Miroslav Kůta žije s rodinou už dva roky ve Vietnamu. Přivedla ho tam pracovní nabídka, ale lákala ho i možnost, že si jeho děti vyzkouší vzdělávací systém jiné země. „Na českém školství mi nejvíc vadí, že se mění o tolik pomaleji než okolní svět. Na mezinárodní škole ve Vietnamu učitelé cíleně podporují a rozvíjejí silné stránky každého žáka, to mi přijde hodně důležité,“ říká otec jedenáctileté dcery a šestiletého syna. V prvním díle svého vyprávění o škole ve Vietnamu popsal Miroslav Kůta,
Osudy rodičů a dětí jsou propojené, třeba skrz (zatím) nenaplněné touhy. „Je mi čtyřicet šest a svou vnitřní svobodu teprve hledám, svobodu dělat, po čem toužím. Ráda bych, aby mé děti byly svobodnější dřív,“ říká Martina Kaděrová, maminka dvanáctileté Sofie (která si s námi taky povídala) a devítileté Amálky a spoluzakladatelka školy Edisona. Během sociální izolace a ve vztahu k distanční výuce nabylo tohle její přemýšlení na intenzitě. Když jsme spolu mluvily v březnu, hned po zavření škol, vypadalo to, že jste všichni
Jedno dítě, žádné dítě, říkají někdy lidé a mají tím na mysli, že teprve s více potomky „na krku“ poznáte, jak náročná umí výchova a rodinný život vůbec být. Jenže je to opravdu tak, že čím víc dětí, tím je to všechno složitější? Zeptali jsme se matek z velkých rodin, jak se jim daří nejen přežít, ale také si svoje děti užít. Zatímco ještě před pár roky rodina znamenala mámu, tátu, dvě děti a psa, v posledních letech přibývá rodičů, kteří chtějí
Miroslav Kůta žije s rodinou už dva roky ve Vietnamu. Přivedla ho tam pracovní nabídka, ale lákala ho i možnost, že si jeho jedenáctiletá dcera a pětiletý syn vyzkouší vzdělávací systém jiné země. I koronavirová doba ukázala, že to pro ně budou cenné zkušenosti. „Reakce školy na tuto situaci byla skvělá. Úkoly byly smysluplné a přiměřené, učitelé zůstali s dětmi v kontaktu a taky jim třeba doporučovali meditace,“ popisuje Miroslav Kůta. Co jsem mohl pozorovat, tak Vietnam reagoval na šíření koronaviru jako jedna
Většina rodičů i dětí už po dlouhých deseti týdnech doma vyhlíží pondělní znovuotevření škol. Čím víc se ale den D blíží, tím víc mrzení kolem něj je. Některým školám se podařilo vše vymyslet tak, že budou moci navázat tam, kde v březnu přestaly, kdežto jinde se děti neshledají ani se svými spolužáky, ani s učitelkou. Nutno říct, že to od většiny škol není schválnost a že lépe to leckde opravdu vymyslet nešlo. Karolína žije v Berouně a má dvě dcery
V pondělí se některé děti vrátí do škol. Čas, který strávily doma, byl delší než běžné letní prázdniny. A delší bude i adaptace na školu, jak upozorňují terapeutky z poradny Vigvam Sylvie Stretti a Tereza Berková. Podle nich budou děti potřebovat nejdříve nasytit vztahy se spolužáky, sdílet své emoce a zážitky, a teprve potom, pomalu, budou schopny začít vstřebávat vědomosti. „Nebylo by dobré, kdyby učitelé přistupovali k dětem, jako by byly po prázdninách. Za poslední dva měsíce si neodpočinuly, distanční výuka
Plošná opatření včetně uzavření škol zavedla vláda před polovinou března, trvají tedy už více než dva měsíce. Zatímco v prvních dnech a týdnech bylo třeba akutně řešit otázku distančního vzdělávání a přístupu k němu, nyní se zdá, jako by si věci už „sedly“ a lidé našli způsob, jak s omezeními fungovat. Nyní navíc probíhají velké vlny uvolňování opatření, a proto je možné se pořádně rozhlédnout a zeptat se: Jak se daří českým dětem po dvou měsících v karanténě? „Je velmi těžké mluvit o dětech
Psycholožka Ivana Matyášová vychovává s manželem tři děti. Zkušenost s výchovou nejstarší dcery Adiny (8), která má ADHD, ji nasměrovala k pomoci rodinám dětí s touto poruchou. „Pomáhá nám dobré plánování, strukturování práce a pohyb,“ říká o domácí práci s dcerou. První díl povídání o výchově dítěte s ADHD si můžete přečíst ZDE Minule jsme se bavily o tom, že Adinka si ve škole zvykla a dokáže už víc spolupracovat s dětmi a soustředit se na úkoly. Znamená to, že se děti s ADHD můžou s věkem
Koronavirus uzavřel školy i školky a velmi tak proměnil životy dětí. Mnohé se ocitly v sociální izolaci a na dlouhé týdny ztratily kontakt se svými vrstevníky. Co to udělalo s jejich vývojem? „Děti se formou hry a prostřednictvím kamarádství učí, jak s druhým vycházet, jak se pohádat, jak si vyjasnit věci. Tohle když se dítě na několik měsíců učit přestane, patrně se to nějak projeví,“ říká psycholožka Pavla Koucká. Jak se teď mají děti, které jsou už přes dva měsíce doma? Jsou děti,