Připravuje se plán pro příští dekádu českého vzdělávání. Co na něm pochválili, a co kritizovali odborníci u kulatého stolu?

Zajímá vás, kam se bude česká vzdělávací soustava ubírat příštích deset let? Nebo byste k tomu dokonce taky chtěli říct své? Můžete, až do konce roku ministerstvo školství sbírá připomínky k dokumentu Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky 2030+. Ten bude cestovním plánem, podle nějž se v dekádě 2020–2030 pojede. Než si vytvoříte svůj názor, mohlo by vás zajímat, co na něj říkali experti na kulatém stole SKAV (Stálé konference asociací ve vzdělávání) a informačního centra EDUin. Zde přinášíme zásadní momenty besedy. 

Dokument Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky 2030+ dobře pojmenovává hlavní problémy, a tudíž stanovuje i dobré cíle, prohlásil zástupce MŠMT (zadavatele) Jaromír Beran. A přizvukovali mu i ostatní hosté kulatého stolu. Strategie 2030 podle nich obsahuje hodně dobrých myšlenek. Otazníky visí spíš nad implementací projektu. „Ta bývá slabou stránkou české státní správy,“ přiznal Beran a tlumočil odhodlání MŠMT tentokrát nedopustit, aby záměr zůstal jen jako hezká slova na papíře.

Snížit vzdělanostní nerovnosti: dobrý cíl
„Máme problémy s funkční gramotností, i v dospělé populaci,“ řekl Jiří Nantl, bývalý první náměstek ministra školství Petra Fialy a současný ředitel výzkumného centra Masarykovy univerzity CEITEC. Snížit nerovnost ve vzdělávání považuje za správně stanovenou prioritu, která by měla tento palčivý problém zmírnit: „Jsme poměrně kompaktní země a nedává smysl, že jen sto kilometrů od Prahy, v Ústeckém nebo Karlovarském kraji, je v některých oblastech vzdělávací systém na úrovni lepší rozvojové země.“

Jen škola to nevyřeší
MŠMT za plánovanou snahu o spravedlivější přístup ke vzdělávání pochválila i Klára Laurenčíková. Na kulatém stole zastupovala ČOSIV i ministerstvo zdravotnictví. Proč ministerstvo zdravotnictví? Strategie 2030 reflektuje, že rovný přístup ke vzdělávání se nenastoluje jen ve školách, problém má totiž svůj sociální a zdravotní aspekt. Děti, které ve vzdělávání zaostávají, často nemají naplněné základní potřeby a bez toho o pořádném vzdělání nemůže být ani řeč. Řešení tudíž vyžaduje mezioborovou spolupráci.

Desetiletí 2020–2030 se rozdělí na kratší několikaleté úseky a pro každý je stanoveno 4–5 dílčích cílů. Jedním z nich je revize Rámcového vzdělávacího programu. Jak a co se děti učí, do velké míry určuje právě RVP. K revizi RVP říká Jiří Nantl: „Cílem je, aby se žáci naučili více, nikoli méně, jak se někteří lidé obávají. Ale aby se mohli naučit více, je třeba identifikovat to opravdu podstatné a ten zbytek odfiltrovat.“

Proč vzdělávat? Jaké kompetence, jaké gramotnosti?
Druhým hlavním strategickým cílem pro nové desetiletí je vzdělávání zaměřené na rozvoj kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní a osobní život. Škola si dává za cíl „rozvoj člověka ve všech jeho rolích, nikoli jen jeho přípravu na zaměstnání“, řekl souhlasně Jiří Kulich, místopředseda Výboru pro vzdělávání Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Ideálním výstupem vzdělávání je pro něj schopnost absolventa dobře reagovat na změny. Jaké kompetence, jaké gramotnosti člověku umožňují dobře fungovat v dnešním světě? Je dobré mít v tomto jasno.

Hodnoty, zdraví, sounáležitost
Klára Laurenčíková vnesla na kulatý stůl téma duševního zdraví a psychické pohody dětí. Je to něco, co by mělo stát v centru úvah o dobrém vzdělávání – a zatím nestojí. Čísla jsou alarmující. Zatímco před padesáti lety byl nejčastější věk, kdy se u člověka objevila duševní choroba, čtyřicet let, dnes to je čtrnáct let. Padesát procent z těch, kdo onemocní duševní chorobou, jí onemocní v dětském věku.

Podle Laurenčíkové je třeba začít vzdělávání formovat s ohledem na nové paradigma, soustředěné kolem lidských hodnot sounáležitosti, respektu, participace. A ke tvorbě vzdělávací strategie by měly být přizvány i děti, a nejen středoškolského věku. Jsou to koneckonců přímí uživatelé, a systém by tedy měl vyhovovat jejich potřebám. Na jejich zpětnou vazbu se zatím ale ohled nebere.

Na řediteli v Česku záleží – Větší podpora je v plánované strategii přislíbena ředitelům. Ocenil to zástupce ředitelů v panelu. „V českém vzdělávacím systému má ředitel velké pravomoci, na ředitelích tudíž velmi záleží,“ řekl Jaroslav Jirásko, který vede Základní školu K. V. Raise v Lázních Bělohrad.„Líbí se mi taky, že se dokument zabývá tím, JAK učit. Vzbuzuje ve mně naději,“ řekl dále Jirásko.

 

Zprava doleva: Jiří Nantl, ředitel CEITEC MU, Veronika Doležilová, členka koordinačního výboru, Rodiče za inkluzi, Jaromír Beran, ředitel kanceláře ministra, MŠMT, Klára Laurenčíková, předsedkyně ČOSIV, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Jaroslav Jirásko, viceprezident Asociace ředitelů základních škol, ředitel ZŠ Lázně Bělohrad, Jiří Kulich, místopředseda Výboru pro vzdělávání Rady vlády pro udržitelný rozvoj, Síť středisek ekologické výchovy Pavučina, Filip Kuchař, vedoucí oddělení koncepce a projektů, Magistrát HMP. Moderovala Silvie Pýchová, ředitelka SKAV.

Soukromé školy – trpěná popelka, nebo inspirace?
Soukromé školy a jiné vzdělávací alternativy – jako je třeba komunitní nebo domácí vzdělávání –  jsou v dokumentu, jehož prioritou je státní školství, zmíněné jen okrajově a stát se vůči nim vymezuje spíše negativně, spíš jako vůči potenciální hrozbě, upozornili někteří účastníci v panelu a s nimi i zástupci alternativních vzdělávacích směrů v publiku (Asociace waldorfských škol a Svobody učení). Evidentním zájmem ministerstva je působit tak, aby se snížila motivace rodin–uživatelů státní systém opouštět. Není to ale omezující pohled, dívat se na soukromé vzdělávací iniciativy jako na konkurenta? „Jsou nositeli inovací, stát by na ně neměl zahlížet. A jeho ambicí by neměla být stejná škola pro všechny, to lidé nebudou chtít,“ upozorňuje Jiří Nantl. Podle něj je dobrým cílem určitý dobrý standard pro všechny, zároveň ale se zachováním různorodosti.

Veronika Doležilová ze spolku Rodiče za inkluzi poukázala na to, že soukromé (alternativní) školy často lépe dokáží vzdělávat heterogenní kolektivy, což je zásadní know-how pro desegregaci škol a obrácení trendu, který vede k nerovnosti ve vzdělávání. Zkušenost s rodiči, kteří se obracejí na poradnu jejich spolku, ji vede k předpokladu, že naplnění stanovených cílů (zejména snižování nerovného přístupu ke vzdělávání) bude vyžadovat intenzivní komunikaci s veřejností a to i proto, že nutné přenastavení pravidel se lidem nebude líbit.

Učňovské školství a víceletá gymnázia jako dva extrémy české školské soustavy
Dokument pojmenovává problém víceletých gymnázií jako prvku vzdělávací soustavy, který vnesl do systému ranou selektivitu a posílil tedy i nerovnost ve vzdělávání. Atraktivitu VLG pro rodiče může snížit jen lepší úroveň výuky na 2. stupni základních škol. Ta je jedním z cílů strategie.

Kdo jsou to nadané děti? Veronika Doležilová se ohradila proti tomu charakterizovat žáky VLG jako mimořádně nadané děti. Ty se často neprojevují jako jedničkáři a pokud jejich specifičnost nepochopíme, vůbec se jako nadaní nemusí projevit, společnost o jejich talenty přijde. Převážná většina dětí na VLG jsou prostě bystré, ale nikoli mimořádně nadané děti.

VLG a učňovské školy jsou podle Jiřího Nantla dvě strany téže mince. „Struktura českého vzdělávacího systému neodpovídá realitě, lidi se v systému chovají jinak,“ říká. Na vysoké školy podle jeho informací míří skoro všichni žáci maturitních oborů a je malý vztah mezi tím, co studují na střední a co na vysoké škole. „Studují, co je napadne, a často selhávají,“ říká. Cílem pro mnohé rodiny se jeví získat co nejvyšší vzdělání – byť i jen formálně, na papíře – bez ohledu na specializaci.

Snaha o podporu a revitalizaci učňovského školství jen proto, že společnosti chybí řemeslníci, nemusí mít podle Nantla žádaný dopad. Střední odborné – učňovské – školy lidé neberou jako cestu k ovládnutí řemesla. Společností poptávaná řemesla se učí jen na malé části z nich. Obecně jsou považovány spíš za nekvalitní, druhořadé střední školy, řekl. A učňovské obory často nejsou svobodnou volbou žáků, mnozí tam jdou z donucení, řekla Klára Laurenčíková.

„Nejsem si jist, jestli dokument obsahuje zajímavé vize pro ředitele středních odborných a učňovských škol,“ poznamenal k tomu Jaroslav Jirásko.

Realismus jako podmínka úspěchu
Od několika hostů kulatého stolu zazněl důležitý apel: buďme realisty. Jedna věc jsou vize, druhá jejich realizace. „Je třeba si přiznat nedostatek financí a lidských zdrojů a hledat realistické cesty, jak strategii realizovat,“ řekl Filip Kuchař z Magistrátu HMP. Podobně uvažuje i Jiří Nantl: „Pedagogické cíle jsou velmi ambiciózní, líbí se mi, což o to. Ale je třeba realisticky zvážit, zda jsme schopni to dokázat. Není někdy moudřejší být dočasně konzervativnější, s vědomím, co je náš konečný cíl, než se pouštět do personálně a finančně nezajištěných revolucí?“

Kulaté stoly a veřejné konzultace. V rámci harmonogramu přípravy Strategie 2030+ jsou jako prostředek diskuse se zainteresovanými aktéry naplánovány veřejné debaty, tzv. kulaté stoly. Uvedené kulaté stoly budou mít rozdílnou podobu a budou se odehrávat na různých místech České republiky. (z webu MŠMT)

Kulatý stůl SKAV a EDUin se konal 28. 11. pod názvem V čem jsou pro nás přínosné Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky 2030+?

Kdo za něj zasedl: Jaromír Beran, ředitel kanceláře ministra, MŠMT, Veronika Doležilová, členka koordinačního výboru, Rodiče za inkluzi, Jaroslav Jirásko, viceprezident Asociace ředitelů základních škol, ředitel ZŠ Lázně Bělohrad, Filip Kuchař, vedoucí oddělení koncepce a projektů, Magistrát HMP, Jiří Kulich, místopředseda Výboru pro vzdělávání Rady vlády pro udržitelný rozvoj, Síť středisek ekologické výchovy Pavučina, Klára Laurenčíková, předsedkyně ČOSIV, Ministerstvo zdravotnictví, Jiří Nantl, ředitel CEITEC MU

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

 

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..