Všelijaké kutění je vlastně učení převlečené za hraní. FOTO: Festival Maker Faire

Raketa na vodní pohon, domeček pro panenky z listu papíru nebo foťák z plechovky od piva. Festival Maker Faire nabízí nejrůznější kutění – letos online a zdarma

Znáte to rčení, že Češi mají zlaté ručičky? Zálibu v různém kutění a „bastlení“ máme nejspíš v krvi, což dokazují nejen naše chaty a chalupy, ale mimo jiné i festival Maker Faire. Jeho třetí ročník se letos kvůli koronaviru přesunul z pražského Výstaviště do online prostoru. Díky tomu si teď může zakutit každý, kdykoliv se mu to hodí, vysvětluje ředitel festivalu Jan Kužník.

Foto: Archiv Jana Kužníka
Ředitel festivalu Jan Kužník. Foto: Archiv Jana Kužníka

Proč se vlastně festival jmenuje Maker Faire, a kdo to jsou ti „makeři“?

Makeři jsou lidé z celého světa, kteří rádi něco vyrábějí a kutí, a zpočátku se sdružovali kolem amerického časopisu Make. Velký rozmach makerského hnutí je spojen s nástupem 3D tisku. A v tuhle chvíli se v makerském hnutí objevila výrazná česká stopa, protože české 3D tiskárny jsou v USA naprostým fenoménem. Lidé si na nich tisknou různé náhradní díly, vylepšení a designové věci, které by se jinak nedaly udělat. Další skupina makerů jsou v podstatě klasičtí kutilové, kteří pájejí, svařují, pracují s kůží nebo sklem, ale propojují to nějak s moderními technologiemi a vytvářejí i velmi netradiční věci. Jiní makeři programují, staví roboty, navrhují a vyrábějí elektronické šperky a podobně. 

Klasické kutění ve spojení s moderními technologiemi? Jak to může vypadat?

Takové typické kutění je třeba vidět u člověka, který vyrábí funkční parní stroje ze skla. Zdá se, že to vůbec nejde dohromady, protože sklo je velmi křehký materiál a tento typ strojů se většinou dělá z kovu. Tak to je příklad kutění v té nejčistší formě. Nebo si představte kluka, který ve dvanácti letech zahořel láskou k létání a doma v garáži si vyrobil letecký simulátor boeingu. Začínal se dřevem, pak si na 3D tiskárně nějaké díly vytiskl, něco nakoupil, něco naprogramoval, a po třinácti letech má doma v principu stejný simulátor, na jakém se učí piloti. 

Jak se vlastně zrodil tenhle festival, a jak jste pro něj hledali vystavovatele – makery?

Maker Faire v Praze je jedním z mnoha festivalů tohoto typu, které se konají po celém světě. Když jsme před třemi lety pořádali první ročník, nevěděli jsme vůbec, co nás čeká. Báli jsme se, že se nám žádní makeři nepřihlásí. V USA se každý rád pochlubí, když něco umí, zatímco Češi často dělají skvělé věci, ale ne vždy se umí prezentovat. Nicméně makerů se nám hned v prvním ročníku přihlásilo sto osmdesát a návštěvníků dorazilo deset tisíc. 

To je hodně velké číslo, má smysl na tak velkou akci chodit s dětmi? Dostanou se vůbec k něčemu?

Právě pro rodiny je to skvělá akce, protože se zabaví všichni. Táta se může podívat, jak fungovaly elektronkové televize, a nějakou jednoduchou si postavit. Děti si můžou vyrobit autíčko – stlouct, slepit, pospojovat – a pak ho pouštět z obří autodráhy a závodit s ostatními. Můžete si vyzkoušet guerrila knitting a naučit se plést, vyrobit si neobvyklý šperk. Dozvíte se, jak se vyrábí zelené barvivo na dolary a rovnou si to i vyzkoušíte. Navíc se snažíme, aby celá ta akce byla hodně nízkoprahová, takže i vstupné držíme níž než například běžný akvapark nebo kino. Letošní online festival jsme udělali dokonce úplně zdarma.

Byl tedy na sto procent online?

Ano, už v březnu nám bylo jasné, že naživo se letos nepovede udělat ani v květnu, ani v červnu, a nejspíš ani v říjnu. Napadlo nás, že to zkusíme online, ale ze začátku jsme ten nápad zavrhli, protože jsme nevěděli, jak přenést atmosféru festivalu, která je pro nás naprosto klíčová. Nemůžete také počítat s tím, že lidi mají doma třeba letlampu.

Pak jsme si ale řekli, že to nechceme jen tak odpískat, že zkusíme nějak využít dostupné technologie. Připravili jsme tedy workshopy například na platformě Zoom, kdy si lidé mohli dopředu zakoupit sady s potřebným materiálem, který jim ještě před začátkem akce přišel domů poštou. Některé workshopy jsme záměrně koncipovali tak, aby jejich účastníci mohli využít jen běžně dostupné věci a nic nemuseli dokupovat. 

Samotný workshop po dvaceti účastnících pak většinou probíhal ve virtuální místnosti, kde se všichni mohli ptát a rovnou reagovat na přednášejícího, stejně jako v reálu. Souběžně s workshopy jsme z velké říčanské dílny živě streamovali hlavní program, ve kterém se za dva dny představilo přes 30 makerů. Jen tento přímý přenos vidělo zhruba dvakrát víc lidí, než kolik se vejde na Výstaviště za víkend. Workshopy se vyprodaly prakticky hned. Navíc jsme se rozhodli, že dáme záznamy k dispozici na internet, aby se lidé mohli na kutění vrhnout třeba o deštivém odpoledni, kdy se děti nudí.

Atmosféra se asi do online prostředí jen tak přenést nedá, ale byl v něčem podle vás ten letošní festival lepší? Školy například tvrdí, že si některé nástroje z koronavirové doby chtějí ponechat.

Musím říct, že v tom streamu i ve workshopech dostali velký prostor makeři, jejichž umění by ve velkém prostoru Výstaviště mohlo teoreticky zaniknout. Například chlapík, který vyrábí různé neobvyklé hodinky, které mluví, nebo z nich odečítáte čas podle blikání. Nebo úspěšná architektka, která roky pracovala v Hong Kongu a jako relax začala vyrábět různé papírové skládačky. Jejich stoly byste na Výstavišti možná minuli, možná byste zrovna přišli, když jsou v půlce vysvětlování někomu jinému, a šli dál. Tentokrát ale každý dostal svůj prostor a mohl deset minut soustředěně vyprávět lidem, které to zajímá. Takže stejně jako školy i my plánujeme část festivalu dělat online i nadále.

Říkal jste, že záznamy budou k dispozici online, jak to bude vypadat?

Všechno, co se dělo, jsme natáčeli ve spolupráci s Mall TV a už nyní umisťujeme záznamy i na náš YouTube profil. Budou zde i záznamy workshopů. Některé sady na ně si můžete objednat i u nás, ale rozhodně je seženete u těch konkrétních makerů, na které budou k dispozici kontakty.

Na co byste třeba nalákal rodiče, aby to nestálo spoustu peněz a nebylo to složité?

Například bude k dispozici návod, jak si vyrobit vodní raketu z PET lahve, k čemuž opravdu potřebujete jen láhev, korkový špunt, ventilek, vodu, nůžky nebo nůž a pumpičku. Jeden student, středoškolák, se do tohoto kutění tak ponořil, že vyrobil i startovací rampu, připojil kameru, padák, výšková čidla a jeho „kosmická loď“ tak přistává stejně jako ty skutečné. V základu ale opravdu skoro nic nepotřebujete a pro děti je zážitek, když jim raketa vyletí dvacet metrů do vzduchu.

Nejsou podobné experimenty ale vlastně samoúčelné? Naučíte se na nich něco, nebo je to jen takové hraní pro ukrácení času?

Za sebe musím říct, že všelijaké kutění a bastlení je vlastně učení převlečené za hraní. Když se do něčeho takového pustíte, tak se v podstatě vzděláte skoro proti své vůli. Ať už jde o 3D tisk, kdy si musíte dobře navrhnout komponentu, aby se vám to celé nezbortilo, nebo o nějaké stříhání, pájení… pro každého je tu něco, co je třeba se naučit. Navíc se dozvíte, jak věci fungují, ověříte si v praxi aerodynamiku, gravitaci… je toho spousta. Makeři se mezi sebou obohacují. Učí se, jak vysvětlit složité věci jednoduše, navazují spolupráce. I já sám jsem se letos hodně naučil, třeba jak udělat živé vysílání online, což opravdu není legrace, když za sebou nemáte velký štáb jako televize. Proto mě Maker Faire tolik baví.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments