Viktorka Kocurová: Tábor bez elektřiny a tekoucí vody? Užíváme si ho jako parta, vůbec nic nám nechybí

Jmenuju se Viki, ale u nás v oddíle mi říkají Kosťa. Jsme parta holek od 6 do 15 let, scházíme se každou středu odpoledne. Jsme turistický oddíl a říkáme si Světlušky. Jezdíme na výpravy, a hlavně každý rok jezdíme na tábor. Já byla letos už podruhé.

Jak to u nás na táboře vypadá? Když přijedeme, je tam velká louka a všude kolem nás je les. Spíme ve stanech, které nám už v červnu postaví rodiče. My malí v nich spíme po dvojicích a vedoucí spí v teepee pro čtyři. Uprostřed louky, které říkáme náměstí, stojí stožár. Na ten ráno při nástupu vytahujeme vlajku a večer ji zase stahujeme. Ve velkém teepee máme ohniště, kolem něj každý večer zpíváme. Taky máme kuchyni, která se pomalu propadá, protože tam dřív bylo jezero.

V našem táboře není elektřina, záchody ani teplá tekoucí voda. Myjeme se každý večer ve studené vodě z potoka, a když se chceme vykoupat v teplé, musíme si zatopit a vodu ohřát. To je pak moc příjemné! Pitnou vodu vozí vedoucí v barelech. S vodou přivážejí i dopisy od rodičů a nákupy.

Vždycky jsme rozdělené na čtyři družinky – sedmikrásky, pampelišky, ďáblíci a čičorky (všechno jsou to květiny). Letos jsem byla sedmikráska, loni pampelka. Máme celotáborovou hru. Loni jsme jako družinka vyhrály, letos prohrály. Každý den má jedna družinka kuchyňskou službu a vaříme si různá jídla. Nejvíc mi chutnaly lívance se skořicovým cukrem a marmeládou. Loni jsem se naučila škrabat brambory, letos pořádně mýt nádobí. Zní to možná divně, ale byla to celkem zábava.

Loni jsem se naučila škrabat brambory, letos pořádně mýt nádobí. Zní to možná divně, ale byla to celkem zábava.

Letos jsme měli téma Havaj. Měly jsme doletět až úplně na Havaj, ale místo toho jsme ztroskotaly v amazonském pralese. Cílem bylo dostat se z pralesa ven, ale také jsme se musely uživit a nějak tam přežít. Hrály jsme různé hry a plnily úkoly, abychom se dostaly z pralesa zase domů. Vedoucí nám na každý den vymýšlejí nějaké úkoly, které musíme plnit. Kromě toho taky plníme lucerničky, to jsou trojúhelníčky, které si pak přišíváme na tričko. Já jsem letos splnila hladovku, poznávačku zvířat a rostlin, zručnost a odvahu. Ještě mi zbývá třeba zdravotka a mlčení, to jsem ještě nesplnila, to mi přijde dost těžké.

Nejvíc jsem si letos užila vodní hrátky. Mohly jsme vydržet 3 minuty v plechové vaně se studenou vodou, a taky nám vedoucí natáhly plachtu z kopce dolů, nalily nám na ni vodu, a když jsme chtěly, přidaly i mýdlo. Ale za to jsme musely nosit barely vody. Pak jsme udělaly skupinky po čtyřech, rozběhly jsme se, skočily na plachtu a jely po břiše dolů. To bylo boží.

Co mě na táboře nejvíc baví? Když hrajeme různé hry, když jako družina vyhrajeme nějakou etapu táborové hry, když si o poledním klidu můžu číst a odpočívat, když večer zpíváme u ohně, protože už umím skoro všechny písničky, když večer ve stanu povídáme a smějeme se, když běháme po lese a plníme úkoly, když se jdeme koupat do řeky Hejlovky. Co mě nebaví? Když musíme strašně rychle běhat nebo uklízet ve stanu. Jestli se mi někdy stýská? Nestýská, ale je fajn dostat dopis. Letos jsem na táboře dokonce slavila narozeniny, a ani mi nevadilo, že nejsem doma, protože jsem měla čokoládový dort a všichni mi popřáli. Příští rok rozhodně pojedu znovu!

Viktorie Kocurová jde po prázdninách do 3. třídy základní školy. Bydlí v Praze s rodiči a mladší sestrou. Nejvíc ze všeho ji baví čtení, lezení na umělé stěně a stavění z lega.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

3

 
2 Počet vláken diskuze
1 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
tereza
tereza

sice jsem byla pionýrka, ale takové tábory znám, také od první třídy až po vysokou školu, dobrá parta. díky tomu jsem studovala pedagogiku. bratr i sestra také jezdily, všichni jsme se hodně naučili o práci s dětmi a mládeží. občas jezdila vařit máma jako kuchařka, táta taky semtam přijel pomoct. byly jsme velká parta, znala jsem skoro všechny v PS. hlavně rodiče znali vedoucí a vedoucí všechny děti, skoro po celou dobu trvání táborů. většinou také suché wc, potok… super zkušenosti. tereza.

Martin
Martin

Tohle taky znám u nás jsou v lesích táborníci každý rok v létě