Nám se obvykle osvědčuje toto:
1) Udělejte pro sebe cokoliv, co Vám pomůže získat zpět sebekontrolu
Je zcela pochopitelné, že jste jako rodič naštvaný, vzteklý nebo máte pocit beznaděje. Ať už si Vaše dítě školu vybralo samo (a možná si jí i tzv. vybojovalo), vybrali jste jí společně nebo dítě jen souhlasilo s Vaším návrhem – pravděpodobně jste do toho investovali spoustu emoční energie a ta teď přichází vniveč. To spolehlivě naštve většinu z nás.
Takže to první, co musíte zvládnout, je přežít nával emocí. Plakat můžete s partnerem / druhým rodičem dítěte nebo si s kamarádem / kamarádkou zanadávat, že jste to vždycky říkali, že ta škola není pro ni/něj, a že kdyby Vás poslechli, tak se tohle nestalo… ale co je jisté – emoce přicházejí a odcházejí. První návaly jsou obvykle největší a poté slábnou. Nechce si nějaký čas na reakci, nejde o život, není tu nebezpečí z prodlení. toto:
2) Ujasněte si, co je legálně možné
Ačkoliv jste stále zákonným zástupcem, v tuto chvíli taháte za kratší konec provazu – nemít střední vzdělání není trestné, nemá smysl alarmovat OSPOD. Samozřejmě, pokud se soustavně nepřipravuje na budoucí povolání (a pokud neexistuje žádná jiná překážka), nemáte povinnost ho živit. V krajním případě určitě můžete dítěti zajistit bydlení jinde a domluvit se s ním na výživném (nebo si ho nechat stanovit soudně). Nicméně neexistuje povinnost mít střední školu, tj. dítě se tomuto Vašemu požadavku nemusí podvolit a systém ho nebude vymáhat.
3) Stanovte si prioritu a zvažte rizika
Takže Vám zbývá vyjednávat, což se neobejde bez toho, abyste si řekli, co je pro Vás priorita. Domnívám se, že pokud už jste dočetli až sem, tak je Vaší prioritou uchovat vztah. Tj. aby Váš potomek za sebou nepráskl dveřmi s tím, že s takhle blbýma rodičema on doma nebude nebo aby si nepokusil sáhnout si na život, ale aby věřil, že ve Vás má oporu i podporu. Už jenom tohle uvědomění Vás může trochu navést, jak s ním ne/mluvit.
Jiným typem rizika je možnost, že nyní vahou své autority donutíte dítě studovat, ale s úderem plnoletosti ze školy stejně odejde, tj. budete tam, kde jste nyní, jen potomek bude zletilý. A pravděpodobně méně ochotný Vám věřit, že tu jste pro něj i se Vám s čímkoliv svěřit s představou, že byste mu pomohli.
4) Dejte na výběr možnosti
Vedle podpory a oporu Váš potomek potřebuje i hranice, tj. od Vás musí zaznít, z jakých variant si může vybrat (a pokud si nevybere, tak mu zajistíte jiné bydlení a budete mu posílat stanovené výživné).
Rodiče, kteří se v minulých letech obrátili na nás, se obvykle bojí, že dítě „zůstane ležet doma na gauči nalepené na telefonu, jíst brambůrky a my ho budeme obsluhovat a /nebo se chytne špatné party a ta ho stáhne dolů“.
To ale není jediná ani ta nejpravděpodobnější varianta. Krom toho, že dítě může mnohdy přestoupit na jiný obor dané školy nebo na jinou školu (viz níže), může chodit do jazykové školy, na brigádu, dobrovolničit atp.
Ani kdyby byl tenhle text ještě delší, nelze v něm ani zmínit všechny zádrhele a možnosti (včetně toho, jak tohle vysvětlit babičkám a dědečkům natěšeným na promoci, pocity selhání v rodičovské roli nebo jak zabránit dluhu na zdravotním pojištění). I s tím Vám můžeme poradit na Lince pro rodinu a školu 116 000, kde bude více prostoru pro specifika Vaší situace.