Co všechno může škola dětem předat?

Trojčlence, správnímu rozdělení České republiky... lze věnovat vcelku ohraničený úsek vyučování. Lze určit orientační počet hodin, který by měl učitel tématu věnovat. Podobně lze stanovit srozumitelná kritéria pro hodnocení míry osvojení látky.

Ovšem pak jsou zásadní životní témata a oblasti, které by měly prolínat veškerým vyučováním a v různých podobách vlastně celou školní docházkou. Není možné si je ve škole (podobně však i v životě) odškrtnout jednou provždy jako splněné. Ani se na ně nehodí věta To jste probírali ve čtvrté třídě, tak už to máš umět. A dokonce se ani nedají tradičně zkoušet a hodnotit.

Jedná o celoživotní trénink. Vztahy mezi lidmi, komunikace, přátelství, respekt k odlišnostem, řešení konfliktů, vztahy s rodiči i prarodiči, vzdělávací i životní cíle, respekt k soukromí, namlouvání i pomlouvání, rozchody, stáří a konec života..., tedy okruhy, které i v dospělosti dělají lidem značné problémy. Protože nevědí, co s nimi mají dělat, jak se s nimi účinně vypořádat.

Praktických problémů je pochopitelně mnohem víc, zmiňuji jen některé, které se povětšinou týkají mezilidských vztahů. Ovšem stejně vážně by škola měla brát další životní témata a zařazovat je opakovaně do programu jako např. hospodaření s penězi, tedy rodinný rozpočet, plánování samostatného bydlení, zapojení do zaměstnání po škole, vztah k přírodě kolem nás. A mnohá další.

Jde o obyčejná životní témata, ovšem když se podíváme na vlastní život i život kolem sebe, dobře si uvědomíme, že jejich řešení nás stojí někdy zbytečně moc času i energie. A výsledky jsou pro nás často neuspokojivé. Nerad bych dramatizoval, ale lepší dovednosti v běžných oblastech nám zlepší kvalitu života.

I ve škole by to mělo být z větší části jako v rodině, kde se věnují veškerým tématům, jak je potřeba - jak ji cítí děti nebo rodiče nebo když k nějaké situaci dojde. Pravda, některá témata bezděky či zcela záměrně vynechávají.

Ve škole to tak úplně jako v rodině nejde, ale i tak by se mělo mnohem víc než dnes počítat s tím, že ve třídě zarezonuje určité téma, vznikne problémová situace, objeví se potřeba mluvit o ní a pak by učitelé měli okamžitě nebo co nejrychleji najít čas na jejich reflexi. Jsou k tomu někdy dobré výpravy do přírody či do města, opékání buřtů, cesty autobusem z lyžáku, hovory večer na chatě, škola v přírodě, ..., ale samozřejmě i v první řadě cílené třídnické hodiny.

Někdy k neformálnímu hovoru dojde i na chodbě o přestávce. Jsou učitelé, se kterými se děti normálně baví o všem, oni jim k tomu dají k dispozici i kousky svých hodin, jiní se drží víc rámce svých předmětů a mimo ně se vůbec nepouštějí.

Speciální předmět pokládám za vhodný - na některá témata se jinak nemusí běžně dostat a pak, někteří učitelé jsou trochu méně komunikativní. Takže se budou podobným "neužitečným" hovorům systematicky vyhýbat. Protože látky k probrání je hodně, na její zvládnutí je málo času a pololetí i konec roku, či dokonce přijímačky, se kvapem blíží. A na některá témata by se tak mimo předmět nedostalo nikdy.

Dospělý život a příprava na něj si žádají mnohem větší prostor pro rozvoj dovedností (nebo lépe kompetencí?) právě v uvedených oblastech. Jenže to by musela být škola na podobná témata nastavená, musela by je pokládat za důležitá a za součást školní edukace a tedy přesně podle svého deklarovaného poslání přípravy dítěte na skutečný dospělý život. Pak by více hledala způsoby, jak je začlenit do pobytu dětí ve škole.

Současně by potřebovala být mnohem flexibilnější než je v současnosti. Lépe by to šlo už dnes na prvním stupni, kde jedna učitelka tráví se žáky většinu času a může si lépe hýbat rozvrhem, než při výuce jednotlivých předmětů různými učiteli na druhém stupni. Podobně malé školy mívají k tomu o něco příhodnější podmínky.

Rovněž budeme muset přijmout, že všechno, co se probírá ve škole, není třeba zkoušet a hodnotit tradičními způsoby. Někdy stačí pouze do dětí ukládat informace, zkušenosti, zážitky bez toho, že bychom nutně museli mít okamžitou zpětnou vazbu. Pokud se nám podaří, aby se dítě při této výuce angažovalo, pak bych se nebál. Znovu připomínám rodiče, kteří celé dětství do dítěte "investují", a jednoduše věří, že mnohé se zúročí. A mají pravdu, my se pak některého návyku či postoje leckdy nejsme s to zbavit až do pozdního věku.

Vzhledem k tomu, že zatím nastavení školy v tomto směru nevnímám jako příliš intenzívní, byl jsem pro to, aby se zřídil předmět, který se bude těmto tématům věnovat. Ale samozřejmě mnohem vhodnější by bylo, kdyby tato témata prolínala celým školním životem. Jen bychom nesměli na nic zapomínat, což by se patrně při tomto způsobu stalo.

Problém je jak hodnotit. Protože ve škole asi nehodnotit nelze, tak si zatím bez větších změn v přístupech při školním vzdělávání neumím "výuku" a hodnocení v uvedených oblastech představit. Už jsem zmínil, že bych nehodnotil tradičním způsobem Vždyť i rodiče, kteří investují do výchovy dítěte nemálo času a energie, pod dojmem aktuálních výsledků, říkají co z tebe bude, ty se to snad nikdy nenaučíš. Stejně však pokračují v nastaveném směru.

Škola by si mohla víc věřit a současně připustit, že u všeho, co děti učí, nemusí být efekt okamžitý a snadno uchopitelný, tedy kvantifikovatelný známkami či procenty.

Pravda, byla by to poněkud jiná škola než na kterou jsme byli po generace zvyklí. Možná bychom se mohli inspirovat ve školách, kde se o podstatnější uvolnění a rozšíření záběru snaží. Vzhledem k tomu, že takové školy fungují už řadu let, vidíme, že se nemusíme obávat úpadku vzdělanosti. Zamlčený předpoklad je, že rodiče akceptují takové zaměření.

Jistě se totiž nelze příliš nabourávat do rodinné výchovy, do názorů a přesvědčení rodičů. Některá témata mohou být "ideologicky" třeskutější a vyvolávat u některých rodičů odpor. Na druhé straně i k těmto tématům, lze dětem nabídnout informace, technikálie, tedy určité podněty k přemýšlení bez většího hodnocení. Důležitý je i učitelův osobní názor a jeho zkušenosti.

Je proto třeba dopředu seznámit s tímto přístupem rodiče. Někteří totiž nemusí být ztotožněni s šíří dovedností, které škola rozvíjí a budou dál preferovat výuku založenou výlučně na předávání maximálního množství tradičních poznatků. Tedy v podobě, kterou zažili sami.

Navíc budou určitě namítat, že děti si ve škole budou jen hrát, podporuje se v nich výlučně wellbeing a nic pořádného nebudou umět. A navíc nepoznají život, takže nebudou dostatečně odolné, až se s jeho dospělou podobou setkají. Někdy pak lze hledat vhodnější školu.

Současně by rodiče měli víc přijímat, že dítě dnes vidí a slyší leccos ve velmi syrové podobě, bez toho, že by tento fakt mohli ovlivnit. Takže jistě umírněný školní výklad i nejožehavějších skutečností by mohl být pro ně vcelku přijatelný.

Právě partnerská a srozumitelná komunikace je předpokladem toho, aby se škola mohla věnovat i méně uchopitelným, ale o to důležitějším životním tématům. Rodiče potřebují rozumět tomu, proč škola některé oblasti akcentuje, jak s nimi pracuje a co od nich lze reálně očekávat.

Certifikace Rodiče vítáni je v tomto směru jasným signálem. Garantuje, že škola bere spolupráci s rodiči vážně, usiluje o otevřenou komunikaci a vytváří prostředí založené na důvěře a vzájemném respektu. Najdete svou školu na mapě zapojených škol? https://www.rodicevitani.cz/mapa-skol