Rodina v síti: Já a mé virtuální já aneb Jak se starat o svou digitální identitu a nezbláznit se z toho

Rodina v síti: Já a mé virtuální já aneb Jak se starat o svou digitální identitu a nezbláznit se z toho

V digitalizované společnosti tvoří vystupování na internetu nedílnou součást naší identity. Krom reálné osobnosti máme ještě tu digitální. Na té je zrádné, že ji nevytváříme jen my sami a nemáme nad ní vždy kontrolu. Dokonce nám ji může někdo ukrást. Jak by měla naše digi-identita vypadat a jak si ji co nejlépe ochránit? Digitální identita je souhrn informací o naší osobě, které lze nalézt na internetu. Stejně jako máme každý svou osobnost v reálném prostředí – způsob chování, vlastnosti, dovednosti, interakce, práva

Lucembursko utrácí za vzdělávání nejvíc peněz a ve školách je to vidět, ale na výsledcích bohužel ne, říká česká maminka

Jana, Zdeněk, Tatiana a Alexander Janouškovi žijí v Lucembursku. Až na to, že tam velmi často prší, se jim v maličké zemi, kterou většina lidí těžko hledá na mapě, velmi líbí. Hlavním problémem tamního školství je podle Janouškových přehnaná mnohojazyčnost. Jak to vypadá v lucemburských školách? A je vidět, že země utrácí za školství na hlavu nejvíc peněz ze zemí OECD? První díl vyprávění o Lucembursku si můžete přečíst ZDE Když se naše rodina nějak srovnala s výukou minimálně ve

Není družina jako družina: někde mají nabitý program, jinde jen čekají na rodiče. Jak to funguje tam, kde se nikdo nenudí?

Zoja Zlonická už dlouhá léta vede své oddělení družiny v jedné základní škole na okraji Prahy. Jak říká, její specialitou je pobyt venku, mimo školu. Se „svými“ dětmi chodí každé úterý na dvě hodiny do blízkého lesa, zbylá odpoledne pak tráví na divoké zahradě v sousedství školy, kterou má zapůjčenou k užívání od majitelů. „Tak děti, uklízejte, za chvíli vyrážíme,“ říká Zoja Zlonická svým třeťákům ze ZŠ Kunratice a o chvíli později se už šestnáct třeťáků rozbíhá po blízkém lese. Rychle utvoří

Přijala jsem sázku, že zruším výklad od tabule, říká moravská učitelka, která získala 2.místo v učitelské ceně

„Někdy už jen tím, že člověk dělá něco navíc, jako by na sebe chtěl upozorňovat, někdo to tak vnímá,“ říká Monika Olšáková. Mladistvě působící učitelka přírodovědných předmětů působí na základní škole v moravské vesničce Janovice a loni získala druhé místo v učitelské soutěži Global Teacher Prize. Mluvili jsme s ní o její vášni pro badatelský způsob výuky a učitelskou spolupráci a o stresu, který zažívá pedagog, když vybočuje. Čím teď ve škole žijete? Dobrodružných momentů je v tomto školním roce víc.

Má škola právo hnát nemocné dítě pro omluvenku k lékaři? Pokud to není záškolák, tak by neměla

Českem proletěla chřipková epidemie, v některých školách kvůli ní odložili předávání pololetního vysvědčení, jinde raději zavřeli. Rodiče píší omluvenky a mnohdy kvůli nim tahají nemocné děti k lékaři. Mají školy právo po nich něco takového chtít? A mají lékaři povinnost omluvenky psát?  „Zrovna řeším, co mám dělat, když s dětmi při běžných virózách nechodím – a ani nechci začít chodit – k doktorce, a ve škole nám řekli, že při absenci déle než tři dny je potřeba omluvenka od lékaře,“ stěžuje

Šest set tisíc obyvatel, desítky jazyků. Děti v Lucembursku vyrůstají v mnohojazyčnosti – jaké to pro ně je?

Janouškovi žijí v Lucembursku už více než deset let. Jana je na volné noze, učí češtinu a dělá korektury, manžel Zdeněk pracuje pro Evropskou unii. Obě děti – desetiletý Alexandr a sedmiletá Tatiana – se narodily v Lucembursku a navštěvují tam běžnou základní školu.  Naše děti narozené v Lucembursku tráví v Česku tři až čtyři měsíce v roce: veškeré školní prázdniny. Aby to bylo možné, pracuji na volné noze a řídím celý ten náš “česko-lucemburský kolotoč”. Někdy je to dost náročné, zatím mi

Víc hlav, víc ví, tvrdí Slávek s Petrou. Nejradši učí spolu, i když jsou každý odjinud

Ona žije v Praze, on v jižních Čechách. Ona učí přírodní vědy, on dějepis a češtinu. Přesto pravidelně spolupracují, sdílejí nápady, komunikují. Petru Boháčkovou a Slávka Horu spojuje chuť učit, jak nejlépe dokážou, vášeň pro zapojování informačních technologií do výuky a také blog, který od letošního ledna společně píší. Kdo se začne pídit po dobré radě, jak využít ve výuce tablety, které leží zaprášené ve skříni, dost dobře možná narazí právě na Petru Boháčkovou a Bohuslava Horu, kterému všichni říkají Slávek. Tito

Mají školy učit o klimatické krizi? Většina učitelů si zatím netroufá, někteří studenti to postrádají

Probíhající klimatická změna je komplexní a komplikovaný fenomén, jehož dopady budou řešit především naše děti. Kdo a jak je na to ale připraví? Stejně jako v celé společnosti i ve školách se najdou tací, kteří celý problém zlehčují, ale i ti, kdo ho berou velmi vážně. „Je to všechno tak iracionální, že to celé působí jako postupná příprava na budoucí evropský, a časem možná vůbec celosvětový superstát, v němž bude jezdit elektromobily, létat tryskáči a plavit se na rychlých lodích

Děti milují Minecraft a Minecraft umí spoustu věcí, které se budou dětem v životě hodit, říká lektor a bývalý učitel

Minecraft, současný hit mezi počítačovými hrami. Věděli jste, že je to ale zároveň skvělý vzdělávací nástroj? A to zdaleka ne jen při výuce informatiky. Učitelé jej využívají také při biologii, chemii, dokáže zpestřit matematiku, ale pomůže i s jazyky nebo dyslektikům se čtením. Říká se tomu gamifikace výuky a výzkumy ukazují, že je to velmi efektivní nástroj. „Děti umí Minecraft a Minecraft umí spoustu věcí, které se mohou hodit dětem,“ říká bývalý učitel Miroslav Dvořák, který se dnes jako lektor specializuje