Češka o vídeňské škole: K obědu malé porce, příliš často pizza nebo párky. Svačiny děti nesmí nosit vlastní, aby si nezáviděly

Češka o vídeňské škole: K obědu malé porce, příliš často pizza nebo párky. Svačiny děti nesmí nosit vlastní, aby si nezáviděly

Zuzana Bartošová žije s rodinou ve Vídni. Mladší synové Vojta a Lukáš jsou na základní škole, dvanáctiletá Tereza chodí na soukromé česko-německé gymnázium. Učebnice jsou v němčině, zápisky si děti dělají v češtině. „Zdá se mi, že některé důležité věci v osnovách chybí, ale obecně je studium náročné, padne na něj většina dceřina volného času,“ vypráví maminka gymnazistky. První díl vyprávění o školách ve Vídni čtěte ZDE S tím, jak se ve Vídni řeší různé poruchy učení, nemáme osobní zkušenost, ale z toho, co slýchám, to

Nechme už toho šikulkování aneb věděli jste, že pochvaly a odměny mohou dítěti škodit? A jak tedy chválit správně

Taková běžná rychlá pochvala je „ty jsi tak šikovná, jsi skvělý, šlo ti to výborně, hodná holka, moc tě chválím, jsi fakt dobrá, jsi nejúžasnější“. Co si pod těmito slovy mají děti představit? Odborníci na výchovu se shodují, že pochvala sice dítěti udělá radost, ale může mít dlouhodobé negativní následky. Pochvaly sladce připoutávají „Šikulkování může dítěti uškodit už jen proto, protože si pak myslí, že vše zvládne, že vše umí,“ říká socioložka a ředitelka organizace Schola Empirica Egle Havrdová. V

Holky milují aplikace a rády „paří“ hry, ale do IT se nehrnou. Budete moci měnit svět, láká je Dita Přikrylová z Czechitas

Dívky rády hrají počítačové hry, dominují mezi uživateli mobilních aplikací, ale studiu technických oborů se vyhýbají a nehrnou se ani do zaměstnání v IT. Dita Přikrylová, která sama informatiku vystudovala, se to rozhodla změnit. Před 5 lety spoluzaložila neziskovou organizaci Czechitas, která popularizuje technické vzdělávání a má za cíl změnit image IT jako mužského oboru. S čím jste si hrála jako malá? Se vším možným, ale hlavně jsem trávila čas venku. Můj táta je ajťák, takže relativně brzy to byl i sám

Minulost nosíme v sobě, proto se o ní učíme, myslí si waldorfská škola. Podle ní dítě ve svém vývoji kopíruje vývoj lidstva

Waldorfská škola se snaží dětem předat celistvý obraz o kulturním vývoji lidstva, ale nemá za cíl zajistit jim dobré znalosti faktografické historie. To se může hodit, ale smysl je v něčem jiném. Podle této pedagogiky minulost žije v nás, utváří nás, zčásti bez našeho vědomí. Není na světě přítomná jen v archeologických nálezech nebo starých textech, je uvnitř naší psychiky. Proto se o ní musíme učit. To je esencí vztahu waldorfské školy k historii. A to ji výrazně odlišuje od

Výmluva „musím ještě podat daňové přiznání“ už před dětmi neobstojí. Na úřady se dá jít přes internet, ušetříte čas i nervy

Chození na úřad je neskutečná otrava, to je nejspíš zkušenost, kterou potvrdí každý obyvatel České republiky. Dostavíte se v hodinách pro veřejnost, vystojíte frontu, a nakonec se dozvíte, že vám k vyřízení vaší záležitosti chybí nějaký kolek, formulář nebo razítko. Digitalizace státní správy už ale pomalu a nesměle zapouští kořeny i u nás. Pro děti už je on-line komunikace samozřejmostí, naučte se ji i vy. Je smutnou pravdou, že většina státních úřadů a databází spolu prostě „nemluví“. Čest patří světlým výjimkám, jako

TEREZA vodí už čtyřicet let děti do přírody. „Zakladatelce bylo šestnáct,“ vypráví ředitel o historii i dnešku

Máte pocit, že neziskové organizace jsou znakem či dokonce nešvarem posledních let? Kdepak, vznikaly už před rokem 1989. Tahle je jedna z nejstarších a s dětmi udělala kus dobré práce. TEREZA se už čtyřicet let zabývá ochranou přírody a environmentální výchovou. Všechno to začalo ve velmi malém měřítku v Praze v Prokopském údolí, dnes jejími programy prochází až 100 000 dětí ročně. Letos slaví kulatiny. O historii i současnosti s nynějším ředitelem Petrem Danišem. Jak to celé začalo? Jaké podmínky

Škola je celodenní, na kroužky není čas. Rozvrh neexistuje, jistý je jen tělocvik a ruční práce, vypráví Zuzana žijící s rodinou ve Vídni

Zuzana Bartošová žije spolu s manželem a třemi dětmi už dvanáct let ve Vídni. Dvanáctiletá dcera Tereza chodí na česko-německé gymnázium, mladší Vojta a Lukáš jsou na základní škole. „Nedostávají známky, nemají domácí úkoly, ale ani rozvrh a pevné osnovy,“ popisuje Zuzana Bartošová hlavní odlišnosti. Škola je až do odpoledne, ale hodiny výuky jsou prokládané hodinami volna. V Čechách jsem vystudovala vysokou školu a na brigádě jsem se seznámila s manželem, který vzápětí odešel pracovat do Vídně. Přestěhovala jsem se za

Předtím nás nenapadlo, že bychom s babičkou mohli hrát pexeso, říkají děti, které školní parlament zavedl k prarodičům

Když před dvěma lety na Základní škole Chrast u Chrudimi přemýšleli, jak propojit školu s širší komunitou, zjistili, že místní senioři, kteří bydlí v pečovatelském domě, žijí izolovaně od okolního světa. Ivana Celnarová učí na 1. stupni a vede školní parlament, jehož členové se rozhodli stávající situaci změnit. Rozhovor s ní vedla Kateřina Lánská. Proč je vůbec důležité vést žáky k tomu, aby se starali o okolí a vystupovali za hranice školy? Nestačí, že učení probíhá ve škole? Kdyby se každý

Nejméně třicet tisíc Čechů by se rádo stalo učiteli, kdyby… Co jim v tom brání? Nejen malé peníze

Podle analýzy ministerstva školství chybí letos v českých školách asi šest tisíc učitelů. Tento počet se bude každým rokem zvyšovat, pedagogické fakulty nestíhají vykrývat odliv pedagogů, kteří odcházejí do důchodu. Co s tím? „Jsme v situaci, kdy hledáme to nejméně zlé řešení,“ připustil Vít Krčál z ministerstva školství. Dětí v posledních letech přibylo, zatímco učitelé stárnou a mladých nenastupuje do škol dost. Podle výsledků průzkumu ministerstva může ve výhledu pěti let ve školách chybět až 11 tisíc pedagogů. K neutěšenému stavu přispěla podle některých