Články

Povinná školní docházka pro děti v ČR začíná od začátku školního roku (prvního září), který následuje po dni, kdy dítě dovršilo 6 let (pokud mu není povolen odklad).

Prý není žádný, ani ten nejúžasnější, lék bez méně příznivých vedlejších účinků. Totéž ovšem platí v životě, při výchově a vzdělávání dětí. Jenže na rozdíl od léků nejsme s to dopředu prověřit téměř nic. Nanejvýš máme k dispozici spekulace, jednotlivé empirické zkušenosti a rozvahy vedené analogickými příklady. Navíc i velmi rozumný a úspěšný postup nemusí fungovat za všech okolností, u všech dětí, a někdy se dokonce může zvrtnout.

Jak čtení otevírá dveře k poznání světa a rozvoji osobnosti? Proč se stále potýkáme s vysokým počtem dětí, které nedosáhnou potřebné úrovně funkční gramotnosti?

Inkluze v edukaci znamená, že děti vzděláváme, chováme se k nim a jednáme s nimi co nejvíc podle toho, jak jsou fakticky individuálně vyspělé, co momentálně zvládají a co tedy zároveň aktuálně potřebují ke svému dalšímu rozvoji (formativní přístup). Tedy v první řadě je přijímáme takové, jaké jsou.

Přišlo vám pozvání, že se máte dostavit do ředitelny? Bez udání důvodu a vaše dítě se dušuje, že netuší proč… Jste plni obav a zvažujete, co dělat dál? Pojďme se podívat na vaše možnosti.

Blíží se zápis do prvních tříd a máte se rozhodnout, jakou základní školu si vybrat? Nebo se vaše dítě bude hlásit na střední školu a není si jisté – stejně jako vy – která střední škola je nejvhodnější? Pečlivě uvažujete o volbě mateřské školy, protože znáte potřeby svého dítěte? Možná jste se jen přestěhovali a hledáte vhodné pokračování školní docházky pro vaše dítě? Shrnuto a podtrženo, chcete najít vhodné školní prostředí, a proto potřebujete získat relevantní informace o školách. Jak se dají zjistit?

Důležitým předpokladem, na kterém stojí dobré mezilidské vztahy i efektivní spolupráce, je vzájemná důvěra. Pravda, v životě dospělých jsme postupně do značné míry nahradili obyčejnou osobní důvěru mnohem komplikovanější důvěrou papírovou, a tedy formální, přesto zůstává řada oblastí, ve kterých spoléháme na to, že nás druhý fakticky podpoří, poskytne pomoc, dodrží slib, nezklame, nepodrazí… Nás však nejvíce zajímá vztah vývoje dítěte a vzniku a udržení důvěry. I dopady případné nedůvěry.

Prý není žádný, ani ten nejúžasnější lék, bez méně příznivých vedlejších účinků. Totéž ovšem platí v životě, při výchově a vzdělávání dětí. Jenže na rozdíl od léků nejsme s to dopředu prověřit téměř nic. Nanejvýš máme k dispozici spekulace, jednotlivé empirické zkušenosti a rozvahy vedené analogickými příklady. Navíc i velmi rozumný a úspěšný postup nemusí fungovat za všech okolností, u všech dětí, a někdy se dokonce může zvrtnout.

Reformy ve školství často začínají nadějnými plány. Realita jejich plnění už ale bývá komplikovanější. Jak jsou na systémové změny jako např. zrušení odkladů, inkluze, změny ve financování připraveni ředitelé, učitelé, výchovní poradci? Jakou roli hrají ve vzdělávacím systému rodiče? A jakou děti?

Rozhodnutí o střídavé péči je jedním ze zásadních životních zlomů pro děti i dospělé. Všichni se snaží vyrovnat s novou rodinnou situací, adaptovat se a udržet rovnováhu mezi každodenní povinnosti, pracovními úkoly i školními povinnosti. Může být střídavá péče přínosná? Jaké aspekty by měly být důkladně zváženy při rozhodování o zavedení střídavé péče?