Patnáctiletá Maruška je studentkou plzeňského gymnázia. Zároveň ale dálkově studuje lyceum v Březové, které je 400 kilometrů daleko. Především z nostalgie – na ZŠ Březová byla od čtvrté do deváté šest let zapsaná v domácím vzdělávání, jako takzvaná domškolačka. „Nejsem žádný zarytý fanoušek domácí školy, ale myslím, že Marušce šest let strávených doma ohromně prospělo. Je introvert a doma rozkvetla jako osobnost víc než kdyby se trápila ve škole, kde se necítila dobře,“ vypráví její maminka Martina Mudrová. Nikdy jsem se nepovažovala za
Česká maminka Zuzana žije s rodinou ve Vídni. Mladší synové jsou na základní škole, dvanáctiletá dcera chodí na soukromé česko-německé gymnázium. Učebnice jsou v němčině, zápisky si děti dělají v češtině. „Zdá se mi, že některé důležité věci v osnovách chybí, ale obecně je studium náročné, padne na něj většina dceřina volného času,“ vypráví maminka gymnazistky. První díl vyprávění o školách ve Vídni čtěte ZDE S tím, jak se ve Vídni řeší různé poruchy učení, nemáme osobní zkušenost, ale z toho, co slýchám, to vypadá, že
Taková běžná rychlá pochvala je „ty jsi tak šikovná, jsi skvělý, šlo ti to výborně, hodná holka, moc tě chválím, jsi fakt dobrá, jsi nejúžasnější“. Co si pod těmito slovy mají děti představit? Odborníci na výchovu se shodují, že pochvala sice dítěti udělá radost, ale může mít dlouhodobé negativní následky. Pochvaly sladce připoutávají „Šikulkování může dítěti uškodit už jen proto, protože si pak myslí, že vše zvládne, že vše umí,“ říká socioložka a ředitelka organizace Schola Empirica Egle Havrdová. V
Dívky rády hrají počítačové hry, dominují mezi uživateli mobilních aplikací, ale studiu technických oborů se vyhýbají a nehrnou se ani do zaměstnání v IT. Dita Přikrylová, která sama informatiku vystudovala, se to rozhodla změnit. Před 5 lety spoluzaložila neziskovou organizaci Czechitas, která popularizuje technické vzdělávání a má za cíl změnit image IT jako mužského oboru. S čím jste si hrála jako malá? Se vším možným, ale hlavně jsem trávila čas venku. Můj táta je ajťák, takže relativně brzy to byl i sám
Waldorfská škola se snaží dětem předat celistvý obraz o kulturním vývoji lidstva, ale nemá za cíl zajistit jim dobré znalosti faktografické historie. To se může hodit, ale smysl je v něčem jiném. Podle této pedagogiky minulost žije v nás, utváří nás, zčásti bez našeho vědomí. Není na světě přítomná jen v archeologických nálezech nebo starých textech, je uvnitř naší psychiky. Proto se o ní musíme učit. To je esencí vztahu waldorfské školy k historii. A to ji výrazně odlišuje od
Chození na úřad je neskutečná otrava, to je nejspíš zkušenost, kterou potvrdí každý obyvatel České republiky. Dostavíte se v hodinách pro veřejnost, vystojíte frontu, a nakonec se dozvíte, že vám k vyřízení vaší záležitosti chybí nějaký kolek, formulář nebo razítko. Digitalizace státní správy už ale pomalu a nesměle zapouští kořeny i u nás. Pro děti už je on-line komunikace samozřejmostí, naučte se ji i vy. Je smutnou pravdou, že většina státních úřadů a databází spolu prostě „nemluví“. Čest patří světlým výjimkám, jako
Máte pocit, že neziskové organizace jsou znakem či dokonce nešvarem posledních let? Kdepak, vznikaly už před rokem 1989. Tahle je jedna z nejstarších a s dětmi udělala kus dobré práce. TEREZA se už čtyřicet let zabývá ochranou přírody a environmentální výchovou. Všechno to začalo ve velmi malém měřítku v Praze v Prokopském údolí, dnes jejími programy prochází až 100 000 dětí ročně. Letos slaví kulatiny. O historii i současnosti s nynějším ředitelem Petrem Danišem. Jak to celé začalo? Jaké podmínky
Zuzana Bartošová žije spolu s manželem a třemi dětmi už dvanáct let ve Vídni. Dvanáctiletá dcera Tereza chodí na česko-německé gymnázium, mladší Vojta a Lukáš jsou na základní škole. „Nedostávají známky, nemají domácí úkoly, ale ani rozvrh a pevné osnovy,“ popisuje Zuzana Bartošová hlavní odlišnosti. Škola je až do odpoledne, ale hodiny výuky jsou prokládané hodinami volna. V Čechách jsem vystudovala vysokou školu a na brigádě jsem se seznámila s manželem, který vzápětí odešel pracovat do Vídně. Přestěhovala jsem se za
Když před dvěma lety na Základní škole Chrast u Chrudimi přemýšleli, jak propojit školu s širší komunitou, zjistili, že místní senioři, kteří bydlí v pečovatelském domě, žijí izolovaně od okolního světa. Ivana Celnarová učí na 1. stupni a vede školní parlament, jehož členové se rozhodli stávající situaci změnit. Rozhovor s ní vedla Kateřina Lánská. Proč je vůbec důležité vést žáky k tomu, aby se starali o okolí a vystupovali za hranice školy? Nestačí, že učení probíhá ve škole? Kdyby se každý