Pětiletý s inteligencí jedenáctiletého. Někdy to bylo o nervy, péče o nadané dítě není jednoduchá. Ale neměnili bychom

Pětiletý s inteligencí jedenáctiletého. Někdy to bylo o nervy, péče o nadané dítě není jednoduchá. Ale neměnili bychom

Jaké to je, být rodičem nadaného, přemýšlivého dítěte? „Podle přední americké psycholožky Lety Stetter Hollingworthové, která se takovými dětmi zabývá, je v podstatě potřeba ‚mít neomezené finanční konto, neomezenou trpělivost, encyklopedické znalosti a někoho, kdo by za vás spal‘. Je to samozřejmě nadsázka, ale někdy bych se pod to podepsala,“ říká Jana Fejtková, máma nadaného Jirky. Tady je její příběh. Náš Jiřík byl odmalička velmi zvídavý a neposedný, a jak se naučil mluvit, byl taky pěkně upovídaný. Od 10 měsíců, kdy

Francouzský tatínek: Dcera je pro mě největší dar. Přemýšlím, jak ji vybavit do života v této dravé, sobecké společnosti

Camilo Lagesse je Francouz po otci (maminka je z Kolumbie) a je otcem Ahinsy, pětileté holčičky, kterou má ve střídavé péči. Společně žijí v malé bretaňské vesnici s názvem Concoret. „Vedu ji k tomu, aby byla dobrým člověkem a věděla, že může vytvářet krásu. Ale jak ji správně připravit na život v sobecké, dravé společnosti?“ říká. Máte dceru ve střídavé péči. Jak to máte rozdělené? Bydlím blíže ke školce, takže všední dny je Ahinsa se mnou. O víkendech a ve

Když prohrajete dětství… „Byl jsem závislý na počítačových hrách, tlustý, slabý a šikanovaný. Teď všechno doháním,“ říká mladík

Dvanácthodin denně za počítačem, málo spánku, problémy ve škole a hádky s rodiči. Tak vypadalo dětství mladého muže ze středních Čech, který si říká Jerry. V sedmi letech totiž propadl počítačovým hrám. „Byl jsem tlustý, bledý, vypadal jsem zanedbaně a moc mi nešlo socializování. Ve škole jsem se necítil dobře a stal jsem se snadnou kořistí pro šikanu,“ popisuje. O svém „prohraném dětství“ napsal knihu, kde mimo jiné radí rodičům, jak od něčeho takového ochránit vlastní děti. Co bylo na hraní počítačových her tak

Precizní příběhy profesora Milana Hejného #1 aneb proč mnoha lidem chybí kritické myšlení a proč tak snadno věří dogmatikům

V průběhu léta uveřejníme tři pravdivé příběhy o tom, jak se děti učí. Mohou dobře posloužit k pochopení obecnějších teoretických konceptů, na kterých je založena Hejného matematika, ale především ukazují, co rozhoduje o tom, zda se žák ochotně podřídí autoritě, nebo zda bude intelektuálně autonomní. Nejen v matematice. Znalost, která je propojena na životní zkušenosti žáka, nazveme sémanticky ukotvenou. Znalost, která je propojena na jiné matematické poznatky žáka, nazveme strukturálně ukotvenou. Poznatek, který takové ukotvení postrádá, nazveme formální. Jestliže navíc nositel formálního poznatku

Chlapcům ubývá motivace, výdrž, soustředění, víra v sebe. Zachránit je mohou – tátové. Třeba takto

Otec, který ráno zmizí a večer se sice objeví, ale úplně vyždímaný z práce v korporaci. Nebo doma vůbec nebydlí. A když bydlí, tak vytěsněný svou slabou vůlí nebo ráznou manažerkou rodiny do pozice nešiky a původce nepořádku. Škola je zase plná žen, které nade vše milují řád, nikoli dobrodružství, a také cílevědomých spolužaček s ostrými loktíky. Plus ve světě zmizely jistoty, o které opřít mužské sebevědomí, byť to třeba byly jistoty falešné. A je zaděláno na krizi chlapectví. Dětem, ale chlapcům

Žádné rádoby vaření ve cvičné minikuchyňce. Tady děti každý den uvaří několik desítek skutečných obědů

V jedné pražské škole se vedení rozhodlo, že nechá děti zacházet s ostrými noži a rozpáleným sporákem. Žáci sedmých a osmých tříd tu každý den samostatně uvaří několik desítek obědů. Jde o školu Montessori. Pomoz mi, abych to dokázal sám, je ostatně motto této pedagogiky.  „Takže pánové, dneska máme super čas. Je devět a my máme většinu té nejhorší práce za sebou. Tak se mi to líbí,“ utírá si Kuba ruce do zástěry a do dřezu odkládá nůž. Právě společně

Škola má brzdit překotný vývoj společnosti, ale ne přísností a drcením faktů, říká vysokoškolský pedagog Ondřej Hausenblas

Vysokoškolský pedagog a lektor kritického myšlení Ondřej Hausenblas předsedal v 90. letech první a na dlouho jediné reformně orientované iniciativě českých učitelů. Jak si v té době představoval české školy za třicet let? „Naivně jsem si myslel, že demokratický režim bude lidem vyhovovat. Jenže většina chce být řízena a nenést zodpovědnost. K tomu, aby chtěly být svobodné, se ale děti mohou vychovat.“ Za svůj dlouhodobý přínos vzdělávání byl na jaře uveden do Auly sály v rámci ceny Eduína. Od 90.

Dva dny v aljašské divočině a ukáže se, co si žáci odnesli z přírodních věd. Cílem je naučit je, jak přežít

Prázdniny jsou tu! Zatímco většina českých dětí se nechala vyzkoušet, napsala pololetní písemky a pak si došla pro vysvědčení, osmáci z jednoho městečka na Aljašce procházejí na konci roku tvrdší zkouškou: musejí přežít dvoudenní pobyt v divočině. O jejich rituálu napsala americká novinářka Susan Shain do časopisu The Atlantic. „Připadám si jako úplná vražedkyně! Zabila jsem za ty dva dny tolik živých tvorů,“ vykřikuje vzrušeně třináctiletá Bonnie Bright. Má dlouhé vlasy, brýle, a rozhodně nevypadá jako zabiják. V ruce přitom drží svou poslední

Školní rok končí, učitelé bilancují. Chtěl bych změnit pohled společnosti na známkování a školní dril, říká oceněný učitel

Školní rok 2018/2019 skončil. Jak ho hodnotí tři vítězové soutěže Global Teacher Prize, jak budou odpočívat a jaké mají plány na příští rok? „Mám velkou chuť změnit pohled společnosti na známkování, přijímací zkoušky, nutnost drilu… prostě vyvracet různé mýty, které ve školách a o školách stále panují,“ říká vítěz soutěže pro nejlepší učitele Tomáš Chrobák.  Jaký byl tento školní rok? Co přinesl Vám, a co dětem, které učíte? František Brauner, učitel biologie a chemie na anglické sekci Gymnázia Olomouc-Hejčín: Plný