Čtenářské kompetence jsou zásadní pro úspěch jednotlivců i jednotlivých zemí, tvrdí autoři studie, která vznikla na půdě Central Connecticut State University v USA. Vědci v ní zkoumali trendy v gramotnosti a čtenářském chování v 61 zemích Asie, Ameriky, Afriky a Evropy. Potvrdilo se, že skandinávské státy dlouhodobě patří mezi světovou špičku. Tabulce vévodí Finsko. Překvapivě se příliš nedařilo státům západní polokoule, jako jsou USA, Kanada a země Latinské Ameriky. Čím to?
John W. Miller, profesor a hlavní autor studie, se na gramotnost ve své práci soustředí už čtyři desetiletí. Je také autorem studie „Nejgramotnější města Ameriky“. Britskému deníku The Independent řekl: „Zkoumali jsme nejrůznější faktory, které podle nás dohromady dávají obraz čtenářské a kulturní úrovně národa. Když se podíváme na umístění jednotlivých států, myslím, že můžeme bez přehánění říct, že právě čtenářské kompetence jsou zásadní pro úspěch jednotlivců i jednotlivých zemí. Žijeme v době, kdy je ekonomika vázána na znalosti a takzvané měkké dovednosti. Ani do budoucna tomu pravděpodobně nebude jinak.“
Česká republika se umístila na 23. místě, o jednu pozici za Jižní Koreou, před Irskem a Itálií.
Důležitost čtenářských kompetencí vyplývá i z materiálů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), které čtenářskou gramotnost definují jako „schopnost porozumět psanému textu, přemýšlet o něm a používat jej k dosahování určitých cílů, k rozvoji vlastních schopností a vědomostí a k aktivnímu začlenění do života společnosti.“
Některé státy překvapily
A jak tedy jednotlivé státy v žebříčku amerických vědců dopadly? Prvních pět míst obsadily severské státy – Finsko, Norsko, Island, Dánsko, Švédsko. Druhá pětka už je trochu různorodější – tvoří ji Švýcarsko, USA, Německo, Lotyšsko a Nizozemsko. Česká republika se umístila na 23. místě, o jednu pozici za Jižní Koreou, před Irskem a Itálií. Slovensko skončilo na 30. příčce.
To, že si v mezinárodních srovnáních Česko dlouhodobě nevede právě nejlépe, přimělo mnoho škol, ale i ministerstvo školství, k opatřením na posílení čtenářské gramotnosti.
Jakými kritérii se vědci při sestavování žebříčku řídili? Podívali se na výsledky mezinárodních srovnávacích testů, jako je PIRLS, který zkoumá čtenářskou gramotnost u žáků 4. tříd, a PISA, který u patnáctiletých zkoumá všechny gramotnosti – matematickou, čtenářskou a přírodovědnou. Dalších 15 proměnných zahrnovalo dostupnost a využívání knihoven, rozšíření novin, vstupy a výstupy ve vzdělávacím systému a dostupnost počítačů s připojením k internetu. Všechno se pak zprůměrovalo vzhledem k populaci, aby vědci dostaly hodnoty na jednoho obyvatele.
I v Česku je čtenářská gramotnost v centru pozornosti
To, že si v mezinárodních srovnáních Česko dlouhodobě nevede právě nejlépe, přimělo mnoho škol, ale i ministerstvo školství, k opatřením na posílení čtenářské gramotnosti. V posledních deseti letech se ve většině testů a zkoušek, ať už jsou organizované státem nebo soukromými firmami, setkáváme s úlohami založenými na porozumění textu a schopnosti odpovídat na otázky, které se vztahují jak k beletristickým, tak odborným textům. Takové úlohy najdeme jak v právě zaváděných jednotných přijímacích zkouškách, tak ve všech ročnících státní maturity.
Stále širší oblibu si na školách získávají takzvané čtenářské dílny – hodiny věnované soustředěnému čtení knih a debatě o nich. Ministerstvo školství organizuje v regionech už druhou vlnu Místních akčních plánů pro vzdělávání, v jejichž rámci se školy učí spolupracovat a jedním z prioritních témat je právě čtenářské gramotnost. Zda toto soustředěné úsilí přinese i obrat ve výsledcích České republiky v mezinárodních šetřeních, to se teprve uvidí.
Mezinárodní testy neřeknou vše
„Státům na pobřeží Pacifiku, jako je Singapur, Jižní Korea, Japonsko a Čína by se v našem žebříčku vedlo o mnoho lépe, kdybychom brali v úvahu pouze výsledky mezinárodních srovnávacích testů, ve kterých tradičně excelují. Jedinou zemí, která neleží na pobřeží Tichého oceánu a v těchto testech se umisťuje v první pětce, je Finsko. Pokud ale vezmeme v úvahu další faktory, jako je třeba dostupnost a návštěvnost knihoven, propadnou se asijské státy poměrně dramaticky, “ poznamenal John W. Miller. A dodal, že pokud by se braly v úvahu pouze výsledky mezinárodních testů, těžko by se z nich dalo usuzovat na celkovou úroveň gramotnosti národa.
Jen s důrazem na testy a výkon nevystačíme. Podstatná je celková podpora čtenářství.
Skandinávské země tedy získávají body dostupností knihoven, novin a počítačů, kdežto asijské země výkonem v testech. I tady se potvrzuje dlouhodobé výkonové zaměření asijských vzdělávacích systémů a naproti tomu důraz na podporu celé populace u severských zemí. A ukazuje se, že právě to dostává severské země do popředí. Pro nás z toho plyne důležitá informace: jen s důrazem na testy a výkon nevystačíme. Podstatná je celková podpora čtenářství.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Je to už takový náš folklór,že před volbami mají všichni politici školství a vzdělání jako prioritu.Ale po volbách to tak nějak utichne,nový ministr školství vymění pár lidí,zruší pár projektů a pár nových ,většinou nijak koncepčních změn, zase vymyslí.A tak pořád dokola.Je potřeba,aby na celkové koncepci školství panovala shoda všech ,protože je to otázka tak 10 až 15 let,než se něco opravdu změní k lepšímu.Jinak se budeme ve všech ukazatelích propadat stále víc a víc a těch pár srdcařů v našem školství to nezachrání.
Co může být příčinou, jakým způsobem jsou posuzovány čtenářské dovednosti a zájem o literaturu, knihy. Od malička jsem svého syna seznamovala s literaturou, která odpovídala jeho věku. Zpíval písničky, přednášel básničky už co malý. Miloval pohádku o našince co dostala velikou medaili, za to že sklidili brambory a mašinka je z pole odvezla. Abecedu se naučil ještě v předškolním věku z knížky o Kaňkáčovi, co řádil v abecedě a snažil se písmenka zničit. Po první třídě začal číst sám přes Foglarovy a další knížky a závěr byla knížka o Herym Potterovi v angličtině. Pak přešel na sci-fi. Teď už ke knížkám nesahá, sedí u počítače. Ale knihovnu svých knížek si nedá vzít. Takže si myslím, že by rodiče s tímhle problémem mohli pomoct. Vánoce a narozeniny dětí jsou k tomu dobrou příležitostí. A rodičům, kteří své děti vodí sebou do knihovny velmi držím palce. Věřte, jde to a děti se naučí co je knížka.
ČR je na tom opravdu dost dobře. U nás lidé čtou knihy, protože je to baví. Což bohužel není samozřejmost. Kdysi jako studentka jsem chvíli bydlela s dívkou ze Slovinska, kterou hrozně překvapilo, že mám doma beletrii, že si čtu a směju se u toho. Ona knihy nečetla, pouze je používala jako odbornou pomůcku – a je to u nich standard, ptala jsem se na to. Ve Švýcarsku to bylo podobné, byla jsem tam asi v deseti domácnostech a každý student tam měl jednu, slovy jednu jedinou polici knížek, kde byla zpravidla jedna encyklopedie, několik slovníků, jedna či dvě staré knihy pohádek a to bylo vše. Přitom to byly všechno rodiny budoucích učitelů. Pouze jediná osvícená rodina měla knih více a četli. A není to tím, že by tam byly knihy o tolik dražší nebo nedostupnější, prostě to jen není zvykem.