven na chabých základech. Je mi jich líto, umím si představit, jak jim je. Dále bych mohla řešit další a další skupinky, či jednotlivce….

Místo, abych učila Pythagorovu větu, musím řešit problémy s psychiatrickým pacientem, který je agresivní a vůbec nerespektuje svého asistenta.

Dnes jsem absolvovala – tento týden již třetí – školení spojené s inkluzí. Dvě z toho byla do šesti večer. Kdy se mám potom připravovat na hodiny? Do toho nemalé hromady papírů spojené s inkluzí, které mě za ty dva měsíce od začátku školního roku dostaly téměř do stavu vyhoření.

Přece nikdo nevyčleňoval zdravotně postižené (jsme malá škola a bezbariérový přístup máme, měli jsme i vozíčkáře, který to však měl v hlavě v pořádku, dále taky holku s amputovanou nohou), dyslektiky, a další žáky s SPU, ale pokud bylo vyhodnoceno, že klasickou školu zvládnou. Ale teď? Dali jsme rodičům do rukou zbraň, která není postavena na zdravém rozumu, ale na podpoře pohodlnosti rodičů. Dítě, dle mého, není na prvním místě. Nebylo by dítěti s autismem líp v malopočetné třídě, kde nedochází k tolika konfliktům a je mu vše přizpůsobeno?

Je to už poněkolikáté, co někam píšu. Už nemůžu. Viděla jsem spoustu detektivek a nebude ze mne detektiv. Stejně tak po jednom školení o nadaných dětech ze mne nebude odborník na tyto děti. Každý mi doporučuje hromadu knih, hromadu odkazů na internetu… Já chci ale dělat to, co umím já. A na to potřebuji taky čas.

A do toho, možná překvapivě… Mám dvě děti a potřebuji i čas pro sebe – jak nám bylo doporučeno na školení o tom, jak předejít syndromu vyhoření.

Prostě není v mých silách být odborník na vše….

Vrbě se svěřila: Ludmila Ševčíková, učitelka matematiky, třídní VII.A a výchovná poradkyně na ZŠ Ostrava – Michálkovice

Milí učitelé a učitelky,

zavádíme rubriku Učitelská vrba, protože nás zajímá, co vás trápí, těší, o čem přemýšlíte. Napíšete nám?

Pište vrbě na adresu lucie.fialova@eduin.cz.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

22

 
8 Počet vláken diskuze
14 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Věra
Věra

Myslím, že tento článek mluví z duše většině učitelů. Nezazněla tam ještě jedna věc. Nemohu se zbavit pocitu, že díky mým neznalostem některé inkludované děti vlastně poškozuji.

Klára
Klára

Po Vašem článku měním názor na inkluzi. Pokud předpokládáme, že budeme pedagogy zatěžovat výcucy z problematiky pedagogiky speciální – pak je otázkou, proč tedy máme speciální pedagogy? K jednotlivým žákům tito speciální pedagogové za asistentský plat nemohou a ze speciálních kolektivů, kde by je mohli vzdělávat po svém jsme je přesunuli do běžných škol. Jak tito žáci mohou dostat, co potřebují (bráno teď i z pohledu dítěte), když učitel tu není a nemůže být primárně pro ně a asistenti bývají jen málo připraveni a vyzbrojeni? A v neposlední řadě nutno zmínit pohled zbytku třídy, hlavně v případech, kde je problémem… Číst vice »

Jiri
Jiri

Mam to uplne stejne. Diky za clanek.

Josef Šoltes
Josef Šoltes

Zajímalo by mne, kde v tomto všem stojí ti na druhé části spektra, ti nadaní žáci, kteří mají na to zvládnout kromě Pythagorovy věty i něco navíc. Ti asi nic, že? Na ty zřejmě čas není vůbec a přitom to jsou zrovna tihle, kteří podobné inkluze a všechno budou v budoucnu platit.

Eva
Eva

Soucitim s Vámi, vim o čem píšete. Je to hnus velebnosti, jak pro ty nebohé děti, tak pro pedagogy.🤔

Petra
Petra

Zelení pořád tvrdí, ze inkluze bude vyhodnocována individuálně. To znamená, ze některé méně postižené dítě, bude chodit do normální školy, (zajisté v tom individuálním posuzování bude hrát velkou roli sociální pozice rodičů, co si budeme namlouvat), a to vice postiženédpostižené dítě pujde do ustavu? Nebo se udělají skoly s odlisnym stupnem postižení? Třeba jako zakladni skola pro postizene prvního stupne, druheho stupně, Třetího stupně atd, aby tedy ty opravdu hodně nemocné děti nebyly sociálně poškozovány? Mají stejná práva jako ostatní, přeci. Takže by mě zajímalo, kdo a jakým způsobem bude hodnotit zralost žáka s postižením a hlavně, co bude s… Číst vice »

učitel
učitel

Ahoj vám všem. Popíšu krátce situaci u nás, netuším, jestli je to všude tak, nebo jsme se pomátli jen my. Červen 2016 – asi 3 asistenti pro 3 případy zdravotního postižení (2 děti máme dosud) Listopad 2017 – po 15 měsících inkluze: · 1 spec. ped. · 1/2 psychložka · 1 učitelka Mgr. pro 1 agresivního žáka s PO5 (nedávno ji žák napadl sádrou, tak chodí na kurz sebeobrany, všichni budeme kvůli bezpečnosti znovu školeni, asi dáme kamery) · 5 školních asistentů z projektu EU · 9 asistentů pedagoga Nárůst 13,5 lidí na totožné složení žáků? Stabilně jsme měli 36… Číst vice »

Eva
Eva

Mluvíte z duše mnoha učitelům. Já jsem si odbyla takový případ před čtyřmi roky a jsem ráda, že jsem to ve zdraví přežila. A to už jsem od roku 1980 začala pracovat jako logopedická asistentka, doplňovala jsem si přednáškami vzdělání v oblasti speciální pedagogiky. V roce 2002 ukončila půlroční kurz v Praze s tématem péče o děti s postižením. Děvčata zažívají takový případ teď už rok. Dítě se neumí přízpůsobit,. Je velmi náladové, pokyny a domluvy učitelky neumí respektovat. Takže ne že se dítě učí od ostatních, ale ostatní napodobují jeho. Takže napětí v této třídě je znát. Až na… Číst vice »