Jaké to bylo chodit do školy v roce 1860? Paní učitelka Andrea Tláskalová ze Zbirohu si to vyzkoušela v norském městě Lillehammer, kde je slavný skanzen. Jeden z účastníků prohlídky musel dokonce klečet v koutě. Tady je její vyprávění.
Mám to štěstí, že moje tři dospělé dcery – z nichž dvě studují učitelství – se mnou pořád ještě chtějí trávit dovolenou! Manžel nemá rád autobusy, tak raději hlídá na hájovně zvířata a my máme dámskou jízdu. Loni jsme byly ve Švédsku a byly jsme nadšené. Proto jsme se letos opět rozhodly pro sever a jely do Norska.
Kromě spousty dalších zajímavých věcí jsme tam zažili názornou prohlídku školy z roku 1860. Tak názornou, že jeden z účastníků se stal neposlušným chlapcem a musel klečet v koutě. Ale o tom později.
Ve škole s úžasnou travnatou střechou byla jedna třída a vedle pokojík učitele. V pokoji jen poměrně krátká postel. Většina lidí spí stejně na boku s pokrčenýma nohama, a tak krátká postel stačí.
Paní učitelka, což byla suverénní mladá průvodkyně, naší skupině řekla jen to, ať jdeme ke škole a počkáme před ní. Neřekla nám nic o tom, jak bude prohlídka vypadat. Moment překvapení pak zabral. Před školou nás rozdělila na dvě skupiny asi po dvaceti lidech, rázně srovnala do řady zvlášť kluky a zvlášť holky, zkontrolovala, zda máme čisté ruce, protože jsme do školy přišli od práce v chlévě.
Po krátké rozcvičce jsme směli vstoupit do školy a sednout si do lavic: kluci vlevo, holky vpravo. Paní učitelka vyčinila těm, kteří neměli pořádně vypracované domácí úkoly a jeden chlapec, který vyrušoval, šel klečet do kouta.
Pak jsme se v hodině učili výslovnost zvláštních norských písmen a po náboženství a přezkoušení z desatera jsme si v závěru zazpívali. My Češi jsme zpívali Okoř, skupina návštěvníků z Francie dokonce hymnu Marseillaisu. Bylo to skvělé!!! Průvodkyně nám o škole v roce 1860 neřekla nic, ale prožitkem víme všechno.
Andrea Tláskalová vystudovala nejdříve střední a vysokou zemědělskou školu. Poté se rozhodla pro profesní dráhu učitelky. Už šestnáct let učí na 1.stupni základní školy ve Zbirohu. Loni získala druhé místo v nultém ročníku ocenění Global Teacher Prize v České republice.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Ano, zažily jste si něco co bylo dříve a vyvolává to pocit zajímavosti a něčeho jiného. Braly jste to jako zábavu a zpestření vašeho výletu. Teď jde o to, zda by vám vyhovovalo tohleto každý den a pořád dokola. Doba pokročila a naše děti nikdo nekontroluje jestli mají umyté ruce, byla by to diskriminace, nebo zásah do jejich soukromí. Nedej bože, kdyby je paní učitelka rozdělovala do skupin jak jí to vyhovuje. Proč se nám zdá, že to co bylo je zajímavé a nevzbuzuje odpor, protože víme, že se z této situace zakrátko vrátíme do své svobodné reality. Takže umíme si vážit toho co teď máme, nebo budeme neustále bojovat s naší nespokojeností. Mnohým rodičům by možná prospěla tahle vaše výletní zkušenost. Učíme se respektu a vzájemnému porozumění, abychom to mohli učit naše děti. Je to úkol nejen pro učitele, ale především i rodiče.