Češtinář a dějepisář Miloš Šlapal se svými žáky

Umět číst texty rovná se umět číst svět, říká kopřivnický učitel. Z průzkumů vyplývá, že úspěšné děti často a rády čtou

„Mám čím dál větší jistotu, že děti, které jsou rozečtené, se také mnohem lépe učí a jsou připravené se vzdělávat,“ říká Miloš Šlapal, který učí češtinu a dějepis na základní škole v Kopřivnici. Do svých hodin vytrvale připravuje k úryvkům z knih a článkům z časopisů otázky a zadání, jimiž děti nutí k myšlení. O smyslu čtenářské gramotnosti žáci v jeho třídách nepochybují a záhy čtou knihy i ti, kteří je doma nemají.

Miloš Šlapal

Proč je čtení tak důležité?
Český školský systém je založen na textech. At už jsou to texty v učebnicích nebo texty, které si vytvářejí samy děti zapisováním učitelova výkladu. Ve chvíli, kdy dítě nečte plynule a bez potíží, a ještě ke všemu čte s nechutí, tak i když bude hodně inteligentní, tak mu to zabrání ve vzdělávání. V anglosaském prostředí zkoumali úspěšnost žáků, brali do úvahy kvalitu škol, prostředí, ve kterém ty děti vyrůstají, vzdělání rodičů… A prvek, který se objevoval všude – že úspěšné děti často a rády čtou.

Jak zařídit, aby rády četly?
Děti potřebují získat důvěru ve čtení, zvlášť na začátku by opravdu měly číst texty, které jsou pro ně zajímavé. Aby se třída při učení nerozpojila, je pro začátek lepší pracovat s kratšími texty, které ale v dětech vzbudí silný zájem. Ať už o ten text samotný nebo o to, co se v něm píše. Spolu s tím může přijít i zájem o obor – je to fascinující, když čteme třeba nějaký zajímavý text o chemických prvcích.

Takže podle vás všechny děti můžou rády číst?
Jsou děti, které čtení baví, a pak jsou děti, kterým čtení nevadí. A toho, aby jim alespoň nevadilo, lze podle mě dosáhnout celkem snadno. Právě ve chvíli, kdy se ve škole nečtou jen učebnicové texty, ale i ty takzvané autentické, tak o to větší šance je, že je něco zaujme. A „zaujme“, to už je skoro „baví“. Pracujeme i s texty z internetu, se kterými se přirozeně setkávají.

Všechny vaše kopřivnické žáky čtení baví?
Víte, učení je něco, co neustále probíhá. Takže když začnu pracovat s žáky v 6. třídě a jsou mezi nimi děti, které si neumí vybrat knížku a mají veliké problémy se čtením, tak vím, že to může trvat i rok nebo dva, než se to změní. Ale většina z nich si nakonec v 9. třídě ráda čte. Spolu s tím se prodlužuje délka toho, co učtou. To jsem také zjistil – že když mám děti od 6. třídy, v 9. třídě jim můžu dát text, který má dvě A4ky, oni ho vezmou, přečtou a ani je nenapadne, že je to dlouhé. Když velmi výjimečně dostanu kolektiv až v 8. třídě, tak najednou zjišťuju, že mají v očích děs, protože takhle dlouhé texty jsou pro ně nestravitelné. Rozečíst třídu je jeden z velkých úkolů a než se to stane, musím texty upravovat a zkracovat, abych je neznechutil.

Ve chvíli, kdy dítě čte s potížemi a s nechutí, zabrání mu to ve vzdělávání, i když bude hodně inteligentní.

Není to pozdě rozečíst se až v 6. třídě?
Určitě. Ale teď jsem mluvil o dětech, které k nám v 6. třídě přicházejí z různých tříd a škol. Přístup jednotlivých učitelů ke čtenářské gramotností bývá velmi odlišný. Právě proto jsme v programu Pomáháme školám k úspěchu založili projekt čtenářské školy – v něm rozvíjení čtenářské gramotnosti chápe jako výzvu celá škola. Mají k dispozici externího experta, který školu navštěvuje, pomáhá přímo ve výuce nebo startuje jejich spolupráci. Nejdůležitější doba, kdy je ideální, když se dítě rozečte, je do třetí třídy. Pak už vznikají defekty, které se strašně špatně dohánějí.

K čemu všemu je čtení dobré?
Umět číst texty rovná se umět číst svět kolem sebe. Lidé, kteří nedosáhli vyšších úrovní čtenářské gramotnosti, čtou text a co je tam psáno, to je pro ně dáno, jsou autorovi textu vydáni napospas. Když dokážu text vidět kritičtěji, mám volbu. V té chvíli se děti z pasivních objektů stávají aktivnějšími subjekty. A zase z výzkumů vyplývá důležitá věc  – když klesne počet lidí, kteří dobře čtou a dobře textu rozumí, pod určitou hranici, pak je opravdu ohrožená demokracie. A to by se dalo ještě dlouze mluvit o tom, že v beletrii máme možnost nahlížet na emoce lidí, na to, co se odehrává v jejich hlavách. Umožňuje nám to nevidět svět jen ze svého pohledu. S tím mohou knihy velmi pomoci třeba klukům, kteří mívají problémy rozumět emocím a vztahům. Takže čtenářství je důležité vůbec k tomu, aby spolu lidé mohli žít.

Jak děti naučit vidět za text, myslet kriticky?
První krok je, aby četly a aby měly dostatek textů. Je dobré, když se krom beletrie setkávají s autentickými texty, kde jen je to možné. To se nám pomalu ověřuje, že když děti čtou v zeměpise, dějepise i ve fyzice, tak to pomáhá. A nemůžou to být jen učebnicové texty, to jsou často vyluštěné tajenky. Čtenářská gramotnost se přitom zvyšuje právě tím, že si děti na to, co je v textu a za textem, přicházejí samy.

„Většina mých žáků si v deváté třídě ráda čte. A to si třeba v šesté ještě neuměli ani vybrat knihu,“ říká Miloš Šlapal.

Nakolik je v českých školách běžné, že se čtou texty v předmětech jako je fyzika, chemie nebo zeměpis?
Myslím, že je zatím nedoceněné, co všechno texty dokážou. Dobrý text dokáže zrovnoprávnit prostředí ve třídě. Já učím kromě českého jazyka i dějepis, a když probíráme třeba americkou občanskou válku, tak situace ve třídě je strašně nerovnoprávná – já vím to potřebné a měl bych to děti učit a doufat, že tomu porozumí. Když použiju dobrý text, děti se z něj dozví fakta, zároveň jim rovnou naskakují otázky a všichni jsme spoluaktéři učení. Úplně to mění atmosféru ve třídě. Spolu s tím přichází téma spolupráce – děti o textech společně přemýšlejí, mluví o nich, učení je potom mnohem účinnější. Nemám rád výrazy jako tradiční učení nebo alternativní. Jde o to, aby bylo co nejefektivnější.

Oborové čtení navíc nemusí být vždycky v protikladu s učebnicemi. Já sám z nich občas nějaký text vyberu, jen si ho překopíruju a dám ho dětem samostatně, protože v učebnici je často vyluštění, jak to všechno je a nenechává to prostor k vlastnímu přemýšlení. Ono už to, že si dítě musí udělat zápis z výkladu učitele, je práce s textem. Ale je to práce velmi plochá a pasivní, která z nikoho dobrého čtenáře neudělá.

Co funguje lépe?
Nalézt v textu důležité myšlenky, shrnout ho vlastními slovy, to už je o krok dál, protože už to vyžaduje pochopení. Nebo: zaměř se na jednu věc a napiš, co všechno lze o ní v textu zjistit. Hledat v textu – a rozlišovat – co jsou fakta a co jen názory nebo domněnky autora. Sledovat, jak chce autor ovlivnit čtenáře a jak se mu to daří. Proč se text jmenuje tak, jak se jmenuje. Samostatnou oblastí jsou jiná než textová zobrazení – schémata, grafy. I tam v těch nejvyšších patrech vyvstávají otázky: Jak lze pomocí dat ovlivňovat mínění člověka? To se přece stává často, že politik má v ruce graf, protože má nějaký záměr, vynechá pár proměnných a má nás, kde potřebuje.

Pomáháme školám k úspěchu
Číst komiks je lepší než nečíst nic. Než se dítě rozečte, nechte ho číst to, co ho baví.

Vy prý v dějepise používáte dokumentární filmy. To je taky čtení?
Tím jsme ve čtenářské skupině strávili hodně času – vymezit si, co všechno budeme považovat za text. Došli jsme k tomu, že má smysl ten výklad nechat co nejširší. „Číst“ tedy podle nás lze třeba i promluvu. Já s dětmi v rámci češtiny dělám něco, čemu říkáme dílna vyjadřování. Trénujeme spontánní i připravené projevy, nahráváme je na diktafon a sledujeme, co se dařilo a kde je prostor ke zlepšení. I u mluveného projevu lze – tak jako u textu – sledovat kompozici. Zkoumáme, jak lze ovlivnit čtenáře. Co třeba použití obrazných pojmenování udělá s vnímáním, zvýší to zájem posluchačů? Podobně můžeme pracovat s dokumenty a jejich stavbou. Myslím, že to jsou věci, které zbystřují pohled a čtení světa. Byl průzkum, kde se ukázalo, že dobří čtenáři jsou i dobří diváci. Že lépe chápou vizuální díla, protože to, co se naučili při čtení textu, mohou uplatnit i při tom, když něco sledují. To mi připadá úplně fascinující – že efekty čtení zasahují i do reálného světa. A to jsem zatím zcela pominul svět reklam a dalších ovlivňovacích textů, s kterými se děti setkávají odmalička. Být proti tomu „očkován“, to by měl být důležitý cíl školy. Já osobně vlastně nevidím velký rozdíl mezi čtenářskou gramotností a mediální výchovou.

Vy prý máte ze čtyř hodin češtiny jen jednu gramatiku, zbytek je čtení, psaní a vyjadřování.  Jak stihnete probrat všechno, co je v osnovách?
Už před 20 lety, když jsem začínal češtinu učit, jsem si vymezil hlavní cíle: děti by se měly naučit dobře číst, psát, vyjadřovat se a přemýšlet. A myslím, že dovnitř toho se vejde třeba i gramatika a přemýšlení o jazyce. Děti mají beztak problém udržet pozornost celých 45 minut u něčeho tak abstraktního jako je mluvnice. Proto zvládneme v jedné hodině mluvnici spojit s dílnou vyjadřování a v další hodině zase mluvnici kombinovat s četbou rozličných krátkých textů. A navíc  mám šanci ji s nimi probrat i při pisatelství, je to skvělá příležitost jak zjistit, kdo píše ve svých textech slova jako„samozdřejmě“ a „by jsme“ a kdo má ještě v 7. třídě problémy s čárkami ve větách. Když děti píší vlastní texty, pohled z druhé strany jim pomůže lépe pochopit také to, o čem jsme už mluvili v souvislosti s čtenářskou gramotností: čeho chtěl autor dosáhnout, jaké zvolil prostředky, proč právě tenhle název.

Čtenářská gramotnost se získává i psaním.

Cvičíte i slohové útvary?
Slohové útvary jsou podle mě velikánský problém pro přirozené psaní. Nejvíce se to zhmotnilo u maturit, kde dokonce za nedodržení útvaru celá práce neprošla. Děti se obvykle seznámí s nějakým útvarem – charakteristika, popis, výklad – a pak se snaží ten svůj text napsat podobně. Což je vlastně spíš nápodoba než tvorba skutečného textu, kdy si vybírám téma, ujasňuji si svůj záměr psaní i to, na jakého adresáta svým textem mířím. V literatuře byly dříve zvykem popisy na celou stránku – hned na úvod se třeba pěkně popsala hlavní postava. V současné literatuře jsou popisy roztroušeny po celé knize, mísí se dohromady vypravování, popis, charakteristika, čistá vydestilovaná forma je spíš výjimkou. A přitom to, co je v literatuře výjimkou, je u nás základem toho, jak se u nás učí sloh a co chceme po dětech u maturity. To nedává úplně smysl. Nebo když se řešilo, že někdo nerozezná zprávu od oznámení. Není to vlastně nízký vzdělávací cíl? Mně přijde v dnešní době důležitější rozeznat zprávu od komentáře.

Vidíte ještě nějaké další benefity čtení?
Zvyšuje koncentraci. Mám pocit, že v současnosti silně klesá kapacita paměti. Vezměte si takové ty ankety, ve kterých se ukazuje, že mladí lidí si nepamatují žádné letopočty. Podle mě je to způsobené tím, kolik času tráví překlikáváním na mobilu nebo internetu. Když se vydržím deset, patnáct minut soustředit na čtení, trénuju tím svou schopnost koncentrace. Mám zkušenost, že děti, které čtou, dokážou i líp přemýšlet. Psychologové mluví o sebezáchovném mechanismu – jsme bombardováni takovým množstvím vjemů, že už to neukládáme do paměti. Tím vzrůstá důležitost školy, která může vytvořit takové prostředí, kde děti budou moci přemýšlet víc do hloubky.

Jak vůbec mohou u dnešních dětí knížky konkurovat filmům nebo internetu?
V knihách se třeba velmi podrobně rozebírají vztahy mezi lidmi a problémy, které musí řešit. Při čtení se lze kdykoli zastavit a nad něčím se zamyslet, to s filmem nejde. Ještě před pěti lety se říkalo „čtení je věc rodiny, škola s tím nic nenadělá“. Najednou jsme překvapeni, že i v rodinách s dobrým sociokulturním zázemím děti nečtou knihy, čtou si maximálně texty na internetu. Možná se časem škola stane pro většinu dětí jediným místem, kde se mohou pravidelně setkávat s knihami.

Školu samozřejmě musí zajímat i svět internetový. Multimodální texty, kdy čtu, kliknu a dostanu se k dalšímu textu a videu. Vlastně mě to vodí po nějakých cestách, a já se s tím musím umět vyrovnat. I tohle téma školy čeká, jen jsou zatím v té setrvačnosti pořád kousek pozadu.

Miloš Šlapal učí český jazyk a dějepis na druhém stupni ZŠ Emila Zátopka v Kopřivnici. Je členem čtenářské skupiny projektu Pomáháme školám k úspěchu, která se snaží podporovat učitele v rozvíjení čtenářské gramotnosti dětí.

Rozhovor vyšel 30. října v příloze Akademie Lidových novin.

Magazín Rodiče vítáni je financován příspěvky dárců. Ještě stále jich není dost. Pokud se vám líbí, prosíme, přispějte i vy. I drobná částka se počítá. Děkujeme.

14

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
7 Comment threads
7 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
8 Comment authors
PetrMarieViera J.TerezaKateřina Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Eva
Host
Eva

Pane učiteli, Vás kdybych měla z českého jazyka na základce o co líp by mi bylo na střední, kde jsem díky naší paní učitelce, musela všechno dohánět. Nebyla zlá, ale výuka nebyla efektivní. Se čtením mi to potvrzujete. Náš syn dostával knížky ještě neuměl číst, četli jsme si spolu, pak když se naučil číst dostával dětskou literaturu a došel až ke sci-fi, To už byl na vysoké. Pak se zakousl do počítače a přiznává, že teď už tolik nečte. Z očí dětí na fotografiích je vidět, že mají zájem. Držím Vám palce a dětem přeju hodně hezkých chvil nad knihami.… Číst vice »

L ea
Host
L ea

Závidím všem dětem na této škole.Už dlouho jsem nečetla nic tak rozumného o čtenářské gramotnosti.Já jsem čtenář od dětstství a knihy mě opravdu hodně pomohly formovat můj názor na svět a jeho hodnoty.Ale jak třeba pomoci dislektikům,kteří opravdu se čtením zápasí,přes všechnu dobrou vůli a snahu učitelů i rodičů?

Tereza
Host
Tereza

Řeknu vám něco, za co mě asi čtenářská obec ukamenuje. Pro dislektiky je ideální elektronická kniha. Protože to, co je na papíře jednou vytištěno, to nijak neupravíte. A teď mluvím o fontu, velikosti písma, formátování textu. Spoustě dislektiků třeba stačí změni písmo (např. z běžně používaného Times New Roman na Calibru) a hned se jim lépe čte. Některému vyhovuje patkové písmo, jinému bezpatkové. Někdo potřebuje výraznější dělení odstavců (obecně dislektici nezvládají dlouhé, opticky nedělené odstavce), zvětšit či naopak zmenšit písmo apod… Tyhle možnosti máte, když máte knihu ve wordu, bohužel tištěnou knihu na míru už nepřešijete…

L ea
Host
L ea

Tak tohle slyším fakt poprvé,ale věřím tomu. Už kdysi jsem si všimla,že některé texty jim jdou číst lépe,než jiné(většinou s většími písmeny,ale pravidlo to není.)Moc děkuji za odpověď,doufám,že to nikoho nepohorší,není totiž proč.Důležité je přece jim to čtení neznechutit úplně.

Eva
Host
Eva

Pokud tohle těmto dětem pomůže, díky za to, možná až poznají, že to jde a přečtou první knížku, projeví o čtení větší zájem . Vždyť o to přece jde.

Kateřina *
Host
Kateřina *

Čtení je úžasná záležitost. Naše děti měly ze začátku školy blok ke knížkám, protože „neuměly“ číst. Předčítala jsem jim. Na začátku jejich druhé třídy jsem jim vždy rozečetla pro ně velmi zajímavou – zábavnou – napínavou knížku a pak jsem na čtení „neměla čas“. Čekaly, čekaly, až si ji samy dočetly. Teď si kolikrát čteme každý svou knihu a střídavě si z nich předčítáme. Pravda, nečtou Němcovou, ani Homéra, ale čtou :) Nejraději čtou knížky, které jsme s manželem četli my jako malí a řeší, jaké jsme u toho měli pocity. Člověk se tak může vrátit zpět do dětských let.… Číst vice »

Kateřina
Host
Kateřina

Čtu, tedy jsem.

Takhle to mám já.

Tereza
Host
Tereza

Čtenářská gramotnost je něco, co potřebuje každý člověk, ale školy se jí nevěnují. Všimněte si někdy na internetových diskuzích, jak se lidé vyjadřují ke článkům, které přečetli- polovina z nich ani neví, co četla. Spousta dospělých lidí dneska ani číst neumí, a divili byste se, kolik lidí doma nemá ani jedinou knihu… Ta informace, že pro žáka deváté třídy jsou dvě stránky naráz moc, ta mi teda vzala dech. Já v devítce četla 100, někdy i 150 stránek denně a vůbec mi to nedělalo problém. A to jsem nečetla holčičí červenou knihovnu, ale fantasy, scif-fi, historické romány, sem tam nějakou… Číst vice »

Eva
Host
Eva

Já jsem knížky četla,ale na jeden zátah to nevyšlo nikdy. Můj syn dostal jednou na Vánoce knížku, říkala jsem si bude mít co číst delší dobu. Jenže on se tak začetl, že za dva večery a noci měl tlustou knížku přečtenou.

L ea
Host
L ea

To se mi ani nechce věřit,že by u nás existovali lidé,co doma nemají knihy.Já jsem to měla podobně jako Vy.Často jsem četla do noci,protože jsem se od knihy nedokázala odtrhnout.A když jsem byla nemocná,to byl teprve svátek.Táta měl naštěstí bohatou knihovnu.

Viera J.
Host
Viera J.

Dobrý deň,
mám syna (7 tr,) ktorého nedokážem namotať na čítanie. Nečíta vôbec, vyhýba sa čítaniu, pritom je knihami a knihomolmi obklopený. Ako mu môžem pomôcť aby sa pustil do čítania? Ďakujem!

L ea
Host
L ea

Taky zkusím jednu kacířskou myšlenku..V dnešní době není od věci v takovémto případfě zkusit i audio knihu.Musí to být ale něco,co by mohlo Vašeho syna zaujmout,nebo třeba i překvapit .Možná, když se to podaří,tak zjistí,že i knihy mohou být zajímavé. A když ne,tak alespoň touto cestou si otevře cestu do knižního světa.

Marie
Host
Marie

Jsem jedna z bývalých žaček pana učitele, teď už jsem na střední škole. Musím říct, že čeština mě s ním většinou bavila když pomineme třeba ty čárky ve větách (které mám i teď určitě blbě:). Asi nejvíc mě bavila dílna čtení a potom ještě psaní slohových prací. Dějepis nás učil taky a mám to sebevědomí říct, že díky tomu vím spoustu věcí, které mým novým spolužákům unikly. Panu učiteli děkuji za mnohé zkušenosti a přeji spoustu dalších proučených let:)

Petr
Host
Petr

Hezký článek, gratuluji. Tragédii školství jsou učitelky ČJ a Lit. které otci sděli pouze : *smiřte se s tím pane xxx že dnešní deti nečtou* (citace ) Lína huba, holé neštěstí. ….