Je to každoroční jev prvních dvou zářijových týdnů. Na Linku pro rodinu a školu 116 000 se obracejí rodiče studentů prvních ročníků středních škol s otázkou „co s ní/m mám dělat“. Jejich potomek odmítá chodit na střední školu a mnohdy odmítá i jakoukoliv debatu o svém dalším vzdělávání. A rodiče, kteří pociťují směs zoufalství, vzteku a beznaděje chtějí vědět, jak z toho ven.
Digitální závislost může spolehlivě diagnostikovat pouze odborník. V domácím prostředí můžete využít různé nástroje, které napoví, jak na tom se závislostí jste.
Ne každá neobvyklá vlastnost, zvláštní návyk nebo odlišné chování dítěte je známkou poruchy. Rodiče i učitelé se často snaží dětské odlišnosti rychle vysvětlit, někdy dokonce nálepkou diagnózy. Jak rozlišit mezi přirozenou individualitou, vývojovou nezralostí a skutečným problémem, který vyžaduje odbornou pomoc?
Jak na bezpečné tábory? Odjezd na letní tábor nebo sportovní soustředění je pro většinu dětí velkým krokem k samostatnosti. Přináší nová přátelství, intenzivní zážitky a vystoupení z komfortní zóny domova. Jako rodiče přirozeně chceme, aby si naše děti odvezly jen ty nejlepší vzpomínky. Součástí přípravy by však vedle balení pláštěnky a repelentu měl být i rozhovor o osobních hranicích a bezpečí.
Co jako rodiče, učitelé, trenéři, prarodiče… při výchově chceme? Jen aby dítě poslouchalo? Nebo aby také rozumělo, proč se některé věci dělají a jiné ne?
Vešlo se do rozvrhu vše, co je pro život důležité? Vztahy, komunikace, respekt, zvládání stresu, volba životních cílů. Má škola připravovat na život? A co to vlastně znamená?