ilustrační foto

Šel na obráběče kovů, ale u toho nezůstalo. Příběh učně se smyslem pro poezii. Stane se učitelem?

Aleš šel na učňák bez maturity a potkal tam paní učitelku, která v něm uviděla jeho kvality. Časem jí začal ukazovat své básně. Dodělal si maturitu a chce ve studiu pokračovat. „Chtěl bych být učitelem. Rád lidem předávám, co umím. Představa, že jsem někoho něco naučil, mě těší. Protože den, kdy se člověk něco naučí, už není promarněným dnem,“ říká. Příběh z Třince.

Na základní škole jsem měl trojky a od maturitních oborů nás odrazovali, a tak jsem šel na obráběče kovů, na učňáku tady ve Třineckých železárnách. Český jazyk a literaturu jsem ale měl rád už tehdy a už tehdy jsem psal básničky, jen jsem je nikomu neukazoval. Taky jsem dělal školní časopis.

Učňák byl šok. Jednali tam s námi s despektem a neměli vůbec ambice nás něco naučit. V angličtině jsme dělali jen názvy barev, v matice trojčlenku. Chtěl jsem odejít, ale máma mi říkala, ať to dodělám a pak se teprve rozhoduju, hlavně ať jsem vyučený.

Ostatní kluci řešili jiné problémy než já, takže jsme se kdovíjak nekamarádili. Až ve třeťáku, když nás sloučili se třídou instalatérů, jsem potkal Víťu. On je hudebník s absolutním sluchem a já hraju na basovou kytaru, to nás sblížilo. Taky se podceňuje.

Pak jsem přestoupil na maturitní obor strojní mechanik, ten jsem dodělal, a letos jsem se hlásil na Ostravskou univerzitu, obor český jazyk a literatura. Nevzali mě, tak jsem šel na sociální management na Slezskou do Opavy a chci to zkusit znovu příští rok. Chtěl bych být učitelem. Proč? Rád lidem předávám, co umím. Představa, že jsem někoho něco naučil, mě těší. Protože den, kdy se člověk něco naučí, už není promarněným dnem.

Kromě studia chodím na brigádu, dělám sekuriťáka na hokejových zápasech.

Hodně básní jsem napsal pro svou holku Petru nebo o ní. Už spolu nejsme. Ta bolest z toho, ta je v těch básních taky.

Teď nějak nic nepíšu, rozhlížím se kolem a čekám, až zase přijde inspirace.

A moc rád vzpomínám na paní učitelku Dittrichovou. Jsem strašně rád, že jsem ji poznal.

Alešův příběh očima jeho paní učitelky Veroniky Dittrichové najdete v tomto článku.

Doporučujeme taky velmi populární článek  Jak se z bystrých kluků stávají skladníci nebo spíš nezaměstnaní. Najdete ho zde.

 

Aleš

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

2

 
2 Počet vláken diskuze
0 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Lea
Lea

Držím palce,Aleši.Učitele potřebujeme

Eva
Eva

Aleši, znám jednoho člověka, který to měl podobné jako vy. Vyšel základní školu a šel se vyučit. Rodiče mu vybrali člověka, který řemeslu výborně rozuměl a ledacos ho naučil. Potom musel na dva roky na vojnu. Když se vrátil řekl si, že to ještě zkusí. Přihlásil se na strojárnu. Udělala ji. Pak si našel práci. Život ho ale zavál jiným směrem, ale to co uměl mu pomáhalo a pomáhá pořád. Cestu najdete a Vaše máma ví, že má syna, kterému v životě o něco jde. Žádná věc se v životě neztratí a kdo ví, možná jednou budete dobrým kantorem. Přeju… Číst vice »